Jedinečná metroidvania, která ale rozhodně není pro každého.
Bylo to dlouhé čekání. Metroidvania Hollow Knight od tříčlenného australského studia Team Cherry vyšla v roce 2017 a rychle získala velké množství pozitivních ohlasů, už o dva roky později tak bylo oznámeno pokračování s podtitulem Silksong. Původně bylo zamýšleno pouze jako DLC, vývojářům ale postupně přerostlo pod rukama. Jenže od roku 2019 bylo vážně dlouho ticho a mimo občasných pár zmínek jsme netušili nic. Silksong se tak na nějakou dobu zařadil mezi mýtické hry, které nikdy nevyjdou, po boku nechvalně proslulého Beyond Good and Evil 2. Ale nakonec jsme se přece jen dočkali.
Nejenom, že se Silksong objevil na letošním Gamescomu, ale rovnou na něm bylo oznámeno i datum vydání, které sice nebylo vyloženě shadowdropem, mělo k tomu však velice blízko. K vydání došlo opravdu narychlo a někteří indie vývojáři kvůli tomu dokonce museli přesouvat své hry z obav, že by zapadly. To myslím o důležitosti Silksongu mluví samo za sebe.
Takže jsme se dočkali. Silksong okamžitě začal trhat rekordy a na Steamu titul v jednu chvíli hrálo více než 500 tisíc hráčů, což je pro indie hru naprosto neuvěřitelné číslo. Nemalý podíl na tom má určitě fakt, že vývojáři zvolili až překvapivě nízkou cenovku 20 €, přestože si určitě mohli dovolit říct o víc. Ale to jsou všechno „jen“ čísla, jak se titul skutečně hraje a dostál obrovskému, několikaletému hypu?
- Platformy: PC (recenzovaná verze), PlayStation 4, PlayStation 5, Xbox One, Xbox Series X|S, Nintendo Switch, Nintendo Switch 2
- Datum vydání: 4. 9. 2025
- Vývojář: Team Cherry
- Vydavatel: Team Cherry
- Žánr: Metroidvania
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ne
- Velikost souborů: 7,6 GB
- Herní doba: 20+ hodin
- Cena: 19,50 € (Steam), dostupné ve službě Game Pass
PC sestava:
- Procesor: Intel Core i5-13600K
- RAM: 32 GB DDR5 6000 MT/s
- Grafická karta: Nvidia GeForce RTX 4080 (16 GB VRAM)
- Úložiště: Solidigm P44 Pro (2TB NVMe PCIe 4.0 SSD)
Kouzla tajemného království
Na první pohled Silksong svého předchůdce silně připomíná, v hlavní roli je ale tentokrát místo Knighta Hornet, kterou hráči prvního dílu dobře znají. Ta je za záhadných okolností unesena do vzdáleného království Pharloom a jejím úkolem je nejenom přijít na to, proč se tak stalo, ale také odhalit tajemství tohoto světa a porazit sílu, která království sužuje.
Hlavní dějová linka je poměrně přímočará, určitě zde nečekejte nic extrémně komplexního, síla příběhu Silksongu ale tkví v budování světa. Přestože cutscén je jen pár, jsou relativně krátké a dialogy jsou také poměrně omezené, vývojáři toho pomocí audia a vizuálu dokážou odvyprávět poměrně hodně a povedlo se jim vybudovat silný lore, který mohou hráči v průběhu hraní objevovat.
Dialogy každopádně určitě nechci shazovat, protože Hornet na své pouti potká celou řadu zajímavých, neuvěřitelně pestrých postav, jejichž textová okénka doprovází roztomilé zvuky připomínající primitivní, smyšlenou řeč. Sama Hornet navíc, na rozdíl od Knighta, mluví a její „slova“ se mi doslova vryla do paměti. Hlasová herečka Makoto Koji odvedla na velmi malé ploše výbornou práci a dokázala do těch pár slov a slabik vložit silné emoce. Nejinak jsou na tom ale i další postavy, ať už je to kartografka a silná bojovnice Shakra či malý a nevinný poutník Sherma, který není připraven na krutý svět kolem něj.
Audiovizuální mistrovské dílo
Další aspekt, kde Silksong exceluje, je vizuál. Vývojáři zůstali věrní stylu z Hollow Knighta, ale tentokrát dokázali nabídnout ještě detailnější a vizuálně nápaditější postavy i velmi pestré prostředí. Ať už to jsou temné jeskyně a doly, bažiny, zasněžené hory či honosná citadela. Jak už tady padlo, právě prostřednictvím různorodých lokací a klidně i nepatrných detailů dokáže Silksong odvyprávět, co se na tomto místě asi stalo.
Ten, řekněme, statický vizuál navíc perfektně doplňuje vše, co se hýbe. Animace jsou naprosto nádherné a běhat s Hornet po světě je díky tomu vyloženě radost, ať už zrovna jenom chodíte, skáčete či třeba plachtíte ve vzduchu. Výborné animace mají samozřejmě také nepřátelé a NPC, no a zapomenout nesmím ani na velmi pěkné animované cutscény. Vše mimochodem za naprosto bezchybného technického stavu při naprosto stabilní snímkové frekvenci bez jakéhokoli stutteringu či nějakých bugů. Po téhle stránce se vše povedlo na jedničku.
Ani u audia ale Silksong nezaostává, právě naopak. Chválit musím jak sound design, kde se prostřednictvím zvuků (a hlasů, jak už tady padlo) daří vývojářům komunikovat důležité informace během soubojů i mimo ně, tak ale především hudbu. O soundtrack se opět postaral Christopher Larkin, který odvedl excelentní práci.
Opravdu bych se kompletní album nezdráhal označit za mistrovské dílo, protože skladby v orchestrálním provedení dokážou perfektně doplnit to, co se právě děje na obrazovce, ať už to jsou emotivnější a klidnější chvíle, či napínavé boss fighty. Svižné tóny smyčcových nástrojů a éterické chorály je vyloženě radost poslouchat. I když třeba Silksong neplánujete hrát, určitě doporučuji si alespoň pustit soundtrack, podle mě jde o jasného kandidáta na nejlepší OST roku, i když konkurence je samozřejmě opět obrovská.
Rozmanitější možnosti
Přesuňme se ale konečně k hratelnosti, protože tam už to tak jednostranné není. Hornet má sice podobný moveset jako Knight, ale zároveň nechybí určitá specifika, jako třeba diagonální pogo místo klasického. To tak zprvu velmi ztěžuje plošinkové pasáže, naštěstí ale v relativně brzké fázi dostanete možnost nasadit odlišný moveset, který už má pogo v klasické podobě. Kromě jedné konkrétní schopnosti, kde Hornet používá hák na přitažení a ne vždy funguje úplně podle představ, tak na samotné pohyby nemůžu říct nic vyloženě špatného.
Navíc platí, že poměrně rychle nasbíráte různé nástroje a další vylepšení, které si můžete na lavičce, jež slouží jako checkpoint pro respawn i obnovu životů, nasadit. Výběr je velký, ale počet slotů omezený, takže je třeba si volbu dobře promyslet a možná i přizpůsobit hrozbě, které se právě chystáte čelit. Osobně jsem si třeba oblíbil tzv. Wanderer Crest, jež mi umožňovala rychlejší útoky, spolu s pár předměty pro efektivnější a rychlejší léčení.
Postava se ovládá velmi dobře, a zatímco z počátku můžete v podstatě jen chodit, skákat a útočit, postupně vám k tomu přibude dash (včetně sprintu, který prozkoumávání výrazně zpříjemní), double jump či velmi užitečné plachtění ve vzduchu. V tomhle ohledu tak hra sleduje zavedenou strukturu metroidvanií a společně s novými schopnostmi se vám odemykají nové možnosti postupu, které zároveň představují stále větší a větší výzvu.
Silksong k průzkumu vyloženě vybízí a lehce se můžete ponořit do vyzobávání těch nejmenších a nejskrytějších míst, které se v království Pharloom nachází. Co ale musím ocenit, je genialita celkového designu, díky němuž se ve světě nikdy neztratíte a vždy alespoň přibližně víte, kam se máte vydat. Určité nejasnosti jsou častým problémem metroidvanií, ale tady se vám to skoro určitě nestane, takže za to musím vývojáře opravdu pochválit. Obecný cíl vám navíc vývojáři připomínají hlavním úkolem, ale drtivá většina navigace ve světě už je na vás a funguje zcela přirozeně.
No a když už jsme u questů, Silksong nabízí také ty vedlejší. A ačkoli osobně jsem splnil prakticky všechny, na které jsem narazil, musím říct, že poměrně rychle sklouznou do zažitých stereotypů, kdy musíte někomu něco donést, někoho najít či zabít obávané monstrum. Určitě by se daly vytvořit i kreativnější úkoly a ke konci hry jsem je splnil spíš proto, abych pomohl obyvatelům zdejších osad, na kterých mi díky jejich vykreslení v dialozích i mimo ně opravdu záleželo, než že bych si plnění questů vyloženě užíval.
Má to jeden háček
To souboje, které samozřejmě hrají velmi důležitou roli, už jsou o poznání zábavnější. Čeká na vás naprosto neuvěřitelně velké množství typů nepřátel, od těch úplně základních, až téměř neškodných přes létající až po obrovské stvůry, které mají blízko plnohodnotným bossům. Občas jsem jen zíral, jak moc se tvůrci na „obyčejných“ nepřátelích vyřádili a jak pestré spektrum vytvořili. Některá stvoření vás budou děsit už jen svým vzhledem a Silksong místy sklouzne až k lehkému hororu.
Samozřejmě nechybí ani bossové, kterých je také celá řada. Designově (a to po vizuální i herní stránce) jsou velmi unikátní, i když vlastně ze všech nejvíc mi utkvěl v paměti boss fight s Lace, který jsem si mohl vyzkoušet už v demu na Gamescomu. Jako jeden z mála totiž působí vyloženě jako takový tanec se zbraněmi, kde na každém vašem pohybu záleží, musíte se rozhodovat opatrně, ale zároveň rychle, poznávat vzorce útoků a reagovat na ně. Takových bossů ještě ve hře pár najdete, ale bohužel těch, u nichž jsem se vážně bavil, nebylo příliš mnoho.
Drtivá většina problémů Silksongu by se dala shrnout do jednoho slova: obtížnost. Mám rád těžké hry, mám rád výzvy, ale asi nebudu sám, když chci, aby takové výzvy byly férové. Původní Hollow Knight také nebyl vůbec jednoduchý, ale dle mého na hranici balancoval velmi dobře a málokdy byl vyloženě frustrující. U Silksongu je to bohužel přesně naopak.
Už tady padlo, že mělo jít původně o DLC a na obtížnosti je to vidět zdaleka nejvíc. Vývojáři jako by počítali s tím, že jste Hollow Knighta hráli a po krátkém tutoriálu vás rovnou vrhnou do nebezpečných vod zdejšího světa, kde bude umírání na denním pořádku. A dobře, ještě bych s tím možná neměl problém, kdyby došlo k navýšení obtížnosti nějakým zajímavým způsobem, jenže Silksong většinou sází na dvě věci: dvojnásobné poškození a zahlcení děním na obrazovce.
To první je vyloženě běžnou součástí celé hry. Zatímco v Hollow Knightovi byly útoky, které dávaly dvojnásobné poškození, schovány pro ty nejobávanější nepřátele, v Silksongu vám sebere dvě masky prakticky každý boss, ale třeba i řada běžných nepřátel. A co hůř, i v případě, že se jich jen dotknete. Vzhledem k tomu, že na začátku máte 5 životů, můžete si dovolit obdržet pouze dvě rány, třetí už vás zabije. A když konečně po dlouhé námaze získáte šestou masku, je vám téměř k ničemu, protože stále umíráte na tři rány.
A k tomu tu máme onen chaos na obrazovce. Hra se vás občas snaží vyloženě zahltit nepřáteli v arénách, které jsou místy až neuvěřitelně dlouhé, nebo vás alespoň frustrovat tím, že se k bossovi či aréně musíte dostat přes náročnou a dlouhou plošinkovací pasáž. Přímo ukázkový příklad je pak lokace Bilewater, kde je k vzteku snad úplně všechno: dlouhý runback, několikafázová aréna před bossem a do toho otrávená voda, do níž můžete spadnout. Silksong zkrátka občas působí jako hra, jejíž jediný cíl je vás naštvat či vyloženě „vytrollit“ třeba nefunkční lavičkou.
Osobně si myslím, že vývojáři chtěli udělat těžší hru, ale vůbec se toho nebáli a jednoduše to přehnali. Opravdu hodně. Vytvořili systém, jenž mnohdy nepůsobí férově a kazí fantastický zbytek hry. Nejde jenom o náročnost soubojů, které by šlo podle mě navíc opravit docela jednoduše, a to pomocí výrazného zredukování dvojitého poškození, ale také ekonomika v prvním aktu příliš nefunguje. Korálků sbíráte tak málo, že vám zbydou sotva na aktivaci laviček a stanic pro fast travel. Nutno ale říct, že v druhém aktu se situace hodně zlepší.
Přesto stojí za to
A když už jsme u těch aktů, rád bych se ještě dostal k celkovému obsahu, protože tady naopak chválit musím. Silksong ho nabízí neskutečné množství, až se člověku nechce věřit, že opravdu stojí jen 20 €. A to osobně srovnání „cena/výkon“ u her opravdu nemám rád, ale zrovna Silksong si podle mě za tohle vyzdvihnout zaslouží.
Ve hře jsem strávil něco málo přes 40 hodin, prozkoumal jsem většinu lokací, což jsem si díky postupnému propojování sítě rychlého cestování, odemykání nových laviček, zkratek a skrytých pokladů neskutečně užíval, došel jsem ale „jen“ k běžnému konci. Pokud byste na to měli náladu a sílu, čeká na vás ještě tak trochu skrytý třetí akt, který přináší další velkou porci obsahu navíc, a to už mi přijde vážně velkorysé.
A právě z těchto důvodů se mi Silksong celkově hodnotí hrozně těžko. Team Cherry dokázal v mnoha ohledech vytvořit výborné pokračování, které je odvážnější, velkolepější a pestřejší. Kvůli frustrující obtížnosti se ale po nemalou část hraní nebudete moc bavit, spíš budete hru proklínat. A je už pak jen na vás, jestli po něčem takovém toužíte, nebo ne.
Je třeba říct, že od vydání už pár patchů vyšlo a vývojáři k určitým změnám v balancu (k lepšímu) přistoupili. Proto věřím, že se to v průběhu času může změnit ještě výrazně víc. Do té doby ostatně stále platí, že jde o jedinečnou metroidvanii s téměř bezkonkurenčním audiovizuálem a světem. Už jen za to si hra vaši pozornost rozhodně zaslouží. Pokud se ale do ní chystáte pustit, určitě doporučuji nejdřív zahrát původního Hollow Knighta, jinak vás míra obtížnosti velmi nemile překvapí.
Verdikt
Hollow Knight: Silksong staví na úspěšných základech svého předchůdce a v mnoha ohledech přináší to nejlepší z žánru metroidvanií. Hra vás dokáže uchvátit svým audiovizuálem, nepřímým vyprávěním, pestrostí světa i nepřátel či objevováním zákoutí každé lokace, ale také poněkud naštvat, když dojde na náročnější souboje. Vývojáři si zkrátka s obtížností tak trochu zapřeháněli, a přestože se balanc postupně snaží napravit, nejspíš už navždy bude platit, že tohle zdaleka není titul pro každého.
