ArmA II – válka jen pro otrlé

Seržante Coopere, hlaste se

Začněme příběhem. V post-sovětské fiktivní zemi Černorus nastávají nepokoje mezi místní armádou CDF a hnutím ČDKZ, mající za úkol připojit tuto zapadlou končinu k Rusku, tak jako tomu bylo za dob SSSR. Pochopitelně na to nejdou nijak mírumilovně, a tak CDF přispěchají na pomoc Americké ozbrojené síly. Ty nejdříve pošlou do Černorusi průzkumný tým Razor pod velením seržanta Milese. Hráč se ujímá role granátníka tohoto týmu, seržanta Mathew Coopera. Z počátku jde všechno hladce, jen průzkum jedné místní vesnice, jenže všechno se ukáže mnohem závažnější, než to ve skutečnosti je. Razor má tu čest odhalit dost zvrácené věci, které USA nenechá jen tak a najednou je v Černorusi o zábavu postaráno. Zanedlouho se do všeho přimíchá ještě Rusko a místní odbojová skupina NAPA a máme tu konflikt, ve kterém hraje tým Razor větší úlohu, než se může na první pohled zdát.

Ačkoliv je kostra příběhu poměrně jednoduchá a přímočará, časem všechno nabere složitější obrátky, navíc se tvůrci očividně chtěli vyhnout tradičnímu scénáři, kdy nejde o nic víc, než o konflikt mezi USA a Ruskem. Jak už v posledních letech bývá zvykem, vaše rozhodnutí ovlivní další průběh kampaně a musíme zdůraznit, že to není žádná kosmetická záležitost, protože časem lze díky různým nesprávným rozhodnutím udělat z Černorusi hotové peklo. Ale to by byla škoda, protože ArmA II se odehrává v krásné zemi, která si nezaslouží rozbombardovat.

Když nevíte kam na dovolenou, zajeďte si do Černorusi

Prostředí si určitě zaslouží zvláštní pozornost. Především pro našince, protože stejně jako ve staré Operaci Flashpoint (a datadisku Resistance) i zde má Černorus základy ve skutečných oblastech České země. Najdeme tu části připomínající okolí Děčína a Ústí nad Labem, Slap, nebo také vysílač Cukrák kousek za Prahou (autor článku má na tento vysílač dokonalý výhled z okna svého domu, takže ví, o čem mluví). Zkrátka a dobře, zkusíte-li třeba jen pro zábavu projíždět krajinou Černorusi, budete se cítit jako doma. Ačkoliv to vypadá jako maličkost, ve skutečnosti se jedná o dost výrazný prvek, dělající z Army II jedinečnou hru.

Jediný trochu zarážející fakt je ten, že většina civilistů působí jako vesničané, kteří zaspali dobu, což platí i o autech, kdy potkáte spíše starou Škodu 120 a legendární Ladu Vaz, než nějaké novější modely. Ale i tak působí celá oblast uvěřitelným, živým a uklidňujícím dojmem.

Tak jak je to s tím simulátorem?

Teď si povíme něco o tom, proč je ArmA II tak odlišná od jiných her. Jak už bylo řečeno v úvodu, ArmA je především válečný simulátor, žádné Call Of Duty. Je tu sice možnost nastavení obtížnosti, což je oproti předešlým dílům pokrok, avšak i na tu nejnižší musíte dávat pozor, protože obtížnosti se liší především množstvím ukazatelů. Pár zásahů vás pošle do věčných lovišť tak jako tak, sváteční hráči tedy zažijí peklo. Jste-li poněkud nezkušení, zvažte, zda má smysl si Armu II pořizovat.

Málem bychom zapomněli na další významnou součást hry, a tou jsou vozidla. Hráč dostane možnost ovládat skutečně velké množství dopravních prostředků, jako jsou tanky, vrtulníky, stíhačky, nebo obyčejná civilní auta. U některých kousků je ovládání zpočátku zapeklité (hlavně u stíhaček), ale po nějaké době si každý zvykne. Co se týče hratelnosti, ArmA II skutečně splňuje slova „komplexní vojenský simulátor“ napsaná na krabici hry.

Ty jdi támhle, ty sem a tebe pošlu támhle na ten kopec

Nesmíme zapomenout ani na umělou inteligenci, což je také kapitola sama pro sebe. Zatímco nepřátelé se většinou chovají alespoň trochu přirozeně, schovávají se v trávě, zkoušejí se krýt a neběhají vám zbytečně před hlaveň, o vašich spolubojovnících už se něco takového říci nedá. Jsou tři: Zdravotník O’Hara, ostřelovač Sykes a kulometčík Rodriguez. A všichni tři vám dokáží pěkně znepříjemnit postup hrou. Zatímco na otevřeném prostranství jednají celkem rozumně, ve městech je to hrůza. Jeden příklad za všechny, dobytí hlavního města v první fázi hry. Nejprve všichni tři pobaví tím, že ploty i obrovské potrubí prochází, jak kdyby to byl vzduch, později musí celý tým Razor zaútočit na jednu velkou halu. To je však poněkud problém, protože hala je obehnaná zdí, a zeď je přece pro vojáka obtížná překážka. Spolubojovníci tak mají velké potíže jít kousek dál, kde zeď končí. To samé se dá říci o situaci, kdy vás postřelí, ležíte na zemi, ještě žijete a zoufale potřebujete zdravotníka. O’Hara se však mezi tou spoustou domů a zdí dokáže hodně rychle ztratit či zaseknout, takže vám nezbývá než bezmocně čekat, až k vám za několik minut konečně přijde a postaví vás zase na nohy. Navíc i možnost dávat spolubojovníkům rozkazy je ve městech často hůře využitelná. Naštěstí se většina hry odehrává mimo velká města, a tam je vše bezproblémové.

Když už zmiňujeme rozkazování spolubojovníkům, ArmA II obsahuje i prvek zvaný Vyšší velení. To dává hráči možnost ovládat celé jednotky, takže to chvílemi vypadá jako real-time strategie. Obzvlášť v multiplayeru je tento prvek užitečný, o tom ale později.

Když má být vše realistické, musí to i realisticky vypadat a znít

Co se týče audiovizuální stránky, je ve všech směrech povedená. Grafika je skutečně úchvatná, což se sice podepisuje na vyšších HW nárocích, ale zase taková hrůza to není. Obzvlášť modely techniky vypadají skvěle, a to i zevnitř. Např. kabina vrtulníku Mi-24 Hind obsahuje tolik drobných detailů, až oči přecházejí. I modely postav udělaly od předchozích dílů velký krok kupředu, ačkoliv mimika některých charakterů občas zaostává. Každopádně postavy jako takové se povedly, stejně jako zbraňový arzenál taktéž vymodelovaný do nejmenších detailů.

To všechno by ovšem bylo na nic, kdyby to znělo nereálně. To se v Armě II naštěstí neděje, protože veškeré zvuky působí skutečně nadprůměrně. Ať už je to střelba z útočné pušky M4A1, charakteristické pískání při jízdě tanku T-72, nebo vrtule legendárního BlackHawku. I dabing je poměrně vydařený, ovšem to můžeme říci jen o cut-scénách. Pokud bychom měli zmínit jednu jedinou věc, která se dá na Armě II označit jako příšerná, jsou to všemožná hlášení. V roli Američanů to ještě působí přirozeně, ale česky podávaná hlášení trhají uši. Ve hře máte mimo jiné možnost zeptat se místních, zda-li nezahlédli něco podezřelého. To by samo o sobě byl velice dobrý nápad, kdyby vám jeden jediný vesničan neřekl přerušovaně několika hlasy „Viděl jsem…jednotka…americká…nedaleko…právě před chvílí“ na papíře to možná nevypadá nijak strašně, nicméně ve hře to zní skutečně otřesně. Nesmíme zapomenout ani na hudební doprovod, který se povedl a vždy k dané náladě dobře sedne.

A co ten multiplayer?

Nyní pár slov ke hře více hráčů. Ta k Armě II taktéž neodmyslitelně patří, ovšem jestli jste proběhli kampaní jako nůž máslem, v multiplayeru se dostanete do potíží, ať už chcete, nebo ne. Máte-li štěstí a narazíte na rozumně nastavený server, je to skvělý zážitek, v opačném případě však dostanete studenou sprchu, protože o zmatek a nepřehlednost není nouze. Nicméně výše zmiňované Vyšší velení alespoň v některých případech pomáhá k lepšímu přehledu a snadnější organizaci, jak už ale bylo řečeno, záleží hlavně na štěstí či náhodě, protože multiplayer Army II je skutečně komplexní záležitost.

Máte-li pocit, že jsme na něco zapoměli, máte pravdu. Doteď nepadlo ani slovo o editoru. Ten je taktéž neodmyslitelnou složkou her od Bohemia Interactive už z dob Operace Flashpoint. Za tu dobu prošel editor významnými změnami, ovšem v základu je pořád stejný. Takže pokud jste kdysi v dobách OFP v editoru trávili hodiny a hodiny, orientace pro vás bude snadná a připomene to staré dobré časy.

A o co vlastně v editoru jde? Jednoduše, s pomocí všemožných prvků hry si můžete vytvořit nějakou misi či scénář. Nečekejte různé úpravy Černorusi, vozidel a podobných věcí, ale jestli chcete zplodit třeba tankovou bitvu v nějaké menší vesnici, nebo rovnou v hlavním městě, není problém. Všemu můžete nastavit i trasu, editor obsahuje také moduly, umožňující okamžitě vytvořit ve vesnici život nebo nastavit čas a aktuální počasí. Editor je zkrátka neuvěřitelně rozsáhlý a je velice těžké ho jen tak popsat. Hráč se s ním nejlépe seznámí, když v něm bude chvíli pracovat. Tak už to je.

Konec hlášení

Ačkoliv ArmA II skutečně není pro každého, zaslouží si velkou pozornost. Je to hra, ve které se dosyta vyřádí všichni military příznivci, ovšem i jedinci, kterým už všechny primitivní střílečky lezou krkem. I přesto, že hra obsahovala ze začátku velké množství chyb a nedodělků, díky několika patchům se nyní titul hraje mnohem lépe, proto se také v textu o chybách nezmiňujeme.