Další díl Eziových dobrodružství nepřináší pouze novou kapitolu singleplayerového příběhu, ale vylepšuje i netradiční a originální multiplayer z předchozího Brotherhood. Pojďte si s námi zaskákat po střechách a zjistit, co se změnilo.
Většina hráčů si pod pojmem multiplayer představí svižnou akční desetiminutovku, při níž krev teče proudem a mrtví hráči co deset sekund znovu naskočí do hry. Jen málo lidí by však řeklo, že se dá do kvalitního multiplayeru zakomponovat i příběh, případně z něj udělat kvalitní vícehodinovou záležitost, kde je prostor i pro taktiku (výjimku v tomto směru drží zejména kooperativní akce a vojenské simulátory typu Arma). A přece se o něco takového Ubisoft pokouší v případě série, která všem učarovala hlavně zábavným singleplayerem.
Jako pozadí pro všechna vaše multiplayerová klání bude totiž zcela netradičně sloužit jednoduchá příběhová linka, v níž se stanete nováčkem řádu templářů a na své ostré mise se budete připravovat v základně zvané Abstergo. Jednotlivé zápasy s ostatními hráči budou představovat tréninky, za něž budete po zásluze odměněni – novým rankem, nebo chcete-li stupněm prověření. Podle toho, jak vysoko se dostanete, se vám budou až do maxima 50 levelu otevírat nové supertajné templářské dokumenty i filmy a jejich prostřednictvím i odlišný úhel pohledu na válku asasínů a templářů, i na singleplayerový příběh samotný.
Přestože nemá tento způsob výpravy takřka žádnou šanci vyrovnat se klasickému vyprávění pomocí cutscén, jde přesto o pokus, který si zaslouží vyzdvihnout a hlavně za něj autory pochválit. I díky němu totiž mohou k multiplayeru přilákat hráče, jež by jej jinak nezkusili.
Větší, lepší a barevnější
Ostřílené harcovníky klání pro více hráčů však tvůrci nechtějí utáhnout pouze na příběh, ale na notně vylepšenou verzi multiplayeru ze známého Brotherhood. Mezi hlavní novinky patří dva nové herní módy, které se snaží vybudovat určitá specifika, stejně jako přiblížit poměrně netradiční styl hraní i zarytým Quakeařům. Dobrá to možná přeháním, ale mód Deathmatch poměrně dobře ilustruje, k jak výraznému zakčnění celého zážitku autoři sáhli. Na rozdíl od oblíbeného a známého Wanted z Brotherhood tady postavy předem nemají zadaný svůj cíl ani svého lovce, ale jdete pěkně klasicky všichni proti všem.
Už z principu hry je ale nemožné, abyste na všechny naběhli a vystříleli je stejně, jako třeba v Team Fortress 2. Asasíni jednají v rukavičkách a Ubisoft se snaze o vyloženě akční hraní poměrně úspěšně brání bodovým hodnocením jednotlivých způsobů odstranění nepřítele. Zatímco za čelní útok tak dostanete třeba jen 100 bodů, za tichý a nepozorovaný postup si můžete vydělat až tisícovku – což v konečném zúčtování poznáte. A pokud si budete hrát na středověkého Ramba, může se vám šeredně pomstít i vaše oběť: jestliže správně zareaguje, může vás omráčit a zcela utéct, nebo aspoň „umřít jako chlap“ a vzít vás do virtuálního pekla sebou. Za což rovněž obdrží menší bodovou nadílku.
Obě, dle tvrzení autorů úzkostlivě vybalancované, vychytávky pak samozřejmě platí i v zajímavém módu Artifact Assault, v němž nejde o nic jiného, než štípnout ze soupeřovy základny artefakt a donést ho do vlastní báze. Klasické Capture the Flag je však okořeněné milým detailem. Mapa je rozdělená na dvě půlky, a zatímco na té svojí jste vrah, na té nepřítelově se pohybujete víceméně jako oběť. K tomu, abyste bodovali, tak musíte buď z nepřítelem kontrolované půlky zběsilým tempem utíkat (bojovat takřka nemá cenu), nebo se pokusit za pomoci asasínských triků uniknout pronásledovatelům a do svojí základny se dostavit takřka neviděn.
Novými módy to nekončí
Mimo těchto dvou novinek a tří nových map (Cařihrad, Antioch a Rytířský špitál), které jsou podle kolegů ze zahraničí dostatečně pestré a dýchají originální atmosférou, jakou přináší singleplayerová část, však vývojáři nabízejí ještě populární customizaci charakterů, jednotlivé ability, perky a streaky. Za všechny úpravy charakteru pak budete platit tvrdou herní měnou, kterou si vyděláte jen hraním.
Vizuální odlišení jednotlivých multiplayerových postav hraje při sžívání s charakterem podstatnou úlohu, a tak není divu, že se autoři rozhodli nabídnout hráči téměř absolutní svobodu. Díky rozdělení oblečení do celkem šesti kategorií (hlava, trup, ruce, kalhoty, opasek a doplňky) a dodatečné možnosti vybrat si preferované zbraně (chladná ocel by neměla mít žádné statistiky, ale rozdíl by měl být čistě kosmetický – vizuál zbraně a animace postavy), tak vzniká nespočet variací, u nichž záleží na každém hráči, co se mu konkrétně bude líbit.
O něco zajímavější a hlavně důležitější jsou pak jednotlivé ability: postava jich může mít navoleno pro jednu hru logicky jen omezené množství, a tak se musíte rozhodnout třeba mezi jakousi variantou na nášlapnou minu, nebo schopností zavírat či otevírat některé dveře na mapě. O něco pochopitelnější jsou pak samotné perky, které představují jakési pasivní vylepšení vašeho charakteru a můžete díky nim třeba o něco rychleji běhat, nebo účinněji sekat mečem.
Špičkou ledovce jsou pak streaky za zabití nepřátel, nebo za vaše smrti. Z každé kategorie si můžete vybrat pouze jednu schopnost, a zatímco odměny za zabíjení nepřátel jsou poměrně klasické, odměny za vaše vlastní smrti jsou už poněkud jiná káva. Po sérii dýk vražených do vaší krční tepny totiž dostanete jedinečnou možnost vystopovat vašeho vraha. Abyste to ale neměli tak jednoduché, zvýrazní se až ve chvíli, kdy jej spatříte na obrazovce.
Všechno je to o přežití
Nový vzhled postav, ale i další schopnosti pak budete odemykat, stejně jako v případě příběhových animací, postupným zvyšováním vašeho ranku. Zatímco však v rámci příběhu pro vás bude 50 level znamenat stopku, v multiplayerových půtkách půjde pouze o začátek. Celých 50 levelů totiž můžete devětadevadesátkrát protočit, abyste získali speciální prestige ranky, z nichž budete mít nejen dobrý pocit, ale i unikátní vizuální vylepšení vašeho avatara.
Novinky zní poměrně zajímavě, ale je nutné podívat se na ně kritickým okem. Všechny možnosti úpravy charakteru zní krásně, jenže co když se v praxi vyplatí kvůli splynutí s davem volit jen ty nejfádnější kostýmy? Co když budou jednotlivé buildy špatně vyvážené? Co když se přes všechnu snahu v deathmatchi vytratí specifičnost herních mechanismů? Pevně doufáme, že se tak nestane a MP bude stejně perfektní, jako to podle prozatimních preview vypadá. Na finální odpověď si však budeme muset počkat až na vyjití hry samotné.
