Hra, která se bez nadsázky dá považovat za jednu z nejočekávanějších v herním průmyslu, je konečně tady. Vyplatila se vysoká očekávání, nebo jsme to trochu přepískli?
Recenze z hraní PC verze
Nehledě na veškerou konkurenci a snahu nalákat hráče na dlouhodobý multiplayerový zážitek se to ještě nikomu nepodařilo natolik dokonale, jako sérii Battlefield. Stále mám v živé paměti válečnou neplechu z druhého dílu a ikonická hudba mi zní v uších doteď. Battlefield má zkrátka jiskru, která se nenajde v mnoha jiných hrách a je to právě třetí díl, který se chce vrátit k opravdovým kořenům série. Multiplayer si pro vás zrecenzujeme zcela zvlášť krátce po vydání hry, kdy servery začnou překypovat aktivitou. Nyní se soustředíme především na hru jednoho hráče a celkový zážitek, který Battlefield 3 nabízí.
Když jde do tuhého
Od multiplayerové sféry Battlefieldu všichni úspěch čekají, většina očí tedy byla neomylně upřena v příběh, který bychom podle slov chlapíků z DICE tentokrát měli brát vážně. Bohužel historky z válečného konfliktu většinou přílišnou originalitou neoplývají, a tak se i tentokrát potkáváme s fanatickým vůdcem Solomonem, který chce za pomoci několika jaderných hlavic a povstalecké skupiny PLR (People’s Liberation and Resistance) ovládnout svět a obdarovat velká světová města velkým doutnajícím hřibem. Nic nového, řekněte si, a čím se to vlastně liší od kampaně např. v Modern Warfare? Inu, Battlefield bere otřepané téma a snaží se ho podat trochu jinak, což se mu překvapivě daří.
Takřka po celou dobu singleplayerové kampaně mi v hlavě hlodal červík filmového fanouška a snažil se marně vzpomenout, který že to film mi třetí Battlefield tak hrozně připomíná. Nakonec mi to ale došlo. Mnohými lehce opomíjený, přesto skvěle zrežírovaný kousek Nejhorší obavy z roku 2002. Vyhodíme-li zbytečné detaily, najdeme svět stojící před teroristickou hrozbou a pár jednotlivců, co se situaci snaží zachránit. Před množstvím hovadin podobného žánru jej ale odlišuje především skvělá atmosféra a osobnější přístup k věci, což je přesně to, co mohu říct i o Battlefieldu 3.
Příběh je realistický, surový a zavání noir atmosférou.
V kůži seržanta Blackburna čelíte výslechu ve městě New York a snažíte se spolu se dvěma agenty speciální služby přijít na to, kam se podělo několik atomovek. Blackburn byl totiž v mnoha ošemetných situacích a jeho víra v rodnou zem rozhodně není ta nejrůžovější. V roli jeho samotného a několika dalších lidí se pak flashbackově přenášíme do různých událostí a snažíme se spojit jednotlivé dílky dohromady. Na rozdíl od konkurence se Battlefield nesnaží za každou cenu ukázat celý svět a narvat do příběhu co nejvíce postav, epických zážitků a klišovitých amerických dialogů, ale soustředí se na to nejdůležitější. A věřte nebo ne, je to zatraceně intrikující.
V tanku za vlast
Nehledě na snahu DICE musíme singleplayerovou kampaň přijímat za to, čím doopravdy je. A tím je různorodý trénink před nástupem na opravdovou službu online. Příběhem totiž proběhnete za nějakých šest hodin na střední obtížnost, na druhou stranu se nebudete nudit ani vteřinu a především narazíte na opravdu variabilní mise. V jednu chvíli podnikáte honbu za odstřelovačem ve městečku na hranici Iráku, poté už dřepíte v kokpitu stíhačky nad oceánem, pobíháte v nočním městě zamořeném nepřáteli a nakonec hledáte v Paříži důležitou osobu. Nejpodstatnější je ale fakt, že vše, co ve hře děláte má nějaký smysl a nikdy nemáte pocit, že jen bezmyšlenkovitě pobíháte z bodu A do bodu B, jen protože vám to někdo řekl.
Z větší části jsou všechny úrovně veskrze lineární a vašim božím cílem bude sledovat něčí zadek. Ne vždy je ale moudré běžet slepě za mrkvičkou. Občas musí hráč zapojit vlastní uvažování. Mise jsou totiž o něco více rozevřenější, než jsme u podobných kampaní zvyklí a smrt může přijít odkudkoliv. Je tedy správné se často krýt, spoléhat na vaše parťáky a přemýšlet tak, jak by to dělal voják v akci. Bohužel ne vždycky vám přátelé pomohou a občas narazíte na neuvěřitelné kiksy umělé inteligence. Z jedné strany je to úsměvné a nad parťákem aktivně střílejícím do svého vlastního krytu se jen zasmějete, jenže občas se podobný kiks stane v tu nejnevhodnější dobu a vy tak musíte opakovat tuhou přestřelku. Naštěstí jsou checkpointy rozesety velmi rozumně a pocit frustrace se nedostaví téměř nikdy.
Genialita se skrývá v detailech a v Battlefieldu 3 to platí dvojnásob.
Jak už jsem řekl, kampaň tu staví na osobním pocitu a většinu hry tedy projdete hezky pěšky. Vyjma krátké obsluhy tanku a místa druhého pilota ve stíhačce si na vozidla nesáhnete, což je na jednu stranu škoda, na druhou ale možná i správná volba. Ty nejlepší momenty celé kampaně se totiž odehrávají v malých dávkách, nikoliv za každou cenu epických scenériích. Doteď mi v hlavě uvízla noční mise, kde jsme museli v hustém lijáku s kolegou odstřelovačem krýt postup naší jednotky ulicí. Hutná atmosféra, skvělé dialogy a nádherný "noir" audiovizuál z toho udělal jeden z nejlepších zážitků, které jsem za poslední dobu ve válečné FPS měl možnost zažít.
Někdo chce kalacha, někdo zase nožík
Velkou zvědavostí jsem prahnul po zbraňovém arzenálu, což je jedna z oblastí, kde Battlefield vždy vynikal. Variabilita třetímu dílu rozhodně neschází a zbraní je tolik, že by bylo hřích je i počítat. Každá má svůj unikátní styl a pocit ze střelby, po pár dávkách si ale zvykne na všechny maličkosti včetně rozptylu a zpětného rázu. Velmi se mi líbila autenticita v každém ohledu, ať už se jedná o zpracování či zvukovou kulisu. Když už totiž střílíte, je to zatraceně znát a při využití subwooferu můžete sousedům zprostředkovat nezapomenutelný noční budíček. Zvuková stránka si rozhodně zaslouží veškerou poklonu. Stačí jen vystřelit ve ztichlé noční uličce a uslyšíte, jak nábojnice dopadne na mokrou vozovku, která zní opravdu jako mokrý asfalt, nikoliv jako maso, kterým udeřili o zeď.
Podobnou chválu si zaslouží i dabing, který sice ve výslechových filmečcích občas zaleze do menšího klišé, ty pravé dialogy ale musíte hledat v samotné hře. Právě tam, ve skupince vojáků, během zběsilé honičky na Times Square či během válečné vřavy v poušti uslyšíte ty nejlepší perly. Soundtrack je minimalistický a spustí jen v těch potřebných a vypjatých momentech. Hned, jak uslyšíte zremixovanou klasiku z druhého dílu mu ale odpustíte.
Ještě, než zapnete prohlížeč
I když ale úspěšně dohrajete příběh, stále má Battlefield 3 v ruce jedno eso, které vás od multiplayeru může zdržet. Tím je kooperativní mód, který často naučí správně zacházet se zbraní lépe, než kampaň. S jedním kamarádem totiž prožíváte některé mise a pobíháte po mapách vyříznutých ze singleplayeru. Úkoly jsou tu ale naprosto jiné a liší se svou obtížností od obyčejného „udrž pozici před neutuchající vlnou nepřátel“ až po „najdi osobu v budově a vyveď ji ven“.
S kamarádem v akci a sluchátky na uších je to ta pravá pastva.
Pořádným opepřením je pak nulový respawn a pořádně tuzí nepřátelé, takže se připravte na časté skřípání zubama, až vás někdo provrtá na cílové rovince. To naštěstí vyvažuje možnost svého padlého kolegu v krátkém časovém úseku oživit a vyměňovat si arzenál a náboje v případě potřeby. K tomu slouží i bedny roztroušené různě po úrovních.
Celkově je kooperativní kampaň skvělým dodatkem k filmovému singleplayeru a absolvováním obou módů budete připraveni na válečný chaos, který vládne online serverům.
Crysis 2? Neznám
O enginu Frostbite 2 bylo řečeno mnoho, ale nic vás nemůže připravit na to, co se vám odehraje na obrazovce. Je vtipné, že i na relativně obyčejné sestavě vypadá hra šíleně dobře, pokud ale vlastníte stroj budoucnosti, připravte se na to, že budete žasnout mise co mise.
Takřka všude se najde nějaká ta digitální magie, ať už se jedná o systém osvětlení, efekt hloubkového pole, skvělé modely postav nebo malé efekty, jako je padající déšť či prach na kameře. Právě podobné vychytávky dělají z Battlefieldu 3 nesmírně impresivní podívanou, se kterou se v současné generaci může srovnávat jen málokdo. A Crysis 2 není výjimkou.
Situaci trochu kazí menší grafické bugy, na které narazíte v závislosti na vaší sestavě. Nejedná se o něco, co silně kazí výsledný zážitek, ale levitující strom či epileptické záchvaty mrtvol na realističnosti rozhodně nepřidávají. Doufejme, že to opraví brzký patch, co má vyjít spolu s hrou.
Bratři do zbraně
Battlefield byl vždy multiplayerovým titulem, který ale ve své třetí plnohodnotné podobě překvapuje na několika dalších frontách. Nabízí krátký, ale o to zajímavější, filmovější a napínavější příběh, který na to jde jinak, než konkurence (a to je rozhodně velké plus). Kromě toho ale nezapomíná ani na zábavu ve dvou a než se tak dostanete k tomu nejdůležitějšímu, už budete mít pár desítek hodin odehráno. K tomu přidává bezkonkurenční audiovizuál a takřka nekonečný multiplayer, kterému se budeme bohatě věnovat v naší druhé brzké recenzi. Nelze tedy, než EA DICE poblahopřát k jejich dalšímu hitu a prohlásit, že se nám vrátil král FPS. Co na to konkurence? To už je jiná otázka.
Verdikt
Battlefield 3 překvapil. Neodfláknul singleplayer, doplnil další přidanou hodnotu a šťavnatou multiplayerovou třešničku vyleštil k dokonalosti. To vše zalil revolučním grafickým pozlátkem a ozdobil zvukovou kulisou, kterou si neskutečně oblíbí vaši sousedé. Bylo by hřích jej trestat za to málo chyb, co se do finální verze dostalo. Pokud jste fanouškem FPS, není nad čím přemýšlet. Pokud ne, teď je ta nejvhodnější doba se jím stát.
