Čím jsme se bavili v červnu a na co se těšíme v červenci.
Martin Zavřel
Finále první poloviny roku nám nadělilo hned dvě hry, které se velmi pravděpodobně budou ucházet o všemožná ocenění na konci roku: jak jsme zhodnotili v naší recenzi, Diablo IV se opravdu povedlo, ačkoliv je samozřejmě teprve na začátku své mnohaleté cesty coby online hra jako služba a zdaleka ne vše je v této fázi dokonalé - přesto se ale mnoho z nás má problém od hry odtrhnout. Bez chyby není ani Final Fantasy XVI, ale i v tomto případě naše recenze dopadla velmi pozitivně: co hra postrádá z hlediska (J)RPG dědictví, to velmi účinně vynahrazuje odzbrojující podívanou a místy skutečně pohlcujícím příběhem.
Výživná byla také sezónní porce oznámení a upoutávek: kromě jiného se zdá, že mnoho hráčů příjemně překvapila nabídka Xboxu a dokonce i Ubisoftu, jehož Star Wars Outlaws učarovala i těm, koho už Assasíni nebo Far Cry pokračování nebaví. Mým osobním vrcholem mezi odhalenými hrami byly remake Persony 3 a pokračování Like a Dragon, nicméně samozřejmě jsem nadále zvědavý i na Starfield. Červenec bude snad prvním měsícem v tomto jinak hrami nabitém roce, kdy zas tak moc větších her nevyjde. Využijte to tedy pro nějaký ten odpočinek venku na sluníčku, ale po večerech samozřejmě koukejte rozjet první sezónu Diabla IV a vyzkoušet třeba i ten slibný Remnant II. My mezitím budeme sbírat síly na srpnový Gamescom.
Jan Urbančík
Červen byl již tradičně měsíc herních konferencí, což je z pohledu novináře sice náročné, ale zároveň příjemné obdobím, na které se vždy těším. Myslím si, že i letos prezentace stály za to a objevily se v nich zajímavé tituly, jako například česká strategie Last Train Home či moje momentálně nejočekávanější hra Alan Wake 2.
Samozřejmě i přes veškeré konference zde byl prostor na hraní a volného času po konci školy jsem myslím využil docela dobře. Dohrál jsem a zrecenzoval reimaginaci Layers of Fear, která díky Lumenu a dalším technologiím Unreal Enginu 5 vypadá fantasticky, proto jsem taky recenzi doplnil o technický rozbor. Následoval další horor v podobě nové Amnesie, kterou jsem si i přes zastaralou technickou stránku velmi užil, a remaster adventury Ghost Trick, jenž je rovněž skvělý a potěší především fanoušky Ace Attorney.
Závěr měsíce už tak pěkný nebyl, pustil jsem se totiž do příběhového DLC pro The Callisto Protocol, které selhává téměř ve všech aspektech a obávám se, že je posledním hřebíkem do rakve této značky. Hodně času jsem věnoval také hraní Final Fantasy XVI, o kterém jsme si povídali v podcastu. Zatím se stále bavím, ale ještě toho mám hodně před sebou.
O to lepší je fakt, že v červenci toho zase tolik nevychází, takže bude čas nejenom na FF16, ale i různé resty. Nejspíš vyzkouším dinosauří akci Exoprimal, ale že bych se na nějakou z červencových her vyloženě těšil, to se říct nedá. Každopádně velmi zvědavý jsem na PC verzi Ratchet & Clack: Rift Apart, která bude zajímavým benchmarkem pro SSD.
Pavlína Nouzová
V červnu se mi přihodila věc, o které jsem se už kdysi zařekla, že se nikdy nesmí stát. Hrála jsem naráz čtyři hry. Neumím se soustředit na víc věcí najednou, snadno se mi plete ovládání a dělá mi problém i jenom výměna gamepadu k PlayStationu za Xbox. Jenže člověk míní a videoherní bůh mění, a tak se přede mnou sešlo čtvrté Diablo, budovatelský simulátor Park Beyond, finále náročného puzzle titulu Humanity a dva roky stará střílečka Outriders.
Ještě před pár měsíci bych tomu nevěřila, ale Diablo IV se pro mě stalo hrou minimálně první poloviny letošního roku. Trojku jsem kdysi vynechala a neuměla si představit, že na konzoli (v mém případě Xboxu) se bude nový díl ovládat dobře. A ono jo. Během pár minut mě Lilith měla ve svých spárech a čas od času se přistihnu, že během cesty z práce přemýšlím nad dalšími změnami v buildu. Je to ostuda, ale hra tak příjemně, nenáročně odsýpá, že jsem se pořád nedostala na konec hlavního příběhu. Běhám po světě, mydlím se v dungeonech a plním fetch questy, což by jindy pro mě bylo něco nemyslitelného. Ale já a gameplay jsme si v tomhle případě prostě sedly.
Podobné jsem to měla i u kooperativních Outriders, kde ale jako herní introvert procházím všechny mise sólo. Tenhle starší kousek sice pro mě nijak extra nevyčnívá příběhem, ale moc jsem si v něm oblíbila hru za jakéhosi technického mága/snipera, který rozsévá zkázu mrazícími turrety a "vyčarovanými" raketami. O něco slabší zážitek pak přineslo budování horských drah v Park Beyond. Hru zaplavily při vydání bugy, které občas resetovaly postup a jindy vytvářely zaseknuté skupinky naštvaných návštěvníků. Oproti starším titulům a hlavně pak legendě RollerCoaster Tycoon chyběla možnost víc nastavit fungování zaměstnanců, na druhou stranu využívání "nereálných" atrakcí popírajících gravitaci bylo příjemné zpestření. A lunaparky já prostě ráda.
Daniel Jarocký
Červen se v mém případě nesl především ve znamení velkých konferencí a s tím spojeného novinkového servisu. Navzdory zrušené E3 jsem se tedy rozhodně nenudil. Ačkoli je z celé plejády prezentovaných her těžké vybrat pouze pár zástupců, tak mě osobně příjemně překvapila konference Ubisoftu. Je cítit, že se francouzský vydavatel po několika slabších letech, které se nesly především ve znamení odkladů, pomalu opět nadechuje. Pomyslné kvarteto her ve složení Assassin's Creed Mirage, The Crew Motorfest, Avatar: Frontiers of Pandora a Star Wars Outlaws by přitom mělo představovat pouze začátek.
Zklamaný jsem nebyl ani z konference Microsoftu. Do příště bych však minimálně u těch nejočekávanějších titulů uvítal místo kanonády kratších trailerů o něco delší ukázky přímo z hraní. Ze zbylých akcí a her bych ještě rád vypíchl oznámení české strategie Last Train Home, která v mých očích jednoznačně ovládla jinak nepříliš povedenou konferenci PC Gaming Show.
O jejím potenciálu jsem se mohl ještě před odhalením přesvědčit na samostatné novinářské prezentaci a vývojářské konferenci Game Access, kam jsem na začátku června zavítal. Výhled do července naznačuje, že nás po dlouhé době přece jenom čeká méně nabitý měsíc. V mém žebříčku je nejvýše F1 Manager 2023 od vývojářů ze studia Frontier. Pozornost si však zaslouží také PC verze dosavadní PS5 exkluzivity Ratchet & Clank: Rift Apart nebo taktická strategie Jagged Alliance 3.
Filip Svoboda
Většinu června jsem strávil jak jinak než se čtvrtým Diablem. Zatímco „pouťová“ trojka mě vždy nechávala chladným, s druhým dílem jsem v dětství zápolil nezměrné množství hodin. Nehledě na to, že přes první akt jsem se dostal až o mnoho let později. Diablo IV mi tyhle vzpomínky oživilo – temný svět, zajímavé postavy, pěkné filmečky a pohlcující souboj.
Poslední zhruba týden jsem na odlehčenou zapnul nejnovější Need for Speed s podtitulem Unbound, které nově přijely do Game Passu. Srovnávat můžu především s Forzou Horizon 5, kterou si stále sem tam zapnu, a objektivně říkám, že jízdním modelem ani grafikou nesahá NfS arkádovému závodění od Playground po kotníky. Unboundu se ale podařila podobná věc jako výše zmiňovanému Diablu, tentokrát jsem si ale zavzpomínal na kilometry proježděné v Most Wanted.
Léto pro mě bude spíše časem povinností než volna. Rozehráno mám a pokud se budu pouštět do něčeho nového, budou to spíš resty (jarní Star Wars?). Nemám upřímně vyhlídnutou ani žádnou z menších červencových her, to ovšem neznamená, že nemůže něco překvapit.
Ondřej Zeman
Tento měsíc stál za to. V jeho první části jsem byl doslova zavalen novinkami. To mi však nebránilo ve hraní. Vyšla totiž řada zajímavých projektů, u nichž jsem byl upoután. Super byla třeba roguelike akce 20 Minutes Till Dawn nebo dema bezpočtu titulů, k nimž dostal svět v minulých týdnech přístup. Nejvíce jsem si však nakonec zamiloval Aliens Dark Descent, který bych se bez většího rozmýšlení nebál označit za jednu z nejvýraznějších her z tohoto univerza, jíž je možné na trhu najít.
Červenec se minimálně v mých očích stane měsícem odpočinku. Rád bych se během něj věnoval více starším projektům, načež se rozhodně chystám detailně se podívat na některé z pecek, jež v tomto čase vycházejí. Lákán jsem novým dílem série Pikmin, který stejně jako Jagged Alliance 3 maximálně poutá mou pozornost. No a pak se ještě objeví Remnant 2, jehož tématika je též něčím, čemu budu jen těžko odolávat.
