Červnové ohlédnutí redakce

Červen byl samozřejmě ve znamení E3 a přestože lze diskutovat o úpadku této akce jako takové v posledních ročnících, letos se jednoznačně povedlo přitáhnout na ten týden pozornost celého herního světa - na Zingu jsme to mohli sledovat přes několikanásobný nárůst návštěvnosti, který trval celý ten týden. Za to bychom vám samozřejmě chtěli velmi poděkovat. Kromě toho musím poděkovat také redakčnímu týmu, který se ze všech sil snažil, abyste na stránkách Zingu našli přehledný rozvrh celé show, odkazy na všechny klíčové streamy a hlavně novinky o všech zásadních hrách či oznámeních. Kromě četby samotných článků jste si naše dojmy z E3 mohli poslechnout také v našem podcastu:

Červenec bude tradičně o něco chudší na události i hry, ale ne zas tak moc: momentálně probíhá tradiční letní slevová akce na Steamu, takže máte možnost se výhodně zásobit hrami z vašeho Wishlistu za zvýhodněnou cenu. Kromě toho se také spekuluje o údajné PlayStation show, ale zda opravdu dorazí zrovna v červenci zatím není jisté. A nakonec i těch her přeci jen v příštím měsíci vyjde o něco víc, než je na léto obvyklé: osobně se nejvíc těším na The Ascent, ale velmi příjemně vypadá třeba i Monster Hunter Stories 2. Nepochybuji o tom, že se mnozí těší také na F1 2021 nebo plnou verzi Chernobylite. Když na to tak koukám, bude to nejspíš nakonec pro hráče překvapivě slušný měsíc.

Ondřej Partl

Červen oficiálně prohlašuji měsícem zklamání, v němž vyšlo několik potenciálně zajímavých projektů, ale reálně se žádný z nich nepovedl. Tento trend odstartoval u střílečky Necromunda: Hired Gun, která mě v prvních minutách velice příjemně překvapila, aby mě zase v následujících hodinách ubila svými nesčetnými problémy. V podobném duchu pokračovalo kooperační akční RPG Dungeons & Dragons: Dark Alliance, které sice nabízí záblesky zábavy, jenž jsou ale opět udupány různými nedostatky, mezi kterými můžeme nalézt nepříliš povedený technický stav či tupé chování nepřátel. Jedinou ucházející hrou se tak stalo Mario Golf: Super Rush, kterou jsem rovnou i zrecenzoval. Nicméně časem se chci pustit i do Sniper Ghost Warrior Contracts 2 a hlavně Scarlet Nexus, tak snad nebudu zklamán alespoň zde (a vypadá to, že nejspíše nebudu).

Nicméně své osobní černé koně naleznu i během července, kdy se třeba nesmírně těším na brazilský milostný dopis žánru JRPG v podobě Cris Tales. Opomenout ale nemohu ani nový ročník formulových závodů F1 2021 či kyberpunkovou top-down akci The Ascent, která v sobě skrývá mnoho potenciálně chutných ingrediencí. Řeč by ale měla přijít i na několik indie drahokamů, jako je Death’s Door či Last Stop. No a zapomenout nesmím ani na vskutku niche věc The Great Ace Attorney Chronicles. Jinými slovy si sice dáme pauzu od velkých blockbusterů, ale nouze o zajímavé tituly rozhodně nebude.

Jan Urbančík

Červen pro mě znamenal plný návrat ke školním povinnostem a na hry moc času nebylo. Jediným dohraným titulem za tento měsíc tak zůstává Halo 4, jež jsem si ale velmi užil a nepochybně má nejsilnější příběh ze všech dílů, které jsem zatím hrál.

Důležitou součástí června pochopitelně byla také E3. Na té se objevila velká spousta her, ale osobně mě nejvíc potěšilo oznámení druhého dílu Plague Tale, Redfall od Arkane (byť nejsem žádný fanoušek open worldu a už vůbec ne multiplayeru, jsem ale velice zvědavý, jak si s takovým žánrem zkušení vývojáři poradili) a v neposlední řadě vágní informace o tom, že vzniká DLC pro Resident Evil Village. Nouze o články rozhodně nebyla, ale musíme si přiznat, že šlo o jednu ze slabších E3. Vše zachránila prakticky jen Xbox konference, která byla našlapaná od začátku do konce. Snad bude podobně vypadat i spekulovaná akce Sony, která by mohla přijít už příští týden.

Máme už sice po jarní sezóně, ale ani v letním „herním suchu“ nebude nouze o nové tituly. Nejvíc se těším na F1 2021, kolekci The Great Ace Attorney Chronicles a remaster A Plague Tale: Innocence. Čekají mě ale také resty v podobě série The Evil Within, jejíž první díl mám momentálně rozehraný.

Martin Pritula

Má první polovina tohoto měsíce se kvůli maturitnímu období táhla především ve stopách studia, ovšem ve druhé polovině měsíce jsem se již mohl naplno věnovat hrám. Dokončil jsem celou kampaň předtím rozehrané Horizon Zero Dawn spolu s vynikajícím datadiskem The Frozen Wilds, následně jsem rozehrál také vylepšenou verzi Metra Exodus, a kromě toho jsem bohužel nepoučen základní hrou zkusil skrze předplatné Ubisoft+ nainstalovat kompletní edici Assassin´s Creed Valhalla. V tu chvíli jsem si zřejmě říkal, že základní hra vlastně nebyla vyloženě špatná a jen byla nesmyslně dlouhá. Rozšíření Wrath of the Druids mě zkrátka lákalo a já naivně věřil, že na mne v Irsku čeká spousta zábavy. Inu, opak se stal skutečností a naprosto ubíjející struktura misí, stále neohrabaný soubojový systém a přinejlepším průměrné dialogy způsobily, že po nějakých dvou hodinách hra letěla, tentokrát už nadobro, z disku.

Abych ale nezakončil tento text negativně, tak ačkoli se řadím mezi ty hráče, jejichž názorem je, že letošní E3 byla spíše slabší, stále jsem se konečně dočkal fenomenální ukázky hratelnosti hry Elden Ring, na kterou se velmi těším již od jejího oznámení. Stalker 2, Plague Tale: Requiem a Replaced však také vypadají naprosto senzačně.

No a co se týče července, tak zatím nějaké velké herní plány nemám. Pravděpodobně ale zkusím plnou verzi titulů Chernobylite a Hell Let Loose.

Jakub Žežule

Minulý měsíc jsem projel jednu z nejlepších her všech dob - remasterované Dark Souls ve verzi na PS4/PS5. Přemýšlím co se o této maximálně propírané hře možná úplně neví? Druhá polovina hry je mnohonásobně snazší než ta první. A posuzovat kvality her od From Software jen co se obtížnosti týče, je projev totálního barbarství. Kdepak, level design je to, oč tu v první řadě kráčí. A Elden Ring? Kupuji první den!

Ještě méně se mi chce rozepisovat o Call of Duty: Infinite Warfare, jejíž kampaň jsem si v rychlosti střihl poprvé od vydání. I přes pár skvělých momentů na mě velký dojem neudělala ani tentokrát. Hra měla potenciál, ale co naplat - vedlejší mise v CoD kampani nikdy nefungovaly a zápletka hry a klišovité dialogy jsou tak směšné, až to bolí.

Kromě toho se sluší dodat, že se půl roku po vydání měsíc co měsíc nepřestávám vracet k Hitmanovi 3. Nemám nejmenších pochyb o tom, který titul se pro mě letos stane Hrou roku. Na nextgenu je to pro mě naprostá herní slast.

Mikuláš Stoklasa

Červen byl tím pravým měsícem pro nás videoherní fanoušky. Ačkoliv jsem byl i nadále frustrovaný ze zkouškového období, nemohl jsem si nechat ujít tu největší událost měsíce. Tou byla samozřejmě E3. Jistě, rozumím těm, kteří už nevidí tuto akci ve stejném světle, jako kdysi, ale pro mě to byla parádní jízda. Velkým, ale milým překvapením byla pro mě ukázka ze hry Avatar: Frontiers of Pandora a nemůžu se dočkat, až si hru konečně zahraju. Avšak nejvíce očekávanou částí celé E3 pro mě byla konference Microsoftu a Bethesdy. Konečně jsme viděli aspoň nějaké záběry ze Starfieldu, a jakožto nadšenec do vesmíru se na tento titul nesmírně těším. Potěšila mě i gameplay ukázka z S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chernobyl. Nejlepší část této konference byla ovšem ta, která byla věnovaná nové Forze Horizon 5. Ačkoliv jsem pořád tak trochu doufal, že bude nová Forza Horizon zasazená do Japonska, musím přiznat, že Mexiko je také okouzlující. No a grafika Forzy Horizon 5 je kapitola sama pro sebe, přičemž mnohdy jsem nemohl ani věřit tomu, že koukám na hru, nikoli na fotky či filmové záběry.

Ale kromě E3 jsem si taky něco zahrál. Přesněji řečeno, jsem se vrátil ke svému dřívějšímu slibu. Ano, pustil jsem se do Dark Souls 3 a za celé škály nadávek a občasných slz jsem těsně před cílem. Hru bych mohl prakticky dokončit za jeden večer, jenže se vyskytla jistá nepříjemnost. Můj kamarád mě informoval, že se ve třetím díle nachází nejtěžší boss z celé Dark Souls trilogie, někdo se jménem “Nameless King”. Samozřejmě jsem tuto informaci nemohl jen tak vypustit a musel tohohle bosse vyzkoušet. Inu, co na to říct. Uběhlo několik hodin a tenhle “Nameless King” si mě i nadále maže na chleba. Moje hrdost mi ovšem nedovolí ho vynechat, takže mi držte palce, ať se z něho dříve psychicky nezhroutím.

Ohledně her v nadcházejícím měsíci, tedy červenci, se pravděpodobně nejvíce těším na The Legend of Zelda: Skyward Sword HD. Původní verzi jsem sice nehrál, nicméně bude určitě skvělé vyzkoušet vylepšené ovládání, které tato verze pro Switch nabízí. Koneckonců, pro mě bude tento titul figurovat jako příjemné zkrácení čekání na Breath of the Wild 2.

Vincent Olejník

Červen, tak to byl samozřejmě Vault of Glass - staronový raid v Destiny 2. Tenhle rok jsem si sice bundu nevystřílel, ale zážitek z nového raidu byl kvalitní i bez toho. Je u mě už tak nějak tradiční, že se do raidu vydávám s o něco nižším levelem, teď to bylo dost hraniční, ovšem právě v takové chvíli se pozná skvělý tým, který člověka nehodí přes palubu.

Kooperativním hraním potom měsíc pokračoval. Jenže kooperativní příběhové kampaně se moc nenosí, ty opravdu dobré bych spočítal na prstech jedné ruky. Co tedy naplat, volba padla na Borderlands 3. Jakkoliv ani já ani Honza Olejník jsme původně při recenzování nebyli úplně nadšení, tak dvojku už máme odehranou několikrát a alespoň ta technická stránka třetího dílu už si od dob našich recenzí dost polepšila. Dostali jsme tedy bezmála třicet hodin dobré střílečky a spoustu lootu. A vlastně i nové technické problémy, protože poslední update přinášející crossplay dost zásadně rozbíjí herní menu na širokoúhlých obrazovkách.

Zapomenout nemůžu ani na E3, kterou u mě letos „vyhrál“ Microsoft. U spousty ukázaných her vím, že nejsem cílovka a nezahraju si je, ale přesto vypadají zajímavě a určitě si své hráče najdou. U čeho se ovšem Microsoft trefil do černého byl trailer na novou Forzu Horizon. Pro mě srdcová IP už od Xboxu 360, která mi prodala více než jednu generaci konzolí, včetně tedy teď Series X. Neopomenu Ubisoft s nečekanou resuscitací své unikátní hudebně-výukové pecky Rocksmith, což je skvělé, můžu zase oprášit basu! A opět žádný nový Splinter Cell, kterého už se sice nejspíš nedočkám, ale postěžovat si na to klidně můžu. Celkově mi letos přišla E3 příjemně věcná a mám z ní dobrý pocit. Bude co hrát, a to je nejdůležitější.

Červenec nepatří úplně k herně nabitým měsícům. Z nových titulů mě zaujalo vydání Microsoft Flight Simulator na Xboxu, ale jinak mám v plánu se nových titulů příliš nedržet. Na Steamu na mě čeká adventura Tell Me Why, která byla v červnu uvolněna zdarma, a vyloučit se nedá ani další projití Borderlands 3 na vyšší obtížnost. Nebo také možná návrat k Project Cars 2, na které mě navnadil nedávný zdejší článek o české stopě ve Slightly Mad Studios.

Dominik Tománek

Konečně jsem se dočkal! Minulý týden mi zazvonil telefon a z reproduktoru se ozvalo slastné: „Máte připravený Playstation 5!“ V euforii jsem se tedy vydal na prodejnu a svoji konzoli si vyzvedl. Hned po zapojení jsem věděl, že jsem se měl na co těšit. Po téměř probděné páteční noci u Astra jsem skoro udělal platinu, pak jsem si ovšem došel „odpočinout“ k mému hernímu restu v podobě God of War z roku 2018. Prakticky celý víkend jsem tedy strávil v přítomnosti Kratose a Atrea a těším se na další čas s nimi.

Na začátku měsíce jsem se také konečně dostal k dohrání DLC Wolfenstein: The Old Blood a Wolfesteina II. První díl jsem si hodně oblíbil a musím uznat, že střílení nácku mě stále neomrzelo a večery strávené s Blazkowiczem jsem si opravdu užil.

V červenci mám v plánu se z Midgardu přesunout do Japonska a konečně rozehrát Ghost of Tsushima.

Ivan Jeziorek

Co říci k letošnímu červnu. Najel jsem naplno a pravidelně na japonštinu a pak díky tomu, že v této části roku chtě nechtě pravidelně již pátou dekádu leveluju, se mi zaplnila část knihovny zvaná "Ke přečtení" na neforemnou haldu potravy pro mozek. Ten se ale jakoby vzepřel a místo hltání stránek, rozhodl se odpočívat jinak.

Za prvé totiž vyšel celkem vtipná vizuální román Idol Days, který skutečně doporučuju jako odpočinkový relax, ale tak nějak jsem opětovně rozjel první Atelier Ryza a neskutečně si to užívám. Nevím, jestli je to těmi lekcemi japonštiny, okořeněné notnou dávkou bezvadné nálady naší lektorky, ale člověk se tak nějak snaží víc vnímat mluvené slovo a ne jen číst titulky. Takže přes pokračující pracovní zápřah, byl červen i náležitě herní.