Československo 38-89: Atentát - vzdělávání na prvním místě

Mám pocit, že během mého působení na Zingu jsem přišel do styku snad se všemi myslitelnými žánry. Recenzoval jsem vše od stříleček a akčních adventur přes RPG, strategie a závodní hry až po simulátory a MMORPG. Ještě nikdy jsem však nehodnotil výukový program. Ale jak se říká, všechno je jednou poprvé a v mém případě tohle „poprvé“ přišlo s projektem nazvaným Československo 38-89: Atentát. Ten vznikl ve spolupráci Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR a v podstatě se jedná o jakýsi mix výukového programu, interaktivního dokumentárního filmu, komiksu a počítačové hry. Atentát je nyní k dispozici nejen pro školy, ale i pro veřejnost, a proto jsme si řekli, že bude dobré se na celý projekt podívat a zhodnotit, zda se vyplatí koupě za necelé dvě stovky.

Po stopách dědečka

Ačkoliv se to na první pohled možná nezdá, Československo 38-89: Atentát drží pohromadě celkem jednoduchý příběh, v němž se ujmete role muže či ženy a pátráte po minulosti vašeho dědečka Jindřicha Jelínka, který byl krátce po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha zatčen Gestapem. Musíte zjistit, proč vašeho dědečka zatkli a jestli to nemělo náhodou nějakou spojitost s atentátem, a to uděláte nejlépe tak, že se začnete vyptávat několika pamětníků. Rozhovory s lidmi, kteří měli s vaším dědou něco do činění, jsou klíčovou složkou hry a vy se díky nim dostanete do kontaktu s jeho ženou, tedy vaší babičkou, sousedem nebo s několika přáteli. Rozhovory mají přitom podobu hraných pasáží, v nichž pouze vybíráte odpovědi a pak dotyčného sledujete a posloucháte, a retrospektivy v podobě komiksových pasáží. V nich závisí postup jen na vás a na klikání na bubliny s dialogy, které komiksové sekvence posouvají dál.

Při rozhovorech ale občas musíte vaše odpovědi pečlivě volit, ne všechny totiž vedou ke všem důležitým informacím, které při postupu automaticky hromadíte. Občas vám tedy nějaký fakt unikne, což ve většině případů nemá žádné následky a alespoň máte důvod k tomu, abyste hru prošli znova a dopátrali se toho, co vám uniklo. Některé informace jsou ale klíčové, a pokud je minete, musíte rozhovor opakovat. Možnost opakování dostanete jen v případě, že máte k dispozici alespoň jeden token. A tyto tokeny získáváte z poměrně častých miniher, které jsou pravděpodobně jediným důvodem, proč lze vůbec Československo 38-89: Atentát považovat za hru, nebo alespoň za něco na způsob hry.

„Občas vám tedy nějaký fakt unikne, což ve většině případů nemá žádné následky a alespoň máte důvod k tomu, abyste hru prošli znova a dopátrali se toho, co vám uniklo.“

Trocha aktivity

V minihrách vás čekají různé úkoly spočívající například v uklizení bytu, ohledání dědečkových věcí, dešifrování textu nebo v sestavování trasy útěku na základě čísel, která se objeví jen na chvíli a vy si musíte zapamatovat jejich umístění. Pokud minihru úspěšně dokončíte, získáte dva tokeny, pokud něco pokazíte, nezískáte nic. Nutno ale říct, že naprostá většina miniher je poměrně prostá a zpravidla stačí jen trochu přemýšlet a dávat pozor. I přesto ale dokážou celkem slušně zabavit.

Jedinou výjimkou je slibně vypadající hříčka, v níž se ujmete role mouchy a musíte unikat před stále se zrychlující čtveřicí pavouků, kteří křižují obrazovku. Hra vám řekne, že se musíte snažit přežít co nejdéle, přičemž na úspěch máte tři pokusy, což zní poměrně jednoduše. Bez větších potíží jsem se tedy bez vyplýtvání byť jen jediného života vyhýbal pavoukům až do vypršení časového limitu. Jenomže poté mi hra oznámila, že vyhýbavé odpovědi, které měla tato minihra symbolizovat, byly příliš zbrklé a že mám tedy smůlu, žádné tokeny nebudou. Přitom jsem ale udělal to, co po mě hra chtěla, přesněji řečeno to, co mi nařídila. Že by ale bylo pro úspěch potřeba něco víc? Třeba uhýbání určitou rychlostí nebo i zacházení s těmi třemi životy? Je to dost pravděpodobné, ale hra vám to prostě nesdělí a vy tak vůbec nemusíte tušit, v čem jste vlastně udělali chybu. Tahle minihra je ale naštěstí výjimka a se zbytkem jsem opravdu neměl problém. Tokeny jsem navíc při hraní využil jen párkrát, takže pokud je občas nedostanete, nic by se nemělo stát.

Škoda problémů

Jedna závadná minihra tedy není problém a chyby bych nehledal ani v krátké herní době pohybující se okolo dvou až tří hodin a ve faktu, že návaznost odpovědí v rozhovorech občas není stoprocentní. Třeba jméno vašeho dědečka je při dialozích vyslovováno zbytečně často. Jestli je ale na tomhle projektu něco skutečně špatně, je to nedotažená technická stránka. Při hraní jsem se kupříkladu párkrát setkal se zvláštním errorem, který měl za následek nutnost okamžitého ukončení hry. A když jsem hru znova zapnul, zjistil jsem, že má uložená pozice je pryč. Za normálních okolností se váš postup ukládá, ale občas prostě dojde k tomu, že se vám postup vlivem chyb vymaže. Po dokončení hry mi třeba menu stále nabízelo možnost pokračovat, takže jsem předpokládal, že se vrátím těsně před finální pasáž. To by se mi celkem hodilo, protože jsem chtěl trochu prolistovat materiály, které jsem postupně nahromadil. I v ten moment ale veškerý můj postup zmizel a já musel začít zase od začátku.

Opakování sice není tak bolestivé, protože všechny sekvence lze přeskakovat v menu, které se objeví po přesunutí myši na horní okraj obrazovky, ale zaprvé, všechno to klikání je celkem otravné, a zadruhé, občas může nastat problém s touto nabídkou a prostě se vám přestane zobrazovat.

Také mě celkem mrzí, že hra nenabízí volbu rozlišení nebo alespoň možnost zobrazit ji v okně. Obraz se zkrátka přizpůsobí rozlišení vašeho monitoru, což může mít nepříznivý dopad na kvalitu komiksových sekvencí. Jejich autor s přezdívkou Ticho 762 odvedl velmi dobrou práci, komiksové pasáže jsou poměrně stylové a hezky zpracované, ale bohužel jsou v příliš nízkém rozlišení a čím větší máte monitor, tím větší je pravděpodobnost, že řadu obrazů bude kazit rozmazání a rozpixelování, které je obzvlášť znatelné ve chvílích, v nichž se nakreslené obrazy začnou trochu hýbat. Je to vážně škoda, přitom by ledacos vyřešila prostá možnost hrát hru v okně. Sice není nad fullscreen, ale raději bych koukal na celou hru v okně s tím, že vše vidím tak, jak to bylo nakreslené, než abych musel sledovat, jak řada prvků ztrácí kvalitu a ostrost.

Naopak musím určitě pochválit ozvučení, především soundtrack od skupiny DVA, kterou můžete znát třeba díky vynikající Botanicule od Amanita Design. Soundtrack Atentátu ve mě občas probouzel vzpomínky na Botaniculu, ale i tak k celé hře sedne docela dobře, nijak zvlášť neruší ani neodvádí pozornost od toho, co se zrovna ve hře děje.

Vstřebávání vědomostí

Československo 38-89: Atentát je v konečném důsledku opravdu především výukový program, což má za následek, že si vyslechnete a přečtete informace například o Terezíně, Osvětimi, Gestapu, Heydrichiádě, perzekuci židů, odboji nebo o Norimberském procesu. Příběh dědečka a výpovědi a zážitky lidí s ním spojených, kteří mají občas na určité věci trochu odlišný pohled, se zkrátka dotýkají mnoha věcí souvisejících s druhou světovou válkou v Evropě a situací v Protektorátu. A právě touha po informacích a vědomostech by měla být hlavním faktorem ovlivňujícím rozhodnutí o koupi. Hra sice dokáže zabavit, stěžovat si nemohu ani na samotné provedení grafiky a hudebního doprovodu a vždy je zajímavé zkoušet, co ovlivní různé volby v rozhovorech, ale alfou a omegou je opravdu zjišťování a vstřebávání informací o době po atentátu na Heydricha.

Věřím, že na školách se tenhle zajímavý experiment uchytí. Studenti středních škol, na něž je zaměřený, se budou určitě raději proklikávat jednoduchou hrou, než aby museli poslouchat učitele, které často jejich práce ani nebaví a jejichž výklad historie může být ovlivněný třeba přijímáním všeho, co slyšeli v době komunismu. Upřímně doufám, že tito učitelé už patří mezi vyhynulé druhy, ale sám jsem se s někým takovým setkal na prvním stupni základní školy. Také mám pocit, že ve hře může člověk občas narazit i na informace o věcech, které v běžných osnovách dějepisu nenajde. V těchto směrech zkrátka považuji Československo 38-89: Atentát za příležitost, kterou by ve školách měli využít. Ale pokud jde o osobní použití, zvažte, zda jste ochotní dát dvě stovky za jednoduchou a prostou hru, která vám zabere přibližně dvě hodiny a která má za cíl spíš vzdělávat než bavit.

Československo 38-89: Atentát koupíte na e-shopu FF UK za 199 Kč.