Kdo chvíli stál, už stojí opodál. To je to hlavní, co by si měli tvůrci nového dílu Crackdown zapamatovat. Doba se změnila, hráči se změnili a s nimi i jejich nároky. Pojďme si říct, proč tuto hru rozhodně nebrat.
Uplynuly už tři roky od vydání původního Crackdown, a tři roky jsou pro herní scénu hodně. Vyšly tituly jako Just Cause 2, GTA IV, Prototype, Infamous a Saints Row 2, což se jistě dá počítat za velký příspěvek do fondu městských akcí. Nový Crackdown nabízí v podstatě úplně stejnou hru jako dříve, s malinkými změnami v rámci dosažení určitého počtu orbů. A v podstatě by to i mohlo fungovat. Ale nefunguje. V minulém dílu byly hlavním tahákem skoky na dlouhé vzdálenosti a sbírání hbytostních orbů, které byly poházené po velkém území Pacific City, po němž se mohli hráči toulat: nyní to však není nic nového.
Zombieland
Co se týče příběhu, v jehož rámci uběhlo od minulého dílu rovných deset let, po nějaké době míru se to v Pacific City zase zvrtlo. Mladá vědkyně pracovala pro Agenturu, dokud vedení nepřišlo na její mimofiremní výzkumy a propustilo ji. Ona pak udělala jedinou smysluplnou věc, jakou by nezaměstnaná žena udělala: vypustila nalezený virus. Virus způsobil, že lidé začali být násilní, šílení a hlavně hnusně odporní, a jelikož Agentura byla bezmocná kvůli klonovým nepokojům, přeživší měšťané se ptali na léčbu jinde – byla tedy vytvořena teroristická skupina jménem The Cell (Buňka), která měla zničit zbytek Agentury a najít lék, jenž prý Agentura již má.
Agentura má nicméně plán, jak onen virus (příznačně pojmenovaný Freak Virus) zastavit, a to díky projektu Sunburst, jehož podstatou je shromaždování solární síly, kterou by se mohlo dosáhnout zničení všech doupat nakažených. Po aktivování tří absorbčních jednotek má Agentura možnost aktivovat malou solární stanici, a jakmile jich bude devět, projekt Sunburst získá svou plnou účinnost. Jednoduše řečeno: město dobývá banda zmutovaných zombie, přičemž se lidská teroristická jednotka snaží zničit jedinou naději Pacific City.
Hráčovým posláním je vžít se do role hrdiny jménem Agent a uklidit všechen ten nepořádek, co se ve městě najde. To znamená nastolit zpět pořádek a vládu, vyřadit teroristickou jednotku a potlačit problém s mutanty. Není to nejlehčí úkol, ale hra nás k tomu pořádně vybavila.
Superhrdina podruhé
Po spuštění hry totiž hrdina má zhruba všechno, co potřebuje na zabíjení teroristů a zombie. V arzenálu se najde pár vcelku účinných zbraní, k dispozici je i pěkné auto a v neposlední řadě umí Agent hodně solidně skákat. Při postupem hrou se každopádně zlepšuje ještě víc a takřka se stává superhrdinou, když se po dobrání k poslední úrovni hbitosti odemkne možnost létat (nebo spíše plachtit).
Celkově má hrdina pět různých schopností, jež může vylepšovat sbíráním takzvaných orbů. Orby jsou jako obvykle rozmístěny po městě, některé se však umí hýbat a utíkají před vámi, což je v delším časovém měřítku celkem otravné. Nejpopulárnější schopností je nicméně již avizovaná hbitost, díky níž se můžeme pohybovat rychleji a skákat výš. Mezi ostatní patří např. řízení, výbušniny, zbraně a síla. Zajisté vám dojde, že je pro úspěšné dokončení hry třeba vylepšovat vše.
Sběratelé… všeho možného
Dalo by se říci, že je Crackdown 2 nesmírná zábava. Můžeme si skákat po otevřeném městě jako superhrdinové, ke konci hry dokonce zvládneme i zdvihat auta a házet s nimi, poletovat si po městě a levačkou fackovat teroristy, zatímco v pravé hrdina drží raketomet. Kromě toho však titul hráči nic víc nenabídne, a jelikož zhruba to všechno bylo i v předchůdci dílu, rozhodně se nedočkáme dobrého poměru kvalita/cena. Pro sběratele se nicméně hra hodí perfektně, jelikož mimo orby zde můžeme sbírat i kazety s nahraným materiálem, dokreslujícím pozadí dějové linky a různorodé detaily příběhu.
Mise se však za chvíli stanou naprosto odhadnutelnými a lineárními, transformující se na jeden velký úkol „braň absorbční jednotku, dokud nepřistane vrtulník“ či „aktivuj absorbční jednotku a braň ji“. Po třetí jednotce to začne skutečně silně nudit a jistě není hráče, který by se v ten moment nemodlil za jakoukoliv jinou misi (kromě eskortní, samozřejmě). V reálu na nás po třech každopádně čekají další čtyři, a tak to jde dál a dál, což vede ke vcelku solidní frustraci.
Kromě lineárních misí jsou zde závody, v nichž musíme projíždět typickými checkpointy, dokud se nedostaneme k cíli. To funguje u mnohých vozidel a dokonce i při chůzi pěšky, větší zábavu však jízda neskýtá.
Co-op to zachrání
Klasickými zadními vrátky všech her je kooperační režim, na němž se toho dá zkazit spousta, ale jakmile jeho technické provedení jakž takž pracuje, hráči už si vyhrají sami. Tak přemýšleli i tvůrci druhého Crackdown, když přidali do hry mód až pro 4 hráče, v němž můžeme zabíjet potvory v Pacific City po boku svých přátel. Bohužel, nejsou zde základní věci jako je nastavitelný bod na mapě (waypoint) a je vskutku obtížné rozpoznat, kdo je kdo v rámci týmu. Zároveň tu není zrovna největší výběr vozidel pro čtyři osoby, což situaci ještě více komplikuje.
Online režim je nemastný neslaný, nabízí totiž standardní multiplayerový mód - deathmatch. Po několika zápasech jsem však zjistil, že většinou ten, kdo si první splaší vrtulník vyhrává nejvíce. Je zde rovněž režim Rocket Tag, avšak jak už jistě čekáte, přestane bavit po několika minutách hrací doby.
Návrat do minulosti
Stejně jako město, tak i grafika zůstává jen o trošičku pozměněna. Jen ji zrovna moc nepřidává fakt, že je nyní úplně jiná doba, než byla před třemi lety, a že už i hraní klasiky jako je GTA: San Andreas by pobavilo tisíckrát více s obstojnou grafikou. Protože zde však není při nekonečném toulání na co se dívat a po miliontém výstřelu už před raketami budete pomalu zavírat oči, nejde předpovídat Crackdown 2 nijak dlouhou životnost.
Ani co-op, ani online multiplayer totiž nedokáží přimět i toho nejtrpělivějšího sběratele předmětů ve hrách, aby se hrou zůstal více jak 20 hodin čistého herního času. A to je na městkou akci s multiplayerem uboze málo. Dostali jsme starou hru s novým názvem, schopností a obalem. Zda se vyplatí kupovat, to už záleží jen na vás a vašem vztahu k prvnímu dílu. My však doporučujeme držet se spíše původního dílu, případně zabrousit jinam.
V případě chuti se můžete podívat také na naši videorecenzi, kterou obstaral tým Indian.
Verdikt
Sci-fi arkádová střílečka v otevřeném světě s sebou nepřinesla nic víc, než původní díl s novým obalem a číslicí. Hráči dostanou úplně to samé s pár změnami v hratelnosti, téměř stejně nepohlednou grafikou a nudným online režimem.
