Crysis 2 Recenze

Píše se rok 2010. Německé studio Crytek se po třech letech od svého fenomenálního prvního Crysis opět probudilo a oznámilo novou hru a na novém Enginu. Ano! Tou hrou bylo Crysis 2.

Příběh se od prvního střetu na Lingshamově ostrovech posunul o tři roky dopředu – je rok 2023. Není to ovšem to jediné co prošlo změnou. Tropická džungle ostrova se přesouvá do betonové džungle New Yorku.

Choroba Ebola, která sužuje New York, způsobila rozsáhlou humanitární krizi a lidé jsou evakuováni ve velkém. K břehům Manhattanu se blíží ponorka s výsadkem mariňáků. Vtělíte se do kůže vojáka s krycím jménem 'Alcatraz'. Jemu i ostatním vojákům je však jasné, že je nevyslali bojovat se zbraněmi proti nemoci. Je jim tedy jasné, že Ebola je pouze zástěrka. Mimo jiné musí najít a evakuovat Dr. Nathana Goulda bývalého šéfa sekce Nanotechnologie v korporaci Hargreave-Rash. Následně je ponorka napadena a prudce nabírá vodu. Vám nezbývá nic jiného než se pokusit o útěk. Ale ani na hladině to nekončí. Záhadná loď, která se vynoří s vody následně postřílí váš tým a vás smrtelně zraní. Na scénu přichází muž ve zvláštním obleku, který onu loď zničí a vás odtáhne do bezpečí.

Ten muž se jmenuje Laurence 'Prorok' Barnes, kterého známe osobně především z prvního dílu Crysis.

Probouzíme se na zemi v poloprázdné místnosti polorozpadlého domu a navlečení právě v tom zvláštním obleku. Opodál leží muž s prostřelenou hlavou. O chvíli později se z obleku pouští krátké video, které popisuje proč jste oblek dostali a váš nastávající úkol „Najdi Goulda!“. Nebude to ovšem tak jednoduché a postup nám bude znepříjemňovat jednotka zvaná C.E.L.L. v čele s jejím velitelem Dominickem Lockhartem. C.E.L.L. spadá pod společnost CryNet System, které stojí za vytvořením speciálních obleků - NanoSuitu. Během hry se dostaneme do kontaktu s jedním ze dvou zakladatelů firmy – Jacob Hargreave. Mimo jednotky C.E.L.L. se dostaneme do konfliktu s mnohem větší hrozbou... tou mimozemskou – Ceph.

První část obsahuje seznámení s vetřelci z prvního dílu. Druhá část z druhého. Varuji na výskyt SPOILERů.

Ceph: V prvních dvou recenzích jsem vetřelce tolik nerozváděl a tak to udělám zde. V prvním díle šlo o takové rosolovité tvory tvz. Naked Alien. Ti dostávali speciální bojové stroje, které ovládali. Bylo to od klasických létajících chobtniček – menších 'Vojáků' a větších 'Průzkumníků' až po velkého 'Lovce', kterého známe jako ExoSuit. Největší je Bitevní loď 'Válečník', jehož jsme si zkusili jako hlavního Bosse celé hry. Mimo to jsme měli možnost navštívit. 'Vesmírnou loď', ve které jsme mohli vidět továrnu na tyto stroje. Crysis Warhead přinesl ještě odlišení velitelských strojů jiným zabarvením.

Druhý díl přišel s novým druhem Cepha. Dokonce i Naked Alien změnil barvu ze zelené na oranžovou (soudím dle přechodu z prostředí vlastního do našeho okysličeného prostředí). Získali něco co vypadá jako robotické tělo. Nových Cephů je tu také více druhů. Prvním takovým je 'Klíště' , které je nejmenší a je vážně doslova jako klíště. Jeho prací je vysávání biomasy z lidských těl. Větší začínají u klasického 'Pěšáka', kterého budeme potkávat snad nejčastěji. Jsou minimálně zaštítění a tak s nimi není větší problém. Dalším podobným Cephem je 'Lovec'. Známe ho z prvního traileru „The Wall“. Mají silnější zaštítění, ale také nebudou představovat větší problém. Problém přichází se silně zaštítěným Cephským 'Velitelem'. Pak 'Obrněncem', ještě brutálněji zaštítěn a jde po nás velkým plazmovým dělem. Posledním je 'Strážci' kteří se dokáží zneviditelnit – ti se z počátku do soubojů nepouštějí, ale dokáží dát pěkně zabrat. Všichni jsou však zranitelní na rosolovitý částech těl a na headshot (po ustřelení masky). Posledním a nejsilnějším Cephem je 'Sonik'. Je to veliký stroj se třema nohama a trojúhelníkovou hlavou. Dokáže způsobit tlakovou EMP vlnu, která dokáže ihned oddělat všechnu energii z NanoSuitu. Je zranitelný střelbou do zadní části hlavy kde má napájecí generátor. Mojí teorií je, že v něm není Ceph a je ovládán buď na dálku nebo Umělou Inteligencí. Avšak v případě jeho zničení dostaneme 2000 Nanokatalyzátorů což nejspíš znamená, že v něm něco z Cephské D.N.A. bude. Ze vzdušných jednotek se tu setkáme s Cephskou Bitevní nebo Výsadkovou lodí.

Od teď už se nemusíte obávat výskytu spoilerů!

NanoSuit 2.0: Nová a vylepšená verze původního NanoSuitu, který měl Prorok na sobě. Tato verze má v základním režimu dvě schopnosti – Superrychlost a Supersílu. Další nám známou schopností je režim neviditelnosti. Oproti prvnímu dílu v tomto režimu v novém NanoSuitu vydrží mnohem déle. Staro/novou schopností je zde režim Maximum Armor což je silnější zaštítění, které z nás v prvním díle udělalo Ramba, zde z nás dělá doslova Terminátora (ovšem pak už rozhoduje obtížnost). Navíc se tento NanoSuit dokázal synchronizovat s Cephskou D.N.A. a to nám umožňuje sbírat tvz. Nanokatalyzátory z přímo z těl Cephů. Ptáte se k čemu je nám to dobré? Za na nasbírané Nanokatalyzátory si odemykáme různé vylepšení NanoSuitu. Není to všechno co nám může oblek nabídnout a jako další schopností je zde NanoVize, díky které vidíme objekty vyzařující teplo. Hodí se to v převážně v nočních misích nebo pro viditelnost přes prach sutin. Dost vám to připomene pohled očima Predátora.

Hrou je na normální obtížnost projít za více jak šest hodin což je na dnešní poměry slušné. Ale to by to nebyl Crysis abychom se opět nepokochali prostředím.

Hratelnost: Hra se hraje jako klasická moderní střílečka. Pohyb zde obstarávají tlačítka WSAD, Shift pro sprint, Mezerník pro skok, tlačítko 'C' pro přikrčení a samozřejmě myš. Hra byla současně vyvíjena jak pro PC tak pro konzole a některé prvky sem také přešly a to především pro vybírání schopnosti. Při jejich výběru už zde nemusíme používat kruh s výběrem (I když ten tu také je na třetím tlačítku myši). Je ovšem zbytečné ho používat pro dvě schopnosti a pro okamžité použití obleku pro dvě tlačítka – 'Q' pro Maximum Armor (Zaštítění) a 'E' pro neviditelnost. Při nastavení laserového zaměřovače není možnost přiblížit na železná mířidla, pohled se akorát přizoomuje. Jinak ovládání PC verze není více konzolemi narušen. Změnil se také způsob koridorování. Oproti jedničce jsme měli maximální svobodu a proto byla také tolik oblíbena, zde už jsme omezení ulicemi. Není to ale nejhorší a za rozlohu některých koridorů by se nemusel stydět ani Battlefield.

Prvky: Hra opět jako první díl nemá reálné zbraně, ale dokonce z nich ani nevychází. Na začátku hry byla zmíněna zbraň typu M-16, která zažila i válku ve Vietnamu, ale ve hře se nikdy neobjeví. Vrací se novější verze zbraně SCAR, kterou známe z jedničky. Nová je například Útočná puška SCARAB, automatickou brokovnici Jackal nebo brutální revolver Majestic s kalibrem 50mm. Jinak zbraně zde jsou opět detailně propracované jak vzhledově tak zvukově. Jinými slovy jsou vyloženě krásné. S vozidly už to tak výborné není. Vojenské vozidlo v barvách vojenské šedi, které se nedá přirovnat snad k žádnému skutečnému vozidlu. Za hru je využijeme pouze minimálně (viz. část o koridorech) a vzhledem ke zničenosti města. Další použitelným vozidlem je zde osmikolový obrnění transporter, který v některých případech zastává funkci monstertrucku – nepřátelská vozidla bez problémů přejede, ale opuštěná civilní vozidla tlačí před sebou.

Multiplayer: Ačkoliv první díl a Multiplayer ve Warhead přišel s novým druhem hry více hráčů, obrovskými mapami pro 32 hráčů (plus vyjímky) a s třemi mody – druhé Crysis prošlo změnou. Mapy jsou mnohem menší, počet hráčů na mapě se omezil na 12 hráčů. Modů je zde šest včetně dvou, které známě z jedničky (Instant Action – Deathmatch a Team instant Action – Team Deathmatch). Čeká nás až 50 úrovní a přes sto odemykatelných položek. Oproti prvnímu dílu zde není možnost využívat vozidel a na ne zrovna velikých mapách by to nebylo ani uskutečnitelné.

Ozvučení a Soundtrack: K ozvučení není co vytknout – zbraně, výbuchy, chůze, samotné ozvučení NanoSuitu či vetřelců. Všechno krásně zapadá a všechno má i svůj specifický zvuk. Copak nám to ale hraje na pozadí? Je nutno především vychválit úžasný Soundtrack dělaný Borislavem Slavovem, Tilmanem Silecuem a za pomoci dle mne nejlepšího tvůrce Hanse Zimmera, známého svou hudbou z filmů jako Nolanova Trilogie Batmana, Posledního Samuraje nebo Piráti z Karibiku a uznávaným tvůrcem Lorne Balfem známého z tvorby hudby k CoD: MW2 nebo Assassins Creed III.

Grafika a UI: Po dlouhou dobu bylo jistě první Crysis a datadisk Warhead králem na postu nejlépe vypadajících her vůbec. Za samotný vzhled živého prostředí na druhém CryEnginu by se nemusela stydět žádná moderní hra do roku 2015. Jak už ale závěrečná scéna napovídala – bylo jasné, že druhý díl bude samozřejmostí. V případě prvního dílů, který byl Benchmarkem pro stroje té doby, se od druhého dílu se očekávalo to samé.

Vývojáři nám slíbili lepší grafiku než v jedničce za stejné možná menší nároky na Hardware. Své slovo dodrželi a hra na novém CryEngine 3 vypadá výborně.

Umělá inteligence je zde opět na vysoké úrovni. Ovšem v době vydání jsme se zde mohli setkat s nějakými záseky a první patch nenechal na sebe dlouho čekat. Od vydání jich vyšlo asi pět a na tomhle číslu jsme se zastavily. Mimo jiné mezi nimi byl patch, který nám k zatím třem druhům nastavení grafiky - Vysoké, velmi vysoké a Extrém - přidává ještě možnost Ultra, rozvětvení nastavení a Motion Blur.

Jak už jsem zmínil v hratelnosti, hra byla dělaná současně ještě pro konzole té doby (PS3 a X-Box 360) a verze pro PC tím značně utrpěla. Už od vydání hry byly kolem grafiky jisté problémy. Díky chybě firmy nVidia v základní hře chyběla podpora DX11 a Crytek ihned začal pracovat na nápravě. Byl vydán jako dodatečný balíček, který jsme si na oficiálních stránkách mohli stáhnout. Mimo jiné tvůrci pracovali na balíčku pro textury ve vysokém rozlišení.

Problém samotné hry je, že od doby vydání si k nejlepší grafice a eliminace chyb musela dopomáhat patchema a balíčkama. Od doby vydání jsme zhruba půl roku strávili čekáním než hráčům platformy PC udělali hru kompletní.

Všechny screenshoty, které padly na tuto recenzi jsou opět z mého vlastního hraní.