Stále probíhá otevřené betatestování free2play hry MechWarrior Online. Nevíte, jestli má smysl to stahovat a zkoušet? Hru jsme zahráli za vás a přinášíme dojmy.
Ačkoliv je hra free2play, tak nic není zadarmo a budete to cítit po celou dobu hraní. Mikrotransakce jsou dnes trendem a žádná větší F2P hra se jim nevyhne. Ani MechWarrior, roboty a jejich součástky si kupujete za kredity, na ty můžete dosáhnout hraním nebo si je jednoduše koupit. V betě jsem to ale moc řešit nemusel, protože jsem měl k dispozici čtyři připravené trial roboty. Dá se říci, že zastupují valnou část možností.
Prvním byl Spider, rychlý, obratný, ale velmi slabý robot. Když vás někdo zaměří a několikrát trefí, tak nemáte šanci. Vzhledem k tomu, že běhá třikrát rychleji než největší roboti, tak je to těžké. Druhým robotem je Hunchback, řadí se mezi univerzály, není tak těžký, stále se jakž takž pohybuje a díky variabilitě zbraní dokáže zatopit i větším bratříčkům. Když nemáte vyloženě vyhraněný styl boje, tak tento robot není špatnou volbou.
Zástupcem těžké třídy robotů je Cataphract, ten už není žádným rychlíkem, ale zato něco vydrží a má celkem slušnou palebnou sílu. Stále se vyplatí s ním naběhnout bezi hromadu nepřátel – je to perfektní základ pro silný útok. A konečně posledním trial robotem je kolosální Awesome. Tady už jde všechna sranda stranou, o rychlosti a mobilitě ani nemá smysl mluvit, protože než se někam přesune, tak opravdu to trvá. Ale jakmile se budeme bavit o arzenálu nebo pancíři, tak to už je jiná. Vždy se vyplatí mít nějakého tohodle borce na kopci kousek od bitevní vřavy. Jeho hlavním smyslem je podpora na dálku, střílí salvy raket, které se ne vždy trefí, ale když ano, tak udělají slušnou paseku. Na blízko toho ale moc nedovede.
Rakety, kulomet a hlavně laser, třeba s takovými zbraněmi se bojuje, ale todle není Call of Duty nebo Battlefield, musíte si uvědomit, že jako hráč sedíte v ohromném robotickém monstru, které váží třeba až 100 tun a srazit takového drobečka k zemi dá fušku. Co z toho plyne? MechWarrior Online rozhodně není hrou pro každého a naprosto otevřeně říkám, že jsem si taky musel dlouho zvykat. Do člověka prostě stačí vystřelit (pokud nehrajete Team Fortress 2) a padne k zemi. Sundat robota je práce na dlouho a v souboji jeden na jednoho to může trvat ještě déle. Horší je také fakt, že jen tak nepoznáte, kdy už půjde k zemi. Nebo jestli případně nepůjdete k zemi dřív vy. V tomto je MW trochu složitější – je to o trpělivosti a týmové spolupráci – sólisté většinou končí ve šrotu.
S ovládáním je to vlastně úplně stejné. Neběháte s člověkem – neovládáte nějaké pružné tělo. Máte v ruce knipl a před sebou několik monitorů – jak se to bude ovládat? Složitě! Ale zase ne tak složitě, abyste to nezvládli. Asi bych to přirovnal k ovládání tanku. Už jen fakt, že stlačením klávesy W neuvádíte robota v pohyb kupředu, ale přidáváte rychlost. Když klávesu pustíte, tak se skutečně nezastaví, ale povalí se dál. Pro zastavení slouží X nebo také můžete zase eSkem zpomalit až na nulu. Autorům se povedlo dostat do hry pocit, že skutečně řídíte kolos, který váží mnoho tun – je to znát, robot je neohrabaný a na začátku kola se nejednou s někým jiným posrážíte. Ale todle vůbec neznamená, že by ovládání bylo navrženo špatně. Vůbec ne, je to prostě ovládání ušité na míru ohromnému robotovi.
Když se rozhlížíte myší a nedržíte tlačítko pro freelook, tak se vlastně otáčí kabina bez nohou a na minimapě musíte sledovat, jak se otáčíte, jinak se vám stane, že půjdete úplně jinam, než chcete. Časem se do toho samozřejmě dostanete lépe, ale při nějaké „rychlejší“ akci, kdy se například pokoušíte o útěk nebo „manévrování“ (jak komicky to v této váhové kategorii vypadá), tak se zamotáte velmi snadno a pravděpodobně skončíte v nějaké budově. Pokud s podobným ovládáním nemáte zkušenosti, tak vám chvilku potrvá sžít se s faktem, že potřebujete značnou část klávesnice pro ovládání všech zbraní, pohybu a dalších super schopností vašeho mecha.
Mírné zklamání přišlo ve chvíli, kdy jsem zkoumal mapy. Jsou tu zatím čtyři a největší štěstí jsem měl na zamrzlé město, což je škoda, protože tuto mapu považuji za nejméně povedenou. Z grafického hlediska na ní není vůbec nic zajímavého – je to vlastně bílý terén s pozůstatky budov. Navíc si myslím, že CryEngine 3 – kterým se hra chlubí – zvládne mnohem víc. Vypadá to prostě obyčejně. Navíc mi tam chybělo víc záchytných bodů, podle kterých by se mi dobře orientovalo. River city a Caustic valley na tom jsou už o něco lépe, ale nic zapamatování hodného nenabízí, jsou to prostě další mapy k bitkaření robotů. Nejvíce se mi líbila mapa Forest colony, která může na první pohled vypadat nudně a nezajímavě, ale ve výsledku mě souboje robotů v přírodním údolí bavily nevíce. Krajinka je to hezká – až moc, tak proč ji trochu neponičit.
Z módů jsou zatím na výběr dva – Assault a Conquest. První je jednoduchý Team deathmatch, kdy jediným cílem je vymlátit nepřátelský tým dřív, než vymlátí on vás. Žádné obživování tu není. Jak jednou umřete, tak si už nezahrajete – takže čistě teoreticky můžete ze zápasu odejít. Pro to mám ale jedno upozornění, robot zůstane v probíhajícím zápasu až do konce, takže za něj nemůžete hrát dřív, než skončí. Můj první zápas dopadl tak, že jsem naběhl do první linie, umřel a do konce se nudil. To prosím nedělejte, trochu nad tím hraním přemýšlejte. Druhý mód je o zabírání vlajek. Tedy ne vlajek, ale mobilních dolů na Germánium. To je vzácný prvek, který se používá při stavbě vesmírných Jump lodí. Vaším cílem je obsadit víc sběračů než soupeř a nasbírat tak víc Germánia. Na každé mapě jich je pět s tím, že každý tým má jeden a zbývající tři jsou neobsazené. Hra se samozřejmě dá ukončit dosažením limitu nasbíraného materiálu, což je 750, nebo také likvidací všech hráčů v týmu. V tomto režimu bych asi víc ocenil ten respawn. Důležitější ale je, že nasbírané Germánium se vám potom převede na herní měnu, a to i případě, že nevyhrajete.
MechWarrior Online se v zásadě povedl, z grafiky bohužel netříská maximum, ale povedená je hlavně ta uvěřitelnost kolosálního mechanického monstra. Při každém pohybu cítíte jeho váhu a neohrabanost. A to od MechWarriora chceme. Kvůli tomu to ale není zábava pro každého, ovládání je oproti jiným hrám celkem komplexní, ale zvyknete si snadno.
Hru si můžete vyzkoušet zde.
