Tentokrát zůstala hra nepřekonána.
Jako obvykle začíná i tentokrát epizoda zcela novou sekvencí, ve které se dozvídáme brutální historii převratu ve městě a naplno zde vyzní myšlenka, že někdy je "revolucionář" coby lék na "tyrana" stejně krutou a zničující variantou, jako původní "tyran". Zde je to konkrétně ilustrováno na FEDRA vojenských jednotkách, které město dlouhé roky tyranizovaly svojí brutalitou, aby je následně svrhlo hnutí odboje, vykazující naprosto stejné známky brutality nejen při likvidaci vojáků, ale také při "rozsudku" nad všemi obyčejnými lidmi, kteří vojákům nějakým způsobem pomáhali.
Prokleté město
Úvod zobrazující historii města Kansas City je opět docela zajímavým náhledem do toho, jak vypadal pád lidské civilizace po vzestupu nákazy. Samozřejmě je to do značné míry předvídatelná šablona, ale to nejspíš souvisí s tím, že lidská touha po dominanci se za posledních několik století příliš nezměnila, obzvláště v situaci, kdy jsou zdroje omezené a člověk se musí postarat o svoje nejbližší. Tohle téma se ostatně v seriálu vrací ještě častěji než v předloze, až mi přijde poněkud únavné, jak nám tvůrci neustále připomínají "člověk je schopný pro lásku nebo pro rodinu udělat i ty nejhorší věci".
Jelikož tohle je naše poslední epizoda v Kansasu, dočkáme se také kompletního vysvětlení historie vůdkyně místního odboje Kathleen - kromě jiného formou poněkud křečovité expozice, když se zpovídá svému bodyguardovi v dětském pokoji, kde vyrůstala. Bohužel se přiznám, že si mě tahle nově vložená postava opravdu nijak nezískala - působí marnivě a hloupě. Nicméně jedna myšlenka byla poměrně silná a podpořila pozici Kathleen coby vůdkyně odboje: zatímco její bratr byl skvělý člověk, kterého měli všichni rádi... on věci k lepšímu nezměnil. Na to je potřeba právě někoho, jako je Kathleen.
Henry a Sam
Znalci předlohy moc dobře věděli, že nás čeká jedna z těch drsnějších pasáží již tak ponurého příběhu, když se tito dva bratrové objevili na konci minulého dílu. Ve snaze o další dávku pestrosti v obsazení postav Craig Mazin přišel s nápadem, udělat Sama hluchého. Ačkoliv to samo o sobě není ničemu na škodu a vzniklo díky tomu pár zajímavých pasáží, bohužel to má obrovský dopad na tu klíčovou scénu u konce epizody, ale o k tomu se ještě vrátíme za chvilku.
Kupodivu jedna z nejlepších pasáží epizody je, když spolu obě dvojice vyjednávají podmínky spolupráce a následně plánují postup v zaprášené kancelářské zasedačce. Rytmicky tepající hudba a shrnutí riskantního plánu zde skvěle graduje napětí a přistihl jsem se, že sedím předkloněný a naprosto pohlcený atmosférou i tempem vyprávění. Tahle kvalita vydržela jak během postupu podzemím, tak během pasáže s útokem snipera. Jakmile se ale rozjede hlavní akční pasáž, musel jsem chtě nechtě kroutit hlavou nad hloupostí mnoha zúčastněných a vyloženě pohádkovou nezranitelností klíčových postav uprostřed absurdního chaosu. Každopádně efekt nástupu monster byl vynikající a tvůrcům se velmi vyplatilo vsadit zde na speciálně pohybově trénované herce v praktických kostýmech (místo digitálních příšer).
"Jak to, že ty se vůbec nebojíš?"
Finále epizody patří mezi nejsilnější scény celé videohry. Je pravděpodobné, že na nováčky neznalé předlohy zapůsobí podobně silně jako tomu bylo ve hře. Nicméně jako někdo, kdo hru dohrál v průběhu let mnohokrát, se nemohu zbavit dojmu, že jedny z nejlepších dialogů definujících postavu Ellie a její povahu, zde vyzněly poněkud polovičatě - kromě jiného jednoduše proto, že místo skutečného rozhovoru jsou zde ta slova psaná. Nelíbila se mi ani variace Belly na vtip se škorpiónem - pokud si jej pustíte ve hře, působí tam v podání Ashley Johnson nekonečně přirozeněji, stejně jako zbytek toho rozhovoru. Nemluvě o tom, že se Sam (a tím pádem i Ellie) v dané situaci zachová ve hře poněkud poněkud realističtěji, než v seriálu.
Uvěřitelnost a emotivnost nejsilnějších scén často záleží na drobných nuancích, může jít třeba o vteřinový záběr, jednu větu nebo grimasu. Bella si u mě hodně napravila svojí reakcí na konci celé scény, protože v tom jejím výkřiku byla přesně ta směsice hrůzy a zoufalství, které mi její úlek i smutek dokonale prodaly. Velmi by mě zajímalo, jakými hereckými metodami z ní právě tuhle reakci dostali. Nicméně to pomohlo atmosféře posledních minut dílu, která se vrátila zpátky do niternější a lépe budované polohy - kde kromě jiného Joel začíná chápat, že pokud Ellie nedokáže ochránit, dost možná ho to tentokrát nadobro zničí.
Na šestou epizodu se bohužel díky Super Bowlu můžeme těšit až přespříští pondělí, 20. února.
