Dubnové ohlédnutí redakce

Martin Zavřel

Duben pro mě jakožto hráče začal i skončil ve velkém stylu. Nejprve jsem si se skvělou partou spoluhráčů užil solidní akční jízdu v Outriders, která nás bavila natolik (obzvláště ty náročné Expedice po konci kampaně), že nám to nedokázaly zprotivit ani pravidelné večerní pády serverů. To bylo ani proti tomu, do jaké herní nirvány jsem spadl v polovině měsíce, kdy se mi do rukou dostal nečekaný hit jménem Returnal. Z toho, jak dokonale si mě hra omotala kolem prstu, jsem se vyzpovídal už v recenzi, ale můžete si to přijít poslechnout také na náš druhý stream. Uvidíte průchod několika biomy a uslyšíte pokročilé tipy pro hraní.

V květnu vychází zřejmě nejočekávanější hra první poloviny tohoto roku, Resident Evil Village. Pokud mohu soudit z dosavadních hratelných ukázek, nabídne nám zajímavou kombinaci oblíbené hratelnosti série s novými prvky, jako jsou upíři a vlkodlaci - to vše v parádní výpravě a s náležitě děsivou atmosférou. Osobně se ale skoro stejně těším také na druhou Subnauticu s podtitulem Below Zero, kterou jsem sice hrál v Early Access předběžném přístupu, ale tam v té době kromě jiného chyběl konec příběhu i sestup do těch největších hlubin, takže to nejlepší v této hře mě zřejmě teprve čeká. Celkově mám dojem, že se nám konečně rozjela herní sezóna 2021 a těším se, že se z té herní nadílky budeme radovat společně s vámi.

Ondřej Partl

Duben byl pro mě opět ve videoherním útlumu. V podstatě žádná hra mě kromě PlayStation 5 exkluzivity Returnal nezaujala, ale jelikož ta vyšla dnes, tak jsem se k ní ještě nedostal. Tudíž jsem se nakonec z novinek uchýlil pouze k novému looter-shooteru Outriders od mého oblíbeného celku People Can Fly (Painkillera i Bulletstorm naprosto zbožňuji). Proto jsem byl poměrně zklamaný. Studiu stále akce jde, kdy střílení místních nepřátel je rozhodně zajímavé, příjemně čvachtavé a místní dovednosti jsou efektní. Díky tomu během hraní člověk může dostat záblesky nějaké zábavy. Jenomže ta hra trpí na několik problémů (od těch technického rázu počínaje, těmi v nedostatečné paletě nepřátel konče), jenž přivádějí příliš momentů frustrace, aby šlo tento titul doporučit. Ale zcela upřímně nejsem cílovka.

Květen pak už začíná být velice zajímavý. Samozřejmě se těším na Resident Evil Village, který mi velice imponuje zasazením, protože vlkodlaci a upíři jsou jednoduše super! Velice jsem zvědav i na Biomutanta, na kterého se těším už od jeho oznámení a jsem zcela upřímně zvědav, jak dopadne výsledný produkt (doufám, že dobře!). Každopádně můj černý kůň je Hood: Outlaws & Legends. Při oznámení této PvPvE akce jsem byl sice rozčarován, že se nedočkáme singleplayerového zážitku, avšak postupem času jsem k ní našel cestičku, kdy aktuálně mohu prohlásit, že se snad i docela těším. Tak tedy doufejme, že nebudu odcházet smutný.

Dominik Tománek

Kdybych byl býval rozumnější, tak už bych mohl hrát na PS5 a užívat si Returnal. Bohužel mi situace nepřála. Ale dost brečení, naštěstí (zároveň však i bohužel) žijeme v době, kdy hry vychází v takové kadenci, že lze jednoduše smutek po jiné hře lehce zahnat. No a brzy se pravděpodobně smutek přemění ve strach, ne snad z nedostatku konzolí, ale z Resident Evil: Village. Je mi naprosto jasné, že se na toto pokračování těší velká většina naší redakce a jak znám kolegy, tak o tom určitě napíšou slohy (v tom nejlepším slova smyslu). Proto vás toho svého ušetřím.

V květnu by se také měl objevit Mass Effect: Legendary Edition, snažím se však mít trochu odstup. Ze zkušeností vím, že je lepší čekat méně a nechat se příjemně překvapit, naopak to bývá bolestnější. Upřímně se těším i na port Maneater na Switch, doufám jen, že se tvůrcům povede hru dobře optimalizovat. Není nad to si krátit čas ve vlaku kousáním lidí do hlavy (a nevypadat u toho tak divně, jako byste to dělali doopravdy).

Když se podívám zpátky do minulosti, tak vidím kvalitně strávený herní čas. Konečně se mi podařilo dohrát remaster Final Fantasy VII, který jsem zmiňoval v minulém shrnutí a musím říct, že bych tam klidně ještě pár desítek hodinu „utopil“. Trochu odlišný pohled jsem však měl v případě Days Gone, která mě jakožto milovníka postapo tématu dost zklamalo. Tedy alespoň první část hry, druhá se totiž přehoupla v zajímavý příběh a k zprvu nezajímavým postavám jsem si našel vztah. K dohrání mi ještě pár hodin zbývá, ale jsem rád, že se z prvotního odporu stalo zaujetí.

Do rukou se mi dostala i výborná kooperativní akční adventura It Takes Two. Hazelight Studios dokázali, že ví, co dělají. Pár slabších momentů vyvažuje tuna těch zajímavých. Doporučuji si hru projít s partnerem/partnerkou, It Takes Two totiž tímto způsobem dostává nový rozměr. Akorát pozor na boss fighty, pár soubojů se totiž dokáže ze hry přenést do reality.

Jakub Žežule

V březnu jsem stihl dohrát hned tři tituly. Prvním byl God of War, který jsem si střihl už všehovšudy počtvrté, tentokrát v 60 fps na PS5 v New Game+ na obtížnost Give Me God of War. Aby toho nebylo málo, ještě jsem si úplně vypnul HUD. Zážitek byl parádní, bojový systém jsem se za tu dobu totiž už stihl dopodrobna naučit a nepřátele díky tomu decimoval jedna radost. Až s finálním bossem jsem se pěkně zapotil.

Druhým zářezem byla Days Gone. O té toho bylo napsáno už mnoho, za sebe dodávám, že se rovněž řadím do tábora jejích velkých příznivců. Z kladů vypíchnu nádhernou přírodu, zásadní změny v chování nepřátel v denním a nočním cyklu, možnost narafičit jednotlivá střetnutí tak, že se různé typy protivníků vybijí mezi sebou, příjemnou hudbu a v neposlední řadě naprosto fantastický pocit z jízdy na motorce. V 60 fps na PS5 je to vynikající zážitek. Asi nejvíc mi vadila jistá předvídavost příběhu a místy dost nelogické chování postav. I ty jsem si však ve výsledku oblíbil. Dodávám, že i zde jsem hrál na obtížnost Survival s minimem HUDu a bez možnosti fast travelu - jednoznačně tento styl doporučuji. No a jako třešničku na závěr přidávám Streets of Rage 2 – po zásluze legendární mlátičku, kterou jsem si několikrát střihl na Mega Drive Mini. Hra zestárla jako víno, může se pochlubit perfektním soundtrackem a speciálně s původním ovladačem Mega Drivu je její hraní jedna radost.

Jan Urbančík

V dubnu se pořádně rozjela jarní sezóna, ale já jsem zůstal u dohánění restů. Začal jsem u Shadow Tactics: Blades of the Shogun, neboť z Desperados 3 jsem byl loni naprosto nadšený. Některé funkce mi ve starším titulu od Mimimi chyběly, ale i tak jsem si hru velmi užil. Následně jsem dokončil celou sérii Uncharted spin-offem Lost Legacy. Nathan Drake zde sice chybí, ale hra na tom příliš netrpí. Dvojice Chloe a Nadine funguje skvěle.

Pak jsem se začal připravovat na vydání Resident Evil Village. Nejprve jsem si opět zahrál loňský remake třetího dílu a poté jsem si dal dvakrát Resident Evil 7 (podruhé na Madhouse obtížnost). Tuto hru jsem sice hrál už několikrát, ale neustále mě baví a věřím, že u RE8 to budu mít podobně.

Kromě toho jsem se dostal také k It Takes Two, které mě bavilo opravdu neskutečně. Kooperační hry většinou moc nevyhledávám, ale už od prvního traileru mi bylo jasné, že tohle musím mít. A rozhodně jsem nelitoval. Pěkná grafika, zábavná a neustále se měnící hratelnost a k tomu emotivní příběh. Tohle je nepochybně jedna z nejlepších kooperačních her poslední doby.

Hned na začátku května se pustím do PS5 exkluzivity Returnal a o týden později už vychází má nejočekávanější hra tohoto roku – Resident Evil Village. Jsem také zvědavý, jak dopadne Hood: Outlaws & Legends a několikrát odkládaný Biomutant.

Mikuláš Stoklasa

Duben byl pro mě poměrně suchým měsícem v oblasti nově vydaných her. První hru tohoto měsíce, Outriders, jsem kvůli technickým potížím odložil na neurčito. Volný čas jsem tedy vložil do svého předchozího slibu, a rozhodl se pokračovat ve své cestě za zdoláním Dark Souls trilogie. Ano, pokračoval jsem s titulem Dark Souls II: Scholar of the First Sin. Po dlouhých hodinách, kdy můj tlak vystřeloval do astronomických výšin, jsem konečně viděl závěrečné titulky. I přes to neskutečné utrpení musím přiznat, že jsem si souls hry zamiloval a začíná to být můj nejoblíbenější žánr. Kromě sebetrýznění v Dark Souls jsme se také vrhnul na recenzi NieR: Replicant ver.1.22474487139… (Ano, ten název jsem si musel vyhledat na internetu). Pro mě obtížnější úvod, ale jakmile jsem se přes něj prokousal, byl to přesně ten NieR po kterém jsem toužil.

Jakožto nepříliš velký fanoušek série Resident Evil, si nechám nejnovější díl z této franšízy někdy na později. Místo toho mám v plánu vrhnout se na Subnautica: Below Zero, pokračování legendární Subnauticy, tentokrát ale v polárním prostředí. No a samozřejmě budu zachraňovat galaxii jako komandér Shepard v Mass Effect: Legendary Edition. Nepochybně v květnu začnu také s Dark Souls III. Bude to vskutku nabitý měsíc, ale já se na něj neskutečně těším!

Daniel Jarocký

Z důvodu řady jiných povinností jsem tento měsíc vetší penzum času strávil pouze v MotoGP 21. Nový ročník mě v mnoha směrech příjemně překvapil, takže rozhodně nešlo o špatně strávený čas.

Co se týče května, tak je asi zbytečné psát, že se těším na Resident Evil Village. V druhé půlce měsíce bych se určitě velmi rád ponořil do PC verze Days Gone. Pomyslným černým koněm a překvapením nabitého měsíce se ale může stát nápaditě vypadající Biomutant, do jehož pestrobarevného světa bych se rovněž rád vypravil.