Dlouhý, zábavný, poučný a nejnabušenější článek EVAR i s obrázky !!!!! A hlavně vykřičníky !!!!!!! Jinak článek, a vlastně i zpověď o tom, jaké to je…
Dlouhý, zábavný, poučný a nejnabušenější článek EVAR i s obrázky !!!!! A hlavně vykřičníky !!!!!!! Jinak článek, a vlastně i zpověď o tom, jaké to je recenzovat hry.
Je to už nějaký pátek, co jsem začal odebírat pravidelně oba z českých herních magazínů. LEVEL a SCORE. Hltal jsem jejich recenze, články, všímal si stylu psaní a kromě toho, že jsem si obsah užíval, jsem se z něho i učil. Třeba jak správně napsat perex, tedy tu část článku, která se ukazuje pod nadpisem, většina lidí jí přeskakuje, a přesto jde o jednu z nejdůležitějších částí. Napsat pořádný perex je pro mě stále problém a tak se jako většina redaktorů uchyluju k „bulvárnímu“ stylu. To znamená hodně přídavných slov a hodně vykřičníků, aby to zaujalo periferní vidění čtenáře. Úderný perex a věcný (nebo anglicky napsaný) nadpis a máte kliknutí v kapse. Tímto vás tu vítám. Ale nechci rozepisovat návod, jak psát recenzi, jde mi o jinou věc.
O stáří, dobu vytrvalosti, životnost redaktora, chcete-li. Když budete dlouho vykonávat jednu činnost, zevšední vám. A to i psaní recenzí, na první pohled taková triviálnost. Problém je, že napsat kvalitní recenzi, je práce vcelku důmyslná. Nejde mi teď o to, jaké volit styly, aby každý hru z textu poznal, udělal si obrázek o tom, jaká hra je a jak se hraje a jestli ho bude bavit. Jde mi o hru samotnou. Hraní her z profesionálních pohnutek. Dobrý recenzent si musí všímat detailů, asociovat herní mechanismy a události do souvislostí a hodnotit hru opravdu do hloubky a z pohledu hráčů. Jak očima fanoušků série nebo žánru, tak i jejich odpůrců. Musí mít odstup. A tady narážím na to, o čem jsem vlastně chtěl psát, žel by se to bez tak dlouhého úvodu neobešlo.
Dám příklad na mojí zatím poslední recenzi TRON EVOLUTION. Zhodnotil jsem jí 55% a to kvůli tomu, že nepřináší do žánru nic nového a je prostě z pohledu většiny nudná a zapadne. Je ale 55% opravdu přiměřené hodnocení? Přeci jenom, za měsíc musím dohrát tak 3-4 hry, které mi přistanou na stole, ať chci nebo nechci. A pak když narazím na normální hru, kterou TRON je, dám tomu nízké hodnocení plynoucí z následující úvahy – „hm, fajn, hra mě naučila skákat, po pár hodinách pořád skákám, souboje jsou efektní, ale zábavy moc nepobraly, hm, tanky, motorky, zase skákání, je to takovej cyberpunk mario, NUDA, to bude na 55%.“
K tomuhle černobílému postupu hodnocení jsem došel po 3 letech u INDIANA, co teprve Pánové Redaktoři například z LEVELU nebo SCORE, kteří tuhle práci dělají podstatně delší dobu. Je tento druh hodnocení správný? Když si vezmu svojí první recenzi pro INDIANA na hru SPORE, tak moje logika byla trochu jiná – „jééé, super, vylezl jsem z moře a snažim se navázat kontakt s ostatníma druhama, jé, co mi to přelítlo nad hlavou, to bylo UFO! Jééé, ovládnul jsem planetu a teď mě čeká galaxie, no ty k*ávo, ta hra má rozsah! 96%!“
Teď babo raď. Někdy si říkám, že jsem dřív hodnotil moc vysoko, protože jsem recenzoval víc jako hráč, teď si někdy říkám, že hodnotím moc nízko, protože to beru víc jako redaktor. Mimochodem, studio stojící za TRONEM se rozpadlo, i kvůli „neúspěchu u kritiků“, tak mě napadá na co ve slabé chvilce myslí recenzent z IGN nebo jiného světoznámého serveru, když ví, že i jeho hodnocení bylo řebíčkem do rakve.
