Opět vás vítám na mém blogu. Je to již více než rok a půl co jsem napsal poslední článek a tak se nyní snažím přivést svůj blog opět k životu. A nešlo…
Opět vás vítám na mém blogu. Je to již více než rok a půl co jsem napsal poslední článek a tak se nyní snažím přivést svůj blog opět k životu. A nešlo by to jinak než vzpomínkou na časy minulé. Bylo by mi hrozně líto, kdybych z nějakého důvodu nedokončil tuto sérii, naštěstí se tak nestalo a náš poslední výlet do historie, té poměrně nedávné, právě začíná. Dnes vám budu povídat o pro mě nejlepších hrách z období let 2005-2009, které byly nějakým způsobem zlomové. Bohužel kvalitních FPS vyšlo v tomto období mnoho. O některých se zmíním dnes, některé jsem zmiňoval v souvislosti s jinými sériemi a bohužel na některé prostě nezbude čas. Tak alespoň krátký výčet her na které se nedostalo, ale byly natolik kvalitní, že bysme se o nich měli alespoň krátce zmínit. Mezi takové hry patří česká klasiky ArmA II, pokračování slavných sérií jako Medal of Honor, Operation Flashpoint, Vietcong, Brothers in Arms. Dále jsou to tituly jako Commandos Strike Force, TUROK, Rainbow Six Vegas 1 a 2 a mnoho dalších kvalitních her.
Jak se rodí legendy
Dnešní pouť započneme v roce 2005, kdy se na pulty obchodů dostal Battlefield 2. Naše staré známé BFko v té době byla čistě multiplayerová hra, výjimkou nebyl ani tento díl, který sice přinesl i singleplayer. Avšak šlo pouze o multiplayerové mapy s modem capture the flag, kde proti vám bojovali počítačem ovládaní boti. BF2 patří mezi nejúspěšnější multiplayerové střílečky všech dob. Vždyť i 7 let po vydaní byla většina serverů plná a hrát se dalo bez problému. Jak tomu už tak bývá k úspěšné hře následoval i datadisk a několik DLC, které nabídly několik nových map, armád, zbraní, vozidel a všeho dalšího co k pořádnému online bojišti patří. BF2 byl zlomovou hrou v celé sérii,ukázal totiž směr, kterým se později vydala.
Už o rok později rozšířil sérii další díl. Battlefield 2142 běžel stejně jako předchůdce na enginu Refractor 2 a obě hry nabídli dramatický multiplayerový zážitek. Přesto se futuristické BFko neuchytilo a ani ze začátku se počet hráčů nepřiblížil vytíženosti serverů jeho předchůdce.
V roce 2008 nastala změna, do té doby série věrná čistě PC hráčům přešla na konzole. S novým dílem Battlefield: Bad Company nabrala série nový směr, poprvé hráčům nabídla příběhový single-player a zároveň si zachovávala i kvalitu multiplayerové stránky hry. Věrni pouze konzolím zůstali DICE i s dalším dílem, který se opět vracel do prostředí druhé světové války. Nástupce legendárního Battlefieldu 1942 mění jednu číslovku a opět se pouští do dobře prozkoumaných vod druhé světové války. Na konzolích hra sklízela úspěch, ale počítačová platforma smutněla a to nezměnilo ani vydání zábavného Battlefield Heroes. Naštěstí příznivci PC se dočkali a BF:BC2 se opět se vší slávou navrátil na tuto platformu, zda se jednalo u návrat úspěšný nechám na vás. Dnes je Battlefield synonymum pro velice hezkou grafiku a hlavně skvělý, akcí nabitý multiplayer, plný různých možností jak zneškodnit protivníka, obrněných vozidel, vzdušných soubojů a hlavně zábavy.
Přišel skutečný S.T.R.A.C.H.
Monolith Productions vám snad nemusím představovat. A pro ty co stále netuší, jedná se o tvůrce nového Middle-earth: Shadow of Mordor. Jenže Monolith Productions má i bohatou historii co se týče FPS žánru a před svým útěkem do Středozemě toho zvládli hodně.
Ale asi nejtypičtější pro Monolith Productions stále zůstává hororová střílečka F.E.A.R. která spatřila světlo svět v roce 2005. F.E.A.R. je vybroušený hororový zážitek, který vás zkrátka donutí se bát v určitých pasážích, abyste později vzali svůj kvér a rozstříleli pár nepřátel na kousíčky. Přece jen to máme na FPSkách rádi, ne? F.E.A.R. byl plný roztodivných lokací, hrůzu nahánějících monster a zajímavých hádanek, celkově obsahoval zajímavý příběh, ale jeho devízou byla především špičková hratelnost. Nebylo tedy divu, že se dočkal i nástupce v podobě F.E.A.R. 2 a to již v roce 2009. Bohužel dvojka již nebyla tak napínavá, mnohé hororové prvky se vytratily, ale stále měla svým fanouškům co nabídnout.
V roce 2011 jsme se do světa strachu vrátili ještě jednou, tentokráte pod taktovkou studia Day 1 Studios (dnes Wargaming Chicago-Baltimore), autorů F.E.A.R. pro konzole PS3 A Xbox 360. Nejnovější díl se snažil vrátit atmosféru dílu prvního a zároveň si ponechat všechny klady dílu druhého. Za mě je F.E.A.R. 3 důstojným nástupcem celé série a možná i dílem nejlepším.
Hrdina dávných dob se vrací
Id software jsou jedním ze studií zodpovědných za existenci FPS. Přesto se postupně vytratili z povědomí hráčů, kam se pokusili navrátit roku 2005.Zlomovou hrou se měl stát převratný Quake 4, pokračování zaběhnuté série. Na hře spolupracovali s Raven Software a výsledek je do dnes poněkud rozporuplný. Poslední Quake měl být ztělesněním klasické, obtížné a hororové FPS, jakých Id software stvořili mnoho.
Bohužel něco se pokazilo a Quake 4 je spíše průměrnou střílečkou, která sice nepostrádá atmosféru a poměrně zajímavý příběh, ale jinak nemá moc co nabídnout. Další zlom v žánru se tak pod taktovkou Id software nekonal. Přesto zůstali věrni svému žánru a také Quakovi a v roce 2010 přišli s Quake Live, poměrně úspěšnou multiplayerovou řežbou. A později s Rage, FPS v otevřeném světě, která sklidila nečekaný úspěch. Přesto je Id software spíše studiem minulosti, které by nemělo zůstat zapomenuto!
Klenot, co dobyl tisíce srdcí
Rok 2006 byl pro mne zlomový hlavně kvůli jedné jediné hře a tou bylo Prey. Tato hra je pro mne ztělesněním všeho co mám na FPS rád, skvělá hratelnost, poutavý příběh, více možností jak řešit svízelné situace, neustále udivující a překvapující momenty, hrátky s gravitací a mnohé další. Prey je má všechny a dotažené k dokonalosti. Jestli mne nějaká střílečka ohromila už od samého začátku tak šlo právě o Prey.
Bohužel se jedná o poměrně opomíjenou hru, ačkoliv zcela neprávem. Přivedla do žánru FPS svěří vítr a svým způsobem i novou duši. Human Head Stuidios vytvořili skvost na který by bylo hřích zapomenout a nezařadit ho do výčtu toho nejlepšího.
O to více bylo bolestivou zprávou zrušení připravované druhého dílu. A tak alespoň se můžeme podívat na trailer a nostalgicky zavzpomínat při procházení prvního dílu.
Modern Warfare, Black ops a tak dále ...
A zase to Call of Duty, ale tentokrát si Activision řekl, že dost bylo druhé světové války a přišel s něčím opravdu neotřelým. Ačkoliv se to nezdá tak tehdy se dělali FPS zasazené především do druhé světové války, budoucnosti a když už bylo něco současného, většinou se jednalo u různé policejní akce. Call of Duty 4 Modern Warfare, byl svým způsobem přelomovou hrou. Přinesl singleplayer se skvělým příběhem a vytříbenou hratelností, ale hlavně zasazení do současnosti udělalo hru více uvěřitelnou. Už se nejednalo o věci dávno minulé a nebo o vzdálenou budoucnost, dělo se to právě tady a teď.
Stačilo přidat několik wow momentů, při kterých padali pusy i těm nejprověřenějším pařanům a recept na hru roku byl na světě. Stále se sice jednalo o naskryptovanou akci, plnou hloupých nepřátel, ale s veškerou omáčkou okolo to byl recept na úspěch. Svým způsobem se jednalo o revoluci. S příchodem prvního Modern Warfare, se snažili všichni vytěžit co nejvíce z války s terorismem, různých fiktivních konfliktů lokálního a nebo celosvětového dopadu. Většina válečných sérií se přeorientovala na současnost a tam také zůstala. Jen doufejme, že jednou přijde další hra co přinese svěží vítr do zatuchlého žánru FPS a posune ho opět někam jinam.
Po úspěchu MW přišel opět méně úspěšný díl z dílny Treyarchu opět se vracející do druhé světové války. Konkrétně do Pacifiku na nesčetné ostrůvky. Poté série pokračovala druhým dílem série Modern Warfare. Opět šlo o skvělou akční podívanou, plnou menších inovací, ale ničeho většího. Devízou hry byl dobrý příběh, ikdyž poněkud předvídatelný a opět multiplayer. Bohužel ten se příliš nepovedl a téměř půl roku po vydání hry se už nebylo možné dostat na servery.
V roce 2010 dostal žezlo do rukou opět Treyarch a tentokrát přišel s novými nápady a překvapivě zdařilými. Zasazení do období studené války, surovost hry a zábavný zombie mod oživili sérii. Následoval třetí díl MW, opět se všemi prvky typickými pro tuto sérii, futuristické Black ops 2 (pro mě nejlepší díl od prvního MW), zpackaný Ghosts a nový Advanced Warfare. Jedno je jisté, tato série jen tak neskončí. Uvidíme na jaké bojiště nás vezme příště.
Je libo pod vodu nebo do oblak?
Přesto rok 2007 nebyl jen o přenesení bojů do současnosti. Dal vzniknout klenotu, který nás vzal hluboko pod mořskou hladinu do utopické města Rapture. Ano, mluvím tady o prvním Bioshocku a že se jedná o pořádně žhavý kousek. Hlavní přednost Bioshocku je originálnost, to co najdete zde je zcela neopakovatelné a jedinečné. Podvodní město má svoji atmosféru a stejně tak příběh, který prostě stojí za zahrání. Akční pasáže jsou svižné a nelineární. Bioshock díky svým kouzlům nabízí mnohé řešení zapeklitých situací a záleží jen na vás na co máte zrovna chuť. Rapture je jedno z nejkrásnějších herních prostředí jaké jsem navštívil a hlavně díky jeho unikátnosti patří Bioshock na výsluní co se FPS žánru týče.
Jeho druhé pokračování, opět v podvodním utopickém městě Rapture, už tak úspěšné nebylo. Sázelo hlavně na zbraně prvního dílu, ale nenabízelo nic moc navíc. Příběh byl poměrně zajímavý, ale styl vyprávění nenabídl nic nového ani strhujícího. V prvním díle vás něco neustále hnalo kupředu otevřít ty další dveře a dozvědět se zase o něco více. Ve dvojce je vám to jedno, alespoň pro mě tu nebyla žádná motivace proč znát co se stane dál, zkrátka mě to nezajímalo.
Ačkoliv se bavíme o hrách do roku 2009, tak si nemůžu pomoci. Biochock: Infinite je skvost jaký nemůžu přejít jen tak nějakou krátkou poznámkou. Napsal bych o něm báseň, postavil mu dům a těšil se z něj každý den, kdyby to šlo. Třetí díl je neopakovatelný zážitek, skutečné políbení z herního světa a možná i nejlepší hra roku 2013 (z hlavy mě nenapadá moc kousků, co by předčili Infinite). Columbia je čarovné místo a Elizabeth si zkrátka zamilujete, akční scény jsou jedinečné a neustále přináší něco nového. Je to Bioshock se vším všudy a ještě pořádnou tunou ozdob k tomu. Pro mě je to diamant mezi kamením vybroušený k dokonalosti. Málo her ve mě zanechalo takový dojem a proto si nemůžu odpustit, ale pokud jste ještě třetí díl nehráli, vrhněte se po hlavě do toho, nebudete litovat.
Jak by neměli končit úspěšné série
Bohužel ne všechny série jsou tak úspěšné jako Call of Duty a Battlefield, zářným příkladem toho je S.T.A.L.K.E.R. ze kterého jsme se mohli těšit hned několikrát. První díl nesl název Shadow of Chernobyl. Celá série je založená na hypotetické druhé katastrofě v Chernobylu. Poté vznikla zóna, plná různých mutantů, artefaktů, anomálií a všeho dalšího svinstva co si jen dokážete představit. Hra byla skvěle zpracována a nabídla mnoho skvělých momentů, kvůli kterým si zaslouží být v našem seznamu. Ukrajinské studio GSC Game World ukázalo, že dělat skvělé hry umí. O to víc zamrzí jak to celé skončilo, ale nepředbíhejme situaci.
Po úspěšném Shadow of Chernobyl přišel stand-alone prequel pod názvem Clear Sky. V roce 2010 byla celá série uazvřená sequelem Call of Pripyat. Zároveň byl oznámen S.T.A.L.K.E.R. 2 a provázeli ho velkolepá očekávání a dohady. Bohužel, svět her je nemilosrdné bojiště, kde přežijí jen ti co na to mají peníze a bohužel GSC Game World mezi ně nepatří. Žádného pokračování se tak už nejspíše nedočkáme.
Přesto se na úspěch původní série stále snaží navázat různá studia, svou adaptací zóny a života stalkerů. Úspěšné a nebo horší verze původního S.T.A.L.K.E.R.A. vycházejí dodnes a máme tu i několik MMOček ze světa zóny. Bohužel, S.T.A.L.K.E.R. stále skýtá různé návrhy, nápady a možnosti jak by se dala série posouvat. Nic ale není ztraceno, mnoho fanoušků stále věří v návrat herní legendy a kdo ví, třeba se jednou skutečně dočkáme.
Grafické orgie pokaždé trochu jinak
Na Crytek jsem vás upozorňoval již v jednom z předchozích dílů v souvislosti s prvním Far Cry. Dalším počinem, kterým se Crytek zapsal do historie je Crysis. První díl vyšel v roce 2007 a byla to prostě pecka, střílečka podle mého gusta. Tvůrci vás narvali do obleku, dali vám pár hraček, volné pole působnosti, severokorejce a emzáky k zabíjení jako bonus. Co se s tím vším stane už záviselo jen na hráči. Příběh samotný není nic převratného, ale je svižně vyprávěn a dává dost prostoru k tomu si první Crysis užít.
Asi málokomu musím připomínat, že to prvním dílem nekončí. Crysis je už trilogií, která si zakládá především na dokonalém grafické kabátku a vizuálních orgiích. Ale ruku na srdce, ne vždy se jim to daří tak jak by si tvůrci asi představovali. Série vyniká díky prostředí, které není stejné, ale každý díl přináší něco nového. Také na dnešní dobu slušná délka kampaně a různé možnosti řešení problémů pomáhají hře k úspěchu. Crytek se díky své sérii stal renomovaným studiem s širokou základnou fanouškům a nezbývá než jen čekat co dalšího si pro nás přichystají.
Je to hlavně zábava
Tak nám to opět rychle uteklo a je tu poslední kousek poslední dílu. Naposledy se zastavíme u ikonického Half-life, tedy spíše symbolicky. Studio Valce, jeho tvůrci, přišli s další originální a především zábavnou řežbou. Left 4 Dead je zábavná kooperativní střílečka, do které se mohou zapojit 4 hráči a společně projít celou kampaň a cestou rozsekat masy zombíků. L4D staví především na tom o čem hry mají být a to je zábava. Vzpomínám si na mnoho skvělých okamžiků, během hraní této hry s kamarády a věřím, že u většiny z vás je to podobné. Valve ukázalo, že zkrátka umí.
A prokazovali to znovu a znovu s vydáváním dalších her, které dobyly naše srdce. Můžu zmínit například Portal, který je skutečnou špičkou mezi logickými hrami a nebo pokračování L4D s číslovkou 2. Hratelnost a akčnost zůstala zachována, ale přibylo více modů a možností navíc. Například takový mod versus, považuji za to nejlepší co se dá v dnešních multiplayerovkách najít. Celkově L4D háže za hlavu realističnost, kterou se snaží některé hry navodit, kašle i na příběh, který je jen na pozadí a plive do ksichtu jakékoliv postraní myšlence nebo poselství. Tady jde čistě o vytříbený herní zážitek a kopec srandy, který si u toho užijete. A to prostě není špatný přístup.
A už je tu definitivně konec a musím přiznat, že posledních pár řádků už bylo opravdu namáhavých. Při ohlédnutí zpět, jsem rád, že jsem si tím prošel. Během cesty až od počátku prvního Wolfensteina 3D jsem poznal mnoho dalších herních skvostů, které leží pod nánosy prachu a leckterý nadšenec na něho vzpomíná s nostalgickou slzou na víčku. Byla to nádherná cesta do dob kdy se hry dělali s láskou a při jejich hraní jste měli pocit, že tvůrci mysleli přesně na vás. Tento intenzivní, ale krátký výlet mi ukázal kolik báječných nápadů může skrývat tvůrčí mysl a ty nejlepší z nich jsem měl možnost si zahrát. A o tom hraní je, o objevování něčeho nového, odkrývaní příběhů a postupné rozmotávání klubíčka podtextu, který si tvůrci připravili. Některé hry změnily historii, byly zcela zásadní a přinesly prvky, které jsou dnes již samozřejmostí. Mnohé se do této série nevešli, i přesto by neměli zůstat zapomenuty. Občas není potřebné dívat se jen do předu, na to co nás čeká v nejbližších měsících. Ale podívat se i na to co už vyšlo a že toho jsou mraky, projít si alespoň to co mnozí považují za skutečný klenot, vždyť s každou další hrou nás čeká nové báječné dobrodružství.
