Dáte si rakvičku nebo věneček?
Autoři Zingu vám představují svoje osobní hitparády nejlepších her roku 2020:
Hry roku 2020 podle Zingu: Martin Zavřel
Hry roku 2020 podle Zingu: Ondřej Partl
Hry roku 2020 podle Zingu: Martin Pritula
Hry roku 2020 podle Zingu: Mythix
Hry roku 2020 podle Zingu: Gabriela Šuterová
Hry roku 2020 podle Zingu: Mikuláš Stoklasa
Hry roku 2020 podle Zingu: Jan Urbančík
(další budou následovat denně)
Redaktor, Zing.cz
Twitter: @BioTomanek
Student žurnalistiky se zálibou v objevování levných hospod v okolí fakulty. Okolo her se pohybuje už od raného věku a první herní vzpomínky se vážou ke Spyrovi a Crashovi. Nejčastěji hraje hry, které kladou důraz na příběh. Láska k hodinovým cutscénám je tedy samozřejmostí. Kromě her jsou jeho vášní filmy, knihy, vaření, hledání kapel, které nikdo nezná, pivo a bizár všeho druhu.
Letošní seznam her bude víc něž kdy jindy seznamem her, které nám pomohl přežít tohle peklo na zemi, jež se stalo naší novou normou. Nechtěl bych však být pouze negativní, různým lockdownům a uzavírkám totiž mohu poděkovat za to, že jsem se vrátil do světa her.
Posledních pár let jsem prožíval krizi, kdy jsem se hrám a dění okolo nich věnoval minimálně. Na konci léta jsem však začal psát pro Zing a obnovil tím svoji lásku ke gamingu. Kvůli „pauze“ jsem prošvihl spoustu výborných her, proto se rok 2020 nesl spíš v duchu dohánění restů. Čas jsem si však našel i na nové kousky. Nechci být příliš sentimentální, ale jednoduché: „Feels good to be back“ to popíše dostatečně.
Také jsem nestihl získat PS5 a Switch nevlastním, automaticky tedy odpadávají tituly jako Demon‘s Souls nebo Animal Crossing. Ghost of Tsushima jsem zatím bohužel zatím neměl šanci dohrát, proto se v seznamu neobjeví. Věřím však, že by si získala jednu z vyšších příček. Podobně na tom je Cyberpunk 2077.
Po sestavení žebříčku jsem si uvědomil, že jsem třikrát zakomponoval hry, které se točí okolo tématu smrti. Předem se tedy omlouvám za svoji morbidnost.
10) Fall Guys: Ultimate Knockout
Dlouho jsem přemýšlel, jestli bych měl tuto hříčku vůbec na seznam dát. Nakonec jsem ale uznal, že si zde své místo zaslouží. Naprosto přiznávám, že kadence různých videí a streamů z této hry byla jeden čas neúnosná, ale pro mě je nesporným faktem, že jsem s Fall Guys strávil velkou část konce léta a začátek podzimu. K hraní této podivně roztomilé multiplayerovky se ke mně přidala například i přítelkyně. Důkaz toho, že Fall Guys můžete hrát s celou rodinou.
9) I Am Dead
Premisa téhle britské indie hry je částečně jasná už ze samotného názvu. Ujmete se role ducha Morrise, čerstvě zemřelého kurátora muzea na malinkém ostrově, který má tři zásadní schopnosti: může vniknout do vzpomínek živých a nahlédnout do jádra předmětů pomocí jakéhosi rentgenového vidění. Třetí schopností je „pasivka“. Morris je přece mrtvý, takže ho nemusí trápit fyzická forma a má tak možnost si poletovat, kde chce. I Am Dead je hrou o objevování, zkoumání předmětů a jiném pohledu na smrt jako takovou. Zábavná, vizuálně zajímavá a přímočará záležitost, kterou rozhodně stojí za to zkusit.
8) Genshin Impact
Genshin Impact pro mě jednoznačně bylo překvapením roku. Jakožto člověk s naprosto minimální zkušeností v oblasti asijské kultury, jsem ke hře přistupoval s odstupem a velkými předsudky. Následně jsem však zjistil, že se jedná o RPG, které si bere hodně velkou inspiraci ze Zeldy, kterou jsem bohužel neměl šanci vyzkoušet, protože nevlastním Switch. Genshin Impact se mi ale stal dokonalou náhradou a hra mě naprosto pohltila. Oslovil mě hlavně systém střídání postav a nutnost přemýšlet nad používáním různých schopností a elementů. Líbil se mi i systém monetizace, který mi umožňoval hrát velkou část bez jakékoliv nutnosti používat reálné peníze. Upřímně nevím, jak vypadá „late game“, se hrou jsem podle mě skončil v pravý čas. Protože jak by řekla teta Kateřina ze Saturnina: „V nejlepším se má přestat.“
7) If Found...
Již druhá hra od vydavatele Annapurna Interactive v tomto seznamu. If Found… vypráví příběh trans ženy Kasio, která žije v Irsku a potýká se s problémy spojené s její sexualitou. Paralelně s tím se snaží kosmonaut zachránit planetu Zemi před černou dírou. Místo kurzoru ve hře máte gumu, kterou postupně odkrýváte další části příběhu. I přestože se hra opírá o téma, které jde absolutně mimo mě, tak si mě dokázala získat svoji velmi hezky a zajímavě zpracovanou stylizací. Přidejte k tomu silný příběh a máte jednu z her, která mě tento rok nejvíc zasáhla.
6) Tony Hawk Pro Skater 1+2
Jestli je žánr, který jde kompletně mimo můj záběr, tak to jsou sportovní hry. Výjimku ovšem tvoří série Tony Hawk, na které jsem strávil velkou část mého dětství. Během těch let jsem sice ztratil skill, který jsem míval, ale pocit a pohyb se Vicarious Visions v předělávce povedlo zachytit naprosto skvěle. Zůstal i ten duch rebelství, který si z původních dílů pamatuji, což je podle mě způsobené hlavně písničkami, které známe z originálu a jejich žánrem. Přibyly i nové songy, to ničemu není na škodu, protože se do hry perfektně hodí. Ska a punk vás spolehlivě vrátí na začátek tohoto milénia. Vicarious Visions se povedlo upravit tyhle klasiky žánru a zároveň neztratit to, co je dělalo speciální.
5) Someday You’ll Return
Skvělá hra, které se bohužel nedostalo tolik pozornosti, kolik by mělo. CBE Software vytvořili zajímavý horror s prvky adventury, jenž vás dokáže naprosto vtáhnout do děje, alespoň v mém případě tomu tak bylo. Hra se tváří jako typický walking simulator, ale už po chvilce hraní zjistíte, že tomu tak úplně není. Zajímavá práce s adventurními postupy, která nesklouzává k nesmyslnému kombinování náhodných předmětů, ale je postavena na čistě logickém uvažování. Jan Kavan a Lukáš Medek stvořili neotřelé herní prostředí s krásným vizuálem. Osobní plus přidávám i za částečnou inspiraci Českým Švýcarskem, v jehož blízkosti jsem vyrůstal a strávil velkou část svého života. Zaujal mě i nezvyklý pohled na hlavního hrdinu, jehož chování vás po celou dobu hraní vyloženě štve a nemáte ho rádi. Someday You’ll Return se potýká s nízkým počtem prodejů, proto studiu CBE Software přeji, aby se z této nepříjemnosti brzy dostaly.
4) Doom Eternal
Kdybych v roce 2016 sestavoval podobný žebříček, tak by se předchůdce Eternalu určitě umístil na podobné pozici. Testosteronem nadupaná akce, u které si každou střelu nesmírně užijete. Upřímně mě nenapadá jiná hra, kde bych se po ustřelení hlavy brokovnicí cítil tak dobře. V tomto případě nejde o příběh (i když hra zajímavý lore obsahuje) nebo dokonale vykreslené postavy, ale o „vůni napalmu po ránu“. Zážitek z gameplaye skvěle vystihuje název americké akčního filmu „Zastav a nepřežiješ.“ Musím zmínit i naprosto fenomenální soundtrack od Micka Gordona, který si pouštím pokaždé, když někam spěchám.
3) Death Stranding – PC port
Omlouvám se za tento menší podvod. Jak už jsem zmínil v úvodu, potýkal jsem se s krizí a kvůli tomu přišel o spoustu her. Jednou z nich bohužel byla Death Stranding. PC port vyšel v červenci letošního roku a já po něm hned sáhl. Bohužel jediná smrt, která se tehdy konala, byla ta moje. Zjistil jsem totiž, že můj stařičký notebook hru nerozjede. Konečně jsem měl důvod upgradovat počítač. Death Stranding byla první hrou na novém PC a musím říct, že lépe jsem si vybrat nemohl. O hře se toho napsalo tolik, že nevidím důvod o ní psát víc, ale za mě se jedná o jednu z nejlepších her poslední dekády. Na druhou stranu naprosto chápu, že ji někdo nemá rád.
2) The Last of Us Part II
První díl této série jsem poprvé hrál až v létě letošního roku. Hned po dohrání naprosto úžasné jedničky jsem se pustil do druhého dílu. Po dvojím dohrání naprosto chápu, že Part II polarizuje tak obrovským způsobem hráčskou komunitu. Dle mého názoru to není tím, že by hra byla špatná, ale jedná se o především o příběhová rozhodnutí scénáristů. Ať už stojí na jakékoliv straně, tak musíte aspoň částečně uznat, že způsob vyprávění je neotřelý a tím se stává i kontroverzní. Rozporům pak přidává i otírání se o současná politická témata. Můžete si politicky myslet cokoliv, ale podle mě to dokazuje, že hry jsou plnohodnotné médium, které má co říct. The Last of Us Part II ve mně zanechala silné emoce. Po dohrání jsem se cítil stejně bezradně a zničeně jako Ellie na konci hry. A to je v mých očích známka kvalitně odvedené práce.
1) Spiritfarer
Zlatou medaili v mém žebříčku získala hra od kanadského indie studia Thunder Lotus Games. Spiritfarer je hra založená na Řecké mytologii. Pohybujete na bájné řece Styx, která slouží jako pojítko mezi životem a smrtí. Vy se vžijete do role Stelly a její kočky Daffodil, když převezmete práci po převozníkovi Charónovi. Vaším úkolem je pomáhat duším zaseklým „někde mezi“ a posunout je dál v jejich cestě za smrtí. Velká většina těchto postav jsou kamarádi nebo příbuzní Stelly. Spiritfarer se mi špatně popisuje, podle mě si hru musíte zažít a tím vše pochopit. Jedná se o hodně emocionální příběh (po hodně dlouhé době jsem se u hry rozbrečel), který poskytuje zajímavý pohled na život a smrt a zasáhl mě zdaleka nejvíc. A i díky tomu se stává mým vítězem roku 2020.
