Spěšný vlak linky nostalgie je přistaven na nástupišti dvacet, kolej dvacátá.
Autoři Zingu vám představují svoje osobní hitparády nejlepších her roku 2020:
Hry roku 2020 podle Zingu: Martin Zavřel
Hry roku 2020 podle Zingu: Ondřej Partl
Hry roku 2020 podle Zingu: Martin Pritula
Hry roku 2020 podle Zingu: Mythix
Hry roku 2020 podle Zingu: Gabriela Šuterová
Hry roku 2020 podle Zingu: Mikuláš Stoklasa
Hry roku 2020 podle Zingu: Jan Urbančík
Hry roku 2020 podle Zingu: Dominik Tománek
(další budou následovat denně)
Redaktor, Zing.cz
Twitter: @smarjak
Hraní her je pro něj životní zálibou už od doby Sega Mega Drive. Od té doby vlastnil každou generaci konzolí a sem tam i nějaké to PC. Dává přednost hrám se silným příběhem, looter shooter titulům a produkci Nintenda. Kromě psaní také pracuje v herním průmyslu a ve volném čase sjíždí kino novinky a staví LEGO modely.
Rok 2020 se nesl ve znamení katastrof, jak ve skutečném, tak i virtuálním světě. Zažili jsme start nové generace konzolí, kalený celosvětovými problémy s výrobou a logistikou. Dostali jsme ty doposud nejkrásnější a technologicky nejvyspělejší hry na dosluhující PlayStation 4, ale také ránu pod pás od těch, od kterých bychom to nečekali. Zatímco s napětím čekáme, co nám přinese příští rok, podívejme se, které hry se letos dostaly do mých Top 10.
10. Star Wars: Squadrons
Oznámeni Star Wars: Squadrons přišlo letos v červnu jako blesk z čistého nebe. Vývojáři z Motive Studios se rozhodli vzkřísit ducha starých leteckých arkád X-Wing a TIE Fighter a přinést je nové generaci hráčů. Výsledkem byla parádní hra, která vás vrhla do kokpitu ikonických strojů z obou stran barikády konfliktu mezi Impériem a rebely. To vše jste si mohli užít jak v kampani pro jednoho hráče, tak i v multiplayeru, a dokonce i ve VR. Pro fanoušky Star Wars se tak po skvělé druhé sérii Mandaloriana letos jedná vskutku o povinnou četbu.
9. Astro’s Playroom
I přes svou krátkou herní dobu se Astro’s Playroom letos dostal do žebříčku mých nejoblíbenějších her. Jedná se totiž o naprosto boží způsob seznámení se s novým ovladačem PlayStation 5 – DualSense. Tahle nádherná plošinovka vás ale také provede historií konzolí stáje PlayStation, včetně všemožného obskurního příslušenství (kdo si dnes vzpomene, že mezi originální doplňky k původnímu PlayStation patřila myš, či bumerang Multitap pro hru více hráčů?). Hra tak kromě představení nejnovějších funkcí slouží i jako příjemný výlet v čase.
8. Tony Hawk’s Pro Skater 1 + 2
Tony Hawk’s Pro Skater 2 pro původní PlayStation je jednou z mých největších srdcovek. Parádní skejťácká arkáda, která se nebrala vážně a umožňovala vám za zvuku punk rocku a hip-hopu provádět neskutečné kousky po skate parcích ve všech koutech světa. Na remake od tvůrců Vicarious Visions jsem tedy byl velmi natěšený a můžu říct, že mě nezklamal. Jednotlivé levely jsou pečlivě převedené do grafiky dnešních konzolí a z velké části zůstal zachován i původní soundtrack. Nic vám tedy nebrání pustit se na vlnu nostalgie v úžasných 4K/60 fps.
7. Crash Bandicoot 4: It’s About Time
Vývojáři z kalifornského Toys for Bob díky své práci na úžasných remacích Crash Bandicoot N. Sane Trilogy a Spyro Reignited Trilogy prokázali, že mají cit pro tvorbu parádních plošinovek. Ta pravá zkouška pro ně však přišla až s letošním pokračováním série ztřeštěného vačnatce Crashe a jeho přátel v Crash Bandicoot 4: It’s About Time. Hráči dostali skvělou oldschoolovou skákačku, evokující to nejlepší z éry původního PlayStation. Titul je doslova napěchován různorodými levely (jejich množství je dokonce větší než ve třech předchozích dílech dohromady), jejichž obtížnost osciluje mezi „projdu to poslepu“ až po „už nemám žádné vlasy, které bych si mohl vytrhat“. Rozšířením prošly také herní postavy a kromě Crashe a jeho sestry Coco si tak zahrajete i za jeho bývalku Tawnu, či soky z předchozích dílů.
6. Command & Conquer: Remastered Collection
Zlatou éru žánru real-time strategií se letos pokusili oživit vývojáři z Petroglyph Studios. A vybrali si k tomu značku velkého kalibru – Command & Conquer. Tento remaster nám naservíroval rovnou dva díly této série (Tiberian Dawn a Red Alert). A naservíroval je se vší parádou. Vylepšena byla grafika, rozlišení, snímkovací frekvence, UI a spousta dalších. Hudba legendárního skladatele Franka Klepackiho byla za přispění autora a jeho skupiny znovu nahrána a díky „umělé inteligenci“ došlo i na zkvalitnění dnes již legendárních herních filmečků mezi misemi. Pro fanoušky strategických her se jedná o naprostý must have.
5. Ghost of Tsushima
Ghost of Tsushima pro mě byl překvapením roku. Původně jsem tuto hru sledoval pouze z povzdálí, připraven ji po vyčerpávajícím dohrání Assassin’s Creed Odyssey přeskočit. Videoblogy vývojářů mě však zaujaly natolik, že jsem si hru nakonec předobjednal. A udělal jsem dobře. Příběh této akční adventury nás vezme na Tsushimu do období první mongolské invaze Japonska. V roli Jina se vrhneme do zoufalé záchrany ostrova ze spárů zběsilých nájezdníků a budeme sledovat postupný přerod hlavního hrdiny ze ctižádostivého samuraje po zákeřného ninju. Vývojáři ze Sucker Punch Productions si dali velmi záležet na tom, aby hráč cítil tu pravou atmosféru starobylého Japonska, známého z filmů Akira Kurosawy.
4. Animal Crossing: New Horizons
Pan mýval Tom Nook se letos vrátil zpět s výhodnou nabídkou cesty na opuštěný ostrov. To jsem samozřejmě jako člověk uvězněný v rámci karantény 2020 v.1.0 nemohl odmítnout. Ze dne na den jsem byl pohlcen v pohádkovém světě plném mluvících zvířat, rybaření, stavby prázdninového resortu a sklízení ovoce. Animal Crossing: New Horizons bylo hrou, která vyšla v přesně ten pravý čas, aby nám dala možnost uniknout od starostí každodenního života. Odpočinková hra, u které můžete na pozadí sledovat seriály, či podcasty. Jak jsme však od Nintenda zvyklí, tak se také jednalo o hru s velmi dobrým technickým zpracováním a skvělým humorem.
3. Hades
Hades pro mě byl prvním setkáním s rougelike žánrem a lze bez obavy říct, že to byla láska na první pohled. Hra vás vrhne do kůže mladého Zagrea, jehož největším snem je uprchnou z říše nemrtvých a zjistit, jaké je tajemství jeho původu. Tatínkovi Hádovi, bohu podsvětí, se to samozřejmě nelíbí – přeci jenom, co Peklo schvátí, to už nenavrátí. A tak vás čeká neskutečně našlapaná jízda skrz několik kruhů podzemní říše, ve které budete pravidelně umírat, abyste se vždy vrátili moudřejší a připravenější. Ve vaší cestě vám budou pomáhat i vaši vzdálení příbuzní z Olympu a Zagreus tak bude moct zvýšit své šance na útěk pomocí jejich přízně. To vše, podtrženo neuvěřitelně našlápnutým soundtrackem, zajistí, že u hry budete sedět jako přikovaní, zatímco se za okny ve skutečném světě budou střídat dny a roční období.
2. Streets of Rage 4
Začátky mé pařanské kariéry sahají do počátku 90. let minulého století a jsou spojeny s konzolí Sega Mega Drive. Kromě Sonica je pro mě synonymem této platformy i vynikající série Streets of Rage, ve které jsme se sestrou nechali spoustu hodin. Oznámení Streets of Rage 4 od francouzských Dotemu bylo pro mě tedy velmi příjemným překvapením. Po více než čtvrt století jsme se dočkali pokračování, jež pečlivě převedlo to nejlepší z beat ‘em up žánru do nádherné kreslené grafiky. V kůži Axela, Blaze, Adama a spousty dalších jsme tak opět mohli za pomocí chvatů a hmatů osvobodit město Wood Oak City od pana X (a jeho potomků pana Y a slečny Z). Tuto úžasnou jízdu jsme navíc mohli prožít i klasickým způsobem s parťáky v rámci offline co-op.
1. The Last of Us Part II
Na prvním místě se pro mě letos usadilo vysoce kontroverzní pokračování jedné z vlajkových lodí PlayStation 3. Místo feel good výletu dvou hláškujících postav skrz postapokalyptickou Ameriku si pro nás vývojáři z Naughty Dog nachystali brutální a velmi depresivní příběh honby za pomstou. Co víc, hráči byli nuceni téměř polovinu hry trávit v kůži jedné z nejnenáviděnějších postav této herní generace. Tvůrcům se však podařilo napsat velmi napínavý příběh, který vás zkrátka chytl za pačesy a donutil nedívat se na věci pouze z jedné perspektivy. Technologicky byla hra tím nejlepším, co se kdy na PlayStation 4 objevilo. Úroveň animací, grafiky a optimalizace se stala benchmarkem pro všechny nadcházející hry. The Last of Us Part II je velmi temná hra, která se nehraje příjemně, ale pro mě to byl ten největší zážitek posledních let.
