Kdyby se Might & Magic Heroes VI vyvarovalo několika technickým nedodělkům a zlepšilo umělou inteligenci, neměli bychom hře moc co vytknout. I tak se ale jedná o jednu z nejlepších tahových strategií, která je na trhu k dostání. Některým skalním fanoušků

Ač se to zdá neuvěřitelné, na pulty obchodů konečně po více jak pětiletém čekání a nespočtu odkladů dorazil následovník téhle legendární tahové strategie. Všichni jsme měli možnost do kouzelného světa Ashanu nakouknout již během poměrně dlouhé bety a nebudu zastírat, že minimálně mě si hra získala již tehdy. To jsem však ještě netušil, že tenhle narozeninový dáreček k 25. výročí bude mít tak sladkou příchuť.

Podmanivá pohádka

Již první minuty hry se nesou v tónech čistého nadšení. Krátké úvodní intro dává tušit, kde že budou silné stránky hry a ve stručné podobě hráče dostatečně uvádí do situace, v níž se Ashan na začátku šestky nachází. Musím přitom podotknout, že jeho kvalita je přímo dokonalá. Tím to však rozhodně nekončí a podobný pocit, jako mistrovské intro ve mně zanechal i herní svět jako takový.

Šestka ukazuje nesmírný výtvarný cit a jako celek je jednoduše pastvou pro oči. Jestli jsem si někdy představoval typicky magický svět zmítány mezi mlýnskými koly dobra a zla, je to právě Ashan v podání šestých Heroes. Jednotlivá herní prostředí sice co do pestrosti zrovna neohromí, ale detaily tady dělají své. Právě droboulinké nuance, jako náhodně roztroušené ruiny, nebo zajímavé budovy činí zdejší prostředí opravdu kouzelným a harmonickým. A že se je na co koukat!

Už jen počet neutrálních budov a jejich ztvárnění nejednomu vyrazí dech! Jednotlivé mapy jsou totiž poměrně veliké a neskutečně bohaté. Bez nadsázky by se dalo říci, že o něco neustále zakopáváte. To však rozhodně není negativem. Právě naopak, hráč je pořád něčím novým poután k obrazovce a představivosti autorů se opravdu upřímně klaním. Tolik artefaktů, všemožných potvor a bůhví čeho ještě se jen tak nevidí. Heroes zde znovu našli svou Nemesis a osobně jsem přesvědčený, že poměr mezi vlivy pětek a starších dílu je v tomhle ohledu dokonalý.

Ostatně jak se na dnešní poměry sluší a patří i 3D grafika menšími krůčky popošla kupředu. U pátého dílu se jednalo o poměrně diskutabilní prvek a tak si v Black Hole mákli i v téhle oblasti. Ne, že by grafika nějak dramaticky změnila styl. Ale celkově jako by se jí do žil vlila nová krev. Všechno je hezky barevné a tak nějak oproti minule mnohem více rozpohybované. O té záplavě jasných barev a efektů ani nemluvě.

Když už jsem u toho celkového vyznění herního světa, grafiky a výtvarného stylu, rozhodně nesmím zapomenout na fenomenální soundtrack. Nebál bych se ho nazvat doslova nebeskou symfonií. Nejen, že je jednotlivých skladeb habaděj, ale navíc si na své přijdou i fanoušci starších dílů, kteří určitě poznají remixované kousky, které jejich uším lahodily před pár lety. Celkově dokonalé podtržení skvělého vzezření!

Jiný kraj, jiný mrav

Podobně jako herní svět se vydařily i jednotlivé národy. Jak už jsem psal kdysi dříve, jejich počet se nám trochu zúžil. Oželet například musíme čistokrevné mágy, kterým jsem třeba já holdoval asi nejvíce. Tyto škrty však padly na oltář dobra a každá z pěti civilizací je vymazlená tak, jako nikdy. Každá má svou mytologii a především zcela unikátní styl. A tím myslím i ten herní!

Přitom by to jeden na první pohled rozhodně nehádal. Jednotky jsou totiž navrženy tak, aby si vždy našly v jiném národě svůj protějšek. Takto je celý systém nastaven především kvůli zachování fair play. Rozhodně se ale nemusíte bát, že by to byla nuda. Právě naopak se v celkovém koloritu armády vždy najde jakási odchylka, která bojový styl celé rasy definuje.

A tak třeba národy Svatyně útočí z dálky a vsází na zpomalování nepřítele. Takové jednotky Azylu se pak třeba tuze rády léčí! Zcela nejvíce mě však dostala Nekropole a opravdu šikovná možnost oživit ve městě po souboji padlé. Že jsou jednotlivé jednotky opravdu vydařené a do vínku jim byly dány překrásné animace snad ani zmiňovat nemusím. Ostatně se sami můžete pokochat na screenech.

Partie hodná králů

Heroes nikdy nebyly jen o ježdění po mapě, ale rovnocennou část zde tvořily i souboje. Vlastně tady ty souboje budou tvořit páteř celé hratelnosti a troufnu si říci, že se tento pilíř povedl skoro na jedničku. Soubojový systém je na první pohled jednoduchý a v podstatě se všechno důležité dozvíte z přehledných tabulek. To však bude platit spíše pro začátečníky a po nějaké době mi dá určitě většina za pravdu, že se v Maďarsku podařilo vymazlit systém tuze propracovaný.

Jednotlivé schopnosti jednotek a hrdinů se dají míchat a kombinovat snad na sto způsobů, a pokud máte dobrou představivost, jen tak vás to nepustí. Holt vlastní invenci se meze nekladou a je jen a jen na vás, co s jednotkami popřípadě lákavými kouzly vymyslíte. Šestí Heroes jsou totiž hodni srovnání třeba i se hrou králů a leckteré bitvy především v pozdějších fázích hry se šachovým partiím skutečně nebezpečně blíží.

Přesto však nemohu říci, že by umělá inteligence byla bezchybná. Jednou vám pěkně počítač zatopí, když si velice chytře vybírá nejzranitelnější jednotky nebo použije nějakou vychytralou schopnost, či se znenadání objeví přímo za vaším hradem. Jindy je pro změnu naprosto marná a dobrovolně nabíhá na sebevražedné útoky. AI tak určitě pochválit úplně nemůžu. Špatná není, ale nějakou tu péči by ještě snesla. Vyvažovat nedostatky pouhým počtem jednotek mně dnes už přijde zastaralé.

Vzhledem k tomu, že hlavně ke konci kampaně už je obtížnost docela drsná, určitě potěší možnost bitvu na konci zopakovat a zvrátit takt nepříznivý výsledek. Stejně tak se můžete uprostřed líté vřavy dát v klidu na útěk. A věřte, že někdy bych to udělal s ohromnou chutí. Souboje totiž mohou být neskutečně otravné a hlavně zbytečně zdlouhavé. Asi to však k téhle hře tak nějak patří. Vždyť celý tenhle kousek je taky povážlivě dlouhý! Jen dvojice výukových map je schopna svou délkou atakovat neuvěřitelných 10 hodin.

Nekonečný příběh

Samotná kampaň je napěchovaná obsahem doslova po okraj a kdo řekne nuda, nechť si mě nepřeje! Každý národ má svou vlastní kampaň a je přitom reprezentován jedním hrdinou. V čele Azylu je to hlavní protagonista Slava. Ostatní frakce vedou jeho ať už spřátelení, či tak trochu oheň kštící příbuzní. Samotné příběhové pozadí určitě na žádné vrcholné drama neaspiruje, avšak upřímně řečeno mě příjemně překvapilo.

Vedle toho, že má každá postava své vlastní problémy, které usilovně řeší, celou kampaní se vine nit zákulisních bojů o moc a o zákeřné politické intriky a pletichaření není nouze. Navíc je celý Ashan ohrožován hrozbou démonské armády. Více bych asi nechal na vás! Příběh sám o sobě není zrovna překvapující a naservírovat vám všechno na stříbrném podnosu by určitě nebylo fér.

Za to však prokecnu, že herní doba šestého dílu je proklatě, ale skutečně proklatě dlouhá a garantuji vám nejednu bezesnou noc. Takových 100 hodin rozhodně není nereálných. A pozor, stále se bavíme pouze a jedině o singlové kampani. Tahle hra je prostě obrovská!

Rozhodně se ale zdařile vyhýbá stereotypu. Ostatně k tomu má ty nejlepší předpoklady! Úchvatný herní svět, slušný příběh a skvěle navržené mechanismy tomuto slovu nenechávají místo. A kdyby přeci jen, určité to zachrání ještě úkoly. Ty si sice nehrají na nic objevného, avšak neunudí k smrti a jejich náplň se pravidelně střídá.

Pokud by vám náhodou výživná kampaň nestačila. Hra disponuje i možností Skirmishe a to jak po internetu, tak i na jednom PC. A právě druhá možnost je na Heroes úplně to nejlepší. Jednoduše si sezvete větší partu lidí a pak se všichni náramně pobavíte u jednoho počítače a jednoho monitoru. Kdo nevěří, ať zkusí. Tahle možnost rozhodně celou hru jistí.

Svěží vítr

Všechno co jsem zde už zmínil, jsou však více méně v sérii zavedené věci a jejich výskyt nikoho moc nepřekvapí. Nastal tak nejvyšší čas podívat se i na nějaké ty novinky. V první řadě určitě musím z celé hry vypíchnout systém Conflux a budování vlastní dynastie. Celou hrou totiž můžete procházet s vlastním rodem, sbírat různé artefakty či schopnosti. Zvyšovat celkový level nebo vytvářet nové hrdiny a celkově tak hru udělat mnohem osobnější. Všechno navíc následně zužitkujete v multiplayeru

Další příjemnou funkcí Confluxu je kompletní integrace Skypu. Už vám tak neunikne žádná důležitá zpráva. Skvělým je i plná integrace komunitních funkcí a naprosto jednoduchý přístup do fór nebo chattovacích místností. Jako absolutně vymazlená featurka mi pak přijdou Conflux orby. Jedná se o jakési nástěnky rozeseté po jednotlivých mapách, na kterých můžete zanechat vzkazy pro ostatní hráče nebo si nechat poradit ohledně nepříjemného zákysu.

Úžasný Conflux však není zdaleka jedinou změnou oproti minulým dílům. Poměrně velký důraz byl těsně před vydáním přikládán i systému dobra a zla, respektive dračích slz nebo dračí krve. V průběhu kampaně se totiž vyskytnou okamžiky, kdy se budete muset rozhodnout, zda chcete být za klaďase a všem odpouštět, či zda si půjdete tvrdě za svým. Nebavíme se tady ale jen o úkolech, nýbrž třeba i o soubojích. Někdy se totiž slabší jednotky mohou dát na útěk a je jen na vás, zda je necháte jít. A jak už to tak bývá, ta i ta strana vám nakonec přidá nějaké ty bonusy. Navíc se zakončení každé kampaně odvíjí právě od tohoto ukazatele. Řekl tady někdo znovuhratelnost?

Ach Erwane, takhle teda ne!

Až do teď to asi vypadá na zcela ultimátní hodnocení a hru téměř bez jediné chybičky. Stále však nekončím a tentokráte na přetřes přicházejí trošku méně lichotivé věci. Tak především mi hlava nebere, co poslední měsíce autoři dělali. Odklady by jim šly náramně, ale na hře to jaksi nejde vidět! Od bety nedošlo k téměř žádnému technickému zlepšení. Textury se zase někdy záhadně odportují do jiné dimenze a chybky, jako nemožnost na něco chvíli kliknout, celou situaci jen korunují. Aspoň, že ty zvuky už jsou tam, kde mají být! Ale i tak tento fakt z celé hry zamrzí asi nejvíce. Navíc ani ty HW nároky nejsou zrovna malé.

Jako druhé největší negativum pak určitě musím zmínit absenci propracovanějšího zobrazení měst. Ty tam jsou časy, kdy jsme se koukali na krásně animované a propracované pohledy na naše s láskou opečovávaná města, viděli každou novou budovu a kochali se našim hráčským uměním.

Tomu je teď konec! Jelikož se šestka veze na vlně jistých zjednodušení, nahradily tyto efektní průlety prosté tabulky s malinkým a opravdu nijak zvláště hezkým animovaným obrázkem. Nic tomu nepomůže ani fakt, že se některé stavby, jako je třeba opevnění zobrazují na mapě dobrodružství. Tohle je prostě pro fandu hry jasná podpásovka a bolí, i když už to všichni víme dlouho.

Povedené zjednodušení

Ještě jednou bych se měl vrátit k samotné hratelnosti, ale tentokráte se na celou věc podívat jako celek. Might and Magic: Heroes VI totiž udělalo ohromný krok směrem k moderním hrám a mnoho prvků zde doznalo jistého zjednodušení.

Tak třeba suroviny jsou nyní k dispozici pouze 4. To nahrává mnohem svižnější hratelnosti. Odpadá totiž zdlouhavé hledání té či oné suroviny, které je zrovna potřeba. K uspoření času a zjednodušení hratelnosti určitě patří i systém velících budov. K obsazení jednotlivých dolů již nemusíte běhat od jednoho k druhému, ale stačí dobýt jedno hlavní město nebo velící pevnost a rázem vám do klína spadnou všechny. Ke zrychlení pohybu si pak ve městech můžete postavit teleportační portály. Celkově mně žádný z těchto prvků nepřišel špatný a rozhodně nepoškozují pověst hry, jako pěkně hardcore záležitosti. Jsou naopak šikovné a věřím, že si je zamiluje většina hráčů.

Ať žije král! Nebo snad králové?

Všichni jsme to věděli, a přesto jsme se báli. Naděje však tentokrát zvítězila a ani změněný název nemohl naše milované Heroes porazit. Menší příklon k pár jednodušším řešením ze hry udělal strategii v moderním kabátku, které má co nabídnout i úplným začátečníkům. Přesto je však pod slupkou pořád udělaná i pro skalní komunitu a kdo bude chtít, sám zjistí, že komplexnost téhle hry je neskutečná!

Skvělá hratelnost je navíc zabalená v překrásném obalu. Shledání s Might & Magic Heroes VI se prostě dá přirovnat ke skvělé dívce. Již napohled je to pecka! Ale když se zahledíte i do nitra, tak vás chytne za srdce a už nepustí! A těch pár pih, co se jí válí na tváři, se v tom nadšení rozplynou skoro samy.