Kdybych mohl, dám hře sedm a půl z deseti, ale to je tak všechno. Vztekejte se, trucujte, nadávejte. Nic to však nezmění na tom, že All 4 One je jednoduše zklamáním (čistě v rámci série).

A to je svým způsobem případ i nového Ratcheta a Clanka. Důvodem paradoxně není kýčovitý mušketýrský podtitul jako spíš fakt, že se vývojáři rozhodli experimentovat a dlouholetým fanouškům zprostředkovat zbrusu nový herní zážitek. Bohužel, přístup, který povětšinou u vývojářů kvitujeme s povděkem, protentokrát tvrdě narazil na nesmlouvavá pravidla kooperace, jež je největší předností jakožto i překážkou celé hry. Docela zamotané, že?

Hlavním problémem All 4 One je jednoduše to, že vývojáři hru vyvíjeli s představou, že ji vždy budou hrát čtyři hráči, čemuž podřídili absolutně všechno, včetně herních principů. V každé úrovni se proto víc než na cokoliv jiného můžete těšit na tvrdý závod za ničením všeho co zničit jde a sbíráním životně důležitých bodů. Přidání kompetitivního podtextu (na konci každého levelu je vyhlášen vítěz) pak přístup tvůrců ještě umocňuje. Ne zrovna v dobrém slova smyslu.

Jakmile totiž začnete hrát s živými spoluhráči, rychle zjistíte, že většině z nich nejde o nic jiného, než být všude první, aby získali maximum bodů, které jsou pro další vývoj klíčové. Za ně je totiž možné upgradovat vaše zbraně, a jelikož se autoři nenamáhali s jejich alespoň trochu férovým rozdělováním, vaším primárním cílem se místo dokončení příběhu velice rychle stane jejich hromadění. Což mimo jiné znamená hledání té nejkratší a nejrychlejší cesty k dalším bednám.

Ten tam je systém z předchozích dílů série, kde se jednotlivé zbraně vylepšovaly v závislosti na tom, jak moc jste je používali. All 4 One je v tomto případě až primitivně přímočaré a bez nasbírání dostatečného počtu bodů si jednoduše ani neškrtnete. Většina hráčů se navíc od začátku zaměří na jednu, většinou tu nejsilnější zbraň, jíž se bude zuby nehty držet, a do které investují co půjde. Hra totiž násobí damage za využívání té samé zbraně, což v praxi znamená mnohem méně experimentování s ostatními kousky.

Zvolenému modelu navíc škodí i fakt, že upgrady a veškerý postup daných postav je přímo vázán na konzoly. Pokud se tedy v pozdější fázi do hry připojí nový hráč, který se ujme postavy, za niž se ještě nehrálo (k dispozici jsou dle očekávání čtyři – Ratchet, Clank, Cpt. Qwark a Dr. Neferious), začíná hezky od nuly beze zbraní a bez bodů. Míra zábavnosti pak v takovýchto případech přímo závisí na hráčích, ke kterým jste se připojili. A jak spousta z vás jistě ví, to jen málokdy znamená něco dobrého.

I přese všechno jmenované je ale fajn, že vývojáři nezapomněli na to, co z Ratcheta a Clanka dělá natolik oblíbené tituly – příjemný příběh, sympatické audiovizuální zpracování a atmosféra praštěného sci-fi. To vše zůstalo v gamese zachováno v maximální možné míře a dost možná jsou tyto tři faktory tím jediným důvodem, co spoustě lidí zabrání od titulu s křikem utéct. Jakmile se totiž začne přehrávat jedna z celé řady barevných cut-scén (ty nejsou závislé na postavách, se kterými se zrovna hraje), okamžitě si vzpomenete proč tuto sérii milujete.

All 4 One je nicméně připraveno i na hráče samotáře, kterým se pod analogy dostane Ratchet, zatímco umělá inteligence se postará o ovládání Clanka, jenž zajišťuje nejen podporu v boji, ale rovněž při řešení zapeklitých puzzlů. Ačkoliv jde v rámci UI o vcelku sympatický nadprůměr, nevyhnula se jí celá řada chyb, kdy se Clank kupříkladu zasekává o prostředí a vám nezbývá nic jiného, než se kus vrátit a vysvobodit ho. Jde nicméně o jev vesměs ojedinělý, který by vám neměl nijak výrazně kazit zážitek ze hry samotné.

I pokud se ale pustíte do nové „ratchetovky“ sami, z každého polygonu na vás bude dýchat fakt, že tvůrci tuhle gamesu vyvíjeli jako multiplayerovou záležitost. Paradoxně však bez jasné cílovky. Pro poklidné rodinné večery to především díky výrazné kompetitivnosti není tak úplně stavěné, stejně jako pro prosté fanoušky kooperace, jež si mohou na trhu aktuálně vybrat i mnohem lépe. Zůstávají nám proto pouze fanoušci série, kteří ale (pokud nejde o hardcore nadšence) jednoduše musí být z výsledku zklamáni.

Vzato kolem a kolem jde o klasickou lineární akci, u níž se dá relativně dobře a snadno zabavit, avšak pouze za předpokladu, že odhlédnete od názvu. Tohle totiž určitě není další plnohodnotný Ratchet & Clank. Víc to na mě osobně působilo jako multiplayerovka z daného univerza, jež tak trochu parazituje na slavném jménu. Škoda, velká škoda. Teď už ale nezbývá než čekat na další díl, který se snad vrátí k tomu co máme nejradši a co po rozbalení krabičky s Ratchetem na obálce tak nějak čekáme.