LittleBigPlannet Vita – plnohodnotný svět do kapsy

LittleBigPlannet se poprvé objevilo na PS3 v roce 2008, od té doby jsme se dočkali pokračování v podobě druhého dílu a přenosné varianty na PSP. Hodnocení všech tří her se pohybovalo okolo devadesáti procent a nutno říci, že zaslouženě. Verze na PlayStation Vitu je velmi očekávaným přírůstkem již od začátku prodeje nové konzole. A má to své důvody – díky dotykovému ovládání a vysokému výkonu dokáže hra nabídnout ještě pohodlnější tvorbu vlastních levelů, než verze na PS3. Co si budeme povídat, editace vlastní planety a úrovní je na hře to nejzajímavější. A z hlediska hratelnosti to nejchytlavější.

Už nyní můžeme říci, že se verze pro Vitu řadí ke svým starším bratříčkům a taky schytává samé velmi pozitivní recenze a známky. A teď jsme na řadě my!

Pošahaný příběh

Ano, celá tahle taškařice nemůže začínat s nikým jiným, než se Sackboyem. Starým známým z předchozích dílů. V příběhu vás čeká pět světů, ve kterých je něco přes 40 úrovní. V začátku si vás všimne Colonel Flounder a vezme vás na divokou jízdu. Osobně mi trochu vadila zdlouhavost úvodu. Uznávám, že jsem opravdu dychtil po hraní, těšil jsem se, až si to konečně vyzkouším. Jenže než jsem se dostal přes intro, představení a další intro, tak ze mě ten náboj pomalu vyprchal. U kapesních konzolí jsem zvyklý, že hru zapínám rychle a na krátkou chvíli, takže očekávám, že mi nezabere moc dlouho, než se vůbec prokoušu k hraní. Dlouhý start jsem schopen tolerovat třeba u velkých RPG her, kde je nějaký pořádný úvod do příběhu potřeba, ale to není tento případ.

„Pokud vám u této hry něco nebude připadat v pořádku, tak buďte v klidu – pravděpodobně je to schválně.“

Délka levelů mi přišla „tak akorát“. Přiznávám, že jsem to nestopoval, ale hrál jsem většinou v tramvaji nebo na záchodě (vy snad nehrajete na záchodě?) a hezky mi to vycházelo, postupně jsem procházel světy level po levelu. Schéma světa je vždy stejné, nejprve vás scénka uvede do příběhu, přičemž se seznámíte s novou postavičkou. Mimochodem, hrozně zajímavě mluví, pokud se jedná o takové ty doplňkové řeči o ovládání, tak čekejte jen nesmyslné brblání a text v bublince. A vůbec by mi nevadilo, kdyby tak byl vyřešen kompletní dabing hry, ani bych nepotřeboval slyšet nadabované věty v intru. Celá hra v podstatě nedává smysl a je to opravdu nesmyslná pitomost (v tom nejlepším slova smyslu), tak proč si takhle nezjednodušit práci a nemít vše v jednom stylu? Po intru následuje prostě série hopsacích levelů, kde sbíráte bodíky, nové předměty, dekorace a podobná udělátka, prohledáváte skryté místnosti a sbíráte ještě víc předmětů, dekorací a naprosto odlišných udělátek a v cíli si porovnáváte dosažené skóre s přáteli nebo komunitou. Levely samozřejmě můžete opakovat, nahánět větší skóre a nacházet dosud nenalezené předměty, dekorace a… však to znáte.

Jak procházíte úrovně, tak si nejen odemykáte další postup, ale i takzvané vedlejšáky. Většinou menší úrovně na nahnání dalších bodů, achievmentů a předmětů. Většinou se však jedná o převážně multiplayerové záležitosti, kde budete soupeřit s kamarády nebo dalšími lidmi na síti. A to může být třeba variance na známou televizní show Hole in the Wall - většinou je zábavné sledovat, jak ti nešikové padají do vody, zde vás to bude rozhodně štvát. A nebude to voda, ale bodliny.

Ale teď k tomu nejdůležitějšímu, na konci vás vždy čeká bossfight. Jo, nečekané, sám nad tím žasnu. O co je toto schéma méně originální, tak o to jsou samotné souboje nápaditější. Utíkáte třeba po pianu a nepřítel poslouchá, kde jste. Stačí ho trochu zmást a praští vedle. Není to ale tak snadné, vždy na má přichystáno několik úskočných plánů, jak vás potrápit. Většinou si ale vystačíte s opatrností a včasným skákáním.

Tvůrče, tak už něco udělej!

Abyste mohli tvořit, potřebujete získat předměty, témata, hudbu, doplňky, barvičky a další kravinky, které se běžně válí na silnici v průhledných bublinkách. Takže potřebujete projít kampaň a posbírat si hromadu předmětů, aby vaše levely vypadaly krásně. Nějaké základní věci získáte i v tutoriálu k tvorbě úrovní (a věřte, že je pekelně dlouhý – najednou to nedáte a stejně vás to bude bolet).

„Můžete vytvořit hru ve hře, doslova, LittleBigPlannet se stává téměř enginem na realizování vlastních nápadů.“

Některé hry trpí na to, že se snaží využívat veškeré možné ovládací prvky Vity a ve výsledku je to spíš otravné než skvělé, cool a boží. Třeba i v Uncharted si mohli zbytečné přesekávání rákosu prstem nechat jen ve svých hlavách a neotravovat s tím hráče. Jenže LittleBigPlannet takové není, dotykové ovládání používá s rozmyslem a v úrovních, kde to dává smysl. Tak třeba posuvné panely. Jasně! Chytnu a táhnu, to dává mnohem větší smysl než nemotorné trefování joystickem. Jediný problém jsem měl v levelu, kde postavička létala podle toho, jak jsem prstem jezdil po zadním dotykovém panelu. Vyžadovalo to přesnost a soustředění a hrát takovou úroveň třeba v tramvaji je dost složité.

Stejně tak vytváření levelů je snazší díky kreslení prstem (ale i tak je to pekelně těžké). Udělat něco opravdu pořádného, kde si řeknete, že je to skvělé, cool a boží, to trvá neskutečně dlouho a hlavně, potrvá, než přijdete, jak vše funguje. A to je problém všech verzí této hry, prostě to dá zabrat a i se všemi tutoriály budete tápat. To ale není evidentně překážkou, protože levelů je u původních her přes 7 milionů a na Vitu se jich určitě taky urodí dost. Hlavní ale je, že to není jen prosté designování levelů na stejném principu. Můžete vytvořit hru ve hře, doslova, LittleBigPlannet se stává téměř enginem na realizování vlastních nápadů. Jak jsem ale zmiňoval, je to zatraceně těžké. Uklidňující je fakt, že udělat samotnou hru je ještě mnohem těžší.

Multiplayer

Všechny levely můžete projít s kamarády nebo náhodnými hráči z komunity. A věřte, že vždy na někoho narazíte. I když hrajete spolu, tak se přetahujete o body, snažíte se být lepší než váš parťák a dokonce mu můžete i utéct, čímž ho na chvíli vyřadíte ze hry. Ze skákačky se tak stává vlastně závod. Hrát můžete až ve čtyřech hráčích, přičemž kameru máte sdílenou a tím, že se někde zaseknete a váš spoluhráč poběží dál, tak se ztratíte a zpět do hry se dostanete až u dalšího checkpointu. Ale pozor, multiplayer funguje jen na Wi-Fi připojení.

Některé úrovně vám dokonce nedovolí hrát kus mapy, protože nemáte parťáka, takže se toho nebojte, hrát v týmu je mnohem lepší. Komunikovat můžete třeba přes chat. S tím se také pojí emoce, aby ani jedno tlačítko na Vitě nezahálelo, tak díky šipkám vyjádříte váš pocit z nějaké situace. A nemusíte se vždy jen přiblble usmívat, pokud vás někdo porazí, tak se na něj můžete dost ošklivě zašklebit. Jestli se šklebíte u této recenze, tak toho okamžitě nechte!

Milionová komunita

Ve vaší raketce si vyberete co chcete dělat – hrát příběh, tvořit mapy nebo se sociálně vyřádit. Co vám komunita nabízí? Můžete si upravit vlastní planetu, můžete prohlížet a stahovat úrovně ostatních hráčů, můžete plánovat hry s vašimi přáteli, špehovat jejich profily, komentovat a hrát jejich vytvořené levely. Nechybí ani obchod, kde si za opravdové peníze koupíte předměty do hry. Třeba oblečení a doplňky pro vaši postavičku. A pravidlo zní – bláznivější design vyhrává! Věřte, že nic není dostatečně ulítlé a z některých setů vám půjde hlava kolem. Ale nemusí to tak být vždy, můžete se třeba obléknout jako postava z jiné hry, stejně tak tomu bylo i v předchozích dílech.

„Nemusíte se vždy jen přiblble usmívat, pokud vás někdo porazí, tak se na něj můžete dost ošklivě zašklebit.“

Teď to teprve všechno začne, hra konečně vyšla a komunita začne naplno fungovat. Za chvíli se z této hry stane centrum zábavy, nebudete ji zapínat kvůli zábavné plošinovce, ale kvůli těm skvělým výtvorům, které se mnohdy ani nemusí podobat původní hře. A o tom je komunita, sdílení a všechny nástroje, které fungují víceméně stejně od roku 2008.

Závěr

Ať už jedete v autobuse nebo sedíte na záchodě, LittleBigPlannet na Vitu vám nabídne skvělou zábavu i zajímavý příběh, který si pro sbírání nálepek, předmětů a lepšímu skóre projdete rádi znovu. To hlavní ale objevíte s budováním vlastní planety a vytvářením levelů, sdílením a stahováním úrovní od ostatních vám hra zabere nepočítaně hodin a nepřistihnete se, že by vás nudila.

Pokud máte Vitu, tak musíte mít i tuto hru, protože skvěle kombinuje všechny možnosti nového přenosného zařízení s nálepkou PlayStation a k tomu nedělá ostudu sérii. Spíš naopak. Jo, a pokud vám u této hry něco nebude připadat v pořádku, tak buďte v klidu – pravděpodobně je to schválně.