Nejlepší věci že přicházejí ve třech? Město, které nikdy nespí je důkazem, že „do třetice všeho dobrého” dává mnohem větší smysl.
S blížícími se Vánoci, svátky a koncem roku přichází také poslední DLC pro Spider-Mana od Insomniac Games. Původní hra měla spoustu kvalit, kterých ovšem předchozí dva dodatečné balíčky vůbec nedosahovaly. Loupež ani Válka gangů v rámci iniciativy Město, které nikdy nespí zkrátka vůbec ničím nepřekvapily, a to ani příběhem, jehož rozdělení na tři části mu nejspíše jen a pouze ublížilo.
První přídavek se zabýval Black Cat a nabídl sice pěkný, ale nijak zvlášť pamětihodný pohled na její vztah se Spider-Manem. Všechno to tak nějak skončilo dříve, než jste vůbec měli možnost se s Black Cat pořádně seznámit. Druhý přídavek zase měl za cíl do New Yorku vsunout trochu té typické gangsterky, ale selhal v pokusu o vytvoření byť jen krapet zajímavého záporáka, který, podobně jako Black Cat před ním, prostě přišel a odešel bez nějakého povyku. Nevěřícně znějící „oukej…” je asi to nejlepší, na co se člověk po dohrání obou DLC zmohl. Zkrátka slibovaly hodně a přinesly celkem málo.
Mému pocitu vůči novým postavám nejspíš vůbec nepomohl přístup, který při jejich vytváření v Insomniac Games měli. Přiznám se, že obecně méně známé postavy Marvelu a Spider-Mana nejsou něco, s čím jsem dobře obeznámený. Nějaké základy samozřejmě znám, stejně jako každý jiný, avšak spousta mých vědomostí pochází hlavně z filmů a podobných věcí. Takže o tom, kdo je například Hammerhead, jsem před hraním druhého DLC neměl v zásadě žádné ponětí. Kromě toho, že se hra moc nezabývala jeho pořádným představením, tak ani nedala dostatek příležitostí a času na to, abych si na něj nějaký názor utvořil. Jak už jsem zmínil, Hammerhead i Black Cat zkrátka přišli a odešli, než jste stačili říct „Spider-Man: hrozba, nebo postrach?”.
Hammerhead ani Black Cat zkrátka nejsou Peter Parker, Miles Morales nebo tetička May, kteří jsou tak známí, že nějaké větší představení nepotřebují. A proč že o tom vlastně mluvím? Protože třetí DLC už tu samou chybu naštěstí nedělá.
- Datum vydání: 21. prosince 2018
- Cena: 219 Kč (případně jako součást Season Passu za 549 Kč)
Občanská válka v New Yorku i mimo něj
Alfou a omegou závěru tohoto třídílného příběhu hraje totiž z původní kampaně známá Silver Sable, která vystupuje po boku (teď už mně o něco známějšího) Hammerheada a finalizuje události předchozích dvou DLC. Díky tomu Operace Silver už v prvních momentech boduje - nesnaží se představit nové postavy nebo záporáky, ale čerpá z toho, co už jsme měli možnost vidět a hrát dlouhé hodiny předtím. V důsledku toho mají veškeré momenty mnohem větší váhu a prostě tak nějak dávají větší smysl. Nejvíce tomu pomáhá i fakt, že je celé DLC téměř dvakrát tak delší než obě předchozí, takže máte o něco více času různé události vstřebat.
A že těch událostí není málo. Kromě finále „hlavního” příběhu máte k dispozici i dva vedlejší. Jeden se zaměřuje na extrémně důležitý vývoj charakteru kapitánky policie Yuri Watanabe, zatímco druhý se nepřímo točí kolem samotné Silver Sable a co ji žene kupředu. Ačkoli po stránce hratelnosti nenabízí ani jeden z vedlejších úkolů nic nového. Ten první je vlastně jenom chození z místa na místo, zatímco ten druhý je především o bojích v několika lokacích. Ale právě zajímavý příběh - příběh o postavách, které už známe - je na tom to nejlepší.
A tak končí naše cesta
Jak už je ale očekávatelné, po stránce hratelnosti nejsou stejné jenom vedlejší úkoly, ale vlastně i zbytek DLC. Hlavní mise vás tentokrát vezmou do pár zajímavých míst, ale v zásadě je všechno při starém. Tři nové obleky (jejichž kvalita je jako vždy subjektivní, ačkoli mi přijdou jako jedny z těch lepších) nenabízí žádné nové schopnosti a vedlejší aktivity taky nejsou ničím nové. Stále můžete narazit na ty samé náhodné zločiny a stále si můžete rvát vlasy u té na přesdržku otravné Screwball a jejích stereotypních výzev.
Příběh je tak vlastně to jediné, co tu stojí za řeč. Ten ve finále, i když byly první dvě části přinejlepším „ok”, dělá nakonec hodně. Nejen, že představuje několik nových postav (i když ne úplně nejlépe) a také rozvíjí spoustu těch starých, ale především je nějakým směrem posunuje. Pokud se tak počítáte mezi fanoušky universa, které v Insomniac Games vytvořili, a chcete jeho nadcházející vývoj sledovat, je Město, které nikdy nespí velmi důležitým, ne-li naprosto nezbytným milníkem. Taková Yuri Watanabe nebo Miles Morales zkrátka začali a skončili úplně novou kapitolu jejich života, a pokud se někdy dočkáme druhého dílu, měli byste právě v příběhu bez těchto DLC zásadní mezery.
Město konečně usnulo
Jak na tom tedy je Město, které nikdy nespí jako naprostý celek? Nijak úžasně, ale docela obstojně. Po příběhové stránce jde nakonec o pěkný lehký nadprůměr, který dolů sráží hlavně jeho dvě nemastné neslané třetiny (především tedy druhá epizoda). Vydání na epizody tomu zkrátka a jednoduše vůbec neprospělo, a nebýt těch několika důležitých momentů, šlo by vlastně jenom o takový výstřel do tmy. Po stránce hratelnosti je to pak taková ohraná písnička, která sice baví, protože Spider-Man se prostě hraje skvěle, ale absence novinek silně zamrzí. Jinými slovy to znamená, že pokud se rozhodnete na příběh všech tří DLC podívat na YouTube, vlastně toho moc neztratíte.
A jak si vede třetí epizoda, Operace Silver, sama o sobě? Myslím, že stačí bohatě říct, že bez ní by celé Město, které nikdy nespí stálo za přinejlepším lehce zkažený pendrek.
Hodnocení Operace Silver: 8/10
Hodnocení Města, které nikdy nespí jako celku: 6/10
Další dostupná DLC:
- Loupež – 23. října 2018
- Válka gangů – 20. listopadu 2018
