Metal Gear Rising: Revengeance: spravedlnost katanou

Recenze z hraní Xbox360 verze.

Metal Gear Solid je kult, o tom žádná. Série se však vždy ubírala svou přesně vytyčenou cestou a Revengeance je vlastně první opravdová změna žánru napříč celým univerzem Solida Snakea. V hlavní roli se navíc Konami snaží prosadit Raidena, hrdinu z druhého a čtvrtého dílu, který rozhodně nepatřil mezi nejoblíbenější postavy. Stačilo jej ale navlíknout do robotického hávu, vrazit do rukou energetickou katanu a člověk hned vypadá k světu. Dlouhou odkládaná hack’n’slash akce nás strašila změnou vývojářů, nakonec se ale přecejen dostává na naše obrazovky a my zjišťujeme, že neztratila nic ze svého lesku.

Epičnost plná klišé

Příběh, ačkoliv je určitým způsobem propojen s univerzem MGS, si bere to nejlepší z hack’n’slash žánru. Čekejte tedy kýčovité a za každou cenu epické dialogy, neuvěřitelné kousky a značně sebevědomé bossy. Samotný děj se odehrává v roce 2018, čtyři roky po událostech z Guns of the Patriots. Místo Snakea tentokrát vystřídal blonďatý Raiden, kybernetický supervoják, pracující v korporaci Maverick Enterprises, která se stará o bezpečnost nejmenovaného státu v Africe. Jakožto schopný trenér a šéf bezpečnosti je Raiden blízkým poradcem tamního prezidenta, který dokázal nastolit klid a pořádek ve své zemi. Věčný mír však nemusí být nutně všem u srdce, což dokazuje velmi záhy konkurenční společnost Desperado Enterprises. Ta totiž vydělává na válce, a pokud bude v zemi klid, penízky nepotečou. S tím se přece musí něco udělat, nebo ne?

Hra začíná hned od začátku zběsile frenetickým tempem, kdy dokáže do úvodních deseti minut nacpat honičku, souboj s Metal Gearem, běhání po stěně kostela a epický duel na jedoucím vlaku. Esence série je tu zkrátka cítit na sto honů, odráží se jak ve stylovém pojetí filmečků, tak za každou cenu cool momentech. Po úvodním lehce nepovedeném střetu z dvojicí ústředních antagonistů, kyborgy Samuelem a Sundownerem, je tedy úkol jasný. Oklepat se a vyrazit na útočnou stezku za svržením zlotřilé korporace, než se svět opět ponoří do válečného konfliktu.

Jak už to tak ale většinou bývá, příběh hraje ve hře spíše druhé housle a ten největší požitek zůstává v soubojích a všem okolo.

Příběh se často opírá o minulost Raidena, který od druhého dílu MGS značně dospěl a „zcoolovatěl“. Jeho temná válečná minulost v Liberii v něm však zanechala hluboké psychické rány, na které nepřátelé s chutí tlačí hláškami a pichlavými poznámkami, kolegové z týmu se vás naopak snaží emocionálně podpořit a samozřejmě nesmí chybět japonský šáhlý smysl pro humor. Jak už to tak ale většinou bývá, příběh hraje ve hře spíše druhé housle a ten největší požitek zůstává v soubojích a všem okolo. Pokud totiž budete brát patálie Raidena příliš vážně, moc dobře to nedopadne.

Sekat a ještě jednou sekat

Co si budeme povídat, Revengeance je především o zběsilé akci hezky tělo na tělo a megalomanských soubojích s bossy, hezky po vzoru Bayonetty, která jako jedna z prvních her svého žánru obdržela tak vysoké hodnocení. Recenzovaný kousek se mnohem více opírá o realitu a futuristické pojetí, žádné fantasy skopičinky tu opravdu nenajdete a prakticky vše lze alespoň minimálně přijmout jako „možnou budoucnost“. Jakožto správný Metal Gear hra samozřejmě nemůže zcela vynechat některé ikonické prvky, jako jsou samotní Metal Gearové, některé nepřátelé, skryté cestování v krabici nebo vojáci, kteří čtou lechtivé manga komiksy. Některé vychytávky jsou spíše pro zasmání, většina ale především neustále připomíná hráči, že se nachází v univerzu Metal Gear Solid. A překvapivě tu všechno sedí.

Většinu času strávíte v akčních kotrmelcích, akce je frenetická a nesmírně uspokojující. Kromě dvou základních útoků máte ještě některé alternativy ze vzduchu či země, ultimátní chuťovkou je pak tzv. Free Blade mód, ve kterém můžete rozříznout prakticky cokoliv a jakkoliv. Prostředí rozhodně má své limity, není však problém nakrájet palmu, některé zdi a samozřejmě nepřátele. Jejich porcování neomrzí prakticky nikdy a musím pochválit tvůrce za tu práci, kterou si dali s vykreslováním jednotlivých detailů. Prakticky jakéhokoliv nepřítele totiž můžete opravdu namixovat na úhledné hromádky, které se pak rozsypou všude možně. Vypadá to extrémně dobře, a když nakrájíte takový vojenský vrtulník, hned se cítíte jako ultimátní badass.

Jedním z otravujících nedostatků je neposlušná kamera. V otevřeném prostranství ještě všechno jakž takž funguje, stačí ale, aby vás zatlačili do kouta, případně ke zdi, a často neuvidíte ani vlastní postavu.

Božkou moc vám však hra nepropůjčí zadarmo. Aby váš meč měl dostatek energie na podobné hrátky, musíte hezky skládat komba a především sbírat energetické jednotky nepřátel. Jakmile totiž někoho dostatečně polechtáte, můžete provést speciální sek na označeném místě a rychle čapnout energetickou jednotku. Většinou na to máte několik vteřin, a pokud vše stihnete, jste odměněni stylovou animací na pozadí rozlétávajících se končetin. Raiden jednotku rozdrtí a energii máte naplněnou. Tento kousek budete v pozdějších fázích hry provádět často, jelikož jsou nepřátelé nekompromisní a pokud se kolem vás semele více tužších chlapáků, budete mít co dělat. Pokud se vrhnete do opakovaného hraní, doporučuji navýšit obtížnost, aby hra byla výzvou. Jedním z otravujících nedostatků je neposlušná kamera. V otevřeném prostranství ještě všechno jakž takž funguje, stačí ale, aby vás zatlačili do kouta, případně ke zdi, a často neuvidíte ani vlastní postavu. Manuální ovládání navíc moc nepomáhá, jelikož se kamera automaticky vrací na výchozí pozici hned, jak pustíte páčku.

Slušná variabilita

Ačkoliv příběhem prosvištíte tak za pět hodin, máte tu dostatek důvodů zájezd opakovat. Postupem hry totiž sbíráte rozličné bonusy, které vám odemykají exkluzivní oblečky, skiny a schopnosti. Pěkným dodatkem jsou odemykatelné mise ve virtuální realitě, které mají za úkol naučit vás novým vychytávkám či jednoduše zabavit mimo příběh. Z nasbíraných zkušeností si v menu vybíráte vhodné nové pohyby a komba, stejně jako zbraně a vzhledy jednotlivých kostýmů. Raiden může kromě meče nést ještě jednu střelnou a manuální zbraň, a také několik druhů granátů a zásob. Ve většině případů však budete kombinovat dvě manuální zbraně, jelikož jsou souboje nejuspokojivější právě zblízka.

Revengeance totiž není ani tak o zběsilém mačkání tlačítek, jako spíše o vhodném načasování toho kterého útoku, případně úskoku.

Výkonnější kousky v kapse použijete snad jen na tužší nepřátele v pozdějších fázích hry. Kromě obyčejných vojáků a mechanoidů, kteří jsou standardním masem do mlýnku, narazíte i na tužší kyborgy ve stylu pum či goril, stejně jako velké Metal Geary, kteří vyžadují hodně pečlivou taktiku protiútoků. Revengeance totiž není ani tak o zběsilém mačkání tlačítek, jako spíše o vhodném načasování toho kterého útoku, případně úskoku. V opačném případě vás budou mlátit. Hodně.

Kapitolou samou pro sebe jsou souboje s bossy. Těch je hned několik, jsou skvěle vyvážené a především vizuálně perfektně podané. Budete běhat po stěnách, skákat po letících raketách, věřit svým smyslům v mlze a dělat další vylomeniny, které mohou vymyslet jenom Japonci. Také zde jsou jasně vidět prvky série MGS, postavy většinou házejí úderné hlášky a snaží se vypadat za každou cenu cool. Samozřejmostí jsou quick-time momenty, kterými zpečetíte osud většiny tužších protivníků.

Všechno lítá, co peří má

Grafickou stránku hry řadím do kategorie praktických, což má svá privilegia. Rozhodně se nejedná o vizuál, který vás od prvních minut ohromí, na druhou stranu jsou však postavy skvěle navržené, textury dostatečně ostré a akce plná očirvoucích efektů a detailů, které lahodí oku. Revengeance má přesně tu grafickou stránku, která zbytečně nezatěžuje hardware a nebrzdí akci, která je tu svižná a rychlá, ale přitom nezapomíná na detaily a originalitu. Nepřátel je dost druhů, všechny jsou vymodelovány s péčí a poděkovat vývojářům musím i za prostředí. Kromě povinných laboratoří a továren totiž zavítáte také do futuristického centra města, business mrakodrapu a dokonce čtvrti v japonském stylu. Ne, že by bylo prostředí extrémně originální, alespoň ale neustále nekřižujeme šedé chodby.

Kapitolou samou pro sebe jsou filmečky, které udržují pověstnou kvalitu série a jsou plné stylových záběrů, epických soubojů a úderných hlášek, i když lehce kýčovitých. Celému titulu samozřejmě vévodí krvavé orgie, takže se nesmíte divit, když budete většinu nepřátel vidět spíše po kouskách, než v celku. Pochválit musím perfektně sednoucí soundtrack, který během akčních scén neuvěřitelně graduje a dokáže vám napumpovat adrenalin do uší. Troufám si tvrdit, že s jinou hudební složkou by byl titul o dost chudší. Špatně na tom není ani dabing, i když tady už filmovou kvalitu očekávat nelze. Úroveň dialogů bych přiřadil k béčkovým hollywoodským filmům. Smysl pochopíte, ale nesmíte to brát příliš vážně.

Chutná jednohubka

Metal Gear Rising: Revengeance je po starší Bayonettě jednou z nejpovedenějších frenetických akcí tohoto žánru, minimálně minulého a nejspíše i letošního roku. Opomenu-li krátkost a několik dalších malých nedostatků, v zásadě si nemá hráč na co stěžovat. Příběh je zábavný a pěkně odsejpá, akce neutuchající a naprosto šílená, souboje s bossy povedené a systém boje různorodý a řádně krvavý. Přidejte k tomu bonusy a vylepšení, které si můžete počas hraní sesbírat, a vychází vám velmi pěkná akční jednohubka, kterou si rádi sjedete v očekávání něčeho dalšího.