Nejlepší hry roku 2013 podle redaktorů Zingu

Zing.cz jsme už od samotného začátku chtěli mít za komunitní portál informující o zajímavých hrách, který vám bude každý den přinášet čerstvé zprávy a články. Vždy jsme vám chtěli být blíže, diskutovat s vámi a radit vám. V souvislosti s tím dnešním dnem startujeme rubriku nazvanou jednoduše Nejlepší hry. Budeme vám ji přinášet za každé čtvrtletí (4x do roka + jeden velký speciál na konci roku) a dočtete se v ni o hrách, které se v uplynulých měsících nejvíce zamlouvají jednotlivým redaktorům Zingu.

Nezačínáme ničím menším, než rozsáhlým článkem, kde vám jednotliví redaktoři odhalí své hry za uplynulých dvanáct měsíců. Dost jsme se rozepsali, a tak jsme se shodli, že bude lepší vám nejprve přinést první část, kterou následně obohatíme o další názory našich redaktorů. Článek tedy budeme aktualizovat a změníme také čas vydání, abyste o nic nepřišli, a všimli jsme si ho na homepage ve výpisu aktuálního obsahu.

Budeme rádi, když nám do komentářů napíšete hry, které se za letošní rok nejvíce zamlouvaly vám.

Od útlého věku sleduji bedlivě Need for Speed scénu, která mě v posledních letech bohužel zklamává. Ve svém volném čase nepohrdnu dobrou strategií, akčními tituly a pochopitelně i závodními hrami. Zalíbení jsem našel v sérii FIFA a čas od času si zahraju NHL nebo nějaké RPG.

Vybrat tři/čtyři nejlepší hry za posledních dvanáct měsíců podle svého uvážení je těžký úkol, který se – přiznávám – nelehko plnil. Ale mohu si za to sám, vždyť jsem si tuhle rubriku vymyslel a dlouho přemýšlel jakým stylem ji vlastně pojmout a prezentovat vám ji. Nastal čas okrýt karty. Her vyšlo požehnaně, některé byly dobré, jiné zklamáním a několik nestojí ani za tu nejdrobnější zmínku. Za nějakých 350 dnů jsem si na PC, PlayStationu 3 a Xboxu 360 zahrál spoustu her, v paměti mi jich několik desítek dokonce uvízlo dodnes.

Nejvíce si vzpomínám a rád vracím k restartu Tomb Raider. Dobrodružství mladičké a nezkušené Lary Croft jsem proběhl za několik dnů, což je u mě nezvyklé, dokázal jsem si najít čas na hru a nemohl jsem se od ní skoro pomalu ani odtrhnout. Chlapáci a děvčata ze studia Crystal Dynamics dokázali přivést k životu kdysi slavnou sérii a dát ji nový směr. Před vydáním jsem měl strach, že to nedopadne dobře, ale nakonec se ukázalo, že zaměření na akční složku mi sedlo náramně a já jsem se u svého PC během příběhu bavil.

Vyzdvihl bych temnou atmosféru, otevřené prostředí, postupné vylepšování schopností a zbraní a v neposlední řadě také grafickou kvalitu, na které zrovna nelpím a dokážu hrám v tomto případě dost odpustit.

Jako další bych rád zmínil post-apokalyptickou střílečku Metro: Last Light, jež mě dokázala pohltit vcelku napínavým příběh a atmosférou. Palec nahoru musím dát za dabing a možnost plnit mise různými způsoby, což jsem ocenil především při dohrání, když jsem hru rozehrál podruhé. Špatně na tom není ani délka samotného příběhu, když vezmeme v potaz, že dnešní akční hry se dají dohrát za jedno odpoledne.

V mém seznamu nemůže chybět FIFA 14, která na PC, PS3 a X360 přinesla opět o něco lépe zpracovaný fotbal a především na PS4 si ji náramně užívám. V neposlední řadě se mezi mé favority řadí ještě Assassin’s Creed 4: Black Flag. Myslel jsem si, že Karibik a piráti mi moc sedět nebudou, ale nakonec jsem byl mile překvapen.

V následujícím roce se těším zejména na nástup konzolí PlayStation 4 a Xbox One. Launch tituly pochopitelně neukázaly samotnou sílu obou mašinek (Killzone mě příjemně překvapilo, viz. recenze), takže jsem zvědav na hackerské dobrodružství Watch Dogs od Ubisoftu, Titanfall, inFamous: Second Son, 3rd person střílečku Plants vs. Zombies: Garden Warfare, Dying Light, návrat Thiefa a pokud vyjde nové Uncharted, tak i na něj.

Co dělat když jste dítě školou povinné a nevíte co s volným časem? Začal jsem ho svědomitě vyplňovat hraním her. Vyrůstal jsem na titulech jako Mario, Donkey Kong Country nebo Contra a později se k nim přidaly například série Crash a Spyro, což se promítlo do mého herního vkusu. Kromě plošinovek mám rád střílečky z pohledu první i třetí osoby nebo akční a point-and-click adventury. Čemu se naopak vyhýbám, jsou strategie a sportovní hry.

Jak už je u mě dobrým zvykem, i letošek se nesl převážně v duchu dohánění herních restů z minulých let a ohlížení se za klasikami z „péesjedničky“ díky pravidelným nákupům digitálních verzí mých oblíbených kousků. Neunikly mi však ani některé z letošních velkých hitů. Na jaře jsem se nechal vynést do oblak, abych v kůži Bookera DeWitta přivedl zpět tu holku a smazal tím svůj dluh. BioShock Infinite pro mě představuje jeden z vrcholů roku a i když po stránce hratelnosti místy kulhá na obě dvě nohy, nahoru jej neuvěřitelným způsobem táhne příběh a soundtrack Garryho Schymana, který mi pravidelně vyhrává z reproduktorů.

Vedle BioShocku jsem se dále podíval na zoubek The Last of Us, která mě stihla potěšit i zklamat. Postapokalyptická vize světa má z hlediska zážitku překvapivě mnoho společného s tou dystopickou z BioShocku. Tak předně i The Last of Us má spoustu chyb, z nichž asi ta nejvýraznější a pro mě nejzásadnější je stupidní umělá inteligence, která kazí zážitek zejména v těch chvílích, kdy nepozorovaně obcházíte protivníky zatímco Ellie se jim zvesela producíruje před očima, aniž by na ni jakkoliv reagovali. Opět to naštěstí vyvažuje příběh, který je sice plný klišé a v devadesátiminutové filmové verzi (Já, legenda) na mě příliš nefungoval, ale během zhruba osmnáctihodinové vyčerpávající a silně emocionální pouti mi Joel a Ellie prostě přirostli k srdci. A to co v rámci hudebního doprovodu předvádí Gustavo Santaolalla je výkon hodný obdivu.

Velikáni z Irrational Games a Naughty Dog se ovšem nakonec museli sklonit před velikány z Nintenda, jež si se Super Mario 3D World připsalo na konto další fantastický díl této zavedené série, ale hlavně malým kanadským studiem DrinkBox Studios, které vyplivlo svéráznou skákačku/mlátičku Guacamelee! Malá rozpočtem, velká srdcem – tahle výprava hlavního hrdiny Juana za záchranou své dětské lásky a vlastního života si mě okamžitě získala díky zábavným herním mechanikám, nekompromisní obtížnosti a nekorektnímu humoru. Slova z mé recenze se tak nakonec potvrdila a skutečně se jedná o to nejlepší, co jsem letos hrál.

V rychlosti už jenom zmíním God of War: Ascension, Rayman Legends, Puppeteer, Tearaway a obě příběhová rozšíření loňského Dishonored, která taky stojí za pozornost.

A na co se těším příští rok? Abych řekl pravdu, moc mě toho nenapadá; o dalším Uncharted sice zatím vůbec nic nevíme, ale žádný z předchozích dílů mě nezklamal, takže jestli to Naughty Dog stihnout vydat v roce 2014, určitě novým dobrodružstvím nepohrdnu. Zajímavě vypadá i inFamous: Second Son a i když zdlouhavý vývoj a minimum nových informací o The Last Guardian vybízí spíše ke skepsi, já nepřestanu věřit ve šťastný konec, dokud si hru na vlastní kůži nevyzkouším. Na to mám předchozí tvorbu Team Ico až moc rád. Ale bůhví kdy The Last Guardian vůbec vyjde.

Téměř od narození je můj život plný počítačů a videoher. Moje první herní krůčky byly ve hrách jako Spyro a Crash Bandicoot. Následoval Commandos a Cannon Fodder a samozřejmě také méně vhodné na můj věk: GTA, Manhunt a The Suffering. Tak či onak, hry mě doprovází celý život a označuji se za hrdého PCčkáře, který nepohrdne jakoukoli hrou s dobrou hratelností.

Můj výběr nebyl nijak zvlášť jednoduchý, protože nad mými favority jsem nikdy moc nepřemýšlel. Když už ano, tak se ukázalo, že je to buď blbost, anebo se z kandidáta stal skutečný TOP.

Na první místo jsem zařadil pravděpodobně a dle mě jednu z nejlepších FPS letošního roku a poslední doby obecně - Bioshock Infinite. Tahle hra ve mně totiž vyvolala všechny emoce, které dokážu z hlavy vyjmenovat. Strach, vztek, nadšení, překvapení i smích.

Ono se těžko říká, proč to hra dokázala a jaké byly následky. Jedno je však jisté, Bioshock Infinite je úžasný. Ať už jde o okouzlující grafiku v “klasickém” patriotickém americkém městě, svižnou akční hratelnost, nebo zajímavý příběh, jehož rozuzlení vám švihne bradou o zem. Bioshock Infinite nabízí zkrátka vše a proto jde o moji nejoblíbenější hru za tento rok. Ono se vlastně není čemu divit. Tahle hra je prostě unikát.

Ovšem druhé místo už byl oříšek. Nad prvním a třetím jsem měl relativně jasno, ale co zařadit doprostřed? Která hra je na půl cesty? Po dlouhém přemýšlení jsem se nakonec rozhodl. Tou hrou je The Stanley Parable. Nenechte se zmýlit stejnojmennou modifikací pro druhý Half-Life, tohle je totiž standalone! Kombinace nenásilného rozhodování ve striktně nalajnovaných lokacích a scénáři je úchvatná a dělá to ze Stanley Parable ideální hru na nudné večery plná vtipných hlášek v extrémně rozsáhlém scénáři.

V neposlední řadě je tu pokračování Assassin’s Creed s podtitulem Black Flag. Ano já vím, před vydáním jsem byl k téhle hře opravdu skeptický. Ale možná to je ten důvod, proč se to nakonec umístilo na tom bronzovém místě.

Ono se těžko říká co mě o takovém rozhodnutí přesvědčilo. Možná jen ten fakt, že jsem sérii Assassin’s Creed propadl už od prvního dílu. Dobře, to asi ne. Nejspíš za to může samotná hratelnost - lodní bitvy a plavby. Nebo možná pirátský příběh, jehož konec může slabším povahám vytopit byt. Nebo za to může ta grafika (byť byla optimalizace hodně prasácká).

Tak či onak je mi jasné, co přesně způsobilo to, že se hra umístila až na třetím místě. Jde především o bugy, optimalizaci, pomalý rozjezd příběhu, bugy, zbytečný multiplayer a optimalizaci.

Vesměs jde ale o skvělou akční dobrodružnou hru po vzoru nového Tomb Raidera a doufám, že další díl bude minimálně stejně tak dobrý jako tenhle.

Tento rok byl vydařený, ale my můžeme jen doufat, že příští se povede přeci jen ještě lépe. Mně osobně by udělala radost PC verze GTA V, Watch Dogs a především doufám, že už se konečně objeví ten Half-Life 3, nebo alespoň nějaká zmínka o něm.

Odjakživa bojovníkem za hry jako plnohodnotné umělecké dílo. Za svoji herní kariéru jsem vyzkoušel snad každý žánr, ale nic mi neudělá větší radost než propracované, texty napěchované RPG. Rád si zahraju akční hru a to dokonce i hojně kritizované koridory. Mou obrovskou slabostí jsou potom novodobé ,,retro“ point-and-click adventury. Když hodnotím hru, velký důraz kladu na scénář, atmosféru a uvěřitelnost, které jsou pro mě hlavním trojlístkem při tvorbě kvalitního zážitku.

Ohlížím se za minulým rokem, a i přesto že byl napěchovaný blockbustery (GTA V, Last of Us, AC 4), musím na prvním místě zmínit remasterovanou adventuru Shivah. Krátké dílo, jemuž se ale povedlo trefit přesně do mého vkusu, když přineslo netradiční zasazení, skvělého hlavního hrdinu a jednoduchou, leč kvalitní zápletku.

Perfektně jsem bavil též u Assassin´s Creed IV: Black Flag. Nejdřív jsem nevěřil, potom trochu ano, a když hra vyšla, strávil jsem v Edwardově kůži spoustu hodin. Hodně udělalo technické zpracování. Proměny počasí a s tím spojené trable na moři společně vytvořily spoustu nezapomenutelných momentů.

Je to klišé, ale nezmínit bezmála stovku hodin v GTA V by byl zločin. Tři hrdinové přinesli do herní scenáristiky svěží vítr a mě osobně přesvědčili o tom, že není třeba oblíbit si ani jednoho z nich, abych se skvěle bavil a soucítil s nimi.

V roce 2013 vyšla velká nálož kvalitních her, přičemž spoustu z nich jsem ještě ani nehrál (Broken Sword 5, Metro: Last Light). Následující rok ovšem představuje něco jiného. Přijde nová generace hraní, a i když nové konzole své starty už odkroutily, herní nadílka určená přímo pro ně, ještě pořádně nevycenila zoubky. Ano, těším se na Watch Dogs, těším se na nový Metal Gear Solid a rád se nechám překvapit jakou retro adventuru pro nás chystají (pokud vůbec) Wadjet Eye Games. Samozřejmě pak nemůžu zapomenout na jistou scenáristickou nirvánu Zaklínač 3: Divoký Hon.

Hrám propadám už řadu let a nejčastěji dávám přednost akčním hrám, simulátorům, RPG nebo čemukoliv s otevřeným světem či s kvalitním příběhem. Největší pozornost přitom věnuji titulům od studií Valve, CD Projekt RED, Bohemia Interactive a BioWare, mezi mé oblíbence ale patří i Mafia, série Grand Theft Auto, The Elder Scrolls sága nebo Stalker.

Kdybych vlastnil konzoli, myslím že mým výběrem nejlepších her za rok 2013 by pořádně zamíchalo GTA V. Ale protože stále zůstávám věrný PC, mám ten výběr alespoň trochu zjednodušený a nic mi nebrání, abych za sebe přiřknul titul nejlepší hry za rok 2013 Armě 3. Nechci v žádném případě tvrdit, že je Arma 3 bezchybná hra. Protože bezchybná není. Jen chci říct, že mě osobně poskytlo pokračování českého válečného simulátoru jedinečnou a dlouhodobou zábavu, a to díky zachování realistické a otevřené hratelnosti, nádhernému prostředí ostrovů Stratis a Altis a samozřejmě také díky obrovské podpoře komunitního obsahu, dělající z válečného simulátoru hru netušených možností a de facto i čistokrevný sandbox. Tohle všechno dalo dohromady unikátní zážitek, na který bych mohl jednou vzpomínat se stejnou nostalgií, jakou dnes doprovází vzpomínky na Operaci Flashpoint.

Druhé místo bych udělil BioShock Infinite, které si mě získalo nejen zasazením do oblačného města Columbia, ale i trefným výběrem dobové hudby, akční hratelností, která mi tak trochu vyplnila mezeru vzniklou vlivem spánku Half-Life série, a také příběhem. Z přemýšlení nad jeho rozuzlením mě ještě teď bolí hlava, ale už jenom díky postavě Elizabeth a záhadě v podobě Lutece dvojčat ve mě zanechala zápletka posledního Bioshocku hluboký dojem. Nemluvě o možnosti návratu do podmořského Rapture prostřednictvím přídavku Burial at Sea.

Na třetí místo bych rád dosadil nejnovější dílo Valve, Dotu 2. Její hraní sice dokáže s železnou pravidelností otrávit armáda Rusů a jejich spam chatu azbukou, ale to bych v současné době viděl jako jedinou výraznou vadu na kráse hry, která navzdory zdánlivé jednotvárnosti nabízí nesmírně komplexní a variabilní hratelnost, díky níž je každý zápas něčím jedinečný a člověk se má i po stovkách nahraných hodin čemu učit. Třešničkou na dortu je fakt, že se Dota 2 řadí mezi nepatrné procento free-to-play titulů, které lze neomezeně hrát bez nutnosti investovat jediný cent, protože Valve skutečně dodržuje slib, že všechny předměty, za které lze utrácet, jsou čistě kosmetické.

Tolik k mé top trojici, rád bych ale zmínil i Take On Mars, Rising Storm (ten u mě vzhledem k době vydání nejspíš zůstane připomínkou letošních povodní), Rayman Legends, Stanley Parable a Pokémon X pro Nintendo 3DS. Tyhle tituly buď stále aktivně hraju, nebo na ně aktivně vzpomínám a i je bych rád zařadil mezi to nejlepší, co mi rok 2013 nabídl.

Pokud jde o vyhlídky na příští rok, vidím v něm v rámci PC především tituly, které živí naději na návrat a nápravu skomírajících žánrů i konkrétních značek, byť pod jinými jmény. Konkrétně Survarium, které snad vrátí mezi živé herní styl Stalkera, Next Car Game, slibující šílené závodění jako za časů FlatOutu, a také Titanfall, jenž má zjevně víc než co jiného šanci pořádně proplesknout nesmírně zatuchlou scénu arkádových válečných stříleček. Kromě toho vyhlížím i Dragon Age: Inquisition, Pillars of Eternity a The Division, ale pokud bych měl v rámci roku 2014 říct jedinou hru, na kterou se opravdu těším jako malé dítě, byl by to jen a pouze Zaklínač 3: Divoký Hon. Na mě jakožto milovníka RPG žánru a tvorby Andrzeje Sapkowského působí závěr Geraltovy trilogie vyloženě jako splněný sen a když vidím, s jakou péčí CD Projekt přistupuje k vývoji, věřím této hře více než čemukoliv jinému.