Původní Operace Flashpoint svého času ve svém žánru způsobila malou revoluci, Red River na něco podobného asi nebude mít dost síly.
Válka je děsivá, špinavá, nemilosrdná, krutá, krvavá, ale nikdy … nikdy nudná! Nebo jsem si to alespoň donedávna myslel. Než k nám dorazí review verze Red River, dostali jsme možnost otestovat prvních pět misí, jež vesměs definují tóninu, v jaké budou válečné bubny nové Operace Flashpoint hrát svou tesknou serenádu. Nefér? Možná. Smutné? Určitě! Pravdivé? To nejspíš zjistíte až na vlastní kůži.
Když nic jiného, další díl etablované akční série je rozporuplný. Jako kdyby vývojáři každý týden přišli do práce a dělali na jiné hře. A co je horší, gamesa takhle působí od samotného počátku. Ale nepředbíhejme. Zmiňovaná pětice misí vám v podstatě představí veškeré ingredience, z nichž je výsledný guláš umíchaný, které ale v podání Codemasters působí hrozně otřepaně a klišoidně.
Během intra je vám kompletně vysvětleno příběhové pozadí Red River (včetně pár sympatických konspiračních teorií), a když říkám kompletně, opravdu tím myslím kompletně. Úvodní filmeček, který je ale vesměs sestaven jen z obrázků a nápisů je až trestuhodně dlouhý, pořád se v něm kecá a kecá a kecá, a vaše víčka se klíží a klíží a klíží. A když už se konečně dostanete do hry, spustíte první misi a jako dítě, co zrovna vyskočilo z matky, upřímně věříte, že to nejhorší je za vámi, hádejte, co přijde? Jop, další mluvení a mluvení a mluvení a mluvení a … asi chápete, kam tím mířím.
Člověk by řekl, že by to stačilo, jenže hned na úvod vás čeká neuvěřitelně stereotypní (ale alespoň rychlá) prohlídka vojenského tábora, jež vás neomylně zavede na střelnici, kde se briskně seznámíte s ovládáním a potěžkáte si první, oheň štěkající potvoru. Nuda. A ono se to vlastně po celou úvodní pasáž nezmění. Na korbě náklaďáku vyjedete ven a jedete a jedete a jedete, a u toho se plká a plká a plká. Pak se vystoupí, vyčistí vesnice povstalců, což znamená strašnou spoustu domů, ale všeho všudy jen pět nepřátel (výsledek si spočítejte sami), a honem zpátky na korbu. A zkuste si tipnout, co následuje.
Hra se sice snaží předkládat rádoby efektní zvraty (útok na konvoj), které by vám sice měli rozproudit krev, ale místo toho to celé působí tak nějak sterilně. A moc nepomáhá ani systém ovládání. Ačkoliv věřím, že tohle bude hodně o subjektivním názoru, ovládání vaší jednotky je … no … vlastně otravné. Celé to má do hry vnést prvek taktiky a přiblížit se realitě, jenže pokud na tuto premisu přistoupíte, budete stát před nepříjemnou volbou. Buď se budete pohybovat po bojiště a hledat místa s nejlepším výhledem, abyste mohli své svěřence správně komandovat. Nebo se vrhnete do akce sami, avšak s tím, že si vaši vojáčci budou neustále vytahovat kulky z těla.
Co je shodou okolností docela fajn. Paradox, já vím. V rámci „zrealističtění“ totiž po každém zásahu krvácíte. Šok, že? Pokud si ale myslíte, že to vás nemůže zpomalit, tak může. Pokud se včas neošetříte, upadnete do bezvědomí, a když vás ani potom nikdo z kolegů nevytáhne z temnoty, umřete. Snadné jako facka. A po chvíli taky dost otravné. Ve jménu opravdového válečného zážitku totiž tvůrci změnili i systém soubojů, díky čemuž už do protivníků nemusíte vyprázdnit celý zásobník, ale bohatě postačí jediná kulka. To je sice fajn, opravdu (!), problém ovšem je, že cca dvě kulky jsou maximum i pro vás. Tady už ale samozřejmě záleží na každém hráči a na tom, kolik hardcore krve mu koluje v žilách.
Zatímco s výše zmíněným toho vývojáři asi do vydání moc neudělají, u technických bugů doufám, že tomu bude přesně naopak. Nevím sice přesně jaký build jsme měli k dispozici, ale na to, že byla preview verze rozesílána pár týdnů před uvedením hry na trh se jich tam vyskytovalo požehnaně. Od zašmodrchaného dabingu, přes téměř absentující soundtrack až po místy se rozpadající obraz a katastrofální nastupování do vozidel. To je totiž ve vašem případě řešeno prostým ztmavením obrazovky, po jejímž opětovném rozsvícení už pohodlně sedíte, zatímco vaši parťáci se před vámi rovnou zhmotní. Vážně, Codemasters? I v roce 2011?
K tomu si připočtěte ještě nevyrovnanou umělou inteligenci, kdy jsou spojenci i nepřátelé na jednu stranu schopni uvažovat dopředu a dokonce se i vzájemně zabíjet, a na tu druhou pobíhat v kruzích, či si navzdory vašim rozkazům dělají tak trochu co se jim zamane. Jak jsem říkal na začátku, Red River na mě zatím působí velice rozporuplným dojmem a jsem upřímně zvědavý, jaká bude finální verze (hlavně bych se rád dozvěděl, čím si titul v OPM vysloužil 8/10). Asi bych totiž lhal, kdybych řekl, že je tahle hra vyloženě špatná.
