Komplexní strategie plná politiky s překvapivým problémem.
Frostpunk, unikátní strategie z roku 2018, která nás zanesla do alternativního konce 19. století, v němž jsme čelili nové době ledové. A přestože šlo o strategii, svým příběhem, silnou atmosférou a morálními volbami si tehdy získala i řadu hráčů, kteří tento žánr běžně nehrají. Jedničku jsem si hodně oblíbil i já a strávil jsem v ní desítky hodin, procházením scénářů na různé obtížnosti, zkoušením různých voleb.
Když v roce 2021 přišlo oznámení druhého dílu, byl jsem nadšený. A přestože jsme nakonec na samotné vydání museli čekat další tři roky, teď už je velmi očekávaný Frostupunk 2 konečně tady. Ale, jak už jsem poznamenal v dojmech z dubnové bety, spousta fanoušků jedničky bude nejspíš zklamaných z toho, jakým směrem se vývojáři vydali.
- Platforma: PC (recenzovaná verze), později PlayStation 5 a Xbox Series X|S
- Datum vydání: 20. 9. 2024 (PC)
- Vývojář: 11 bit studios
- Vydavatel: 11 bit studios
- Žánr: Budovatelská strategie
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ne
- Dat ke stažení: 12 GB
- Herní doba: ~11 hodin (příběhová kampaň)
- Cena: 44,99 € (Steam)
Hráno na sestavě:
- Procesor: Intel Core i5-13600K
- RAM: 32 GB DDR5 6000 MT/s
- Grafická karta: Nvidia GeForce RTX 4080 (16 GB VRAM)
- Úložiště: Solidigm P44 Pro (2TB NVMe PCIe 4.0 SSD)
Město nesmí padnout
Dvojka se odehrává 30 let po událostech prvního dílu. Kapitán, za něhož jsme hráli v jedničce, umírá a předává vládu nad Novým Londýnem správci. Bude muset rozšířit město, vypořádat se s nedostatkem surovin a postarat se o zdejší obyvatele. Jenže už nemá zdaleka takové pravomoci jako jeho předchůdce. Velká bouře je dávno u konce a lidé mají různé názory, jakým směrem se vydat dál, právě oni tak budou určujícím faktorem, a jak už to mnohdy bývá, vaším největším nepřítelem.
Stejně jako v jedničce hraje i tady příběh důležitou roli. Je ještě prohlouben tím, že místo několika scénářů zde (alespoň zatím, díky budoucím DLC se to nejspíš změní) najdete pouze jeden jediný scénář, v němž si projdete právě osudy Nového Londýna a který vám zabere zhruba 11 hodin. Zatímco jednička je příběhem o boji s nebezpečným mrazem, ve dvojce už počasí nehraje tak velkou roli, což je možná trochu škoda. Pořád si na teplotu musíte dávat pozor a může vás ohrozit i větší bouře, ale jak už tady padlo, pozor si musíte dávat hlavně na samotné lidi.
Právě od nich se odvíjí řada voleb, které během průchodu dostanete. Některé jsou menší a ovlivňují spíš jednotlivé aspekty, ale čeká na vás i několik opravdu velkých rozhodnutí, které výrazně určí, jakým směrem se vydáte dál. Jedno je ale jasné, ať už se rozhodnete jakkoli, někomu se to nebude líbit.
Morální volby tedy nechybí a stejně tak řada příběhových událostí či mini-příběhů, nejenom ve městě, ale také při prozkoumávání okolí. Stejně jako v jedničce tady máme občasné textové bubliny lidí, kteří aktuální situaci okomentují, a opět bychom tu našli také hlasatele, jehož hlášení jsou mnohdy docela vtipná.
Příběh celkově i tady rozhodně patří mezi to nejsilnější, co hra nabízí. Na každé volbě záleží a hra vám dá jasně vědět, co jste způsobili, ať už se rozhodnete jakkoli, protože žádné rozhodnutí nikdy není ideální. Na druhou stranu je třeba říct, že dvojka kvůli většímu rozsahu přece jen ztratila určité kouzlo jedničky, kde řešíte jednotlivce a osobní příběhy. Přestože druhý díl se o to také trochu snaží, nikdy na vás nedokáže zapůsobit tak emotivním způsobem.
Větší, rozsáhlejší, komplexnější
Právě rozsahem bych chtěl navázat, protože ten je oproti jedničce obrovský. Nejenom, že jste v ní řešili micromanagement a jednotky lidí, ale hra se odehrávala v rámci jednoho měsíce, klíčovou roli hrála každá hodina a minuta, a mapa byla menší, stavěli jste vyloženě jednotlivé budovy. Ve dvojce je to přesný opak, řešíte stovky až tisíce obyvatel, stavíte celé čtvrtě na velmi rozlehlé mapě a hra se odehrává na ploše několika měsíců až let.
A tady přichází ten hlavní důvod, proč si myslím, že řada fanoušků jedničky, hlavně z řad nehráčů strategií, bude z dvojky zklamaná. Z příběhového hlediska takový vývoj dává perfektní smysl, ale hratelnost je zkrátka oproti prvnímu dílu odlišná téměř ve všech ohledech. A co víc, zatímco první díl byl velmi přístupný, dvojka už je poměrně komplexní.
Začneme u stavění. Místo jednotlivých budov, které jste v jedničce museli chytře rozmísťovat kolem generátoru, jsou ve dvojce celé čtvrti fungující na bázi hexových polí. Budovy pořád stavíte, ale jen coby dodatek k již postaveným čtvrtím, které hrají klíčovou roli, ať už jde o čtvrť domovní, těžební či třeba průmyslovou.
V tomto ohledu hra připomíná městské budovatelské strategie jako SimCity či Cities: Skylines, a přestože takové pojetí možná není úplně nejoriginálnější, ve Frostpunku 2 funguje velice dobře a stavění jsem si rychle oblíbil. Pořád totiž záleží na tom, jak čtvrtě rozmístíte. Můžete tak získat bonusy jako nižší spotřebované teplo či třeba menší nároky na počet pracovníků.
Přestože už neřešíte vyloženě jednotlivce, stále se občas nejspíš dostanete do situace, kdy budete mít lidí nedostatek a budete muset pomocí posuvníku vyvážit jejich zastoupení ve čtvrtích tak, abyste měli dostatek všech surovin.
Nabídka a poptávka
Tím bych se plynule přesunul k ekonomice, která je oproti prvnímu dílu také poněkud komplexnější. Zatímco v něm jste měli několik surovin, které jste nějakým způsobem nasbírali a následně utratili, ve dvojce vám všechny budou postupně ubývat. Generátor potřebuje palivo, lidé teplo, jídlo, obydlí a zboží, zatímco čtvrtě a budovy potřebují k fungování materiály. Přestože se stále vyplatí suroviny skladovat, hlavním úkolem bude pro vás vyrovnat nabídku s poptávkou. To hlavně z počátku nebude vůbec jednoduché, ale o to zábavnější tento aspekt je.
Kromě toho všeho si navíc musíte dávat pozor na nebezpečí v podobě chladu, nemocí, znečištění či třeba kriminality, které budete vyvažovat pomocí domovních čtvrtí, nemocnic, filtračních zařízení, respektive věznic a policejních stanic. Jakmile něco z toho bude moc velký problém, lidé budou nespokojeni a nebudou vám věřit.
A ani u toho nekončíme, k budování čtvrtí a budov, ale také výzkumu technologií a vlastně téměř všemu, co ve hře děláte, budete potřebovat peníze, pojmenované „Heatstamps“. A tady přichází aspekt, který je podle mě, i po řadě připomínek z bety, silně nevyvážený. Už od začátku budete mít peněz nedostatek a zajistit si solidní týdenní příjem je velmi náročné.
Ačkoli můžete podepsat určité zákony, které vám v tom pomohou, s financemi se budete po velkou část průchodu trápit a spoléhat se budete hlavně na „žebrání“ peněz od frakcí. Pokud nejde ani to, jste odkázáni na nepříjemné čekání.
Od bety přibyla ještě jedna surovina, a to prefabrikáty, které také budete potřebovat pro stavbu čtvrtí a budov. I s nimi se možná budete zpočátku trochu trápit, ale na rozdíl od peněz je můžete těžit či později i vyrábět, takže se docela rychle dostanete k jejich stabilnímu přísunu.
V základu tedy ekonomický model funguje dobře, ale rozhodně bude potřebovat lépe vyvážit, k tomu se ještě dostanu později.
Průzkum okolí
Co se od jedničky změnilo asi nejmíň, je průzkum. Opět na něj budete potřebovat průzkumníky, jejichž počet bude možné postupně navyšovat. I tady se ale rozsah trochu zvětšil, neboť místo jednotlivých lokací prozkoumáváte větší oblasti, na kterých najdete hned několik bodů zájmu, ať už jde o příběhové události, zdroje surovin či osady přeživších. Opět platí, že závisí na vašich volbách, co se rozhodnete v dané situaci udělat. Můžete tak například zachránit týrané otroky, anebo se stál jejich novými majiteli…
V okolí Nového Londýna budete moct vybudovat řadu základen na získávání jídla, materiálu či paliva. Abyste k nim ale měli přístup, musíte je s městem propojit pomocí cest či lanovek, které vám zajistí stabilní spojení.
Průzkum je tedy i ve dvojce důležitou a neméně zajímavou součástí, tou zdaleka nejlepší věcí na něm jsou nicméně kolonie. Kromě již zmíněných základen se totiž dostanete i k budování dalších, menších měst, například kolonie na těžbu ropy, která zde představuje hlavní zdroj energie.
Právě s koloniemi budete do velké míry obchodovat, musíte jim dodávat suroviny, které si samy vyrobit nemohou, a ony vám na oplátku dodají třeba právě palivo. Je to aspekt, který známe z řady jiných strategií, ale funguje skvěle a samozřejmě vám ještě o něco komplikuje balancování nabídky s poptávkou.
Nástrahy demokracie
Dosud byla řeč především o mechanikách, které známe buď z jedničky, nebo jiných budovatelských strategií. Nebyli by to ale vývojáři z 11 bit studios, aby nepřinesli něco vlastního a zcela originálního, a tím je politika. Ta na vás už od počátku číhá na každém kroku a stane se tím hlavním aspektem, který ovlivňuje prakticky všechno ostatní.
Vše začíná klíčovým rozhodnutím už v prologu. Pokud jste hráli jedničku, určitě si pamatujete volbu mezi pořádkem a vírou, tu zde budete moct udělat retrospektivně znova a bude mít vliv na to, jaké frakce se ve městě vytvoří. V základu to budou New Londoners, kteří usilují o technologický pokrok, a Frostlanders, kteří se chtějí naopak adaptovat na mrazivé podmínky.
Postupně se ale z obou frakcí vytvoří výrazně radikálnější skupiny, které budou mít názor také na další aspekty, jako je ten sociální (přínos vs. rovnost) a kulturní (tradice vs. rozum). Obě radikální frakce mají na všechno opačné názory, zavděčit se všem je vyloženě nemožné.
Frakce hrají roli především u přijímání zákonů. Hned na začátku hry postavíte městskou radu, ve kterých se 100 zástupců frakcí (průběžně se mění podle počtu členů, volby byste zde bohužel nenašli) setkává každých 10 týdnů, aby hlasovali o novém zákoně. Budete tak řešit například způsob rozdělování platů, přístup k dětem a mladistvým či ochranu proti nemocím.
Důležité ale je, že ne vždy se vám podaří prosadit přesně to, co chcete, protože pro zákon musíte najít podporu v radě. Máte každopádně nástroje na to, jak zákon prosadit, nebo minimálně zvýšit jeho šance. S umírněnými frakcemi můžete vyjednávat a zajistit si jejich hlas nějakým slibem, například že jim dáte právo předložit příští zákon či slíbíte postavení budovy, kterou chtějí.
Frakce můžete veřejně podpořit či odsoudit, vymáhat od nich peníze, či je naopak darovat. Taktizování je zde naprosto klíčové a minimálně zpočátku, kdy vám ještě žádná strana není plně nakloněna, musíte o každém zákonu vyjednávat. Později už si musíte dávat pozor, že jakmile se vydáte nějakým směrem, prosazovat zákony druhé strany bude mimořádně složité. Můžete nicméně zvolit extremističtější cestu v podobě zkráceného hlasování, kdy nerozhodnuté zastupitele doslova donutíte, aby hlasovali, jak chcete. Líbit se jim to ale určitě nebude.
Druhou částí, kde hraje politika velkou roli, je výzkum. Zatímco v jedničce je vždy jen jeden typ technologií, tady mají nápady několik různých variant, každá frakce přijde s trochu jiným návrhem, který má odlišné výhody a nevýhody. Cokoli tedy během hry vyzkoumáte, je automaticky politické, neboť upřednostňujete jednu či druhou frakci. Můžete se pokusit částečně balancovat, ale dříve nebo později se nevyhnete velkým rozhodnutím, po kterých už není cesty zpět. Ostatně i v rámci technologického stromu se můžete pustit do velmi radikálních nápadů jako například vězení s psychickým či fyzickým mučením.
Na vztahy s frakcemi si musíte dávat velký pozor, nevyhnutelně se každopádně dostanete do situace, kdy vás jedna z nich bude nenávidět a je jen na vaši vychytralosti a snaze dělat kompromisy, zda se vám podaří zastavit protesty, které blokují práci v městských čtvrtích, či dokonce plnohodnotnou občanskou válku, pokud už napětí mezi lidmi překročí veškeré meze.
Politika je suverénně nejlepším aspektem celé hry. Frostpunk 2 ji zpracována neuvěřitelně komplexně a zajímavě, a to nejenom z herního hlediska, ale také přesahu do reality, kde se v posledních letech setkáváme s čím dál větší radikalizací společnosti. Hra vás tedy otestuje, zdali si zvládnete udržet zdravou mez, anebo jste ochotní překročit hranice extremismu a zapomenout na jakékoli kompromisy.
Ať už zvolíte jakoukoli cestu, finále celé hry je sice odlišné, ale neméně působivé a intenzivní jako jednička. Politická cesta zde vyvrcholí a ukáže se vaše schopnost vyjednávat. Anebo také ne… Možností je víc a jedna z nich dokonce vede k autoritářskému stylu vládnutí, kdy můžete nabýt pravomocí kapitána z prvního dílu. Pokud vám to tedy v městské radě projde dvoutřetinovou většinou.
Jedinečná atmosféra
Intenzivní finále není takové jenom díky obsahu, ale také jeho prezentaci. Audiovizuál byl silnou stránkou už u prvního dílu a nejinak je tomu u dvojky. Vývojáři sice z vlastní technologie přešli na Unreal Engine 5, ale vizuální styl se nikam nevytratil, krajina i budovy, všechno je zpracováno skvěle. Město je poněkud futurističtější než v jedničce, ale vypadá uvěřitelně, a hlavně je jeho vzhled velmi efektivní z hlediska hratelnosti. Pomocí jasně rozlišitelných barev na první pohled poznáte, o kterou čtvrť se jedná.
Stejně tak se povedlo uživatelské rozhraní, které od bety prošlo značným vylepšením a nyní už mi přišlo velmi přehledné. Kromě funkčnosti je pak také velmi efektní, stejně jako v prvním díle jsou tu pěkné animace a další aspekty, které celé UI oživují. Dokonce reaguje na dění ve městě, a pokud už jde opravdu do tuhého, přepne se do tmavého režimu.
A zapomenout nesmíme ani na audio. Úderné zvuky oznamující smrt lidí a novou příběhovou událost či siréna ohlašující příchozí bouři, to všechno je i ve dvojce a není to o nic méně působivé. Nechybí ani naprosto výborný soundtrack, o který se opět postaral skladatel Piotr Musial a odvedl fantastickou práci. Exceluje v naléhavých, epických skladbách, ale skvělé jsou i ty klidnější, které vás doprovází především na začátku hry.
Technická stránka
Vzhledem k tomu že jde o UE5 hru, trochu jsem se obával technického stavu. Nakonec není vyloženě špatný a rozhodně jsme tu měli mnohem horší případy, ale prostor na zlepšení tu určitě je. Nejdřív bych chtěl každopádně pochválit poměrně bohaté nastavení, ve kterém byste našli všechny důležité upscalingy i generování snímků. Nutno tedy říct, že DLSS FG v době recenzování nefungovalo, tak doufám, že to vývojáři brzy opraví.
- Prekompilace shaderů: Ano
- Shader compilation stuttering: Mírný
- Traversal stuttering: Ano
- Upscalovací technologie: DLSS, FSR, XeSS, TSR
- Generování snímků: Ano (DLSS i FSR, DLSS FG ale v době psaní recenze není funkční)
- Podpora ultrawide monitorů: Ano (21:9)
Hra je poměrně náročná, na své sestavě jsem zvolil 4K rozlišení s DLSS Performance upscalingem a vysokým nastavením kvality. I tak každopádně vše vypadalo velice pěkně. Samotný výkon je nicméně poněkud nestabilní, neboť hra trpí na stuttering při pohybu kamerou, a i přes prekompilaci shaderů jsem zaznamenal také určité záseky, které byly nejspíš spojeny právě se shadery. Věčné problémy UE5 se tedy nevyhnuly ani Frostpunku, na druhou stranu nejde o nic vyloženě strašného a i v této podobě je titul úplně v pohodě hratelný.
Nejde o jediné technické nedostatky, ale ani ty další nejsou ničím vyloženě velkým. Několikrát jsem narazil na chybu v textu, kdy se nezobrazovala správná informace, například počet zbývajících týdnů do vypršení úkolu či třeba nešlo odkliknout tlačítko a musel jsem se o to pokusit několikrát. Nic z toho hru vyloženě nerozbíjí, jsou to zkrátka malé věci, které vás jen poněkud rozhodí, a doufám, že budou brzy opraveny.
Zarážející obtížnost
Ten největší problém Frostpunku 2 jsem si nechal na konec. Před vydáním bych po zkušenostech z jedničky vůbec nečekal, že něco takové řeknu, ale hlavní problém druhého Frostpunku je obtížnost. A ne, nejde o to, že by byla příliš vysoká, ale právě naopak, moc jednoduchá.
Při prvním spuštění vám hra oznámí, že doporučuje zvolit nejnižší obtížnost, případně druhou nejnižší, pokud jste veteráni prvního dílu. Na druhou nejnižší (ze čtyř celkových) jsem tedy první průchod odehrál a neměl jsem žádné výrazné problémy. Následoval můj druhý průchod hrou, tentokrát na druhou nejvyšší obtížnost, a díky znalostem z průchodu prvního to pro mě bylo snad ještě jednodušší.
V době recenzování jsem stihl rozjet ještě třetí průchod na nejtěžší obtížnost se zapnutým Survivor režimem (absence ukládání a pauzy), a přestože je hra viditelně těžší, je to na míle vzdálené tomu, co bych si představoval. Nejtěžší obtížnost tak zhruba odpovídá té normální v prvním díle a takhle by to rozhodně vypadat nemělo.
Obtížnost je hlavně silně nevyvážená, protože zatímco začátek vám může dát docela zabrat, jakmile se přes něj dostanete, vyzkoumáte pár technologií, podepíšete zákony a budete nad jejich kombinací trochu uvažovat, dostanete se k až absurdně silným bonusům, které prakticky rozbijí hru. Nepřeháním, když řeknu, že v druhém průchodu jsem v závěru hry už ani nevěděl, co se všemi těmi surovinami dělat. Jediné, co vás opravdu po celou dobu brzdí, jsou peníze, ale tam to zase působí spíš jako umělá brzda než férová, nekompromisní obtížnost.
Balanc je tedy silně nepovedený a vývojáři mají před sebou velký kus práce, aby hru dostali na takovou úroveň obtížnosti, jaká byla v jedničce. Ta byla sice velmi náročná, každá chyba vás mohla stát doslova život, ale zároveň velmi férová. Jednička byla ostatně do velké míry postavená na tom, že budete selhávat a z vašich chyb se ponaučíte pro další průchody. Ve dvojce nic takového, alespoň prozatím, neplatí a já jen doufám, že se to změní. Protože pokud o to nebudete vyloženě usilovat, selhat je zde zatím téměř nemožné.
Obsah navíc
Abychom ale končili něčím pozitivním, musím ještě zmínit velmi slušnou porci obsahu, kterou hra už při vydání nabízí. Máte tu hlavní kampaň, kterou jsme si podrobně rozebrali. V rámci ní učiníte řadu důležitých rozhodnutí a hra vás vyloženě vybízí k tomu, abyste vyzkoušeli ty další, druhý či třetí průchod jsou tak určitě na místě. Znovuhratelnost je vysoká a pomáhá tomu i fakt, že je základní herní smyčka neskutečně návyková. Od druhého Frostpunku se, stejně jako od prvního dílu, nedokážete jen tak odtrhnout, a když už ho nehrajete, přemýšlíte o něm.
Kromě kampaně hra obsahuje také sandboxový režim Utopia Builder, který nabízí hned sedm map, jejichž suroviny a okolí se mohou náhodně generovat. Navíc si můžete vybrat i různé frakce, které v příběhové kampani nenajdete, a zažít si tak trochu jinou politickou situaci.
Velkým plusem je pak věc, kterou jsem si zatím vyzkoušet nemohl, ale vývojáři ji slíbili na vydání a má velký potenciál udržet hru při životě dlouho po vydání. Řeč je o Frostkitu, nástroji pro tvorbu modifikací, který má hráčům umožnit tvorbu vlastních scénářů, map či modelů. Moc se těším, s čím hráči přijdou, a je skvělé, že vývojáři i tento aspekt her podporují.
Netradiční pokračování
Frostpunk 2 je ukázkou pokračování, které se vydalo úplně jinou cestou než jeho předchůdce. Místo přístupné strategie se zaměřením na souboj s přírodou tady máme komplexní budovatelskou strategii na styl Cities: Skylines se silným důrazem na politiku. Mně se tohle pojetí neskutečně líbilo a i po dopsání recenze se budu do hry dál vracet, zároveň ale platí, že určité kouzlo jedničky už zde nenajdete, a myslím si, že řadu fanoušků prvního dílu může pokračování zklamat. Na to už si ale budete muset udělat názor sami.
Verdikt
Pokračování mrazivé survival strategie je skvělou hrou, jež vyčnívá především neskutečně zajímavým a komplexním zpracováním politiky. Zábavné je ale také stavění či průzkum a vše je podáno v naprosto parádním audiovizuálu. Obtížnost je nicméně velmi nevyvážená a hře přece jen chybí určité kouzlo prvního dílu. Velký odklon v hratelnosti je navíc důvod, proč se řadě fanoušků jedničky druhý díl vůbec zamlouvat nebude.
