Plants vs. Zombies: Garden Warfare 2 - podruhé a stále lépe

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Zatímco se valná většina online akcí soustředí na realismus, popřípadě dech beroucí fantasy/sci-fi zpracování, Plants vs. Zombies zaujímají již od počátku postavení takřka opačné. Na prvním místě je především zábava a humor, za tím ale hned v závěsu následuje vytříbená hratelnost. Garden Warfare 2 rozhodně není akční zábavou pro každého, slunečnice jako z dětských omalovánek zkrátka v multiplayerové vřavě neukojí každého, přesto pokud vám cartoonová grafika sedne a oceníte snahu vývojářů být vtipní za každou cenu, hru si zamilujete. Druhý díl Garden Warfare navíc odstraňuje nedostatky dílu prvního a přitápí pod kotel tam, kde už u předešlého dílu bylo sakra horko.

Zombie rostlinou neuhodíš

Je úctyhodné, kam se značka Plants vs. Zombies dostala. Jako mnoho malých studií začínali v PopCapu na mobilních telefonech a tabletech, kde jejich PvZ mělo podobu tower defense strategie. Před několika lety už pod záštitou EA vyšlo první Garden Warfare a přes poměrně nízké očekávání získalo srdce mnoha hráčů. Autoři se od začátku oznámení druhého dílu zaříkávali, že vyšperkují to dobré a opraví to špatné a nutno dodat, že se jim to rozhodně povedlo.

„Základna zastupuje roli klasického herního menu.”

Středobodem celé hry je místo zvané Battleground Backyard, které je hlavním HUBem celé hry a slouží jako rozcestník pro všechny aktivity, které hra nabízí. Plocha je to poměrně rozlehlá, na jedné straně totiž najdete domov rostlinek a na straně protilehlé základnu zombie. Prostor mezi nimi je pak bojiště, kde se neustále střetávají AI rostlinky a AI zombíci. Mrkněme se na vše, co vaše základna, a je jedno jestli jde o prosluněnou rádoby farmu u rostlinek, nebo hnijící strašidelný dům u zombií, nabízí. Základna zastupuje roli klasického herního menu, takže se skrze určité části základny dostáváte k jednotlivým herním režimům a dalším možnostem hry.

Většina hráčů bude využívat především multiplayer portál, u jehož ovládací konzole si navolíte režim a další nastavení a pak už vkročíte do samotného portálu, který vás pošle do online vřavy. Dále je tu pak tabule s denními výzvami, nejrůznější žebříčky, pamětní síň vašich postav, automaty se známými kartičkami a spousta dalšího obsahu a také mnoho záhad k objevování. Záměrně jsem vynechal jednu z nejdůležitějších částí vaší základny - na straně zombií to je Dr. Zomboss, u kytiček to je šílený Dave, respektive jeho zástupce, kterého sestrojil (čemuž se dá jen těžko věřit) - DaveBot 3000. Obě postavy vám budou zadávat příběhové úkoly, druhý díl Garden Warfare totiž obsahuje i příběhový režim. Nejde sice o nějakou dlouhou zábavu, jedno odpoledne vám bohatě postačí, přesto jde o několik velmi příjemných hodin hraní, které slouží jako šikovný úvod do hry. Většina příběhových misí je totiž variací na režimy hry více hráčů, což je na jednu stranu pěkné zaučení do principů hry, na druhou stranu příběhově založení hráči budou rozhodně očekávat něco trošku duchaplnějšího s vytříbenějším příběhem.

„Druhý díl obsahuje šestici nových postav, k jejichž otestování je právě singleplayer jako dělaný.“

U většiny příběhových misí si na začátku můžete navolit tři libovolné spolubojovníky a pomocí šipek pak mezi nimi v průběhu hry libovolně přepínat, takže si celkem rychle a jednoduše vyzkoušíte vlastnosti jednotlivých postav, což je rozhodně velkou výhodou. Příběhové mise můžete hrát i se svým kamarádem formou split-screenu, který se zapíná stejně jako většina věcí právě na vaší základně. Zahrát si nejdříve příběhové mise rozhodně doporučuji i hráčům, kteří hráli předchozí díl, dvojka totiž obsahuje šestici nových postav, k jejichž otestování je právě singleplayer jako dělaný.

Nové posily

U rostlinek si nově zahrajete za kukuřici, růži a citron. Kukuřice je můj osobní favorit a nahrál jsem za ní nejvíce hodin. V rámci RPG terminologie by se kukuřice dala popsat jako tank. Disponuje dvojicí kukuřičných kulometů s velkou zásobou nábojů a umí vyslat destruktivní kukuřičnou raketu nebo popcornové bombardování.

Růže zaujímá pozici mága, se svou kouzelnou hůlkou totiž sesílá poměrně ničivá kouzla a dokonce dokáže být i na chvíli nesmrtelná. Růže je velmi zajímavou postavou, která dokáže v multiplayeru pořádně zamíchat karty, je však třeba bezezbytku ovládnout její schopnosti.

I poslední postava se stala mojí oblíbenou, citron je klasickou obranou postavou, přesto dokáže být i velmi dobrý pro útok ze zálohy. Pokud si vybavíte droideka z hvězdných válek, máte dokonalou představu o citronu a jeho schopnostech. V rozložené podobě je velmi pomalý, nabízí však dvojici kulometů s neomezenou municí - pozor si je třeba dát pouze na přehřívání. Stejně jako droideka navíc disponuje štítem, takže je skvělou jednotkou do obrany. Dokáže se však sbalit do kulatého citronu a díky tomu může svištět po mapě velmi vysokou rychlostí a zaskočit tak nepřítele. Abychom předešli hádkám, podotýkám, že přestože je prakticky celý oranžový, opravdu je to citron. V EA mají zkrátka prostě jiné citrony, než ve zbytku světa.

Superman, pirát a neposedné batole

Na své si samozřejmě přijdou i vyznavači tlejících zombí. Super Brainz je očividně zombie adaptací Supermana a vyznačuje se především silnými útoky nablízko. Pokud se s ním dostanete do divoké vřavy v uzavřenějších prostorech, jste pánem situace, v opačném případě jste samozřejmě lehkým terčem.

Novinkou je i pirát kapitán Dreadbeard, který mě ale trochu zklamal. Disponuje sice poměrně ničivou palebnou silou, jeho ostatní schopnosti jsou ale zanedbatelné a nedivil bych se, kdyby přišla v příštích dnech nějaká menší úprava jeho schopností. Kapitolou samou pro sebe jsou malí Impové, kteří skoro nic nevydrží a s jejich palebnou silou to také není nikterak úžasné, dokáží ale přivolat obrovské mechy, které pak ovládají. Jsou tak v každém zápase takovou divokou kartou.

„Základním kamenem jsou stále režimy Welcome Mat a Team Vanquish, obě jsou variací na klasický Team Deathmatch.”

První housle však stále hraje multiplayer a jeho množství často bláznivých režimů. Ty se skrývají za bláznivými názvy, což je pro začínající hráče mírně matoucí, přitom mnoho režimů je klasickou obdobou roky zažitých deathmatchů apod. Základním kamenem jsou stále režimy Welcome Mat a Team Vanquish, obě jsou variací na klasický Team Deathmatch s tím rozdílem, že Team Vanquish umožňuje hrát za vylepšené postavy, úplným nováčkům tak sedne především režim Welcome Mat. Podobně je na tom Vanquish Confirmed, kdy musíte po zabitém nepříteli ještě sebrat orb, což je ve frenetické akci, kterou Garden Warfare 2 nabízí, často velmi složité.

Velmi zábavná je i dvojice Gardens and Graveyards a Herbal Assault, v obou případech je na vašem týmu zabrat nepřátelskou základnu a hodně se zde uplatní právě výběr postav a kombinování jejich schopností. Přítomen je samozřejmě i původní režim Gnome Bomb, kdy musíte ukrást bombu a s ní postupně odpálit tři určená místa, přičemž soupeř se současně snaží o totéž. O zabírání soupeřova území je pak dvojice režimů Turf Takeover a Suburbination, přičemž pro mnoho hráčů nejzábavnější režim jsem si nechal až na konec.

„Zkušenosti tentokrát získáváte přímo za zabité nepřátele a ne za plnění úkolů, což je rozhodně dobře.”

Garden Ops je mód, který vychází přímo z původního tower defense PvZ a bráníte se při něm deseti vlnám nepřátel. Po mapě využíváte rozmístěné květináče, od kterých vysazujete sobě podobné rostlinky. Ty mohou střílet či jinak ničit nepřítele, nebo vás naopak uzdravovat apod. Svou modifikaci mají samozřejmě i zombie, na jejich základně najdete tento režim pod názvem Graveyard Ops. Palec nahoru je třeba dát také za změnu systému levelování. Zkušenosti tentokrát získáváte přímo za zabité nepřátele a ne za plnění úkolů, což je rozhodně dobře.

Hře více hráčů se musí uznat takřka perfektní vyladěnost. Matchmaking funguje neuvěřitelně spolehlivě a v řádu sekund vám vždy nabídne vhodnou hru. Podobně je na tom i technické zpracování a optimalizace. Testovaná PS4 verze běží plynule při rozlišení 1080p a propady snímkování lze zaznamenat jen velmi zřídka, to když válečná vřava zhoustne. Vizuální zpracování se nemusí líbit každému, pokud vám ale cartoonový styl sedne, vizuální zpracování vás rozhodně nezklame, pastvou pro oči jsou především animace postav.

Abych však pouze nechválil, od začátku hraní jsem si byl vědom jedné slabiny, která se časem může ukázat jako zásadní. Garden Warfare 2 je hra založená na online zápolení a pokud chtějí autoři hráče udržet u hry co nejdéle, musí nabídnout pořádnou dávku motivace pokračovat v hraní ideálně každý den. Takovou snahu tvůrci potvrzují přítomností denních výzev, bohužel Garden Warfare 2 nenabízí tolik obsahu k odemčení, jako jiné hry podobného ražení. Můžete si sice odemykat nové oblečky pro postavy a dokonce i nové schopnosti, rozhodně jich ale není tolik a nejsou natolik úžasné, aby vás u hry udržely, dejme tomu třeba půl roku. Jakkoli se hráči ohrazují proti sérii CoD, právě ona je v tomto naprosto skvělým důkazem, kdy vás hra nutí pokračovat ne snad proto, že vás prostě baví, ale proto, že jednoduše toužíte odemykat nové a lepší zbraně a další vybavení.

Přesto je Plants vs. Zombies: Garden Warfare 2 vynikající zábavou se skvělou hratelností a pokud vám humor autorů a celková nadsázka hraje do noty, rozhodně si se hrou užijete mnoho zábavy.