Ačkoliv na to první Portal z počátku vůbec nevypadal, postupem času sklízel více a více ocenění a pozitivních ohlasů. Jednalo se v podstatě o herní revoluci, na kterou dodnes spousta hráčů vzpomíná. Proto se nemůžeme divit, že herní obchody obsadil druhý díl, nazvaný jednoduše Portal 2. Tak jak se studio Valve předvedlo tentokrát?
Hledání ztraceného času
Portal 2 začíná přesně tam, kde skončil první díl, tedy po zničení ďábelského počítače GlaDOS, jenž ovládal nejen hráče, ale i laboratoře Aperture Science, v nichž se celá hra odehrávala. Je tu ale jeden malý háček. Hlavní protagonistka Chell se neprobouzí nějakých pár minut po celém incidentu, nýbrž po pár stovkách let. Celá ta dlouhá léta Chell spala uvnitř laboratoří a celá šaráda začíná až ve chvíli, kdy jí probudí Wheatley, malý inteligentní orb tvořící součást původního GlaDOSu. Po prvních slovech z „úst“ Wheatleyho musí být každému jasné, co je třeba udělat. Utéct. Aperture Science je totiž v troskách, ikonická sterilita je dávno pryč, všude samý plevel a rozpadající se stěny, zkrátka a dobře, laboratoře jsou úplně mrtvé. Tak proč v nich zůstávat?
Příběh samozřejmě nezůstane u tak primitivní zápletky, takže se vám spolu s Wheatleym podaří oživit samotný GlaDOS, jenž se ani trochu necítí na umření. Právě naopak, už zase má chuť testovat, takže vás navede k portálové zbrani a vám nezbývá nic jiného, než se vrátit do starých kolejí, skákat jak GlaDOS píská a s pomocí portálů procházet jednu místnost za druhou. A při tom všem každou chvíli slýchat, jak vám ta potvora pořád připomíná, že jste ji zabili.
Celá zápletka však nekončí ani u toho, ale víc nehodlám prozrazovat, jen tím chci naznačit, jak báječně se tak jednoduchý příběh dokáže zkomplikovat a úplně převrátit. Ano, časem nabere hra takových obrátek, až z toho oči přecházejí. A to je jedině dobře. O Valve občas kolují ošklivé drby, že pokud nejde o Half-Life, v oblasti příběhů pokulhávají. To jsem zvědav, kdo si to dovolí tvrdit po dohrání Portalu 2. Asi nikdo, to mi věřte, protože story je vážně naprostá špička, která nemá obdoby.
Asi nejlepší věcí na příběhu je však humor. Po celou dobu hraní bude vaše bránice docela zaměstnaná. Povedené hlášky totiž netrousí jenom GlaDOS, ale i Wheatley nebo všudypřítomný hlas jakéhosi instruktora a postupem času dokonce zakladatel laboratoří. Navíc se ve hře najde pár narážek na Half-Life. Třeba když jednou vylezete z výtahu, ozve se ikonické houkání vlaku, načež se GlaDOS omlouvá, že netuší, co to bylo. Každý hráč Half-Life 2 ale určitě tuší.
Mozkové hloubání a dloubání
Nyní něco k samotným hádankám, tedy základu hratelnosti. Tentokrát se s dovolením nebudu obtěžovat vysvětlováním základních principů a funkcí portálové zbraně, takže přejdu rovnou k novinkám.
Jednou z nich je trojice zvláštních gelů. První z nich, modrý Repulsion Gel, udělá z podlahy hotovou trampolínu. Další, oranžový Propulsion, zase výrazně urychlí vaši chůzi (nebo spíše běh), a nakonec bílý Conversion Gel, jenž vám umožní tvořit portály i v místech, kde by to normálně nešlo, třeba na ocelových stěnách. Žádný z gelů však nemůžete používat, jak se vám zachce, vytékají na předem daných místech, nicméně jakmile na ně dojde řada, jsou pro řešení hádanek naprosto klíčové, a to hlavně tím, že můžou protékat vámi vytvořenými portály, takže většinou není problém ošplouchnout zrovna to místo, které potřebujete. Kromě toho je ale se všemi gely ohromná sranda, já si užíval hlavně oranžový, kdy se mi podařilo nabarvit celou místnost a pak jezdit jako na kluzišti. Ani modrý však nezůstává pozadu a rozhodně je nejlepší s ním vysprchovat maličké, ale zatraceně nebezpečné střílny (přece jste si nemysleli, že tentokrát chybí), a ony začnou skákat jako šílený hopík. Hračičkové mají o zábavu postaráno.
Další z novinek jsou energetické mosty. Pro správné řešení musíte i jejich směr určovat pomocí portálů (ačkoliv, to musíte vlastně u všech novinek), a myslím, že vše potřebné pochopíte ze screenshotu, snad to není potřeba vysvětlovat. Pak je tu Excursion Funnel, tedy proud energie, do nějž naskočíte a vezete se. Hodí se nejen na překonávání velkých propastí, není od věci ho kombinovat s trubkami na vytékání některého z gelů. Občas navíc narazíte na tlačítko, které proud energie obrátí, což taky není od věci.
Vystřelující plošiny snad není třeba dlouze popisovat, fungují přesně tak, jak byste od nich čekali, co si ale určitě zaslouží popis, je laser. Nejde o to, že se můžete spálit, slouží hlavně k zapnutí speciálních spínačů, k čemuž občas potřebujete speciální kostky, s nimiž můžete laser nasměrovat přesně tam, kam chcete. Největší prča však nastává ve chvíli, kdy je v blízkosti laseru nějaká střílna. Asi už chápete, stačí laser nasměrovat na střílnu a ta se pěkně usmaží. Její nebohé kvičení sice může leckoho vyděsit, ale k čertu s tím, lepší ona než já.
A obtížnost? Ta je na můj vkus nastavena tak akorát, tvůrci vám každý prvek dávkují přesně tak, abyste si základní pravidla dobře vštípili do hlavy, ale zároveň musíte občas vymýšlet něco nového, jinak se váš postup hrou docela zpomalí. I tak si ale nemyslím, že by někdo považoval Portal 2 za přehnaně těžký nebo naopak příliš jednoduchý, Valve tu hranici únosnosti vystihlo tak akorát.
High five!
Výše zmíněné novinky jsou vážně super, tvůrci se prostě vyznamenali, ale nejdůležitější novinkou je asi co-op. V něm se vy a jakýkoliv spoluhráč ujmete role dvou robotů, vysokého P-Body a zakrslého Atlase. Oba mají k dispozici portálovou pušku a každý tak může tvořit dvojici portálů. P-Body má na starost žlutý a červený, Atlas zase světle a tmavě modrý. Základ kooperativního módu tedy tkví ve využívání všech čtyř portálů, jinak se nehnete z místa, a to ani z první místnosti. Buď budete spolupracovat, nebo končíte. Žádné další možnosti.
Kdyby si ale každý tvořil portály podle sebe, byl by v tom pěkný zmatek. Proto Portal 2 obsahuje ukazovátko, kterým může každý snadno tomu druhému ukázat, kam umístit portál. Dále nechybí ani možnost různých gest, třeba „3 – 2 – 1 – Go“, což se hodí hlavně při potřebě přesného načasování. Dále hra nabízí i méně podstatné opičárny, jako objetí, klasické tlesknutí High Five nebo kámen-nůžky-papír. Ani jeden z robotů tak není žádné necitelné dřevo, a pokud chcete se spoluhráčem trochu blbnout, gesta vám to snadno umožní.
Po vzoru Team Fortress 2 umožňuje druhý Portal menší vzhledovou úpravu obou robotů. Za achievementy občas získáte třeba vlajku nebo čepici ve stylu Weight Companion Cube (ani ta nesmí chybět), a co víc, uživatelé PC/Macu mohou v Portalu 2 obdržet pár klobouků právě z Team Fortress 2, pokud je teda ve zmíněné online legendě získali. Ne že bych se chtěl pošklebovat konzolím (i když…), ale je fajn, že PC má něco navíc, i když jde spíše o takovou drobnost.
Krása rozpadlých laboratoří
Singleplayer i co-op už máme za sebou, takže je nejvyšší čas věnovat se technické stránce celé hry. Co se týče grafiky, Source engine ani tentokrát nezklamal. Už je mezi námi několik let, ale pořád vypadá všechno svěže, texturám nechybí pěkně vysoké rozlišení a nezklame ani vzhled ohně, vody nebo často viditelného plevelu. Právě díky celkovému grafickému kabátu vypadá prostředí hry skvěle, ať už jde o polorozpadlé laboratoře nebo prostory mimo ně, kam samozřejmě také zavítáte. Čas od času může nastoupit lehký stereotyp z velmi podobného prostředí, hádanky vás ale nenechají se nudit ani vteřinu.
Nezklamala ani zvuková stránka, což se tentokrát týká hlavně dabingu a hudby. GlaDOS i Wheatley jsou nadabováni vážně mistrně, jejich hlasy nijak neodpuzují a naopak hráče nutí poslouchat, co zrovna říkají. Hra však oproti prvnímu dílu exceluje i soundtrackem. Většina melodií je spíše podprahová a dokresluje stísněnou atmosféru, a když už dojde na nějaké akčnější tóny, jde o skvělý poslech plný adrenalinu. Písnička nazvaná Want You Gone, jež doprovází závěrečné titulky, už je potom kapitola sama pro sebe, a i když nedosahuje takových kvalit jako Still Alive v jedničce, i tak jde o mistrnou skladbu.
Test chamber complete
Portal 2 je prostě hotový zázrak. Obsahuje všechno, co má taková hra mít, tedy pořádný příběh, vtipné dialogy, povedené prostředí, slušnou hrací dobu, stylový multiplayer, jenž působivě doplňuje singleplayer, dále vkusnou audiovizuální stránku a hlavně pořádnou dávku originality. Navíc bez jakýchkoliv bugů nebo jiných chyb, pokud nepočítáme opravdu časté a dlouhé nahrávání jednotlivých úrovní. Jak to tak vypadá, hra je na nejlepší cestě k tomu stanout po boku takových legend, jako je Baldur’s Gate, Mafia, BioShock nebo Half-Life 2. Proto si myslím, že vůbec první desítka v historii Zingu je rozhodně zasloužená.
Verdikt
Portal 2 je zábavné, vtipné a hlavně originální veledílo bez jakýchkoliv chyb. Bezesporu jeden z nejnadějnějších kandidátů na hru roku, možná přímo nejnadějnější.
