Americká revoluce a válka o nezávislost v druhé polovině osmnáctého století. Právě tam nás zavede náš starý známý Desmond Miles. Z naší drahé a…
Americká revoluce a válka o nezávislost v druhé polovině osmnáctého století. Právě tam nás zavede náš starý známý Desmond Miles. Z naší drahé a důvěrně známé Evropy se vydáme až za oceán, do nového světa, do právě vznikajících Spojených států amerických. Čeká nás tedy zcela jiné prostředí, jiný styl měst a architektury, a když už jsme v tomto historickém období v Severní Americe, byl by v tom čert, kdybychom se nesetkali s opravdovými indiány. Ale nebude předbíhat. Desmond Miles opět usedá do Animu a my se svými ovladači k televizím, máme se na co těšit.
Příběh
Samotný příběh se tentokrát rozvíjí trochu pomaleji. Začátek hry sice má slušný spád, ale nejsme hned od začátku prvotřídním zabijákem, jako tomu bylo dříve. Tím se teprve musíme stát. S Connorem, hlavním hrdinou třetího dílu, se seznamujeme už v jeho dětství. Prožíváme s ním všechny důležité, často i velmi smutné a tragické, momenty jeho života. Sžíváme se s ním, dostáváme se do děje. Trochu problém ale je povaha hlavního hrdiny. Ten mi bohužel přišel až příliš nudný a naivní, často se nechával unést vlastním vztekem, a obecně byl až moc jednoduchý a nezajímavý. Jeho motivem ke vstupu do řádu je potom ochrana rodné vesnice, jeho kmenu a samozřejmě i osobní pomsta.
I tentokrát budeme svědkem hned několika, zajímavých a hlavně významných historických událostí. Budeme se účastnit například protestu amerických kolonistů proti britskému impériu, při kterém naházíme několik beden lisovaného čaje přes palubu. Potkáme také několik významných osobností té doby, a to včetně samotného George Washingtona. Přitom je příjemné, že zde tyto osobnosti nejsou vyobrazeni jako dokonalé bytosti amerických dějin. Nic zde není černobílé a děj působí mnohem uvěřitelněji. Každý, koho zavraždíte, vám stihne říct aspoň několik slov, a tak se dozvíte i o jejich pohnutkách a pohledu na věc. Mezi slabší části hry pak řadím mise v moderních městech současnosti, při hraní za samotného Desmonda. Těch ale naštěstí není mnoho a mohou působit jako zpestření děje.
Mezi Bostonem a New Yorkem
Dějištěm třetího dílu jsou krásná města Boston, New York a samozřejmě také přilehlá divočina. Americká města konce osmnáctého století se samozřejmě ani zdaleka nedají srovnávat s krásou architektury Říma, Jeruzaléma nebo nádherné Florencie. Přesto ale mají své kouzlo. Jsou prostá, ale plná života. V noci, kdy jsou osvícená jen lucernami, nebo v zimě, kdy jsou ulice a střechy domů pěkně zasněžené, působí města opravdu příjemně a zcela přirozeně. Jsou navíc doplněna o opravdu nádhernou přírodu.
Nádherné lesy, vodní plochy a skály, to vše rozprostřené na opravdu velké mapě, která vás jen tak neomrzí. Co Vás ale jistě otráví je systém rychlého cestování. Pokud totiž cestujete na delší vzdálenost pěšky, je mapa rozdělena do několika oblastí. Když pak na mapce kliknete na vstup do další lokace, objevíte se u tohoto vstupu vždy zády k němu. Navíc se objevíte před vstupem do dané lokace a nikoli v ní, tak že vás čeká hned dvojí načítání. To by se jistě dalo vyřešit lépe.
Pokud ale nebudete cestovat rychle, ale pěkně postaru, užijete si mnohem víc srandy. V divoké přírodě vás totiž mohou napadnout vlci. Můžete zde také lovit, svou kořist prodat a za utržené peníze si koupit lepší vybavení. Connor, jako správný indián, vyniká také v lezení po stromech, díky čemuž může cestovat lesem, aniž by se dotkl země. Až na nepříjemnosti s rychlým cestováním jsem ale s přírodou opravdu spokojený, vypadá moc pěkně a příjemně. Potěší i takové detaily jako je chůze ve sněhu, respektive stopy, které za vámi zůstávají.
Boj v indiánském stylu
Souboje jsou opravdu velkolepé a efektní. Connor má k dispozici širokou škálu vskutku pěkných animací a různých komb. Vypadá to skvěle, ovládání je velmi jednoduché a intuitivní, pohyb vypadá plynule a to i díky novému auto zaměřování. Jedním tlačítkem útočíte, druhým se kryjete a třetím střílíte. Většina soubojů je, stejně jako třeba u hry Batman: Arkham City, založena na protiútocích. Pokud ve správnou chvíli stisknete tlačítko, kterým se kryjete, čas se na malou chvíli zpomalí a vy si můžete vybrat, jak tento útok ukončíte.
Těžší protivníci pak mohou odolat i tomuto protiútoku a musíte na ně vyzrát zase trochu jinak. Smutné ale je, že s tímto si vystačíte až do samotného konce hry. Proč pak chodit na lov, abyste získali nějaké peníze, k čemu kupovat různá vylepšení a podobně. Stačí vám to, co má Connor u sebe, a to podle mě není dobře. Ekonomický model zde nefunguje, nemá smysl ani opodstatnění a to je opravdu škoda. Další věcí je samotný pohyb po městě, pokud třeba za někým běžíte, musíte si dávat pozor, abyste omylem na něco nevlezli.
Stejné tlačítko, díky němuž běháte, totiž slouží i k lezení na věci, a tak se mi párkrát stalo, že jsem omylem vlezl na něco, o čem si hra myslela, že na to vlézt chci. Opětovné slezení pak trvalo mnohem víc času, než by bylo příjemné. Rovněž jsem nepochopil automatické prolezení domem, ve chvíli kdy vlezete předem určeným oken, které vás vyhodí na druhé straně domu, aniž byste věděli co, nebo kdo tam na vás čeká. Pokud pak do takového okna vlezete se zbytkem života, prchajíc před menším počtem nepřátel, můžete se na druhé straně setkat klidně s celou jednotkou nepřátel.
Styl hraní, co se to stalo?
Také mě docela zklamal samotný styl hraní. Čekal jsem, že se po městě budu pohybovat nepozorován. Budu své oběti zabíjet s důvtipem a elegancí. Místo toho se hra proměnila v ohromná jatka, a já stále nechápu, jak mi mohlo zabíjení takového počtu britských vojáků projít. Naprosto jsem nepochopil misi v Bostonském přístavu, kdy jsem se měl naučit strhávat své plakáty, abych snížil stupeň hledanosti.
Než jsem ale mohl plakát sundat, zmasakroval jsem hlídku stojící poblíž, a pak jsem teprve plakátek sundal. Takový masakr, nemluvě o tom, že od té doby jsem tak hledaný nikdy nebyl, a to ani ve chvíli kdy mě hra úkolem dohnala k tomu, abych před zraky britské jednotky někoho za bílého dne zmasakroval, načež se do mě samozřejmě pustili a já nakonec zůstal stát uprostřed hromádky padlých těl. Pak jsem naopak musel zabít jednu oběť, jen tak abych nebyl odhalen, k čemuž vedla jenom jedna jediná možná cesta. Opět jsem nepochopil ani tu část hry, kdy máte vyhodit loď do povětří a vyskočit z ní ven, což jsem také udělal, jednoduchá šipka do vody a je splněno.
O několik misí později mám podobný úkol, a co se nestane, najednou se zaseknu o okraj paluby, jako by o neviditelnou zeď a musím loď opustit přesně danou, a o mnoho složitější cestou jenom kvůli krátké a pro děj nepodstatné animaci. Škoda, hra mi občas přišla strašně lineární, nutila mě plnit úkoly jinak, než jsem sám chtěl, a to je u hry tohoto typu, tím spíš této série špatně. Co mě dále nebavilo, byly velké bitvy, kdy jsem buď velel vojákům, nebo mířil dělem. Vše vypadlo sice moc pěkně, ale tak nějak to postrádalo šťávu a smysl. Proč bych jim měl velet zrovna já? Nicméně dá se to brát jen jako taková zajímavost, která může někoho bavit.
Během příběhové kampaně, se několikrát dostanete na palubu nádherných lodí, ať už jako pasažér, nebo jako kormidelník, případně velitel. Tyto mise jsou spíše doplňkem, ale naprosto mě uchvátili. Námořní boj má prostě atmosféru a grády, a myslím, že právě proto je čtvrtý díl z prostředí pirátů. Ovládání lodě je opravdu zábava, můžete za pomocí plachet regulovat rychlost lodě, můžete, nebo spíš musíte ovládat její směr, střílet s kanonu různou municí, nebo jen varovat posádku, před přilétajícími dělovými koulemi. Je to velkolepé, vypadá to nádherně a hlavně, je to opravdu zábavné.
Krása přírody
Série Assassins Creed se také dočkala nového enginu nazvaného jednoduše AnvilNext. Ten si v Ubisoftu vyvinuli sami a jak už název napovídá, vychází z původního Anvil enginu, použitého u předchozích dílů série. AnvilNext výrazně vylepšuje grafickou stránku hry, tím spíš, že se na vývoji hry podílela samotná nVidia. Prostředí hry je proto opravdu pěkné, co mi ale přišlo slabší je zpracování samotných postav, hlavně pak zpracování obličejů a dalších detailů. Od nového enginu jsem v tomto směru čekal mnohem víc.
Jako celek ale hra působí opravdu příjemně. Hra podporuje rozhraní DirectX 11, i když na to podle mě moc nevypadá. Vyniknout by mělo vyhlazování TXAA, které si ale užijí pouze majitelé karet nVidia architektury Kepler. Hra se bohužel nedá ani moc nastavovat, položky v menu jsou hodně obecné a je jich málo. Mě ke štěstí stačilo trochu stáhnout vyhlazování. Hra není příliš náročná a tak jsem jí s grafickou kartou Radeon HD 5770, 4GB RAM a AMD Phenom II X4 955 hrál na maximální detaily (tedy až na již zmíněné stažené vyhlazování o jednu příčku). Hru byste si tak měli zahrát i na starším stroji, s většími či menšími kompromisy.
Grafické rozdíly mezi maximálním a minimálním nastavení ale nejsou moc výrazné. Engine by měl vylepšovat i další aspekty hry, jako je třeba umělá inteligence protivníků a spolubojovníků, na první pohled větší a rozlehlejší mapy, větší počet počítačem ovládaných postav současně. O grafické stránce hry se nedá říci, že by šlo o nějaký grafický skvost, nebo o naprostou špičku. Od nového enginu jsem čekal víc, ale na druhou stranu, jde o hodně příjemnou grafiku, sem tam přijdete na nějaký ten kompromis, ale i tak budete mít z grafického zpracování opravdu příjemný pocit. Soundtrack jako takový nedokážu zhodnotit, byl příjemný, ale neobsahoval nějaké melodie, které by si člověk zapamatoval, plnil pouze svou funkci a příjemně prohluboval celkovou atmosféru hry.
Multiplayer
Assassins Creed III je pro mě jednoznačně singleplayerovou záležitostí, nicméně multiplayer v této hře také nechybí, a je na singleplayerovém dobrodružství zcela nezávislý. Multiplayer vychází z předchozích dílů, ale dočkal se samozřejmě spousty větších či menších úprav a změn k lepšímu. Lidé z Ubisoftu to s ním myslí vážně a snaží se hráčům prodloužit herní zážitek o další dlouhé hodiny a dny. Za zmínku stojí především nový kooperační režim pro dva až čtyři hráče, kdy společně stojíte proti počítači.
Zajímavý je také mód Domination, kde proti sobě budete hrát ve dvou týmech, přičemž jeden tým bude zabírat důležité body na mapě a druhý tým se tomu bude snažit zabránit, případně bude získávat kontrolu nad body zpátky. Tento mód je poměrně oblíbený i v jiných hrách, a tak jde vlastně pouze o včlenění tohoto klasického módu, což jedině vítám. Při hře více hráčů si samozřejmě můžete vybrat hned z několika opravdu pěkně ztvárněných postav. Každá z postav má přitom vlastní styl a samozřejmě nechybí ani následná úprava. Multiplayer doznal velkého pokroku, a pro zaryté fanoušky série může být opravdu zajímavý.
Závěr
I přes problémy které jsem víše vyjmenoval, a i přes to, že se recenze může zdát jako příliš kritická Assassins Creed III je opravdu dobrou hrou. Pravda také je, že hra není ani zdaleka dokonalá, ale naprostou většinu herního času se prostě budete bavit. Najdou se také věci, co vás budou otravovat, nervovat, nebo vás prostě nebudou bavit, ale troufnu si tvrdit, že budou v menšině. O tom svědčí také fakt, že se Assassins Creed III stal v anketě Booom hrou roku 2012.
