Jak dopadl návrat do druhé světové války?
Dlouhá léta trvalo, než se pánové a dámy z EA a DICE vrátili zpět ke svým začátkům a přinesli nám to, co všichni dlouho očekávali. Tento díl nese označení „V“ a i když mnozí odhadovali, že se bude jednat o Vietnam, Battlefield V je dílem, zasazeným opět do druhé světové války. Ještě před vydáním bylo ve vzduchu mnoho otázek, ať už kvůli mikrotransakcím, umožňující pay-to-win, nebo kvůli účasti žen v bojích WW2, jak to celé dopadlo, se podíváme v této recenzi.
- Vychází na: PC (testovaná verze), PS4, Xbox One
- Datum vydání: 20. listopadu 2018
- Žánr: First-person střílečka
- Česká lokalizace: Ne
Hra se technicky příliš neliší od svého povedeného předchůdce s názvem Battlefield 1, kde jsme bojovali pro změnu v první světové válce. Nový díl stále běží na enginu Frostbite 3 a pořád se setkáme s bugy, vizuálně se ale opět jedná o moc hezký zážitek a co je opravdu dobrá zpráva, destrukce objektů je zpět. Tentokrát vás už malá zídka před tankem neochrání.
Úvod hry, neboli intro, bylo překvapivě originální nebo aspoň já jsem se s podobnou formou úvodu dosud nesetkal. Že se na začátku, po spuštění hry, přehrávají všelijaké filmečky, poutající na děj hry, které by se kolikrát nemusely stydět mezi filmovými trailery za mnoho miliónů dolarů a od těch nejlepších filmových režisérů, bylo tentokrát překvapení, když jste najednou vrženi do příběhu onoho intra a hned se snažíte trefit nějaké ty headshoty, popřípadě tankem zasáhnout jedno z obrněných lehkých vozidel, anebo se za řídicí pákou stíhače snažíte sestřelit nějaký ten bombardér. Jako úvod zde totiž funguje jedna ze singleplayerových War Stories, která vám hezkým způsobem představí, v několika málo minutách, co tak trochu ve hře naleznete a rovnou si i něco z toho zkusíte.
Mále činy, velké příběhy
Singleplayer ve stylu menších kampaní jsme si zkusili už u předchůdce, v jeho dnes recenzovaném následníku jsou hratelné příběhy celkem čtyři, plus zmíněné intro. Každý vás zavede do jiného období druhé světové války a na jiné místo. Bohužel, v době recenze, byla jedna, pro mě asi ta nejzajímavější, válečná historka ještě nepřístupná. Je jím kampaň s názvem The Last Tiger a jak už název samotný napovídá, hrát bychom v ní měli za posádku legendárního německého tanku Tiger a tedy se i podívat na pohled vojáků, proti kterým jsme vždy v těchto hrách bojovali. Zpřístupní se až během prosince.
V té úvodní, pojmenované Under no Flag, nás hra zavede do roku 1942, do kůže britského občana Williama Sidney Bridgera, který je uvězněn za své činy, pro které společnost neměla tak úplně pochopení. Ve vězení dostanete nabídku, kterou přijmete, protože sedět několik let za mřížemi, když je vám dvacet let, není asi úplně to pravé. Toto rozhodnutí vás odvede z malé studené cely, až do velké rozpálené severní Afriky, přímo pod palbu německých okupantů.
Africké otevřené prostředí s menšími výběžky nabízí boj na delší vzdálenost za použití pušek jak s optikou, tak bez nich a přesně tak jsem po většinu této kampaně hrál. Vyváženost poškození některých zbraní mi ale přišla lehce nedodělaná, puškou je totiž třeba trefit nepřítele rovnou do hlavy nebo ho jen tak neskolíte, to je ale trochu komplikované helmami, které vojáci nosí. Zhruba v polovině případech se mi stalo, že při trefě do hlavy se místo poslaní německého vojáka do říše mrtvých, objevil místo kříže červeného, značící zabití nepřítele, kříž žlutý a jeho přilba vylétla do vzduchu, voják pak pokračoval dále v boji jako by se nechumelilo. Sice hezká animace, bohužel mi tato mechanika trochu kazila zážitek, přece jen helmy, které vojáci skutečně nosili, byly jen z plechu a takové ráže by je bez problému prostřelily.
Opakem vyprahlé Afriky je pak příběh, nesoucí název Nordlys, ve kterém se tentokrát podíváme, na jaře roku 1943, do chladného Norska. Rozkvetlé kytičky a zelenající se pahorky však nečekejte, přece jen, je to Norsko a tak se, i přes jarní období, budeme brodit po kolena ve sněhu. Tentokrát je zde ale hlavním hrdinou nebo spíše hrdinkou, ano, správně jste to přečetli – hrdinkou, mladá slečna se jménem Solveig. Její doména je spíše plížení a celá tato kampaň je i tak navržena, nemusíte se však bát, pokud preferujete spíše „Rambo“ styl, Solveig zvládne bez problému i to a bez problému se s její pomocí můžete prostřílet, kam jen se vám zlíbí, nic méně mě se hraní ve stylu plížení líbilo, její charakter a celý příběh mi k tomu prostě seděl.
Spousta lidí odsuzovala v Battlefieldu V spoluúčast žen, v této kampani je však toto ženské zapojení, hezky zpracované. Díky tajemné atmosféře, nočnímu zasněženému Norsku a zajímavé zápletce, se mi příběh Solveig líbil nejvíce. Tato mladá slečna totiž není součástí pravidelné Norské armády, ale je to někdo, kdo se na vlastní pěst vydal do hnízda Němců, řešit své osobní záležitosti.
Na konec nám postarší muž tmavé pleti, jménem Deme, odvypráví své válečné vzpomínky z nádherné podzimní Francie roku 1944. Jako mladý horlivý voják francouzské legie, plný elánu nakopat pár německých pozadí, se ale po příjezdu na frontu nedočká bojů v listí zapadané Francii. Místo zbraně dostane lopatu, aby plnil pytle k opevnění. Netrvá však dlouho a i on se se dostane do bojů, po boku svého bratra. Potyčky s německými vojáky ve velice hezkém listnatém lese, poblíž Provence, jsou hratelné ze začátku nejpřímočařeji a fanoušci otevřených bojů si přijdou na své.
Příběhy samotné jsou zajímavé, bohužel mi tato forma několika krátkých kampaní úplně nevyhovuje. I přes to, že jednotlivé postavy měly svůj charakter a jejích zkušenosti z WW2 byly zajímavé, za několika málo odehraných hodin za každou z postav, jsem nebyl schopný se vžít do jejich kůže a užít si jejich strasti z boje naplno. Na druhou stranu, lze si zahrát tři různé příběhy v jedné hře.
K mé nespokojenosti nepřispěla ani (ne)inteligence NPC, se kterými se na otevřených mapách bojuje, a to jak ta spojenecká, tak ty nepřátelská. Když jsem například ihned v první War Stories v severní Africe likvidoval první nepřátele na letišti, těm o padesát metrů dále bylo úplně jedno, že se jejich kolegové kácí pod mou palbou a vesele pokračovali v hlídce dál. Když pak k tomu přímo doprostřed ranveje, pod těžkou palbou a bez jakéhokoliv krytí, vběhl spojenecký voják, klekl si uprostřed ničeho a začal kropit na nepřátele kolem, byla komedie dokonána.
To však ani zdaleka nebyl jediný problém s NPC, se kterým jsem se setkal. Ve druhé kampani, při dobývání a ničení jednotlivých pozic, jsem při postupu o kousek dál za dělo, které jsem měl zničit, se mi nepřátelský voják spawnul přímo před nosem, po jeho zastřelení a odběhnutí o kousek dál, se mi pak nepřátele dále spawnovali za zády a já se tak dostal do kleští, nezbylo mi pak nic jiného, než nedobrovolně umřít.
Tři krátké kampaně pokaždé za někoho jiného, nepříliš povedená AI, která je pravděpodobně převzata z předešlého dílu bez potřebného upgradu a převážně stejné úkoly. Po dohrání jsem se sám sebe ptal, zda by vypuštění celého singlu hře neprospělo tak jako Call of Duty: Black Ops 4 (recenze), který je zaměřen jen na mulitplayer (plus Zombies a Battle Royale). Jak si ale bojování po sítí, v tomto díle Battlefieldu, vlastně stojí?
Ta hlavní část
Vždy to tak bylo a troufám si říct, že to tak ještě dlouho bude. Hlavním tahounem série Battlefiled je mulitplayer a musím říct, že je povedený. Vývojáři si evidentně vzali k srdci některé připomínky herní komunity z bety a vytvořili kvalitní herní zážitek na mnoho hodin. Hratelné jsou tři režimy.
Prvním z nich je Conquest. Je to stará známá klasika na zabírání stanovišť neboli Capture the Flag. U tohoto módu je důležitá spolupráce s vašimi spolubojovníky, protože jak už intro ke Conquestu říká, zabíjení je důležité, ale zabírání stanovišť vyhrává hru. Hraje se na těch největších mapách a najednou lze hrát až v 64 hráčích.
Druhým, velice zajímavým, je Grand Operations. Tento režim vás vrhne do, dalo by se říci, multiplayer kampaně, ve které si postupně zahrajete během, většinou tří herních dnů a v 64 hráčích, na čtyřech různých mapách v kombinaci s různými herními módy. Na pozadí se pak odvíjí jakýsi příběh a na základě vašich akcí se pak příběh rozvíjí. Například pokud v první den nebudete hrát dobře, v tom následujícím vás hra bude lehce penalizovat, například menším počtem střeliva.
Na začátku jste buď jako výsadkář, který vyskočí z letadla a následně se po dopadu vrhne se svým týmem na likvidaci děl, rozmístěných po mapě, nebo na straně druhé fungujete jako obránce a ona děla musíte chránit. Podle toho, zda se vám artilerii podaří zlikvidovat nebo ne, budete ve druhém kole odměněni nebo potrestáni. Pokud se dostanete do fáze, kdy bude skóre vyrovnáno, přichází na scénu Final Stand, ve kterém se rozhodne. Nebude to ale jen tak další přestřelka, každý má je jen jeden život, zemřete a šlus. A kdo ví, jestli vůbec budete mít čím střílet, to záleží na tom, jak jste v posledních herních dnech hráli.
Posledním herním režimem, který lze navolit, je Infantry Focus. Tentokrát si projdete všechny mapy ve 32 hráčích, v kombinaci s některou z libovolných map, na které si zahrajete mód Frontlines, ve kterém se budete přetahovat se soupeřem o jedno stanoviště. Když ho získáte, dobře pro vás, odemkne se vám další a fronta se posune, pokud ho získá nepřítel, odemkne se další jemu a dostane se tak on blíže k vaší základně. Druhým je klasický Domination, což je taková menší verze Conquestu. Posledním je velice známy Team Deathmatch.
Hratelné jsou prozatím dvě strany, Spojenci a Němci. Každý hráč má svůj unikátní tým, ve kterém jsou čtyři běžná povolání, Assault, Medic, Support a Recon. Dále ve vašem týmu najdete nějaké to těžké obrněné vozidlo a stíhací letoun. Jednotlivé vojáky ve své četě můžete personalizovat k obrazu svému, třeba i změnou pohlaví vojáka, změna to ale není velká, ve výsledku pouze při umírání slyšíte místo mužských nadávek, nadávky ženské. Prvky, které k úpravám potřebujete, získáte nákupem. Nic z toho vám ale přímo nepomůže k lepšímu výkonům a nemělo by tak docházet k pay-to-win mechanice.
Herní měnu, kterou lze získat z denních a i volitelných doplňkových mísí, můžete utrácet za velké množství vzhledových úprav, popřípadě rozšířit svůj arzenál a vylepšení. Pokud stojíte o nějaké vylepšení, které vám ve hře pomůže, získáte ho lze pouze hraním a i to je omezené. Od určitého levelu si musíte vybrat, kterým směrem danou věc budete vylepšovat, nelze tak mít odemčená všechna vylepšení. Pokud do hry skrze mikrotransakce nasypete peníze navíc, koupit si můžete pouze nějaké to oblečení pro vaše vojáky a podobně, zbraně a vybavení si za ně nekoupíte.
Umírat, umírat a zase umírat
Velkým zlepšením je otravné umírání, které nám bylo v betě představeno. Většina hráčů si stěžovala na dlouhou dobu, po kterou jste museli umírat. Zachránit vás mohl jiný hráč, to se však v betě moc často nestávalo a většinou jste museli dlouhou dobu držet tlačítko pro návrat do herního lobby, ve kterém jste si vybrali, kde se objevíte.
Tentokrát je doba daleko kratší a naopak, daleko častěji se nad vámi smiluje nějaký ten spolubojovník a z té studené země vás zvedne. V případě, že vás zvedá medik, jste za chviličku na nohou, v případě že je tím zachráncem řadový voják, trvá to o něco déle, ale poslouží to stejně. Stejně tak se zlepšilo i množství munice, které u sebe nesete. Už se jen tak nestane, že po minutě běhaní po bojišti nemáte čím střílet, munice je více a supporti, kteří vám ji mohou doplnit, vám ji také doplňují.
I přes to, že umřete, není problém se vrátit do hry. Ve zmíněném herním lobby, které se zobrazí po smrti, si můžete vybrat, kde se objevíte a to dokonce i u některého z hráčů v boji, kteří jsou už nějakou chvíli na nohou. Hráč, kterého pak k tomuto použije, získává body do skóre, vy se na oplátku můžete ihned zapojit do boje a nemusíte přebíhat půl mapy k prvnímu nepříteli. Bojování je díky tomu poměrně svižné a nenudí dlouhé čekání nebo přemisťování.
Mapy, na kterých si pak multiplayer užijeme, jsou zpracované velice hezky a dobře se na nich bojuje. Je jich zde osm a podíváte se od afrického prostředí až do zasněžené vesničky. V té pak lze velice hezky vidět destruktivní model, stačí totiž chvíli hraní a domky, ve kterých jste se před chvíli schovávali, jsou pryč a místo nich jsou už jen ohořelé trosky.
Velkou škodou je odložený Battle Royale, na který jsem se popravdě těšil asi nejvíce. Zazlívat to ale vývojářům nelze. Dle mého názoru si raději počkat na kvalitní zážitek, než se vztekat u nedodělku. Věřím ale, že čekání za to stát bude, protože Battle Royale za druhé světové války bude opravdu zajímavý počin. Ke zkrácení čekání pak lze hrát několik dalších herních režimů, které jen tak neomrzí. Navíc DICE plánují postupné rozšiřování hry. To na rozdíl od konkurenčního CoD bude zdarma pro všechny majitele Battlefieldu V.
Battlefield V vychází 20. listopadu na PC, PlayStation 4 a Xbox One. Hru koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.
Verdikt
Vrátit se zpět do druhé světové války považuji za dobrý krok, v dobovém zasazení sice zpět, v hratelnosti určitě vpřed. Stejně jako předešlý díl, i tento Battlefiled je kvalitní kousek, a i přes nepříliš povedený singleplayer, stojí za to tento díl hrát.
