Čtvrtý jezdec Apokalypsy se představil v silné formě.
Videoherní série Darksiders je tu s námi už skoro deset let. Její první díl vyšel v roce 2010 a na starosti jej mělo studio Vigil Games, pracující pod záštitou vydavatelské společnosti THQ. Skrze něj nám představili poměrně epický příběh, točící se kolem sporu mezi nebem a peklem, jehož následky se podepsaly i ve světě smrtelníků. Do rukou jsme dostali Válku – jednoho z legendárních jezdců Apokalypsy, s kterým jsme procházeli světem a pomocí těžkého meče likvidovali všechno a všechny, kdo a co se mu postavilo do cesty.
- Vyšlo na: PC (recenzovaná verze), verze pro PS4, Xbox a Switch se dočkají 14. února 2020
- Datum vydání: 5. prosince 2019
- Žánr: Akční adventura, hack and slash
- Česká lokalizace: Ne
Mezi kritiky titul uspěl, stejně jako v hráčské komunitě, což zapříčinilo vytvoření druhého dílu, jenž vyšel dva roky po jeho předchůdci. Válku vyměnila Smrt, těžkotonážnější soubojový systém vyměnil za „souboják“ zaměřený více na hbitost, a k tomu se přihodily RPG prvky. Mnoha lidmi je zrovna tento druhý díl považován za vrchol série (osobně mi sedla více jednička), o čemž svědčí i vznik Deathinitive edice, konvertující hru i na novou generaci konzolí.
Bohužel v roce 2013 došlo k rozpuštění autorského studia a značka se na chvíli ocitla bez domova. Avšak netrvalo dlouho a ujal se jí vydavatel THQ Nordic, díky čemuž série mohla pokračovat. Třetího dílu jsme se dočkali minulý rok (tentokrát od mladičkého celku Gunfire Games) a hráli jsme v něm za Zuřivost. Ten sice přílišná ovace nesklízel, osobně si ale myslím, že se jedná o takový ten nepříliš úspěšný titul, jenž si onu kritiku úplně nezaslouží. Nicméně pryč jsou větry roku minulého a je čas se zaměřit na přítomnost, kdy vychází Darksiders Genesis od Airship Syndicate. Ten nám představuje již posledního jezdce, jímž je Svár, a musím říci, že to dělá s grácií.
Demoliční četa
Hned na začátku hry si všimnete dvou zásadních změn, které tento díl do série přinesl. První z nich je skutečnost, že tentokrát nehrajete pouze za jednoho „hrdinu“, nýbrž rovnou za dva, mezi nimiž volně přepínáte. Kromě již zmiňovaného Sváru se navrací i starý známý Válka, což potěší všechny fanoušky původního dílu (stejně jako mne). Tito dva borci tvoří vskutku demoliční tým, zapřičiňující velmi příjemnou dynamiku v hratelnosti. Za každého z nich se totiž hraje diametrálně odlišně. Svár spoléhá na svou rychlost a své oponenty nejraději likviduje pěkně na dálku pomocí dvou střelných zbraní (do nichž postupně nalézá různé druhy munice), zatímco Válka využívá svou surovost, sílu a těžký meč.
Na svých cestách tedy budeme občas řešit nějakou tu hádanku, tu a tam si zaskáčeme a samozřejmě jednou za čas dáme na tlamu nějakému bossákovi.
Druhou změnou je pak pootočení kamery do úhlu izometrického, jenž znáte třeba z populárního Diabla. To by mohlo evokovat fakt, že i z pohledu samotného hraní jsme se dostali do vod čistého hack and slash zážitku. Avšak opak je pravdou, a ačkoliv se po stránce akce opravdu spíše blížíme k titulům jako je Torchlight či Path of Exile, tak se stále střetneme s oněmi charakteristickými prvky, které celou sérii doprovázejí napříč všemi díly. Na svých cestách tedy budeme občas řešit nějakou tu hádanku, tu a tam si zaskáčeme a samozřejmě jednou za čas dáme na tlamu nějakému bossákovi.
Lucifer už zase zlobí
Ihned po zapnutí se taktéž seznámíme s příběhem, točícím se kolem jednoho jediného úkolu – zastavení vznikající revoluce v pekle, kterou nevede nikdo jiný než sám Lucifer. Vyprávění se uskutečňuje skrze komiksové filmečky (těch krásných CGI filmečků, jimiž se hra prezentovala, se bohužel nedočkáme) , fungujících zde pouze jako jisté lepidlo, aby celá kampaň působila celistvým dojmem.
Svár je totiž onou typickou postavou, která nic moc nebere vážně, všechno musí komentovat a ze všeho si dělá srandičky.
V žádném případě ale nedoporučuji jednotlivé filmečky a rozhovory i přes plytkost vyprávění přeskakovat, jelikož zrovna v nich se nachází zábavné špičkování mezi hlavními protagonisty. Svár je totiž onou typickou postavou, která nic moc nebere vážně, všechno musí komentovat a ze všeho si dělá srandičky. Občas sice jeho komentáře nepadnou na zcela úrodnou půdu a vyzní spíše trapně, povětšinou se ale jedná o poměrně zábavné "frky".
Vaše putování za potlačením pekelné rebelie (trvající na normální obtížnost zhruba 12 hodin) se uskutečňuje skrze jednotlivé levely, jejichž rozlehlost se pohybuje od klasické malé bossfight arény, až po poměrně rozlehlá prostranství, skýtající mnoho neprobádaných zákrut a místností. Do těchto úrovní se teleportujete z vaší domácí základny, která je ve hře zobrazena v podobě zvláštního světa démona Vulgrima, jehož všichni veteráni série dobře znají. Právě u něj si člověk může zakupovat různá vylepšení a artefakty (ty samozřejmě získáváte i průzkumem okolí v jednotlivých úrovní). Mimo něj v HUBu naleznete ještě korpulentní démonku Dis, u níž si lze zakoupit nová komba.
Tvoje jádro je moje síla
Na tomto místě bych chtěl trochu popsat systém „vylepšovacích jader“, která získáváte z padlých nepřátel, případně je taktéž můžete zakoupit u již zmiňovaného obchodníčka Vulgrima. Právě ta vám dávají různá bonusová vylepšení a pasivní schopnosti, díky kterým se váš průchod hrou zjednodušuje. Tyto jádra vsázíte do předem připravené „mapky“ slotů, kdy každé z nich patří do jednoho ze tří typů, a pokud se ono vložené jádro shoduje s typem slotu, získáte další benefity navíc. Takto můžete libovolná jádra kombinovat a vytvářet si build, jenž sedí vašemu stylu hraní.
Snaha o vytvoření vysněného buildu funguje jako katalyzátor pro puštění se do průchodu hrou ještě jednou a tentokrát na vyšší obtížnost...
Snaha o vytvoření vysněného buildu funguje jako katalyzátor pro puštění se do průchodu hrou ještě jednou, kdy tentokrát nastavíte vyšší obtížnost (celkově jsou čtyři, kdy i normální představuje docela výzvu), odměňující vás samozřejmě lepšími věcmi. Kdyby ale hraní znovu těch stejných úrovní z kampaně nebylo to pravé ořechové, můžete se pustit do speciálních výzev v podobě arénových soubojů, v nichž musíte porazit několik vln nepřátel, za což dostanete i odpovídající odměnu.
Chtěl bych být víc než přítel tvůj
A aby toho nebylo málo, tak titul obsahuje i možnost, projít si veškerou herní náplň v kooperaci s kamarádem (lokálně i online), kde se zábavnost všech herních úkonů ještě více umocní. Rozhodně ale chci upozornit na to, že společné hraní na jednom zařízení není úplně ideální (pokud nemáte opravdu velký monitor), protože rozdělení obrazovky velmi omezí docela potřebný rozhled.
Problémům se nevyhnulo ani ovládání na klávesnici, které je znatelně kostrbatější než na ovladači. Nicméně na tuto skutečnost upozorňují i samotní vývojáři, kdy při načítání hry svítí výrazná hláška, že pro ideální požitek ze hry je doporučeno připojit gamepad.
Takhle ne, páni programátoři
Tyto dva zmíněné problémy ovšem nejsou natolik závažné, jako technický stav hry. Optimalizace se sice dočkala poměrně nezanedbatelné péče, díky čemuž titul běží naprosto hladce při vysoké frekvenci snímků za sekundu (na Ryzen 3600, RX 580 8GB VRAM a 16 GB RAM jsem se dostal na nejvyšším nastavení ke stabilním 90 FPS), žel to je poměrně k ničemu, když se zde vyskytují hru rozbíjející bugy.
Několikrát se mi stalo, že se nespustil skript nutný pro další postup a jediným východiskem bylo restartování celé úrovně od znova...
Několikrát se mi stalo, že se nespustil skript nutný pro další postup a jediným východiskem bylo restartování celé úrovně od znova (bohužel zde neexistují checkpointy, které by šlo nahrát). Taktéž nezdravě často hapruje registrace stisku tlačítka, případně dochází k vypadnutí celého ovládání, takže nemůžete vůbec nic dělat. Tohle vše si tvůrci určitě měli lépe pohlídat. Takto momenty čiré zábavy střídají chvilky neskutečné frustrace.
Vizuální stránka hry je velmi pohledná, čemuž hraje do karet lehká komiksová stylizace, která se nebojí i trochu divočejších barev. Audio doprovod také rozhodně není z nejhorších, avšak výrazněji se projevovat začne až v posledních několika misích, což je škoda.
Celkový dojem z Darksiders Genesis je nicméně veskrze pozitivní, jelikož nabízí opravdu zábavnou akční hack and slash hratelnost, okořeněnou o klasické adventurní prvky, typické pro tuto sérii. K tomu si připočtěte zábavnou online kooperaci, poměrně velkou míru znovuhratelnosti či dynamické hlavní duo protagonistů a dostanete vysoce příjemnou iteraci, rozhodně nedělající sérii ostudu. A až se dočkáme opravení momentálních technických lapálií, bude to jen lepší.
Darksiders Genesis na PC zakoupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk, kde zároveň můžete předobjednat konzolové verze.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super 2019.
Verdikt
Darksiders Genesis je velmi povedený díl, jenž přichází se svými vlastními nápady, ale přitom zůstává věrný duchu jeho možná trochu neprávem opomíjené série. Menší rozpočet má sice na svědomí poměrně nevychytaný technický stav a nešťastná je i nepříliš fungující lokální kooperace, ale díky povedené hratelnosti jí to rádi odpustíte.
