Recenze Fade to Silence – zkorumpovaný sníh

Možná si ještě pamatujete na náš starší článek z ledna 2018 s dojmy z čerstvě spuštěného předběžného přístupu Fade to Silence, který tvůrci ze studia Black Forrest Games spustili již ke konci předminulého roku. Tenkrát jejich šestá hra Fade to Silence nikoho moc nevzrušila, protože nikdo jí za prvé moc nerozuměl, a za druhé byla ještě opravdu syrová a obsahově naprosto střídmá. Black Forrest Games vám asi nic moc neřekne, ale když nadhodím Spellbound Entertainment, to už je jiná, viďte?

• Vyšlo na: PC (recenzovaná verze), PlayStation 4, Xbox One
• Datum vydání: 30. dubna 2019
• Žánr: sci-fi survival RPG
• Česká lokalizace: Ne

Black Forrest Games je poměrně nové studio vybudované právě na troskách zkrachovalého vývojářského domu Spellbound, jenž ale proslul docela kvalitními kousky jako např. strategickou trilogií Desperados (třetí díl již pod novou značkou Helldorado), parádním Robinem Hoodem: The Legend of Sherwood nebo již méně povedeným Chicagem 1930. Každopádně tito vývojáři z německého Offenburgu, jež nyní patří pod THQ Nordic, byli ve své době ryzími specialisty na strategické hry s předrenderovanou grafikou, tedy na žánr, který definovala španělská série Commandos.

Malé zkušenosti + velké ambice

Jenže po přerodu do nové firmy se tvůrci zaměřují převážně na jednodušší předělávky starých klasik, pročež jejich největší řadou je několik 2D arkád ze staré školy Gianna Sisters, vycházejících z historických plošinovek The Great Gianna Sisters z roku 1987. Podobně velký a náročný titul s otevřeným světem, jaký najdete ve Fade to Silence, v Black Forrest ještě nikdy neudělali. Sami autoři svůj nejambicióznější kousek představují jako mix mnoha žánrů: dobrodružství, přežívání, akce, sci-fi a RPG. To je celkem nebývalý rozsah, ale jak asi již tušíte, s výše uvedenými zkušenostmi to tvůrci s ambicemi krapet přehnali.

Když to vezmu pěkně popořadě, tak i nějaké dobrodružství by se tu našlo, ale je ho jen na pár vloček. Váš hrdina Ash se ocitá v šíleně zmrzlém postapokalyptickém světě, který se po nějaké globální katastrofě fakticky vrátil do středověku. Všude panuje šílený mráz, sněhu je více než v led(n)ových Alpách a do toho všeho se kolem stále motá Korupce. Ale není to ta naše známá korupce, kterou na úřadech a v politice vídáte takřka na každém kroku, ale korupce je temnota, zlá a chladná temnota, jejíž sluhové jakoby z Lovercraftových knih o kultu Cthulhu vypadli. A tím jsme přeskočili k té akci, protože velkou částí hry jsou docela otravné souboje, jelikož příšerky jsou prakticky všude, velké zimy evidentně nedbaje.

„Na začátku vývoje měl být Fade to Silence pouze titulem o přežití.“

Jestli mě někdy v nějaké hře protivníci opravdu fest otravovali, tak to je právě zde. Nepřátelských potvor je pouze osmero druhů, navíc s velmi jednoduchým a přímočarým chováním. Prostě se plazí, klátí a vylézají směrem k vám, načež vy se bráníte dvěma útoky, blokem a úskoky. Soubojový systém není nijak propracovaný, takže do jednoho musíte rubat lehkými, do jiného těžkými, přičemž oba se musí napřed odkrýt a vy při obraně ukrýt či uskočit. Po nějaké čtvrté, páté potvoře už vás to přestane bavit. Navíc je soubojů až moc a temní nejsou nijak světoborně navržení, když mi velmi připomínali nepovedené obludy z Cthulhu univerza.

Jenže netvorům se prostě při putování nejde vyhnout, protože v těch závějích jim neutečete a často vás hra přímo dostrká do chřtánu jednoho z nich. Souboje probíhají v drtivé většině podle stejné šablony jeden na jednoho, což se opět po několika bitkách zají. Přitom úplně na začátku vývoje měl být Fade to Silence pouze titulem o přežití, kdy jste bojovali s netvory a mezitím neustále hledali něco k snědku a něco na ohřátí. Tyto dvě základní potřeby zůstaly i nyní, pročež zůstalo i to špatné z předběžného přístupu, totiž že hlad a chlad nastupuje zbytečně rychle.

Teplé místečko v chladné pustině

Podobně jako ve State of Decay či lépe jako ve Frostpunku si postupně budujete váš hlavní příbytek, kam se musíte po svých cestách za ničením korupce a hledáním prostředků pro přežití stále vracet. Nejdříve je ale nutné najít a naverbovat nějaké ty pomocníky, kteří se vám o domeček starají a vůbec jsou různě nápomocní. To je nedávná novinka hry, kterou určitě kvituji, ale opět vaši kamarádi, stejně jako netvoři, nepobrali mnoho inteligence, protože dokážou pochopit pouze jediný úkol. A když jej dokončí, většinou nedělají nic. A proto se musíte zase z dálav vydat zpět do základny, abyste jim něco dalšího nalinkovali.

Pomocníků je celkem devět (vaši dcerku nepočítaje), přičemž jsou různě poschovávaní po herním světě, jenž sice není moc rozsáhlý, když má pouze 10 km², ale pro zdejší účely stačí až až. Protože se vám klidně může stát, že se zatouláte někam k jeho krajům, a pokud nemáte k dispozici krystal pro teleportaci, po zpáteční cestě nestihnete doběhnout ke zdroji tepla a umřete. Další novinkou oproti té nehotové verzi je možnost zvolit si mezi dvěma unikátními obtížnostmi: tou první je opravdová hra na přežití s permanentní smrtí a koncem hraní, pokud se zbavíte všech tří životů. Za každého smrťáka ovšem bohulibě dostanete bonusový bodík, jenž lze utratit za různé funkce životní podpory, typu jednoho života navíc, delší mrazuvzdornosti apod.

Jelikož zde smrtka přichází nepozvána dosti nečekaně, tak se může hodit jednodušší průzkumnický stupínek, kdy již máte životů neomezeně, nepřátelé jsou lehčí, více vydržíte a hra při skonu nekončí. Jenže všechny odměny získáváte pouze v tom těžším režimu, stejně jako je v lehčím nedostupný RPG strom výhod a hra pro oba stupně využívá stejné jediné ukládací pozice. Přitom by bohatě stačilo jen přidat vypínač na trvalou smrt a bylo by to daleko elegantnější řešení. Takto máte na výběr jen špatnou a ještě horší možnost. Buď budete hru od začátku stále opakovat, nebo zase přijdete o její podstatnou část.

„Fade to Silence je hra, jež se snaží o mnohé, ale ani jedno nedělá pořádně.“

Velmi zajímavě zprvu vypadala proklamovaná možnost online kooperace ve dvou, ale nakonec tato funkce vykrystalizovala v takové nedomrle, protože druhý se k vám může přidat pouze v dočasné podobě jednoho z umělých pomocníků. Je obrovská škoda, že nemůžete komplet celou kampaň už od začátku projít ve dvojici, protože to by celé hře výrazně pomohlo.

Od každého něco

Fade to Silence je celkově hra, která se snaží o mnohé, ale ani jedno nedělá pořádně. Má být dobrodružná, ale celé vaše snažení o původu té přírodní i nadpřirozené apokalypsy se záhy scvrkne na pouhou starost o teplo a jídlo. Tím nám sice vykukuje prvek přežití, ale i u něj za krátko pochopíte, že hrdina na tu těžší úroveň umírá zbytečně často a startovat úplně to samé od začátku je šílená nuda. A akční složka se redukuje na stále stejné a stereotypní souboje, jež proti několika málo typům prapodivných kreatur znamenají útrpné střídání tří tlačítek v různém pořadí, což vás dokonale otráví už po pár bitkách. Důraz na RPG zase znamená toliko postupné odemykání 19 výhod a vylepšení schopností, což vám ale stejně před umrznutím moc nepomůže a navíc výhody v té lehčí obtížnosti úplně chybí.

Snad jen ten pěkně promrzlý a částečně otevřený svět, vystavěný na Unreal Enginu 4, vypadá jako jediný docela pohledně, a i když není zrovna moc veliký, tak ta záplava sněhu ruku v ruce s proměnlivým počasím dokáže vykouzlit pěkné scenérie. Zvláště, když jedete na psím spřežení. Všechno to dobré ale soustavně kazí hrozba korupce a váš vnitřní hlas, jenž tu tvoří vašeho rozporuplného průvodce, o kterém stále nevíte, jestli se vám snaží pomoct, nebo vás chce zabít. V průběhu hraní jsem se ho kolikrát bál více než všech temných korupčníků dohromady. On totiž nejde nijak umlčet a stále vám monotónně hučí do palice dosti přiblblé hlášky, že stejně chcípnete, což mne později již také dost otravovalo.

Je vidět, že taková splácanina všeho možného hráče zrovna moc nezaujala. Při hraní Fade to Silence, jež mi celkově zabralo skoro 30 hodin, jsem měl lautr stejný pocit, jako nedávno u Generation Zero. Jako by se tyto dvě nepovedené hry domluvily. I zde mne mnoho nedodělaných drobností soustavně štvalo: neustálé a otravné souboje, nekonečné hledání dřeva na zátop (smrt umrznutím je všudypřítomná – umřít můžete klidně i při rozhovorech!), dále špatné ovládání saní, pomalá práce s inventářem a spousty malých technických chyb jako záseky a levitace v prostředí. Ale hlavně někdy až ubíjející stereotypní hratelnost, v níž hraje prim naprosto nevyvážené a nucené hledání zdrojů, zatímco příběh je pohřben daleko v závěji.

Pozorně jsem sledoval názory komunity v průběhu celého dlouhého předběžného přístupu, a ty nebyly a nejsou nijak pochvalné. Navíc zkušební doba u této hry trvala dost dlouho (skoro půldruhého roku), přičemž i datum vydání bylo posunuto o osm měsíců hlavně díky tomu, že se hra neustále dost výrazně předělávala. Výsledný mišmaš mi připadá, jako by tvůrci stále nevěděli, jak mají hru pojmout. Nakonec se v ní spíše tříská o sebe plno jinde samostatných žánrů, ale ani jediný hra neumí 100 % podat. Je docela možné, že Fade to Silence bude po dalších úpravách (hra se od vydání i nyní neustále mění podle reakcí hráčů) třeba za několik měsíců zase úplně jiným produktem a možná i lepší hrou, ale v současné době je to jen vychladlý guláš, který je ještě špatně ochucen.

Fade to Silence koupíte na Xzone.cz a na slovenskom obchode GameExpres.sk.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.