Recenze filmu Oppenheimer - výbušný dějepis

Režisér Christopher Nolan netočí průměrné filmy - každé jeho dílo je kulturní událost, ať už jde o "masovější" podívanou typu Batman či Počátek, náročnější tituly typu Dunkerk nebo zdánlivě minimalistické detektivky typu Insomnie. Nolan má rozeznatelný rukopis, kterému již řadu let dominuje excelentní využívání IMAX formátu, obsazování špičkových herců nebo třeba nápadité hrátky s časovými rovinami. Jeho nejnovější film, vyprávějící o vynálezci atomové bomby, lze nejsnadněji přirovnat k již zmíněnému Dunkerku. Vedle minulého válečného filmu tohoto režiséra ale působí Oppenheimer poněkud krotčeji.

Tím hlavním důvodem je, že zatímco Dunkerk nás od první vteřiny vrhnul přímo na bojiště druhé světové války, citelná většina nového filmu se odehrává v učebnách nebo improvizovaných soudních místnostech. S ohledem na téma filmu (stvoření atomové bomby) samozřejmě dojde i na pasáž, která naopak svojí intenzitou překoná cokoliv v obou zmíněných filmech, ale pokud se na Oppenheimera chystáte, počítejte s chytrým, mrazivým, dojemným... ale také pomalým tempem, kde drtivou většinu tříhodinové (opravdu 180 minut) stopáže filmu tvoří dialogy, rozhovory vědců, vojáků a politiků.

• Premiéra: 20. 7. 2023
• Režie: Christopher Nolan
• Scénář: Christopher Nolan, Kai Bird, Martin Sherwin
• Kamera: Hoyte Van Hoytema
• Hudba: Ludwig Göransson
• Hrají: Cillian Murphy, Emily Blunt, Matt Damon, Florence Pugh, Robert Downey Jr., Gary Oldman, Kenneth Branagh, Rami Malek
• Stopáž: 180 min
• Formát: 2D DCP, 35 mm, IMAX 70 mm, zvuk 5.1
• Jazyková verze: anglicky s českými titulky
• Distribuce v ČR: CinemArt

Téma je rozhodně silné a osobně se přiznám, že jsem tak trochu doufal v opakování onoho uhrančivého zázraku, vykouzleného Craigem Mazinem v HBO seriálu Černobyl: tam se povedlo od první do poslední minuty naprosto vyždímat nepředstavitelnou sílu a děsivost atomové energie, demonstrované divákovi jak záplavou strašlivých záběrů, tak především naprosto brilantním vysvětlováním vědce laikům - zatímco Legasov vysvětluje následky a sílu jaderné havárie polopaticky nevzdělaným byrokratům, ve skutečnosti je dokonale překládá pro běžného diváka. I ty politické scény byly velmi vypjaté a demonstrovaly nepřipravenost lidské civilizace (nebo přinejmenším tehdejšího Sovětského svazu) na zodpovědnost, kterou atomová energie představuje. Bohužel ale ze srovnání s tímto seriálem Oppenheimer nevychází zas tak dobře, částečně díky většímu důrazu na soukromí hlavní postavy, ale hlavně díky poněkud nedotaženým myšlenkám jednotlivých politických linek - jejich pointy jsou málokdy tak úderné, jak by si člověk přál.

Většina filmu se odehrává v učebnách nebo soudních místnostech.

Nenechte se ale mýlit: Nolan určitou bezcílnost a zdlouhavost filmu velmi účinně kompenzuje bravurním zpracováním. Ačkoliv je těžké vyždímat příliš energie z dialogových scén v interiérech, kdykoliv si Oppenheimer vyjede provětrat hlavu do rozlehlé a nádherné krajiny Nového Mexika, uvědomíte si, jak propastný rozdíl je mezi IMAX sálem a ostatními formáty. Kromě nádherných obrazů film samozřejmě velmi důkladně pracuje také se zvukem, kdy mi opakovaně připadlo, že pražským IMAX kinosálem profukoval vítr nebo proběhla tlaková vlna. S ohledem na hlasitost a zvukové vibrace to tak vlastně do nějaké míry nejspíš i bylo. O hudbu se opět postaral Nolanův oblíbený komplic, švédský skladatel Ludwig Göransson. Bohužel opět platí, že jeho hudba je zvukově velmi působivá a excelentně podporuje tempo vypjatějších pasáží, nicméně jí chybí elegance a vznešenost melodií Hanse Zimmera (ačkoliv je patrná inspirace jeho dílem).

Připadlo mi, že pražským IMAX kinosálem proběhla tlaková vlna.

Vnímavější diváky si rozhodně získá vyobrazení klíčových postav příběhu. Cillian Murphy v roli Oppenheimera dokonale ukazuje obyčejné lidské slabosti i momenty odzbrojujícího břitkého intelektu - jak byste očekávali, genialita se často snoubí s šílenstvím a Oppenheimerova posedlost kvantovou fyzikou nebo vesmírnými energiemi je zde velmi dobře prezentována, podpořena jak hereckým výkonem, tak silným audiovizuálem. Strhující herecký výkon poskytla také jeho filmová manželka, v podání Emily Blunt: její proměny, zklamání a slzy jsou zde v každé scéně naprosto přesvědčivé. Florence Pugh nemá ve filmu zas tak moc prostoru, ale její erotickou scénu jen tak z hlavy nedostanete (a dodává filmu užitečnou porci lidskosti). Robert Downey Jr. hraje poněkud nevděčnou roli, ale podobně jako Matt Damon je naprosto přesvědčivý a přirozený v každé scéně. Ačkoliv je film plný dalších špičkových herců, přišlo mi, že s jejich vztahy nepracuje natolik, aby vám utkvěly v hlavě se stejnou účinností, jako výše vyjmenovaní.

Oppenheimer je typem filmu, kvůli kterým existují kina. Je to otřepaná fráze, ale dokonale sedí na to, jak málo filmů je takto obsahově ambiciózních, výtvarně i technicky mimořádných a celkově hodnotných i unikátních. Ačkoliv mi film připadal zbytečně zdlouhavý a téma nedostatečně využité (viz. srovnání se seriálem Černobyl), měl jsem celé ty tři hodiny dojem, že sedím v chrámu moderního umění a sleduji něco naprosto mimořádného. Samozřejmě velmi pomohlo, že jsem film shlédl v pražském IMAXu, který mimochodem Christopher Nolan ještě před filmem pozdravil v adresné zdravici s komentářem, jak je vděčný za technologickou vyspělost tohoto pražského kinosálu. Podle toho, jak vás zajímají dějiny, politika, věda nebo třeba psychologie je velmi dobře možné, že vás film okouzlí ještě více, než mne. Rozhodně byste mu ale měli dát šanci v tom technicky nejlepším kinosále ve vašem okolí.