První obrovské překvapení letošního roku.
Série Gears of War je tu s námi skoro již neskutečných 14 let, kdy její pouť započala v roce 2006 na Xboxu 360, kde se jednalo o jeden z dřívějších exkluzivních titulů, jenž předváděl pravou next-gen grafiku, kterou ale míchal s frenetickou, brutální a neskutečně zábavnou hratelností, okořeněnou o velice zajímavý svět, ve kterém lidstvo bojuje proti zmutované rase Locustů, přičemž tuto válku poměrně prohrává.
V roce 2008 a 2011 následně vyšly další dva díly z hlavní série, posouvající celé univerzum a příběh bandy kolem Marcuse Fenixe do vskutku megalomanských sfér, kdy vše skončilo srdceryvným třetím dílem, jenž v podstatě uzavřel linii s Locusty jako takovými (ačkoliv dva roky poté vyšel ještě spin-off s podtitulem Judgment, jenž mělo na starosti polské studio People Can Fly, avšak ten se příliš nepovedl).
- Vyšlo na: PC (Xbox One by se měl dočkat později)
- Datum vydání: 28. dubna
- Autoři: Splash Damage a The Coalition
- Žánr: Tahová taktická akce
- Česká lokalizace: Ne
- Cena: 1799 - 1900 Kč
- Délka: Zhruba 30 hodin
Proto u Microsoftu, respektive ve studiu The Coalition, které sestávalo z několika veteránů, jenž pracovali i na původní trilogii, museli vymyslet, jak svou značku vést smysluplně dál. Plod jejich snahy jsme si poté mohli zahrát v roce 2016, kdy jsme se dočkali oficiálního čtvrtého dílu, jenž navazoval na původní trilogii, akorát jsme se posunuli v čase o několik let dopředu a Locusty vystřídala nová rasa The Hive. Hra to rozhodně nebyla špatná a fanoušci si jí jistě užili plnými doušky, avšak to jednoduše bylo více toho samého, což se dá i přes jisté změny (dle mého v ledasčem k horšímu) říci i o díle pátém, z roku minulého.
Nicméně už od roku s číslem 2017 jsme věděli, že se zároveň pracuje i na prequelu Gears Tactics od Splash Damage (s asistencí od The Coalition), který nás má zavést 12 let před události prvního dílu, přičemž se ale nebude jednat o klasickou third-person akci, avšak o taktickou, trochu frenetičtější tahovku. Mé pocity z hry při představení následně byly sice veskrze pozitivní, avšak jsem čekal jen nějaký menší titul, který bude takovým přídavkem k plnohodnotným dílům. Avšak po jeho dohrání mohu bezpečně prohlásit, že jsem nemohl být dále od pravdy.
S touto partičkou šel bych světa kraj
Vlastně ihned na začátku pochopíte, že tento taktický prequel má téměř stejné produkční hodnoty, jako jeho známí z plnohodnotné série. To má dopad na to, že se můžete těšit na výpravný příběh, sledující roadtrip Gabriela Diaze (příjmení není náhodné) a jeho party s cílem najít a zničit šíleného Ukkona, který ve své tajné laboratoři vytváří zcela nová monstra, mezi něž patří například ikonický Brumak či Corpser (nechybí ale ani jiní klasičtí nepřátelé), přičemž na naši partu hrdinů čekají nepěkná odhalení pravdy.
Vlastně ihned na začátku pochopíte, že tento taktický prequel má téměř stejné produkční hodnoty, jako jeho známí z plnohodnotné série.
Na tomto místě musím tvůrce pochválit za opravdu citlivé pracování se světem, jenž vytvořili v Epic Games a je vidět, že látce skutečně rozumí a konzultace s The Coalition se vyplatila, přičemž je Gears Tactics výborným nástupním můstkem pro nováčky, stejně jako povedeným rozšířením pro veterány série. K tomu je hrozně příjemné, že jsme se konečně dočkali sympatických postav, kterým sveřepě fandíte. Ne, že by mladý Fenix či Kait Diazová byli úplné trubky, avšak na původní ansámbl se jednoduše nechytali. Tady si ovšem všechny hrdiny okamžitě oblíbíte už jen díky jejich vzájemné chemii, fungující skvěle.
Je libo zrzek, černoch či portorikánec?
Samotné vyprávění pak probíhá skrze velice povedené cutscény mezi misemi, na nichž je fajn, že jsou in-game, díky čemuž v reálném čase vidíte veškeré vzhledové úpravy, které v menu svým gerojům a gerojkám provedete. Ano, i tady si budete své bijce po vzoru ostatních podobných her upravovat ke vzoru svému (tedy až na hlavní hrdiny samozřejmě), kdy jim můžete změnit jméno a přezdívku, účes, vousy či oblečení.
K tomu během hry budete ze speciálních bedniček, které nalézáte v jednotlivých misích a jako odměnu za jejich splnění (žádné mikrotransakce se díkybohu nekonají), získávat lepší vybavení v podobě jednotlivých součástí na zbraně, vylepšených granátů či lepší zbroje. Tímto vybavením následně můžete ošacovat i hlavní hrdiny, čímž zlepšujete jejich jednotlivé statistiky jako je přesnost, poškození či velikost zásobníku. Samozřejmě nechybí ani levelování postav, přičemž získáváte zkušenostní body, které v jedné z pěti tříd (podpora, sniper, předvoj, průzkumník a těžkooděnec) následně rozdělujete do jednotlivých vylepšeních a zcela nových schopností, kterých je v každém povolání hned několik desítek.
Ano, i tady si budete své bijce po vzoru ostatních podobných her upravovat ke vzoru svému (tedy až na hlavní hrdiny samozřejmě), kdy jim můžete změnit jméno a přezdívku, účes, vousy či oblečení.
Je ovšem trochu škoda, že z pohledu upravitelnosti tu není takové množství věcí, jaké by se mi v ideálním případě líbilo. Nepochopte mě špatně, pořád se tu dá najít mnoho možností, jako je třeba změna barvy a materiálů zbroje, avšak bych ocenil třeba i to, že by šlo změnit pohlaví či postava, jelikož modely „řadových“ vojáků se začnou docela brzy opakovat. Zároveň možná trochu zamrzí to, že mezi misemi ve skutečnosti kromě upravování charakterů nemáte co dělat a rozhodně by zde neuškodilo nějaké starání se o tábor, či nějaký trochu hlubší management prostředků, tak jak to známe třeba z XCOMu. Otázkou na druhou stranu je, zda by se to sem vůbec hodilo.
XCOM na steroidech
Jak se ale mimo bojiště Gears Tactics XCOMem příliš neinspiruje, tak přímo na něm je tato situace opačná, jelikož jádro samotných tahových soubojů je v podstatě identické. Nicméně když říkám jádro, tak opravdu myslím pouze a jen jádro, protože nové Gearsy do hry přidávají svá vlastní pravidla, která již relativně klasickou hratelnost transformují do zcela nového a originálního zážitku.
...jádro samotných tahových soubojů je v podstatě identické (s XCOMem). Nicméně když říkám jádro, tak opravdu myslím pouze a jen jádro...
Budete se tak sice na mapách pohybovat ideálně od krytu ke krytu, střílet nepřátele a používat aktivní schopnosti, za což všechno samozřejmě platíte akčními body, jichž máte na každé kolo tři. Změna ale nastává přitom, jakmile se všechny věci uvedou do pohybu. V ten moment ihned poznáte, že autoři na vás posílají daleko větší množství nepřátel, než jste z podobných her zvyklí. Díky tomu všechny potyčky dostávají daleko rychlejší spád a vy jste v podstatě neustále nuceni se pohybovat, případně si to chodit vyřídit s těmi ošklivými Locusťáky hezky na blízko pomocí motorové pily připevněné na lanceru (podle mého stále nejlepší zbraně, kterou kdo kdy vymyslel). Díky tomu si budete připadat, že hrajete další díl Gearsů, jen s tím rozdílem, že kamera se z přes ramena posunula trochu nahoru a vy jste dostali trochu více prostoru pro taktizování. A to myslím jako tu největší pochvalu.
Trochu svěžího vánku
Výrazná změna oproti klasickým pravidlům je následně i fakt, že při žádné specifické akci nedochází k ukončení samotného tahu dané postavy. Všechny akce tedy můžete vykonávat v libovolném pořadí, což je díky rychlejšímu tempu hry poměrně esenciálním prvkem. Za pochvalu poté rozhodně stojí i samotný pocit ze zabíjení jednotlivých zlounů. Titul totiž opět nabízí onen nekompromisní přepálený gore, kdy se kusy postaviček rozlétávají do všech možných směrů, přičemž nechybí ani hektolitry krve a ono pověstné odměňující křupnutí. Ano, z ní to dost možná morbidně, avšak jakmile to zažijete, bude vám střílení v jiných tahovkách připadat tak nějak „nudné“.
Každá mise pak po vás vyžaduje splnění nějakého předem daného úkolu, jako je třeba držení dvou bodů po dostatečně dlouhou dobu, případně běžnější vyvraždění všeho, co se pohybuje. Čas od času pak po vás bude vyžadováno i splnění určitého počtu vedlejších misí, abyste mohli pokračovat v hlavním příběhu dál. Ty se nijak zvlášť neliší od těch hlavních, avšak jejich plnění rozhodně není nic otravujícího a ve skutečnosti v rámci příběhu dávají i smysl, jelikož právě v těchto seancích můžete získat další prostředky pro vaše vojáky, případně zcela nové rekruty. Na konci každého ze tří aktů se následně objeví i poměrně povedený souboj s bossem, jenž samozřejmě vyžaduje zcela nové taktiky na jeho zdolání a hezky osvěžuje nastolený trend z „běžnějších“ misí.
Všechny akce tedy můžete vykonávat v libovolném pořadí, což je díky rychlejšímu tempu hry poměrně esenciálním prvkem.
Tohle všechno pak dohromady dává poměrně robustní kampaň, která vám vydrží na nějakých 30 hodin čistého času v trochu ležérnějším tempu, přičemž po jejím dokončení se můžete vrhnout na plnění speciálních veteránských misí, které v sobě skrývají lepší odměny a samozřejmě představují trochu větší výzvu (hra je na střední obtížnost poměrně nenáročná, proto bych možná zkušenějším hráčům doporučil se vrhnout hned na jednu z obtížnějších úrovní). Takovouto délku shledávám s přihlédnutím k obsahu za naprosto dostačující, jelikož v onom momentě, kdy jsem si začínal říkat, že už se náplň jednotlivých misí stává trochu repetitivní, přišla řada na posledních několik z nich, takže se mi neustálé procházení kapitolami nestihlo úplně zajíst. Avšak lehounká pachuť z opakování tam přeci jen je.
Radost sledovat
Za technické hledisko si pak lidé ze Splash Damage zaslouží taktéž obrovskou pochvalu. To, že vizuál je opravdu na vysoké úrovni nemusím asi ani zmiňovat (ačkoliv by přiložené obrázky mohly tvrdit opak, avšak v běhu to skutečně vypadá parádně) a mohu vás ujistit, že stejně na tom je i hudební doprovod od Edwarda Patricka Whitea, jenž o sobě tvrdí, že je nesmírným fanouškem série, což je na jednotlivých skladbách skutečně znát, jelikož dostaneme různé variace na staré známé motivy, okořeněné vlastními nápady i zcela originálními kousky.
Za technické hledisko si pak lidé ze Splash Damage zaslouží taktéž obrovskou pochvalu.
Překvapením pak je i to, že hra běží jako na drátkách a během hraní jsem nenarazil ani na jeden glitch či bug, což se mi v nově vydaném titulu nestalo už pěkně dlouhou dobu. Obdobně to je i s optimalizací, která je naprosto bezproblémová. Kvůli tomu, že mám pouze 60Hz monitor, tak jsem zamkl snímkovací frekvenci na 60 FPS a ani jednou hra na mém systému sestaveném z Ryzenu 3600, RX 580 s 8GB VRAM a 16 GB RAM nespadla pod tuto hranici na maximální nastavení. Je holt vidět, že byla primárně vyvíjena pro počítače.
Velice příjemné překvapení
Nebudu vám tedy lhát. Ke Gears Tactics jsem byl ze začátku poněkud skeptický, avšak s blížícím se datem vydání jsem se na titul začínal čím dál více těšit, což se následně přetavilo do lehkého nadšení. A s čistým svědomím musím prohlásit, že mé nadšení přetrvalo i do samotného vydání a hraní, které jsem si bez jakýchkoliv skrupulí užil mírou vrchovatou. K pomyslné dokonalosti titulu chybí už jen větší zapracování na aktivitách mimo akci a trochu větší variabilita misí. Nicméně i v této formě mi nezbývá nic jiného, než vám ho s pochvalnými slovy doporučit, jelikož si ho plnými doušky užijí jak fanoušci série či její nováčci, tak i příznivci taktických akcí.
Titul si můžete zakoupit na PC skrze Steam (1900 Kč) a oficiální obchod Microsoftu (1799 Kč), případně ji můžete hrát i jako součást předplatného Xbox Game Pass. Xboxová verze vyjde později.
Kopii hry k recenzi poskytl Microsoft/Xbox.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super 2019.
Verdikt
Gabe Diaz dostal se svým parťákem Sidem za úkol najít a zlikvidovat hrozného Ukkona, jenž ve svých laboratořích vyrábí nové a nebezpečné druhy ošklivých Locustů. A vy rozhodně nebudete chtít u jejich roadtripu za zneškodněním této hrozby chybět, jelikož Gears Tactics nabízí přesně tu stejnou (a dost možná ještě větší) zábavu jako očíslované díly série. Parádní produkční hodnoty, povedený příběh, sympatické postavy a vybroušená hratelnost jsou všechno věci, kterých se vám dostane měrou vrchovatou. Jen tedy musíte oželet trochu střídmější možnosti úprav vašich postav a po čase trochu opakující se cíle jednotlivých misí. Jinak ale bez výhrad.
