Recenze Halo Infinite - návrat ke kořenům

Pevně doufám, že si tentokrát většina z vás přečte kromě verdiktu alespoň tento úvodní odstavec. Je totiž dle mého názoru velmi důležitý pro pochopení kontextu mého hodnocení hry. Halo je jedna z mých vůbec nejoblíbenějších sérií. První díl jsem sledoval poměrně dlouho předtím, než vyšel - a samozřejmě jsem si kvůli němu koupil tehdejší první generaci Xbox konzole - dodnes mám tu konzoli i hru ve sbírce s takovými poklady, jako je sběratelská steelbook edice Halo 2 (s jedním z nejzajímavějších "making of" na bonusovém disku) nebo sběratelská edice Halo 3 (s onou pověstnou helmou). Halo Reach je podle mne nejlepší díl série, v Halo Wars jsem nechal doslova tisíce hodin v multiplayeru. Na nejnovější dva díly hlavní série od 343 Industries jsem si musel trochu "zvykat", ale obdivoval jsem jejich odvahu překlopit příběh a hlavně vztah hlavních hrdinů naruby. Soundtracky Halo patří k mým nejposlouchanějším, celé ty roky. Miluji sérii Halo a miluji Xbox. Právě proto mi bohužel Halo Infinite docela zlomilo srdce.

• Platforma: XSX (recenzováno), XSS, X1, PC
• Datum vydání: 8. 12. 2021
• Výrobce: 343 Industries (USA)
• Žánr: FPS
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: zatím pouze kompetitivní
• Dat ke stažení: 28 GB
• Herní doba: 6+ hodin
• Cena: 1799 Kč (Xzone)

Restart za každou cenu

Původní trilogie Halo od studia Bungie nabídla velmi silnou příběhovou ságu, s parádním gradováním (od bitvy o jednu "planetu" po masivní mezigalaktickou válku několika civilizací), nečekanými zvraty (druhá hratelná postava ve dvojce) až po velmi důstojné finále, plné obětí a nezapomenutelných momentů. "Vzbuďte mne, až mne budete potřebovat", řekl Master Chief na konci té cesty. Na to následně Bungie navázali svým vrcholným dílem, zpracováním ikonické bitvy o planetu Reach. Poté se ale tvůrci série odtrhli od Microsoftu a vydali se na cestu za vlastním osudem (hrou Destiny). Žezlo převzalo zbrusu nové studio 343 Industries, sestavené speciálně pro péči o nejdůležitější sérii Xboxu. Jejich Halo 4 velmi chytře vsadilo na vztah Master Chiefa s Cortanou, zatímco představilo nové nepřátele. Bohužel pátý díl zašel ještě dále a Cortanu proměnil v něco, co už málokterý fanoušek skousnul - navíc velká část hry věnovala pozornost zcela nové postavě jménem Jameson Locke, na úkor Master Chiefa. Reputace série se otřásala v základech a bylo jasné, že nabrala nebezpečný směr.

Tahle historie je klíčová, abyste pochopili, co a proč se děje v Halo Infinite. Už od úplně prvních ukázek ze hry bylo patrné, že se vývojáři ve studiu 343 Industries chytli za nos (nebo dostali od Microsoftu pořádně přes prsty) za to, jakým směrem se čtvrtý a pátý díl vydaly. Z každého jednoho pohledu na Halo Infinite tedy čišel návrat k původnímu prvnímu dílu série, po stránce vizuální, obsahové, zasazení, obsazení... prostě všeho. Působilo to natolik sveřepě, že jsem se až začínal bát, aby vůbec šlo o pokračování již od-vyprávěného příběhu, jelikož například po Cortaně a jejích spojencích z pětky nebylo nikde ani stopy. V duchu jsem se připravoval na to, že půjde o jakýsi soft-reboot, který nenabídne žádné odpovědi ani pojítka na doposud rozvíjený ambiciózní lore ságy. Nu, možná by to tak ve výsledku bylo i lepší. Protože to, co tvůrci předvádějí s ohýbáním příběhu za každou cenu, aby smazali události předchozích dvou dílů a dostali se do bodu podobného původní trilogii, je místy opravdu postavené na hlavu.

Ohýbání příběhu za každou cenu, aby smazal události předchozích dvou dílů.

Pokud jste žádné Halo nikdy nehráli, bude vám nejspíš význam velké část dialogů unikat, jelikož se nezřídka jedná třeba o "vzpomínky" a citování hlášek z minulých dílů série. To ale neznamená, že byste příběh nepochopili: není totiž složitý. Víceméně jde o to, že trojice hrdinů (Master Chief, vystrašený pilot Pelikána a nová AI přezdívaná Weapon neboli Zbraň) bojuje na povrchu dalšího Halo prstence proti frakci mimozemšťanů, přezdívané Banished. Pro zasvěcené se na pozadí vine linka o tom, co se tedy vlastně stalo s Cortanou - bohužel velmi krkolomně vystavěná, takže její části vás mohou úplně minout. Nemluvě o tom, že skoro všechny dialogy jsou tak přeplněné patosem (řeči o naději na straně dobrých, řeči o hrdosti a výzvě na straně zloduchů), až je prakticky nelze brát vážně. Když pak do toho občas zazní ikonická hláška z minulých dílů série, je to vyloženě hořkosladký moment. Každopádně pokud se budete držet jen hlavních misí na některou z nižších obtížnosti, po šesti (!) hodinách budete mít příběh odehraný a vlastně se dostanete do stejného bodu, kde byla série se svým prvním dílem. Dokonce vám k tomu v několika místech bude hrát i "remasterovaná" hudba z prvního dílu.

"Největší Halo vůbec" aneb otevřený svět Infinite

Kromě příběhu byl druhým největším lákadlem hry otevřený svět, zbrusu nový přístup k herní struktuře v rámci série (pokud nepočítáme mnohem omezenější experiment v Halo: ODST). Nuže, rád potvrzuji, že tohle zpracování herního světa dokáže vykouzlit působivé momenty. Mezi ty nejlepší patří třeba dynamické střídání denní doby, s efektními západy/východy slunce nad mimozemskou krajinou. Silné jsou i chvíle, kdy dostanete úkoly typu "znič protileteckou obranu" a vy se rozhlédnete po krajině kolem sebe, abyste našli tyčící se kanón na obzoru, naskočili do vozidla a rozjeli se jeho směrem po trase, kterou si vyhodnotíte jako nejvhodnější. Tyhle momenty se mi velmi líbily, ale nejsem si jistý, zda stály za tu přeci jen slabší grafiku (nemohu se zbavit dojmu, že některé "vymazlené koridory" v minulých dílech série vypadaly lépe) a hlavně za (dočasnou) absenci coopu - obzvláště s ohledem na následující skutečnosti.

Velmi nerad to říkám, ale obsah otevřeného světa v Halo Infinite nápadně připomíná "šablonu" z her Ubisoftu. Ačkoliv není mapa tak přebujelá, jsou po ní rozsypané "ikony" nepovinných aktivit, které lze shrnout do několika velmi jednoduchých vzorců: nejčastějším je vyvraždění nějaké základny nepřátel, abyste ji obsadili pro lidské jednotky. To občas prostřídá VIP miniboss, prakticky vždy humanoidního typu, byť občas používají i vozidla. Zkrátka a dobře po vyzkoušení několika těchto zaměnitelných vedlejších aktivit jsem naprosto ztratil chuť a motivaci plnit další. Pokud si hru budete chtít maximálně vychutnat, prodloužit a například posbírat všechny lore záznamy/nahrávky apod., umím si představit, že si mapu vyčistíte celou. Obzvláště na vyšší obtížnost, kde se vám budou hodit extra body pro vylepšení vašeho vybavení, byť to jsou celkem omezené upgrady (silnější štít, rychlejší nabíjení vystřelovací kotvy).

Hratelnost zůstala výborná

Halo Infinite ale v žádném případě není špatná hra. Vděčí za to především velmi zdravému jádru hratelnosti, kterým je oněch pověstných "30 vteřin zábavy", opakujících se stále dokola. Tím se myslí dynamické střety s protivníky různých typů, kteří se všelijak rozprchnou nebo vás naopak obklíčí podle vaší a jejich výzbroje, zatímco vy zvažujete hození granátu, jednu ze zbraní ležících kolem vás nebo využití vozidla od malých "motorek" po velké tanky nebo vznášedla. Obzvláště jsem si oblíbil některé nové zbraně, v čele s elektrickou puškou, schopnou rozdávat headshoty, shazovat štíty nebo dokonce ochromit vozidla. Čemu jsem tak docela na chuť nepřišel, to je ona zbrusu nová vystřelovací kotva, využívaná pro přesuny prostředím i třeba v boji pro ochromení nepřítele. Bez ní by ale bylo skoro nemožné zdolat některé hornatější části mapy. Docela dost mě mrzelo, že příběhová kampaň vás nedonutí vyzkoušet si pořádně tanky nebo vznášedla, ačkoliv se na bojišti samozřejmě mihnou. Starší díly série ale kolem nich uměly vystavět nezapomenutelné mise.

Výborné zbraně, ovládání a celková "gunplay" samozřejmě drží také kompetitivní multiplayer hry, který je ke stažení samostatně zcela zdarma. Nebudu se o něm v této recenzi příliš rozepisovat, protože to za mne učinil již kolega David v jeho článku. Takže jen ve stručnosti podotknu, že souhlasím s jeho závěry. Multiplayer Halo Infinite je příjemným návratem k arkádovějšímu pojetí kompetitivních stříleček "ze staré školy", kde některé zbraně a obzvláště vozidla dodávají extra koření či neskonale nápadité a zábavné kejkle některých týmů. S ohledem na žalostný stav letošní konkurence jde o celkem jednoznačného vítěze v kategorii "nové AAA kompetitivní hry". Bohužel pro dlouhodobé fanoušky zatím chybí některé módy a funkce, ale to je zřejmě jen otázka času, než tvůrci nabídku rozšíří. Původní verzi hry trápil naprosto příšerně pomalý a přísný Battle Pass model, ale na této frontě už vývojáři stihli od vydání zareagovat a podmínky nastavit zdravěji. Je zcela očividné, že Halo zůstává nejdůležitější značkou Xboxu (minimálně do příchodu chystaných klíčových titulů Bethesdy) a ten si ji bude náležitě hýčkat, takže se můžeme spolehnout na další doplňování a vylepšování Halo Infinite.