Recenze Humankind – nový král 4X strategií

Od vydání dosud nejnovějšího, šestého dílu slavné série Civilization uběhlo už dlouhých 5 let. Ale zítra se fanoušci žánru 4X strategií mohou těšit na Civilizaci novou. Jenže nenese název Civilization a ani na něm nedělá studio Firaxis Games. Novou Civilizací je totiž hra Humankind od Amplitude Studios, kteří nejsou na poli strategií žádným nováčkem. Na kontě mají například tituly jako Endless Space či Endless Legend. Tentokrát se však pustili do opravdu velmi ambiciózního projektu. Francouzští vývojáři si vytvořili vlastní Civilizaci, která je lepší než originál.

• Platforma: PC
• Datum vydání: 17. 8. 2021
• Vývojář: Amplitude Studios
• Vydavatel: Sega
• Žánr: 4X, tahová strategie
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ano (online)
• Dat ke stažení: 27 GB
• Herní doba: jedna hra přibližně 8 hodin
• Prodejní verze: Digitální i fyzická
• Cena: 1 199 Kč (Xzone)

Víc než jen klon

Na první pohled vypadá Humankind jako pouhý klon slavné série od Firaxis. Stavíte města, bojujete, zkoumáte nové technologie a snažíte se předčít vaše soupeře. Každý aspekt hry se však od konkurence nějakým způsobem odlišuje, což dělá tuto hru natolik unikátní. Města sice používají tzv. districty (čtvrtě), ale celé stavění je trochu pozměněné. V Humankind totiž nejprve zakládáte tábory a teprve z nich můžete vytvořit samotné město.

Jakmile město postavíte, celé teritorium, ve kterém leží, je vaše. Zatímco v Civilizaci je to občas závod o to, kdo se k dané surovině nejdřív propracuje, zde je vše mnohem klidnější. K jednotlivým městům navíc můžete připojovat další tábory, čímž získáte větší půdu, ale není to zadarmo. Každé takové připojení sníží stabilitu vašeho města, což může při nízké hodnotě klidně vyvolat vzpouru. Vydat se cestou čistého stavění měst ale také nejde, neboť počet vašich měst je limitován. Jakmile číslo překročíte, dostanete zásadní postih v podobě snížení vlivu, který je naprosto klíčovou surovinou v této hře. Důležité je tedy balancovat mezi připojováním táborů a stavěním nových měst, a to je něco, co jsem si na Humankind opravdu užil.

Už jsem zmínil vliv, ale ve hře pochopitelně sbíráte i další suroviny. Těmi hlavními jsou jídlo, produkce, peníze a věda. Každá z nich je důležitá pro prosperitu celé vaší říše a udržovat balanc můžete pomocí stavění budov, čtvrtí nebo třeba pořádání akcí. Kromě toho ve hře najdete také luxusní suroviny, které mají své vlastní bonusy, a především strategické suroviny, jež jsou důležité pro postavení některých budov či jednotek.

Nedílnou součástí 4X strategie je pak technologický strom a nutno říct, že ten v Humankind je opravdu obrovský. Na ploše 6 ér můžete vyzkoumat až 93 technologií (Civilization VI jich má „pouhých“ 77). Výzkum technologií byl v Civilizaci vždy mou oblíbenou mechanikou a ani Humankind není výjimkou. Musíte si pečlivě vybírat, kterou technologii vyzkoumáte první a plánovat spoustu tahů dopředu. Oproti sérii od Firaxis je tu ale jeden podstatný rozdíl, mezi érami se totiž neposouváte prostřednictvím technologického stromu.

Multikulturní jízda

Tím se dostáváme k té vůbec nejzajímavější části, kterou se vývojáři velmi chlubí: míchání kultur. Zatímco v Civilizaci si vyberete jeden národ a s ním hrajete až do konce, v Humankind začínáte jako univerzální kočovný kmen, ale v každé další éře už si vyberete jeden z národů, které tak postupně mícháte dohromady. Každý národ má své unikátní vlastnosti a je důležité mixovat různé druhy. V jedné éře se vám bude například víc hodit národ zaměřený na prosperitu měst, jindy zase na vojenství. Jestli bych měl vypíchnout na Humankind jedinou věc, je to právě tahle. Míchání národů je důkaz, že i jedna mechanika může změnit celý žánr. Jakmile ji totiž jednou zkusíte, už nebudete chtít zpět. Díky volby kultur je každá hra naprosto unikátní, což výrazně zvyšuje znovuhratelnost.

A jak tedy vypadá začátek hry? Jednoduše si vytvoříte avatara a zvolíte postavy ovládané umělou inteligencí, proti kterým chcete hrát. Každá z nich má určité vlastnosti, podle kterých se budou chovat. Jedna může být agresivní a zrádná, jiná zase přátelská a loajální. Kromě toho zde ale najdete také bohaté nastavení ohledně velikosti světa a jeho obsahu. Pokud by vám to ale nestačilo, stačí zapnout velmi detailní editor map a vytvořit si vlastní.

Jak už jsem zmínil, přímo ve hře se ujmete kočovného kmenu a vaším úkolem bude získat první hvězdu. Toho docílíte tím, že buď zabijete zvěř, zvýšíte populaci nebo objevíte určitý počet pozůstatků po předchozích kmenech. Ačkoli je tato fáze poměrně zábavná, je opravdu velmi závislá na náhodě. Může se stát, že budete mít smůlu, hra vás hodí do nepříliš vhodného prostředí pro postavení táboru a kolem nebude mnoho zvěře či jídla. Je to ale problém, který je také v Civilizaci a jde už spíše o vlastnost žánru, kterému se dá vyhnout jen těžko.

Když získáte vaši první hvězdu, posunete se do antické éry. Tentokrát si vyberete národ a hlavně bude vaším úkolem nasbírat hvězd 7 z celkových 21 možných, to už je stejné i pro všechny další období. Hvězdy jdou získat různě: zabíjením jednotek, výzkumem, počtem obyvatel nebo třeba množstvím vydělaných peněz. Důležité ale je, že hra vás nikdy nenechá soustředit se čistě na jeden aspekt. Všechny věci musíte různě kombinovat, což hraje roli i ve vybírání národů. Musím říct, že se mi toto pojetí velmi líbilo a vůbec bych se nezlobil, kdyby ho konkurenční Civilizace převzala.

Příběh lidské rasy

Už jsme si tedy vysvětlili, jak hra funguje, ale jak se dá vyhrát? To je další velký rozdíl oproti Civlizaci, kde jde vyhrát hned několika způsoby. V Humankind sice můžete hru několika způsoby ukončit (vyzkoumáte všechny technologie, vyšlete misi na Mars, uběhne limit tahů…), ale zvítězit můžete pouze jedním způsobem: získáte nejvíc slávy. Ačkoli je Humankind strategie, obsahuje určité množství příběhu, který je v každé hře trochu jiný. Celá hra je zkrátka o tom, jak daleko dojde váš národ, jakou stopu po sobě zanechá. A právě sláva je ukazatelem vašich činů. Obdržíte ji za získané hvězdy, postavené divy světa či splněné úkoly a všechno vaše úsilí spěje k tomu, abyste jí získali co nejvíc.

Mezi jednotlivými érami uvidíte krátké cutscény a prakticky při každém rozhodnutí vás bude doprovázet hlas vypravěče. A rozhodnutí budete činit opravdu hodně. Čekají na vás příběhové události, které lze vyřešit různými způsoby, a také zákony. Budete se muset například rozhodnout, jestli povolíte dětskou práci, nebo necháte děti studovat. Každá volba bude mít zásadní vliv na celou vaši hru a také politiku vašeho národu, která se postupně mění. V tomto ohledu hra lehce připomíná Frostpunk, ale vývojáři vás tolik nezatěžují morální stránkou.

Ze začátku si budete komentář vypravěče opravdu užívat a dodá hře určité kouzlo, hlášky se ale bohužel brzy začnou opakovat a ve výsledku jsou spíš na škodu, protože působí poměrně otravně. To samé se týká příběhových událostí, v těch je ale vždy určitý prvek náhody, takže i když narazíte na událost, kterou už jste viděli a zvolíte stejné řešení, není to záruka, že dosáhnete stejného výsledku.

Komplexní, ale přístupná

Další důležitou stránkou celé hry je samozřejmě diplomacie. Postupně budete objevovat další národy a navazovat s nimi vztahy. Možnosti diplomacie jsou poměrně rozmanité, ale přesto naprosto přehledné. Problém některých strategických her je, že mají diplomacii natolik komplexní, že se v ní nikdo nevyzná. Vývojáři z Amplitude Studios ale našli perfektní balanc mezi množstvím možností a přehledností. Umělá inteligence se navíc chová poměrně logicky a neměl jsem s ní nějaký zásadní problém. Potěšila mě i její obtížnost. Během několika her jsem ji postupně zvyšoval, až jsem se dostal na tu prostřední (Nation), která už představuje poměrně velkou výzvu, a musím říct, že tato obtížnost mi neskutečně sedla. Souboj s jedním z národů o vítězství jsem sváděl až do úplně posledního tahu. Díky důkladnému plánování se mi ale nakonec podařilo o pár bodů vyhrát. Svým potřebám si pak můžete přizpůsobit také tempo hry, na to základní má hra 300 tahů a zabere vám asi 8 hodin. Můžete si ji ale klidně zkrátit až na 75 tahů nebo naopak prodloužit až na 600 tahů. Každý si najde, co mu nejvíc vyhovuje.

Co mě ale trochu zklamalo, je náboženství. Tato mechanika je možná až příliš zjednodušená, neboť si z počátku vyberete jeden ze dvou druhů (šamanismus nebo polyteismus) a poté už jen postupně přidáváte bonusy s tím, jak vám roste počet věřících. Poměrně rychle se však dostanete do fáze, kdy už lidi nechtějí mít hlavní náboženství a vy se tak musíte rozhodnout, jestli zrušíte to státní a necháte lidem volnou ruku, nebo zavedete ateismus. Rozhodně si umím představit, že by vývojáři celý systém mohli do budoucna trochu vylepšit.

Napínavé bitvy

Ale zpět na pozitivní notu. V Humankind hrají důležitou roli samozřejmě také války, a ty jsou vyřešeny naprosto skvěle. K jejímu vyhlášení potřebujete dostatečně velkou podporu občanů pro to, aby válka byla. Nemůžete si tedy vyhlašovat války, jak chcete. Respektive ano, je tady určitá možnost tzv. "surprise war", ale ta vám dá postih v podobě odznaku zrádce, což vás může poškodit i v navazování vztahů s ostatními národy. Samotná válka pak probíhá do té doby, než jedna ze stran dosáhne nulové válečné podpory, čímž je donucena se vzdát. Ale pozor, i zde je nutné určitým způsobem plánovat, protože jakmile jedna ze stran dosáhne nuly, jste donuceni válku ukončit přímo ten tah a nemůžete v ní jakýmkoli způsobem pokračovat. Hra se vám tím snaží zabránit, abyste během jedné války získali území celého národa, většinou tak dostanete spíš 1 nebo 2 města podle toho, kolik má váš stát válečné podpory.

Nejlepší součástí válek jsou však samotné bitvy. Zatímco v Civilizaci jsou bitvy součástí normálních tahů, zde probíhají samostatně. Jakmile se dvě armády střetnou, otevře se vám okno, které ukazuje poměr vašich sil. Můžete bitvu vyřešit automaticky, ale doporučuji ji provádět manuálně, pokud tedy opravdu nejde o nějaký předem vyhraný souboj. Dostanete možnost rozmístit jednotky po nejbližších políčcích a následně začíná bitva, v níž se obě zúčastněné strany střídají. Během jednoho tahu se odehrají tři kola a pokud ani jedna strana za tu dobu nevyhraje, pokračuje se v dalším tahu. Útočník se snaží zabít všechny nepřátelské jednotky nebo se ujmout protivníkovy vlajky. Obránce se samozřejmě také zabít všechny nepřátele a zároveň svou vlajku ubránit.

Drastická změna

Kapitola sama o sobě je pak dobývání měst, ve kterém hraje roli nutnost překonání hradeb. K tomu vám pomohou obléhací stroje, které si vytváříte během obléhání města. To můžete provádět, jak dlouho chcete a během něj také klesá počet vojáků uvnitř města. Zároveň vás ale tlačí fakt, že se každou chvílí můžou přiřítit nové nepřátelské jednotky z dalších protivníkových měst.

Bitvy se navíc zásadně změní v moderní éře, kdy do hry vstoupí letadla, pořádné námořnictvo, raketové střely a dokonce atomové bomby. Ty fungují ve hře tak, že trvá jeden tah, než dopadnou, což dává protihráčům příležitost se z oblasti stáhnout nebo dokonce vyslat svou vlastní bombu. Na stavění takto pokročilých jednotek a především budov si však musíte dávat pozor, neboť přispívají ke znečištění ovzduší. A vy přece nechcete, abyste po sobě zanechali nedýchatelný vzduch. Nejenom, že má znečištění dopady na klima, ale také na ostatní národy. Pokud znečišťujete vzduch ze všech nejvíc, nebudou vás za to mít rádi.

Pozdní fázi hry jsem si tak díky všem novým mechanikám neskutečně užil, zamrzel mě ale fakt, že v Humankind chybí minimapa a kvůli tomu nebudete mít nad dosud objeveným územím perfektní přehled. Samozřejmě, můžete si mapu odzoomovat a podívat se na ni z dálky, minimapa je ale v tomto mnohem rychlejší a přehlednější. Doufám, že do hry v nejbližší budoucnosti přibude.

Unikátní kombinace

Dost už ale o mechanikách, zmínit musím také audiovizuální stránku, která je naprosto úžasná. Grafika je na pohled velmi pěkná a je vidět, že si vývojáři dali záležet na detailech. Jednotlivé budovy se například mění podle toho, jak mícháte různé kultury. Hudba je pak opravdu výborná a nemůžu si ji vynachválit. Jedná se o podobný styl jako v Civilizaci a samozřejmě nemusí sednout každému, podle mě se však ke hře dokonale hodí. Je vidět, že vývojáři využili zdroje od svého vydavatele, v podobě Segy, opravdu naplno. Jediná škoda v tomto ohledu je, že se hudba občas zastaví a je dlouhé ticho. Upřímně nevím, jestli se jedná o bug nebo úmysl, ale myslím, že by to vývojáři měli změnit. Hudba celému zážitku dodává skvělou atmosféru.

Francouzským vývojářům se opravdu povedlo vytvořit něco neuvěřitelného. Se hrou Humankind se jim podařilo předčít dosavadního krále svého žánru – sérii Civilization. Konkurence sice momentálně nabízí více obsahu a je o něco komplexnější, Amplitude Studios ale našli dokonalou rovnováhu mezi přístupností a složitostí. K tomu přidali nové mechaniky jako míchání kultur, samostatné bitvy či systém slávy, které vytvořily opravdu unikátní hru. Vývojáři tedy položili silné základy, ale tady cesta nekončí, Civlization VI se během 5 let své dosavadní existence dočkala řady rozšíření a Humankind samozřejmě nechce zůstat pozadu. Autoři už dopředu slibují, že nás čekají updaty a také nový obsah, který bude v budoucnu nutností, aby si titul udržel svou znovuhratelnost. Už samotný základ je ale neskutečně zábavný, o čemž svědčí i fakt, že jsem se od hry nemohl odtrhnout a klasické „Ještě jeden tah a jdu spát“ se pro mě na pár dnů stalo běžnou rutinou.

[sc name="reklama_lynx" ]