Pokračování oblíbené strategie v neotesané formě.

Reklama

Knights of Honor představoval v době svého vydání dílo, které bylo v mnohém revoluční. A právě díky tomuto faktu bylo jeho pokračování vyhlíženo s nemalým očekáváním. Jak se Knights of Honor II: Sovereign nakonec vyvedl, vám poví následující řádky naší recenze.

Platforma: PC (testovaná verze)

Datum vydání: 6. prosince 2022

Vývojář: Black Sea Games

Vydavatel: THQ Nordic

Žánr: Grand strategie

Česká lokalizace: Ne

Multiplayer: Ano

Herní doba: 15 hodin

Cena: okolo 1100 Kč (Steam)

Králem snadno a rychle

Započít život středověkého mocnáře lze v Knights of Honor II: Sovereign rovnou ve třech historických obdobích, jež se od sebe liší primárně tím, jak je v nich Evropa a Blízký východ zformován. Sám jsem odstartoval svou cestu v roce 1224. České království bylo v této době už z velké části zformováno, a především se konečně zbavilo závislosti na Svaté říši římské, která se stala sousedem, nikoliv však už hráčem jasně definujícím cestu malého impéria. Zpočátku jsem se těšil na expanzivní války, brzy jsem od tohoto snu ovšem upustil a zaměřil veškeré své síly vstříc obchodu. A nedá se říci, že by se mi dařilo špatně.

Počet obchodníků rostl raketovou rychlostí a s ním se navýšilo také tempo získávání penízků do mé pokladnice. Chvíli jsem myslel, že vše bude trvat navždy, jenže pak se sousední Míšeň rozhodla, že by chtěla kus mého území. Sama o sobě byla překážkou, avšak nikoliv nepřekročitelnou. Horší to bylo v momentu, kdy se po jejím boku rozhodlo postavit Polsko disponující nemalou vojenskou silou. Boj se dvěma hráči byl v Knights of Honor II: Sovereign náročný, díky značně nešikovné umělé inteligenci jej však šlo vyhrát, protože ani jedna z frakcí nebyla s tou druhou schopná kooperovat, což vedlo k jejich porážkám.

Sám jsem sice chvílemi krvácel jako čuník, ale nakonec přišlo Polsko s prosíkem. Míšeň se následně pokoušela o to samé, avšak kdo by nechal zraněného odejít bez řádného poučení, by byl bláznem, a tak jsem si před uzavřením míru zabral město Míšeň. Nepříteli se to sice nepozdávalo, ale moc možností, jak problém řešit neměl a celá tato anabáze byla pouze začátkem mé dobyvačné cesty dějinami, v jejíž rámci jsem se rozhodl ukázat světu v Knights of Honor II: Sovereign České království v jeho plné síle.

Škála možností v rámci výběru uskupení je v Knights of Honor II: Sovereign rozsáhlá. Tvořena je jak velkými hráči, tak i těmi menšími, protože se lze ujmout nejen království, ale také provincií spadajících pod některý z hlavních celků. Celková komplexita byla o něco menší než v Crusader Kings 3, stále se ovšem jednalo o slušné spektrum nabízející vysokou znovuhratelnost.

Dá se s pomocí diplomacie vyhnout válce?

Vládcem se člověk v Knights of Honor II: Sovereign stane snadno. Horší ale je, si korunu udržet na hlavě. Aby váš stát normálně fungoval, musíte budovat města a především udržet primární společenské vrstvy středověkého království spokojené. Důležití jsou tu rytíři, obchodníci, ale také církev. Každá ze složek pomáhá definovat stabilitu říše jakožto celku. Anebo naopak její nestabilitu, protože ne vždy se daří plnit přání všech.

Jak jsem uváděl výše, za České království to nebylo úplně jednoduché. Válku jsem sice nechtěl, ale realita si nakonec vyžádala, abych v ní bojoval. Každá úspěšná bitva se stala balzámem na duši armády, jejíž podpora ve válečném období rapidně narostla. Tolik spokojení nebyli kupci. Ne, že by je dobro vlastního státu nezajímalo, avšak když došlo k rapidnímu omezení obchodu, nebo dokonce i zavírání jednotlivců na nepřátelském území, jejich nadšení začalo značně klesat a s ním také podpora mé vlády.

Udržet si korunu tu byl po celou dobu slušný boj. Největší bitvy jsem většinou vedl na diplomatickém kolbišti, kde byla snaha měnit hranice stálým jevem vedoucím k prolévání krve. Většinou se mi dařilo za pomoci diplomatů střetům vyhýbat. Nejednou se mi však stalo, že jsem byl diplomacií do válečného konfliktu naopak navezen, protože skrze diplomatické hry jsou vás protivníci schopni natlačit do války, kterou v podstatě ani jeden ze zúčastněných nechce. Správa říše patří i přes některé menší nedostatky mezi silné stránky tohoto díla.

Střety jsou největší slabinou Knights of Honor II Sovereign

Jedním z prvků, na které jsem se v Knights of Honor II: Sovereign jakožto velký fanoušek série Total War opravdu těšil, byly bitvy. Na první pohled slibují relativně zajímavý zážitek. Realita však nakonec byla dosti jinak zpracovaná než kupříkladu formát Total War: Warhammer, nebo jiní zástupci slavné značky. Celek má ve své podstatě blíže spíše k Age of Empires, což by až tak nevadilo. Problém je však to, že tvůrcům někdo zapomněl oznámit, že není rok 1999, kvůli čemuž nám servírují opravdu zastarale působící RTS koncept s větším rozsahem jednotek, který má v rámci aktuálně vypuštěných děl asi nejblíže k Stronghold: Warlords.

V praxi to znamená, že tu dostanete k dispozici skupinky vojáků, jež evokují vzpomínky na Total War. Problém je, že tento koncept tu vyloženě nefunguje, takže jediný panáček je schopen zastavit útok těžké jízdy, nebo naopak ji samotnou dokáží zastavit ti, kteří jí ani nestojí v cestě. Jak je to možné, to upřímně nevím, avšak boj mě tu hodně bolel. Jedno však má Knights of Honor II: Sovereign s Total War přeci jen společného. I tady umělá inteligence buduje nesmyslně nastavené armády, jež by reálně nemohly fungovat, stojí pouze na nesmyslných statistikách, a především ani neodpovídají dobové sestavě vojsk, což je u díla prezentujícího se jako historická grand strategie celkem smutné.

Z dlouhodobého hlediska je proto lepší se bitvám vyhýbat a nechat je v automatickému formátu. Ten sice taktéž není úplně ideálním řešením, avšak když se chcete vyhnout utrpení v podobě zasekávajících se postaviček, které navíc vypadají opravdu hodně ošklivě, jedná se o lepší z cest, jež Knights of Honor II: Sovereign nabízí. Je skutečně smutné, že se tvůrcům více nepovedlo pracovat s potenciálem bitev, protože právě ty se mohly stát jedním z aspektů vytvářejících z tohoto díla něco nezapomenutelného, zatímco takto jsou něčím, co absolvovat prostě nechcete.

Tvůrci Knights of Honor II: Sovereign odmítají jít do hloubky

Knights of Honor II: Sovereign je středověkou grand strategií, která v mnohém připomíná Crusader Kings 3. Máme tu velkou orientaci na budování rodu, říše, diplomacie a také provozování intrik. Ve škále herních mechanik neschází ani válka a libůstky s ní spojené. Celé je to však prezentováno v dosti neotesané formě nemající dostatek sil nadchnout. Nejhorší ze všeho je asi zpracování uživatelského rozhraní a především soubojového systému, které je vyloženě žalostné.

Zatímco v minulosti nebyla konkurence až tak silná, současnost hrám podobného žánru celkem přála, což je ve výsledku dobře pro hráče, nikoliv však pro Knights of Honor II: Sovereign. Jedná se totiž o dílo, jež sice není vyloženě špatné, avšak nelze říci, že by extrémně vyčnívalo nad svými konkurenty, což je škoda, protože potenciál k zastínění některých děl tu dozajista byl. A právě kvůli této skutečnosti je určen převážně pro ty, kteří si v něm chtějí zavzpomínat na staré časy, avšak nehledají nic revolučního.

Verdikt

Grand strategie Knights of Honor II: Sovereign je slušným projekt, který cílí na fanoušky středověku. Jeho základní myšlenka není vůbec zlá, avšak nepřijde nám zpracována dostatečně do hloubky. Kvůli tomuto faktu se jedná o kousek určený primárně pro fandy série KoH, nikoliv však pro milovníky žánru, jemuž aktuálně dominuje Crusader Kings 3.