Paradox Interactive opět válí.

Reklama

Jeden by si řekl, že ho vesmír nemůže omrzet, sám jsem však více než ke sci-fi tématice prezentované ve Stellaris tíhnul k historii. Oznámení Victoria 3 mi proto udělalo nemalou radost. Dnes tu pro vás mám naši recenzi, ve které se celku podívám na zoubek. Co přináší, čím zaujme a v čem teoreticky naopak tkví jeho největší slabina, vám povím v následujících odstavcích.

Platforma: PC (testovaná verze)

Datum vydání: 25. října 2022

Vývojář: Paradox Development Studio

Vydavatel: Paradox Interactive

Žánr: Grand strategie

Česká lokalizace: Ne

Multiplayer: Ano

Herní doba:

Cena: okolo 1230 kč (Steam)

Ve Victoria 3 píšete historické anály po svém

Historii píší vítězové. V dějepisných knihách proto vidíme pouze to, jak čas plynul, aniž by nám byla ukázána alternativa, protože v tomto oboru neexistuje žádné kdyby. Fanouškům různých teorií, kam by se mohl svět ubírat, pokud by se stalo něco jiného než ve skutečnosti, už nějaký ten pátek vychází vstříc Paradox Interactive. Po Crusader Kings 3 prezentujícím středověk, nám toto studio dalo Victoria 3, stavící hráče před viktoriánské období, což napovídá samotný název. Tedy nikoliv pouze před něj. Krom této fáze nabízí i relativně slušnou část historii odehrávající se po smrti legendární královny Victorie, takže prostoru, jak zasáhnout do chodu dějin, tu je hromada.

Pěkně na startu Victoria 3 si máte možnost zvolit jeden z cílů, k němuž se bude chtít váš národ při cestě dějinami propracovat. Nabídnuta je vám ekonomická, vojenská, nebo diplomatická dominance. V každé sféře je několik výrazných hráčů, jichž se lze chopit. Že neradi hrajete za mocnosti a jasně stanovený směr vám také moc nesedí? Tak to v Victoria 3 není vůbec žádný problém. Hra totiž pracuje též s myšlenkou sandboxu, v jehož rámci si vyberete kterýkoliv z nezávislých národů na herní mapě. A když píšu kterýkoliv, myslím to doslova. Startovat lze tím pádem jak za silnou, vojensky a ekonomicky stabilní Velkou Británii, tak za malé Burundi, jehož existence je od počátku dosti nejistá.

Za sebe musím říct, že jsem rozhodně nezkusil hrát za všechny nabízené národy. Jejich škála je totiž obrovská. Většinu času jsem hrál za Švédsko, Velkou Británii a také Prusko. Několik hodin jsem věnoval taktéž Japonsku, nebo menším hráčům, jejichž jména byla z dějepisných knih vymazána během éry kolonizace, které se tu dá velmi aktivně účastnit. Kolonie však nejsou úplně ideálním prostorem, protože v nich malárie a jiné tropické nemoci značně zneklidňují místní, kteří mají kvůli těmto negativním aspektům vysoké sklony k nespokojenosti.

Bez politické a diplomatické podpory se tu vládne těžko

Ať už si vyberete jakýkoliv z nabízených států, vždy na váš čeká lid, jemuž budete muset vládnout. Některé národy mají už od startu pevné vedení, zatímco u jiných funguje jistá forma demokratického zřízení. Pěkným příkladem slušně fungující společnosti je ve Victoria 3 Velká Británie, ta už od počátku pracuje s konceptem voleb, po jejichž skončení máte možnost definovat podobu vlády. Pokud vsadíte na legitimitu zúčastněných, můžete se těšit na relativní klid, jelikož budou prezentovat vůli lidu. V případě, že se však rozhodnete hrát šachy a jmenovat třeba menšinovou vládu vítězné strany, zaděláváte si na slušný problém, který vám může v budoucnu zatopit.

Na lokální scéně se dají hrát různé hry a prosazovat rozličné zákony. Opravdu zajímavá je však ta globální. Té se ve Victoria 3 věnujete opravdu usilovně, protože na ní částečně závisí vaše dlouhodobé přežití. Se svými sousedy uzavíráte pakty, obchodujete a také všichni zneužíváte momentů, jež vám dávají dočasnou výhodu. Často se o dohody dá opřít, ne vždy je ale musíte dodržet. Sice po jejich porušení přichází penalizace, avšak občas se to vyplatí.

Za už několikrát zmíněnou Velkou Británii mě kupříkladu hodně iritovala Francie. Byla však silnější. Dlouho jsem na ni tím pádem mohl jen smutně koukat. Jakmile však čelila výpadu Pruska, vycítil jsem příležitost a vzal si zpět Normandii. Francii se to sice příliš nelíbilo, ale pod tlakem ze dvou stran neměla příliš na výběr. Stejným situacím jsem však v budoucnu čelil kvůli diplomatickým hrám i já. Nikdy nevíte, kdo se na vás ve Victoria 3 vrhne.

Ve válečném stavu jsem si občas připadal jako Churchill při operaci Dardanely

Diplomatických řešení vám Victoria 3 nabízí opravdu hodně. Když se však obě strany na řešení problému neshodnou, následuje válka, která většinou bolí všechny zúčastněné. V nemalém počtu případů se do ní však nebojí v jejím průběhu zapojit další hráči, takže vždy nabere slušný spád. Za Norsko jsem kupříkladu podpořil v rámci jeho politických her Prusko. Vše vypadalo jako hotová věc. Navíc jsem z toho měl možnost získat loutkový stát, což nešlo odmítnout. Jenže jak už to tak ve světové politice bývá, napadanému přišlo na pomoc několik zásadních národů, čímž se celá situace dosti zkomplikovala. Nakonec jsem namísto nového území získal pouze hromadu rakví plných těl mých věrných.

Samotná armáda stojí vždy na několika pilířích definujících její bojovou efektivitu. Máte-li velké vojsko, automaticky to neznamená, že válka proti menšímu státu je vyhrána. Právě naopak. Když protivník své pluky sestaví z lépe vyzbrojených jednotek a do jejich čela postaví osobu schopnou efektivně velet, klidně se to může zvrhnout ve slušný masakr, v jehož finále budete nuceni kapitulovat. Dosti sebevražedné je ve Victoria 3 vést válku proti národům, k nimž nemáte přístup po souši. V takovém případě totiž své jednotky vyloďujete, čímž je dostáváte do nevýhodné pozice, ze které nejsou schopné postupovat a tak prohrají na plné čáře.

Sám jsem si to, jak fungují vyloďovací akce, vyzkoušel na vlastní kůži a nedopadlo to úplně dle mých představ. Cílem mého výpadu se stal malý stát ležící nedaleko Senegalu. Ten jsem měl pod kontrolou, jenže přímá cesta přes má území nebyla možná, v čemž mě Victoria 3 trošku nepříjemně překvapila, protože jsem si z minulosti zvykl, že armády si mohou chodit, kam se jim zlíbí. Následně jsem nad tím však mávl rukou a řekl si, že když to nejde po souši, tak užiji prvek námořní invaze. První výpad byl masakrem na mé straně a druhý se v tomto ohledu nevyvedl o moc lépe. Útočící voje prostě nebyly dostatečně početné a zásobené.

Vojska je tu totiž nutné zásobovat a aktivně pracovat s jejich sestavou. Abych řekl pravdu, v prvních hodinách jsem zrovna úspěšný ve válečných operacích nebyl. Čas ale obrousil všechny hrany a za některé frakce se mi nakonec vedlo na bojišti vcelku slušně. Zajímavě fungoval ve válečnictví celkový technologický vývoj, kvůli němuž bylo následně nutné měnit taktickou sestavu vojsk a především je specializovat. Jakožto celek bych si však dokázal koncept armády a prvků s ní spojených představit ve Victoria 3 přístupnější. Více mi seděl kupříkladu v Crusader Kings 3, kde jsem se nikdy do žádných vyloženě nepřehledných situací nedostával, což o tomto díle říci nemohu.

Stát by měl mít ve Victoria 3 zdravé finance

Tento aspekt musíte ve Victoria 3 řešit stejně jako v reálném světě a věnovat se mu musíte opravdu pečlivě, protože pouze stát se zdravým přísunem a následným výdejem tu dokáže dlouhodobě fungovat bez toho, aby se vám rozsypal pod rukama. Optimalizace příjmů a vydání v úvodních minutách hraní působí jako relativně jednoduchý proces. Úředníkům snížíte. Armádu očešete. Všechny přesunujete do jednodušších budov a deficit vyřešen. Dokonce se dostanete na nějakou dobu na velmi slušná čísla.

Zatímco vám vaše pokladnice bude tleskat a mysl taktéž zažije jistou míru klidu způsobeného jistotou, že se neblíží bankrot, ne každému ve vašem státě se bude vaše šetrná a na první pohled logická politika líbit. Tedy, nebude se pozdávat velké části státní správy a intelektuálů, protože jim kvůli vašim krokům poteče méně financí, než za okolností, kdy za kasou nesedí strýček Skrblík. Druhá část spektra, jež si k vám dříve či později vytvoří jistou formu averze, je armáda. Vojáci prostě chtějí ve Victoria 3 své peníze a snížení plateb zaručeně nepředstavuje cestu, kterou uděláte vojsku radost.

S financemi tu kvůli potřebám všech budete v určitých etapách hry opravdu hodně bojovat. Ve výsledku je to ale primárně o tom, udržet své finance v takovém stavu, aby se neroztáčela dluhová spirála a stát normálně fungoval. Trošku rozdat ze svého na první pohled bezedného měšce můžete, nesmíte se však nechat unést populistickými náladami, jelikož vysoké fixní výdaje nepokryté průmyslem vás ve Victoria 3 během několika let vezmou plnou parou vstříc státnímu bankrotu.

Celkově je myšlenka financí ve Victoria 3 opravdu dobrá. Hráč se díky jejich designu velmi rychle může seznámit s tím, jak fungují jednotlivé segmenty a dokáže relativně slušně kontrolovat tok tak, aby nečelil příliš velkým obtížím. Některé turbulence jsou samozřejmě nevyhnutelné, ale minimálně za sebe považuji práci vývojářů po této stránce za solidní.

Ozvučení i optimalizaci Paradox Interactive opět zvládl na jedničku

Herní soundtracky nechválím často, avšak v případě Victoria 3 učiním výjimku. Paradox Interactive kráčí v tomto ohledu ve stopách naposledy vydaného Crusader Kings 3. Stejně jako ve své středověké grand strategii, i v tomto případě hráči přináší skutečně intenzivní hudební zážitek, v jehož rámci mu do sluchátek nebo reproduktorů pouští dobovou hudbu. Ta ho nechává lépe se sžít s érou, jíž vede svůj národ. Za sebe se přiznám, že jsem tóny starého světa poslouchal i při psaní této recenze, jelikož jsem jimi byl opravdu unesen.

Fanoušky to jistě příliš nepřekvapí, avšak přesto zde uvedu, že na jedničku je vedle soundtracku zpracována také optimalizace celého díla. Jelikož se jedná o kousek zacílený na jedinou platformu, jede jako švýcarské hodiny. Pokud jde o ovládání, tak mu taktéž nejde ve své podstatě nic vytknout, díky čemuž se po vizuálně velmi zajímavě zpracovaném herním světě brzy po startu budete prohánět rychlostí parní lokomotivy brázdící železnice divokého západu.

Po Crusader Kings 3 představuje Victoria 3 další trefu do černého

Victoria 3 je další z her od Paradox Interactive, které kvůli svému zpracování a komplexnosti rozhodně nejsou pro každého. Když se hráč na tuto grand strategii chce vrhnout, musí se připravit na to, že mu nezajede pod kůži během pár hodin hraní. Je to spíše naopak. Cesta je to delšího ražení a stejně jako u řady deskových her, i tento titul se vám ho podaří nejlépe pochopit za chodu. Zažijete při tom hromadu starostí a především revolucí, ale jakmile do něj proniknete, automaticky si tak otevřete cestu k desítkám a možná stovkám hodin kvalitní zábavy.

Bavit vás tento kus bude díky řadě prvků. Primárním je však fakt, že si tu máte možnost nastavit za většinu světových velmocí kurz dle svého uvážení a následně pozorovat, kam je vaše volby a rozhodnutí vedou. Znovuhratelnost je díky nebývale rozsáhlé škále možností, voleb a různých náhodných událostí opravdu extrémní. Stejně jako Forrest Gump nikdy nevíte, co na vás v následujícím tažení čeká a může se jednat klidně o kampaň za totožný národ, jenž měl vaší pozornost v předchozích deseti až dvaceti hodinách.

Hlavním problémem celku je vysoká nepřístupnost. Ta sice není až tak extrémní jako u předchozího dílu, ale stále bych toto dílo neoznačil za přístupné. A dojmu rozhodně nepomáhá absence češtiny představující pro řadu hráčů vzhledem ke komplexnosti neřešitelný problém. Jakmile však hledáte grand strategii, která se dívá dále než Crusader Kings 3, nevadí vám absence lokalizace a to, že ji nerozlousknete během první hodiny, tak po Victoria 3 rozhodně sáhněte.

Verdikt

Victoria 3 je další komplexní grand strategií, která si pro řádné pochopení vyžádá řadu hodin hraní. Jakmile se vám do ní však podaří proniknout, je schopná vám nabídnout opravdu intenzivní strategický zážitek zacílený na éru rozpadu starých států a generování nových. Za sebe ji rozhodně doporučuji všem, kteří ovládají jazyk a nebojí se náročného startu spojeného s osvojením všech herních mechanik.