Poctivý japonský horor ze staré školy.
Série Project Zero (známá také pod názvem Fatal Frame) zažila svůj zrod a vzestup víceméně ve stejné době jako Resident Evil nebo Silent Hill, ale bohužel se jí nikdy nepovedlo dosáhnout stejného úspěchu a pozornosti, jako dvě slavnější "sesterské" série. Velmi pravděpodobně to souvisí s tím, že v těch ostatních hrách se používají klasické střelné zbraně, zatímco Project Zero se pro svůj soubojový systém spoléhá na poněkud obskurnější metodu "fotografování duchů". Přitom ale tohle fotografování probíhá stejně akčně, jako kdyby šlo o střelbu, jenomže to masovému publiku těžko vysvětlíte. Přesto jsme se ale letos dočkali návratu série, ačkoliv jde pouze o remaster pátého dílu, vydaného původně v roce 2015 pro konzoli Wii U.
- Platforma: PS5 (recenzovaná verze), PS4, X1, XSX|S, Switch, PC
- Datum vydání: 28. 10. 2021
- Výrobce: Koei Tecmo Games (Japonsko)
- Žánr: survival horor
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 13 GB
- Herní doba: 15+ hodin
- Cena: 999 Kč (Steam)
Stmívání na prokleté hoře
Hustými lesy zarostlá hora Mikami je odnepaměti místem rituálních sebevražd a spirituálních ceremoniálů, souvisejících s místními vodními zdroji a plochami, kterým lidé přisuzují nadpřirozené vlastnosti. V důsledku této historie najdete na úbočích i vrcholku hory několik chrámů a svatyní, stejně jako opuštěnou ubytovnu u jejího úpatí, zdecimovanou děsivou katastrofou. Opuštěna byla také jediná moderní lanovka a někteří říkají, že se za mlhavých nocí na hoře náhodně objevuje také dům posedlého spisovatele a badatele, který se snažil záhadnou moc "prokleté" hory rozluštit.
Jelikož odhalování místní záhady i skutečných rolí jednotlivých účastníků příběhu je jádrem napínavého příběhu hry, schválně se nebudu rozepisovat o dalších aspektech místních nadpřirozených jevů. Hora je zkrátka smrtelně nebezpečná, obzvláště po setmění nebo během mlhy či deště. Potulují se tam vražední duchové i démoni a na povrch se dere děsivá esence zla, snažící se naplno proniknout do našeho světa. Každopádně nechápu, jak mohli někteří recenzenti nebo i hráči prohlásit, že hra není (dostatečně) strašidelná. Sám jsem japonskými (herními, ale i filmovými nebo knižními) horory docela "odkojen", ale přesto mi dokázala atmosféra soumraku na hoře Mikami nahnat pořádnou husí kůži, stejně jako některé brutální výjevy vražd, sebevražd nebo poprav sedmiletých dětí. Nemluvě o tom, že se celkem pravidelně povedlo duchům a přízrakům na mě zaútočit tak nečekaně, až mi málem vypadl ovladač z ruky.
Atmosféra soumraku na hoře Mikami dokázala nahnat pořádnou husí kůži.
Napříč čtrnácti kapitolami hry vystřídáte postupně několik hratelných postav, jejichž osudy se navzájem proplétají a budete díky tomu sdílet třeba i vybavení a inventář mezi některými z nich. Většina kapitol je o průzkumu jedné z klíčových lokací v horách, nicméně dočkáte se i zajímavého osvěžení v podobě obrany vlastního domu před nájezdem démonických sil, které si pro vás po soumraku dojdou až do města. Fanoušci japonských hororů typu Ring nebo Kairo budou ve svém živlu a nejspíš hře odpustí dvojici jejích největších slabin: neohrabané ovládání během průzkumu a relativně pravidelné recyklování lokací.
Pomalý průzkum, divoká akce
Pohyb a průzkum v lokacích hry probíhá poměrně tradičně ve stylu žánru survival hororů z pohledu třetí osoby (kamera je dynamická, byť často "přichycená" na kolejnici). Občas musíte najít nějaký ten klíč, sbíráte zápisky s všemožnými nápovědami i vysvětlením příběhu, ale především se musíte rozhlížet po léčivých předmětech a "munici" do vaší zbraně, neboli různě silných filmech do vaší Camera Obscura fotografické zbraně. Po obsahové stránce je průzkumná složka hry ucházející a tradiční, nicméně nemálo ji znepříjemňuje pomalost a neohrabanost ovládání vaší postavy. Přesto si ale troufám tvrdit, že stojí za to překousnout tuhle jednoznačně největší slabinu hry - především proto, že vám to bohatě vynahradí naopak velmi povedené ovládání bojového systému.
Jakmile se vám do cesty postaví jeden z duchů nebo démonů, nastává čas přiložit k oku hledáček vaší kamery. V té chvíli se hra přepne do pohledu skrz něj a ovládání se změní ve velmi rychlé a dynamické, abyste vůbec měli šanci stíhat zaměřovat často rychle se hýbající protivníky. V případě DualSense ovladače na PS5 (vybaveného gyroskopickým pohybovým senzorem) máte navíc možnost "doměřovat" nuance a naklonění vašeho hledáčku otáčením ovladače, což funguje velmi přesně a citlivě. Pohromadě se systémem komb se tak fotografování nepřátel mění v divoký akční zážitek, za který by se nemusela stydět žádná automatová střílečka. Soubojové sekvence tak skvěle střídají pomalé sekvence průzkumu a představují velmi zdravé jádro hratelnosti celého titulu, který zároveň podpírá opravdu zajímavý lore a příběh.
Verdikt
Ke hře jsem se dostal trochu později a do jisté míry "odrazen" některými negativními recenzemi. O to větší bylo moje překvapení, že mne prakticky od začátku strhnulo zasazení i příběh, stejně jako velmi dynamický a zábavný bojový systém. Hra trpí nešikovným ovládáním během průzkumu a částečnou recyklací prostředí, nicméně její klady v čele s parádní atmosférou pro mne nakonec jednoznačně převážily.
