Recenze Somerville – boj se třetím rozměrem

Už v menu je jasné, že byť se vývojářské studio jmenuje jinak, hlavní autoři jsou stejnými lidmi, kteří pracovali v týmu Playdead na hrách Limbo a především Inside. Minimalismus, kterým jejich tituly oplývají, je znát na každém kroku, v grafice, zvukovém designu, vyprávění… Největší rozdíl mezi výše jmenovanými hrami a Somerville je ale třetí rozměr. Vyplatila se tahle sázka?

• Platforma: PC, Xbox One, Xbox Series X/S (recenzovaná verze)
• Datum vydání: 15. 11. 2022
• Vývojář: Jumpship
• Žánr: Logická adventura
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 10 GB
• Herní doba: 3–5 hodin
• Cena: 739 Kč (Xbox), 25 eur (Steam), titul je dostupný v předplatitelské službě Game Pass

Vystřízlivění

Na Somerville jsem se opravdu těšil, důvodem byl Inside. Zamiloval jsem si plynulost v pohybu i řešení hádanek. Začištěnost, s jakou vývojáři hru doručili, byla na poměry indie studia nevídaná. Od Somerville jsem očekával obdobnou prezentaci.

Zatímco stylizace a celkový dojem z vizuálu zůstává, ostatní jmenované mě překvapilo hned v první scéně. Kostrbatý pohyb, prolínání objektů a špatná orientace v prostředí. Jako by si s rozšířením své hry o třetí rozměr ukousli vývojáři příliš velké sousto.

Na první pokus jsem trefil tak polovinu dveří.

Bohužel, problémy, které odhalí Somerville hned na začátku, přetrvávají po celou hru. Mohlo by jít o banalitu, ale ve chvíli, kdy je samotný pohyb prostředím nadmíru nepohodlný až frustrující, těžko se dá dojem zachraňovat tím, že je prostředí na pohled hezké. Na první pokus jsem trefil tak polovinu dveří.

Uvažuj logicky. A doufej, že nic nepřehlédneš

Jako svou hlavní mechaniku představuje Somerville práci se světlem. To mohou hráči pomocí záhadných schopností, které v průběhu zhruba čtyřhodinového putování získají, využívat k prolamování nebo naopak jakémusi „zkamenění“ podivných mimozemských struktur. Nápad není špatný, ale všechno souvisí se vším. A to, co jsem popisoval dříve, se odráží i v řešení hádanek.

Primárně je prostředí plné podnětů a hra označuje místa k interakci spíš střídmě. Nejednou se tak z původně plánovaného řešení hádanky stává proklikávání všeho na obrazovce. Jindy zas máte cestu otevřenou a zradí vás nepřehlednost prostředí. Otvor ve zdi nebo v plotu, který je zasazen hlouběji v prostoru, může být nenápadnější, než se zdá. Nemluvě o pravidelných pasážích, kde autoři od hráčů vyžadují precizní skrývání ve stínech. Preciznosti nenapomáhá ani ovládání, ani nejasnost toho, kam stín skutečně padá.

Za záchranou rodiny, světa a vůbec

Abych hru pouze nekáral, musím jí přiznat už zmiňovanou audiovizuální stránku. Byť minimalističnost přichází i s jistými neduhy, převažuje dojem z opravdu pěkných výjevů. Audio design je taky na výši a nebál bych se ho označit za to nejlepší, s čím debut od Jumpship vyrukuje. Hudba sice zazní jen párkrát, o to víc ale podporuje atmosféru jednotlivých scén.

Hned od začátku navíc hra nastiňuje zajímavou zápletku. Útok mimozemšťanů, kontakt se zahádným humanoidem a vydání se na cestu za záchranou rodiny je ale pouze začátkem. Zhruba v polovině hry začnou nabírat události výrazně jiný směr a v posledních několika kapitolách se hra (trochu podobně jako Inside, ale ještě mnohonásobně víc) mění ve veskrze surrealistický zážitek.

To, že je něco zajímavé, neznamená, že je to dobré.

Ač bych si ale přál, aby byl konec uspokojující a já byl na sebe hrdý, že jsem trochu rozsypanou hratelnost překousl a že to stálo za to, opak je pravdou. To, že je něco zajímavé, neznamená, že je to dobré. Krásný vizuál nezastíní příliš abstraktní závěr, který nenabízí hráči několik možných interpretací, jak by bylo záhodno, ale nechává ho tápat v temnotách.

Neočekávaně nedotažené

Kéž bych mohl říct, že alespoň technicky je Somerville tam, kde se patří. Několik bugů se samozřejmě našlo, především jsem ale narážel na množství grafických glitchů nejen v ovladatelných sekvencích, ale i ve scriptovaných animacích. Jednou za čas se také objevila lokace, kde se začal obraz nepřirozeně škubat, což celkovému dojmu také nepřispělo.

Byť jsem vyjmenoval opravdu slušnou řádku negativ, Somerville není a priori špatnou hrou. Spoustu z řečeného bych dokázal autorům odpustit, pokud by klíčový nedostatek nespočíval v mých očích v konceptu hratelnosti. Třetí rozměr způsobuje paletu problémů, z nichž nejzásadnější je frustrující pohyb prostředím. Nakonec si dovolím tvrdit, že titul by klidně mohl fungovat v podobné 2,5 D perspektivě jako Inside, jelikož se stejně ve většině chvil pohybuje hlavní hrdina zleva doprava nebo častěji zprava doleva (což je také zvláštní rozhodnutí, ale budiž).