Zombie opět ovládly svět, a tak je nutno chopit se sekáčku na maso a vydat se do světa. Doma na nás čeká pár hladovejch krků.
Před několika lety se roztrhl pytel se všemi těmi nemrtvými, pomalými chudáky, kteří mají jen jediný cíl – jíst. Undead Labs jsou opět na scéně s pokračováním své úspěšné hry State of Decay. I v druhém díle budeme na každém rohu narážet na potácející se nešťastníky s neukojitelným hladem. Tentokrát je všechno ale větší a ambicióznější. Jestli to stačí ke vzniku kvalitního titulu si řekneme níže.
- Vychází na: Xbox One a Windows 10 (testovaná verze)
- Datum vydání: 22. května 2018
- Česká lokalizace: Ne
O zombie a lidech
Svět už není jako dřív. Nákaza (opět) ovládla celý svět a lidstvo se tomu musí postavit čelem. Přizpůsobit se nově nastolenému řádu chce hodně odříkání. Naštěstí venkov není natolik zamořen jako velká města, a tak se tu dá doslova vyžít. Právě sem, je situován druhý díl zombie survival akce. Chopte se vidlí!
„Hlavní náplní hry je totiž vytvořit soběstačnou komunitu, která v nemilosrdném světě dokáže přežít.“
Na začátku hry si vyberete dvojici charakterů (na vaší volbě ale stejnak pranic záleží). Nabídka je docela pestrá – manželský pár, partneři, přátelé, rodinní příslušníci. Stejně tak jako v reálném světě se nechci vázat čili jsem si i tady vybral dva kamarády a těšil se na pořádnou postapo broromanci. Po úvodní sekvenci, která funguje jako tutoriál, se dostanete na rozcestník a hra přichází s otázkou, v jaké oblasti bude vaše grupa operovat. Převážně se jedná o místo tu v horách, tu zase v údolí. Máte vybráno? Výborně! Právě v tomto okamžiku se totiž začínáte hrát naostro.
State of Decay 2 má sice příběh, ale jde spíš o slušnou vycpávací vatu než o to, abyste si na konci řekli jedno velké „Wau!“ Hlavní náplní hry je totiž vytvořit soběstačnou komunitu, která v nemilosrdném světě dokáže přežít. Dočkáme se tedy kombinace survival prvků s akčním kosením všeho, co se pohne a divně u toho bručí.
Co je doma to se počítá
První věcí, co musíte udělat je najít si nějakou tu budovu vhodnou pro život. Je to místo, předem označené na mapě, které se dá dobře přizpůsobit všemu co vám osud připraví do cesty. Jenomže nečekejte, že to bude úplně zadarmo. Nejdříve je nutné barák pořádně vyčistit od původních nájemníků. Tento problém je poměrně originálně pojat. Na vaší minimapě se ukáží jednotlivé místnosti domu, které je potřeba zkontrolovat a popřípadě z nich odstranit úmrčíky. Když máte hotovo rozsvítíte lampu a tím dáváte najevo, kdo je tady doma.
Mít střechu nad hlavou je dobrá věc, ale chtělo by to i trošku nějakou tu životní úroveň. Základnu si přizpůsobujete a vylepšujete podle toho, co vaši lidé potřebují. Postavit si můžete od záhonku, který obstará potraviny, ošetřovny (která se bude dost hodit až někoho z vás pokousají), přes ubikace až po elektrárnu, která vám bude dodávat energii a pevnost se tak stane nezávislá na externí zdroje jak hipízácká máma na koloběžce.
„Velká škála zbraní či věcí, které se jako zbraně dají použít, je poměrně obsáhlá a je jen na vás, s čím situaci vyřešíte.“
Jasně, samozřejmě že to má jeden háček. Výrobní materiály nerostou na stromě, a i kdyby ano, strom nemáte nikde poblíž. A tak vám nezbývá nic jiného než se vydávat do zamořených oblastí, kde na vás čeká již zmíněné akční část hry.
Žhavý zboží
Výpravy budete podnikat téměř pořád. Suroviny jsou nesdílnou součástí celkového úspěchu, a tak si kromě medikamentů a jídla budete muset obstarávat i nějaký ten stavební materiál. Na vašich cestách se ale nebudete prodírat jen regály nebo starými kůlnami. Stěžejní je nejprve zjistit si něco víc o vašem okolí. Kde se třeba nachází semeniště všech nemrtvých, kde získáte nějaký ten dopravní prostředek, nebo kde na vás čekají sousedé s otevřenou náručí připraveni vás hezky zaúkolovat. K tomuto zjištění dojdete nejlépe tak, že se dostanete na nějaký ten (Obi-Wanovský) „Highground“ a rozhlédnete se kolem. Postupně si označíte všechno, kam jen oko dohlédne a pak už cíleně navštěvujete ta místa, která jsou pro vaši aktuální misi důležitá. Samozřejmě nepůjdete s holýma rukama. Velká škála zbraní či věcí, které se jako zbraně dají použít, je poměrně obsáhlá a je jen na vás, s čím situaci vyřešíte. Střelné zbraně jsou sice účinné, ale pokud nemáte zrovna po ruce tlumič, je lepší podívat se na zoubek zombíkům hezky růčo. Holt je lepší vzít spravedlnost do vlastních rukou a pomocí sekáčku na maso, mačet nebo nožů se s uspokojivým pocitem pustit do podrobně krvavého kočkování. Ovšem problém nastává v okamžiku, kdy se vaše hračky opotřebí. Pokud zrovna nemáte v základně postavenou dílnu, nástroje si neopravíte a budete se muset ve světě porozhlédnou po jiné, nebo se vcítit do role dalšího z členů vaší party.
Něco jako rodina
Ano, mezi postavami, které žijí ve vaší komunitě si můžete libovolně přepínat. Každá z nich umí určitou činnost lepe či méně, ale postupem času i z průměrné maminy dokážou zkušenosti udělat mašinu na zabíjení. A tady se právě dostáváme k jádru pudla. Je úplně jedno, za koho hrajete, protože všechny postavy jsou stejné. Chybí jim propracovanější charakter, a tak vám ani nepřirostou k srdci, natož abyste brečeli, když se s jedním z nich budete muset rozloučit. Taková situace, kdy je zapotřebí říct někomu z vašeho týmu sbohem, může přijít poměrně brzo. Nakazí se a vy zrovna nemáte po ruce sérum, které by ho ze smrtící agonie dostalo. Přijde tedy okamžik přátelské „služby“. Kulka mezi oči v momentu, kdy vás váš kumpán prosí, ať to uděláte bezbolestně, by měla být silná (notabene když je smrt permanentní a toto rozhodnutí nelze vzít zpět), ale vy přitom spoušť stisknete takřka bez emocí. Proč taky, když je celková atmosféra nulová.
„Suroviny jsou nesdílnou součástí celkového úspěchu, a tak si kromě medikamentů a jídla budete muset obstarávat i nějaký ten stavební materiál.“
Těžká doba si žádá těžká rozhodnutími, to je jasné, ale vám je to tak nějak jedno. Dokonce i strach o život postavy, za kterou hrajete už pár hodin, mě minul velkým obloukem. Onu týmovost pozvedá kooperace pro další tři hráče, ale když se pustíte do hraní na vlastní pěst, je smysl pro kolegiálnost ta tam. Možná právě kvůli tomu mi celé State of Decay 2 přišlo prázdné a stereotypní. Vlastně stejný problém, týkající se atmosféry, jsem měl i u prvního dílu. Je to škoda. Survival titul bez emocí? Ajajajaj.
Těžkej průměr ve zpracování
Dostáváme se k tváři celého State of Decay 2. Nejvíce problémová mi přišla práce se světlem. Stíny jsou až moc ostré (to je nejlépe vidět v první sekvenci hry) a bez svítilny v temných koutech nevidíte nic dokonce ani za bílého dne. Ano může to být věc názoru, ale v některých pasážích je to opravdu do očí bijící. Celková vizuální stránka je naprosto obyčejná, ničím nevyčnívá a mnohdy působí až zastarale. Tím nejvýraznějším problémem je ale velká dávka všemožných bugů. Postavy se zasekávají v prostoru i čase, textury blikají o sto šest, auta podivně poletují po vozovce. Jediné, co zachraňuje nějaké to smyslové vnímání je poměrně dobře zvládnutý zvuk. Při střelbě z pušek se hezky rozléhá do dálky a zní poměrně reálně a stejně na tom je i dabing, jenž se taktéž povedl. Bohužel to je ale vše, co po téhle stránce titul může nabídnout.
Celkově se nejedná asi o špatnou hru a v hodnocení jsem pravděpodobně kritičtější, ale jak ve hře, která staví na otázce života a smrti chybí napětí a atmosféra, tak je něco špatně. Možná je to ale jen tím, že je trh už všemi těmi zombie hrami, filmy, komiksy atd. přesycen a nic na tom nezmění ani State of Decay 2, přicházející s pár dobrými nápady, které bohužel ke dnu stahují nemrtvé ruce průměrnosti a špatně využitého potenciálu. Naštěstí cena není tak hrozná, a navíc lze State of Decay 2 hrát bez nutnosti koupě díky zařazení do programu Xbox Game Pass (funguje i na Windows 10).
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.
Verdikt
Revoluce se nekoná. Místo toho přichází survival titul, který i přes pár dobrých nápadů je sžírán zaživa naprosto průměrným zpracováním, absencí atmosféry a mnoha bugy a celkovými nedodělky. Naštěstí přichází s pár originální nápady při stavbě základny, dobře zpracovaným ozvučením a přijatelnou cenou.
