Recenze Stellar Blade - božská krása

V poslední době je nejen ve videohrách na vzestupu žánr tzv. "kosmického hororu", inspirovaného dílem spisovatele H. P. Lovecrafta. Je to žánr, který tematicky i vizuálně staví na konceptu hrůzy tak nezměrné, prázdnoty tak nekonečné, temnoty tak bezedné či bytostí tak cizích a odlišných, že na to v lidském slovníku chybí výrazy a lidská mysl se hroutí pod tou představou. Pokud je ale na jedné straně pomyslného spektra tahle hrůza, co je na té druhé straně? Jakási nezměrná krása, nedosažitelná vznešenost, božská nádhera, pro kterou nám také chybí slova a zanechává nás v ohromeném úžasu. Tímto vznešeným elementem je prosycena třeba velká část hry Elden Ring: ohromující vznešeností a krásou některých bytostí či lokací (dokonalým zosobněním tohoto jevu je závěrečný boss). A tento element je silně přítomen i ve hře Stellar Blade, podtržen nejen estetikou, ale také nevídaným technickým zpracováním či úchvatnou hudbou.

• Platforma: PS5
• Datum vydání: 26. 4. 2024
• Výrobce: Shift Up (Korea)
• Žánr: Akční adventura
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 30 GB
• Herní doba: 30+ hodin
• Cena: 1799,- Kč (Alza)

Jedna z "těch" her

Během hraní jsem narážel na pasáže tak absurdně megalomanské či tak nezvykle detailně propracované, že mne opakovaně napadlo: taková hra zkrátka nevznikne jen tak, tradičními metodami vývoje. Takhle vznikají pouze výjimečné hry, kde do tvorby autoři nalijí absolutně všechnu péči, které jsou schopní, přičemž zároveň mají dostatek času a financí, aby si to mohli dovolit. Korejské studio Shift Up mělo záměr po úspěšných mobilních hrách přejít k AAA hrám pro počítače a konzole (v roce 2019 to ještě byly PS4 a X1), pro což si také licencovali uznávaný Unreal Engine 4, aby z jeho grafických možností vyždímali maximum. Jejich hra, v té době přezdívaná "Project Eve", zaujala zástupce firmy PlayStation natolik, že s nimi uzavřeli smlouvu na konzolovou exkluzivitu a hru nasměrovali na novou generaci svého stroje, PlayStation 5).

Takhle vznikají výjimečné hry, do kterých autoři nalijí absolutně všechnu péči.

Tento krok vyslal tvůrcům hry jasný signál, že se jim opravdu daří stavět něco mimořádného a zároveň považovali exkluzivní dohodu s PlayStation za prestižní příležitost ukázat celému světu, čeho jsou schopní. Podpořeni těmito faktory i novou finanční injekcí tedy ještě přitlačili na pilu a výsledkem je opravdu hra, která místy působí, jako kdyby se tvůrci vyloženě předváděli - ať už to jsou absurdní grafické detaily na postavách i prostředí nebo třeba naprosto megalomanské pasáže s útěkem hroutícím se prostředím, které jako kdyby vyzývaly na souboj sérii her Uncharted s jejími "filmovými momenty". Tahle hra mne zkrátka znovu a znovu zarážela absurdní kvalitou zpracování, kterou rozhodně není možné přehlédnout. Pokud jde o celkový dojem z vizuálu hry, měl jsem obzvláště v poslední třetině hry pocit, že hraji jednu z malé hrstky skutečně "next-gen" titulů, přičemž srovnání snese snad pouze s vizuálem hry Ratchet & Clank: Rift Apart.

Měl jsem pocit, že hraji jednu z malé hrstky skutečně "next-gen" titulů.

Soumrak lidstva

Příběh vypráví o ponuré budoucnosti lidstva, které bylo téměř dokonale vyhlazeno monstry přezdívanými "Naytiba". Části populace se povedlo uniknout na orbitální stanici přezdívanou "Kolonie" a hrstka lidí přežívá také v posledním pozemském městě Xion, kterému ale dochází zásoby i zdroje energie. Hlavní hrdinkou je bojovnice EVE, seslaná s výsadkovým týmem spolubojovnic jako sedmá výprava na povrch Země, aby se pokusila zlikvidovat jednu z největších Naytib. Výsadek je ale brutálně zmasakrován a samotná EVE přežije pouze díky tomu, že ji vážně zraněnou zachrání průzkumník z Xionu jménem Adam. S jeho pomocí a za podpory několika dalších obyvatel města se následně EVE vydává na výpravy za získáním zdrojů pro umírající poslední město i odhalením lokace nejmocnější Naytiby - naděje spočívá v tom, že podobně jako včelí úl, také Naytiby by mohly padnout, pokud bude zničena jejich "královna".

Sedmá výprava na povrch Země, s cílem zlikvidovat jednu z největších Naytib.

Celková zápletka je zajímavá a nabízí nejen napínavé hledání nejmocnější Naytiby, ale také postupné odhalení historie celé války v zapomenutých podzemních laboratořích, tak trochu ve stylu Horizon Zero Dawn. Můžete se tedy spolehnout i na pár dramatických zvratů a odhalení, z nichž minimálně některé překvapí i dlouholeté fanoušky žánru. Není žádné tajemství, že tvůrce pro jejich hru inspiroval titul Nier Automata, nicméně nečekejte doslovnou kopii. Ačkoliv mne tedy odhalování záhad a osudu tohoto světa i jeho postav hodně bavilo, musím přeci jen ukázat na určitý aspekt příběhu jako na jednu z mála slabin, konkrétně pokud jde o dialogy. Jakkoliv je nosný příběh silný, dialogy samotné jsou velmi jednoduché až naivní, přičemž na nepřirozenosti jim dodává také určitý styl, kterého jsem si všiml u více korejských her i filmů - jde o ponechávání některých vět nedokončených, což místy působí zkrátka podivně.

Survival horor pasáže

Již před měsícem jsem ve svých dojmech z dema upozorňoval na krátký náznak přítomnosti střelných zbraní i strašidelnějších pasáží ve hře. To jsem ale ještě zdaleka netušil, jak moc budu mít pravdu a nakolik tyto dva elementy budou ve hře vynikat. Pokaždé, když sestoupíte do jedné z těch tajných podzemních vojenských laboratoří ze začátku válečné éry, hra se víceméně dokonale přepne do žánru survival hororu, takže se během opatrného průzkumu potemnělých chodeb musíte soustředit kromě jiného na zásobu lékárniček i střeliva. Navíc vám hra zcela vypne možnost boje na blízko v těchto lokacích (příběh obsahuje "technické" vysvětlení tohoto jevu), takže se opravdu jedná o citelně odlišný herní žánr, než zbytek hry - připomíná zkrátka Resident Evil nebo Dead Space.

Hra vám zcela vypne možnost boje na blízko v těchto lokacích.

K dispozici přitom máte několik zbraní, jejichž sílu, formu i třeba množství munice si postupně odemykáte a vylepšujete ve stromu schopností. Kromě relativně klasické pušky je zde brokovnice, odpalování několika předem "uzamknutých" naváděných raket na cíl nebo energetický paprsek, který vás na chvíli znehybní a odzbrojí, než se dostatečně nabije a odpálí. Také nepřátelé jsou v těchto pasážích hry unikátní a často jsou v potemnělých koutech laboratoří poschovávaní tak, aby vás zaskočili nebo rovnou i vylekali. Právě zde nejvíce oceníte přítomnost drona, který vám létá nad hlavou a svítí reflektorem tam, kam se zrovna díváte. Samozřejmě nechybí ani bossové s unikátními mechanikami pro tyto pasáže. Jakkoliv je zbytek hry také skvělý, jakožto velký fanoušek survival horor žánru a stříleček jsem si právě tyto segmenty hry užil nejvíce.

Akce, obtížnost a mise

Většinu hry ale samozřejmě budete bojovat nablízko, ať už v relativně sevřenějších koridorech ruin rozpadlých měst nebo v otevřené krajině zdevastované pustiny. Souboje nablízko mají svým tempem i zaměřením rozhodně blíže k soulslike žánru než k divokým rubačkám typu Devil May Cry nebo Bayonetta. Jsou o zlomek pomalejší a zásadní roli v nich hraje schopnost odrážet údery protiúderem nebo úskokem. Obě tyto mechaniky často děsí hráče s pomalejšími reflexy, ale zde máte možnost je postupně citelně usnadnit jak odemykáním souvisejícího stromu schopností, tak speciálním vybavením. Ve výsledku jsem si tedy jistý, že naprosto každý hráč bude schopný hru dokončit, obzvláště na nižší z nastavitelných obtížností. To ale neznamená, že by vám občas nějaký ten boss nedal zabrat, než ho natrénujete. Každopádně platí, že soubojový systém je velmi zábavný a díky skvělým mechanikám, animacím nebo třeba i haptické odezvě budete mít vyloženě radost z každého úderu či gymnastického manévrování vaší postavy. Kromě vašeho unikátního meče jsou střelba nebo granáty k dispozici i během bojů v otevřeném světě.

Souboje nablízko mají blíže k soulslike žánru než k divokým rubačkám.

Naštěstí tohle není jedna z těch her, kde byste nestihli nebo nemohli během průchodu odemknout všechny své schopnosti. Ačkoliv je jich docela hodně, hra nabízí prakticky neomezenou možnost se vracet do starších lokací a farmit tam zkušenosti. Kromě toho je ve hře také mnoho vedlejších misí, které vám okoření aktuální lokaci i vás občas pošlou do těch již prozkoumaných. Některé z nich jsou nudnější (zabít určitý počet určitých nepřátel), ale jiné jsou nápaditější, příběhové a odemykají třeba i nové části mapy s různými překvapeními, nebo lepší nabídku zboží i několika obchodníků. Pokud se vám hra bude líbit a soubojový systém vás bude bavit, nejspíš rádi všechny vedlejší mise splníte - osobně jsem třeba vyloženě chtěl pomoci několika mým oblíbeným postavám s jejich záležitostmi. Musím ale uznat, že se občas může dostavit pocit nastavované kaše nebo recyklovaného obsahu.

Audiovizuální nirvána

Jak již bylo mnohokrát řečeno, hra je mimořádně nádherná a to jak po estetické, tak i po technické stránce. Týká se to jak půvabných postav, tak místy opravdu megalomanských bossů, nádherných krajin s rozpadajícími se troskami měst a také všemožných speciálních efektů, doprovázejících divokou a místy skutečně epickou akci. S ohledem na zápletku hry a zveřejněné upoutávky asi nikoho nepřekvapí, že se podíváte také do vesmíru, přičemž celá pasáž s výstupem napříč gigantickým "orbitálním výtahem" patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy ve hrách viděl. Vaši půvabnou hrdinku si můžete obléct do několika desítek postupně odemykaných oděvů, ale také třeba zcela změnit její účes. Navíc bych si troufnul tvrdit, že ve hře najdete i půvabnější postavy, než je ona.

Hra je mimořádně nádherná po estetické i technické stránce.

Hra nabízí trojici grafických režimů, které jsme podrobně rozebrali v tomto našem speciálu. Poučen informacemi z něj jsem většinu odehrál v nastavení "balanced", kde hra vypadá na velké 4K televizi nádherně a ostře, přičemž zároveň běží většinu času blízko 60 snímkům za vteřinu (s občasnými propady směrem k 50, za podpory VRR). Jediné citelnější škobrtnutí plynulosti jsem zaznamenal, pokud došlo k explozi několika výbušných barelů zároveň - z nějakého důvodu tato konkrétní mechanika není ideálně optimalizována, ale objeví se ve hře jen občas. Na žádné další technické problémy jsem nenarazil. Výborný dojem dělá také mimořádně epická orchestrální hudba, na které se podílel jeden ze skladatelů Nier Automata soundtracku. Zároveň ale hra používá také dojemné melancholické písně pro klidnější pasáže ve zničené krajině. Anglický dabing je kvalitní, ačkoliv občas možná tak docela neladí se vzhledem postav.

Závěrečné dojmy

Je to otřepaná fráze, ale opravdu zde platí, že tak trochu závidím těm, kdo hru mají teprve před sebou. Jsem si docela jistý, že na vás čeká podobná kombinace nadšení a úžasu, jakou jsem u jejího hraní zažil já. Pokud jste tak ještě neučinili, doporučuji si tedy náležitě vyčistit kalendář na víkend - ačkoliv má být venku nádherně, troufnu si tvrdit, že tahle hra je ještě hezčí. Pokud byste šli odhodlaně pouze za plněním hlavních příběhových misí, hádám že vám hra zabere zhruba dvacet hodin. Pokud ale budete plnit i ty vedlejší, snadno to bude dvojnásobek. Na konci hry vás čeká těžké rozhodnutí a následně jeden ze tří možných závěrů příběhu - pro ten nejlepší zřejmě musíte mít splněny všechny vedlejší mise ve hře. Odemkne se vám také nová obtížnost a další bonusy pro druhý průchod hrou.