Recenze The Great Ace Attorney Chronicles – skrytý klenot

Společnost Capcom pro vás asi nebude žádnou neznámou, udělala si jméno nejen v domácím Japonsku, ale také ve světě. Na kontě má známé značky jako Resident Evil, Devil May Cry, Monster Hunter, Dead Rising a další. Mimo jiné k nim patří také na západě nepříliš známá série Ace Attorney. Její historie se začala psát roku 2001, kdy vyšla hra s názvem Phoenix Wright: Ace Attorney, a od té doby jsme se dočkali hned několika přímých pokračování i spin-offů. Mezi ně patří také dva díly minisérie The Great Ace Attorney, které vyšly původně pouze v Japonsku pro systém Nintendo 3DS v roce 2015, respektive 2017.

Capcom si ale po poměrně úspěšném portu původní trilogie (který už má na kontě přes milion prodaných kopií) rozhodl znovu vydat také dva zmiňované spin-offy v kolekci pod názvem The Great Ace Attorney Chronicles. Dočkali jsme se na všech hlavních platformách (kromě Xboxu) a především si hru mohou konečně užít hráči z celého světa. Tentokrát totiž nevyšla pouze pro Japonsko a hlavně jsme se dočkali oficiální anglické lokalizace. Do hry jsem se samozřejmě jakožto fanoušek série ihned pustil a po téměř dvou týdnech strávených hraním se konečně můžu podělit o svůj verdikt.

• Platformy: PC (recenzováno), PlayStation 4, Nintendo Switch
• Datum vydání: 27. 7. 2021
• Vývojář: Capcom
• Vydavatel: Capcom
• Žánr: Adventura, vizuální novela
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 5 GB
• Herní doba: přibližně 70–100 hodin
• Prodejní verze: Digitální
• Cena: 39,99€ (Steam, Nintendo eshop), 1 049 Kč (PS Store)

Právnické eso

Pokud znáte sérii Ace Attorney, tak dobře víte, že hlavním hrdinou je obhájce Phoenix Wright. A přestože příběh obou dílů The Great Ace Attorney není s hlavní sérií nijak spjatý a můžete si je zahrát bez jakékoli znalosti této série, určité pojítko tu přece jenom je. Jde právě o hlavního hrdinu, kterým je Ryunosuke Naruhodo, předek Phoenixe Wrighta. V jeho roli se podíváte do Japonska a především do Velké Británie ve Viktoriánském období, konkrétně na úplném konci 19. století.

Hratelnost se od hlavní série příliš neliší. Stále jde o kombinaci adventury a vizuální novely. Vaším úkolem je vždy vyšetřit místo činu, hledat důkazy, následně u samotného soudu vyslýchat svědky a samozřejmě dokázat nevinu vašeho klienta. I přesto jsou tu ale dvě zásadní novinky, které byste ve hrách s Phoenixem Wrightem hledali marně. Konkrétně jde o Summation Examination a Dance of Deduction.

Tanec Herlocka Sholmese

První zmiňovaná mechanika se přímo pojí s tím, jak v této hře funguje britský soud. Na rozdíl od toho v Japonsku totiž nespoléhá pouze na soudce, ale také na porotu. A právě tu budete během summation examination vyslýchat. Vaším úkolem je zjistit nesrovnalosti mezi jednotlivými vyjádřeními porotců a poukázat na ně, což může ve výsledku vést k novým odhalením, které drasticky změní průběh celého soudu.

Další novinkou je pak zmiňovaný Dance of Deduction, jehož název asi mluví sám za sebe. Jestli jste si chtěli zatančit se slavným detektivem Sherlockem Holmesem (tedy v tomto případě Herlockem Sholmesem) a naplno u toho zapojit vaše mozkové buňky, nyní je vaše příležitost. V Dance of Deduction nejprve Herlock představí svou teorii, která ale není správná a vy musíte jeho klíčová slova maličko poupravit, abyste došli k pravdě. Ze začátku jsem si tuto novinku opravdu užíval, ale musím říct, že po nějaké době se stala trochu otravnou. Už mi totiž bylo jasné, že teorie, kterou Herlock vytváří, není pravdivá, a jen jsem netrpělivě čekal, až mi hra umožní, abych ji opravil. O to víc jsem byl ale nadšený z úplně finálního „dedukčního tance“, ve kterém klíčová slova odhalujete přímo. Vše tak bylo mnohem plynulejší, je jen škoda, že tento styl vývojáři nezvolili pro celou hru.

Už jsem zmínil Herlocka Sholmese, ale jsou tu samozřejmě i jiné zajímavé postavy. Naruhodův nejlepší přítel Kazuma, věrná soudní poradkyně Susato, detektiv „Fish and Chips“ Gregson, obávaný žalobce van Zieks, tak trochu paranoidní spisovatel Sóseki Nacume (který mimochodem skutečně existoval) a spoustu dalších. Ace Attorney spoléhá na dobře napsané postavy a ani tyto hry nejsou výjimkou. Dialogy mezi nimi působí přirozeně a pochválit musím především humor, kterým už je tato série poměrně proslulá. Vtípky totiž nenajdete jenom v dialozích, ale také přímo u některých postav, jejichž jména jsou často výsledkem různých slovních hříček.

Pouze pro vytrvalé

Tady se ale dostáváme k zásadnímu problému. Série Ace Attorney využívá opravdu pestrý anglický slovník a dobrá znalost jazyka je tak naprostou nutností, pokud si tyto hry chcete užít. A věřte mi, že i zkušený mluvčí se občas při hraní bude muset podívat do slovníku. Kromě soudních výrazů zde totiž najdete také různá zastaralá a nepříliš používaná slova, ale i spoustu slangových výrazů či zkrátka jiných britských dialektů, které jsou vyjádřeny textem. Ve hře to funguje perfektně a postavy jsou tím mnohem uvěřitelnější, neboť každá z nich používá trochu jiný slovník, je to ale bohužel obrovská překážka pro ty, kteří anglicky moc dobře neumí. Anglickou lokalizaci jako takovou musím nicméně opravdu pochválit, protože byste pomalu nepoznali, že jednotlivé dialogy byly původně napsány v japonštině. Všechny vtipy a narážky jsou perfektně přizpůsobené pro západní publikum.

Další potenciální překážkou je pak herní doba, která je opravdu vysoká. Dohromady jsem v obou hrách strávil zhruba 90 hodin (herní doba je však velmi individuální a závisí především na vaší rychlosti čtení) a osobně si myslím, že by se obě hry daly trochu zkrátit. Někdy se ocitnete uprostřed poměrně bezpředmětné konverzace, která sice pobaví, ale pro příběh není příliš důležitá a vy jen čekáte, až se konečně dostanete do akce. Je to škoda, protože tempo hry je po většinu času zvolené dobře, ale v některých momentech opravdu kolísá.

Příběh bez vaty

Konečně se dostáváme k příběhu, který je už tradičně rozdělen na 5 případů pro každou hru, celkově jich je tedy 10. A na rozdíl od hlavní série zde nenajdete žádné fillery, každý případ je pro hlavní příběh svým způsobem důležitý a vše vyvrcholí v naprosto grandiózním finále, které považuji za nejlepší případ celé série. Ani ty ostatní ale vůbec nezaostávají, bavily mě všechny a u žádného nemůžu říct, že by byl vyloženě slabý. Během hraní narazíte na nespočet zvratů, které sice občas očekáváte, ale spousta z nich vás rozhodně zaskočí. A co víc, většinou k nim dojdete za použití vyslýchání svědků, předkládáním důkazů a především vaší vlastní logiky. To přece jenom vždycky potěší víc, než kdyby vám hra odpovědi na jednotlivé otázky naservírovala pod nos. Ale pokud se chcete o tento zážitek ochudit a zkrátka si jen užít příběh, je tady pro vás Story Mode, který hru hraje zcela za vás. Osobně jej ale moc nedoporučuji, neboť tím v podstatě zaplatíte 40 eur za walkthrough, které už teď bez problémů najdete na YouTube.

Věnovat se samozřejmě musím také vizuální stránce, která je na velmi dobré úrovni. Obě hry sice byly původně vydány pro hardwarově slabší Nintendo 3DS, ale na dnešních zařízení vypadají díky vyššímu rozlišení opravdu dobře. U některých postav je sice znát, že jim nebyla věnována tako péče jako těm hlavním, ale to je pochopitelné. Jedinou větší výtku mám v tomto ohledu k anti-aliasingu, který nefunguje zrovna nejlíp, čehož si všimnete především v záběrech na celou soudní síň. Takových naštěstí není mnoho, takže to není zase tak velký problém. Přesto by na tom do příště měli vývojáři zapracovat.

Capcom ve svém živlu

Skvělý příběh a pěkný vizuál už jsem tedy zmínil, ale je tu ještě jeden aspekt, v němž obě hry vynikají. Řeč je o soundtracku, který je zkrátka výborný. Capcom opět potvrdil, že je absolutní mistr, co se týče zvuku. Jednotlivé skladby se ke hře opravdu hodí, vytváří skvělou atmosféru a vždy začnou hrát v ten správný moment. Poslední případ má pak dokonce vlastní verze některých skladeb, které působí tím správným epickým dojmem a už od začátku je vám jasné, že se pouštíte do velkého finále. Nejraději bych vás nyní odkázal na celý soundtrack, který s radostí poslouchám i po dohrání, ale vzhledem k tomu, že názvy některých skladeb obsahují spoilery, bych byl radši opatrný.

Po zvukové stránce je tu ještě jeden prvek, který bych chtěl probrat, a tím je samozřejmě dabing. Pokud jste se už se sérií setkali, určitě dobře víte, že jsou zde nadabované hlášky jako „Objection!“, „Take That!“, „Hold It!“ a nově také „S’cuse me!“ či moje oblíbené „Shut Up!“. Ale v The Great Ace Attorney se vývojáři rozhodli pro dabing i v některých důležitých scénách, které byly v minulých dílech odvyprávěné čistě textově. A nerad to říkám, ale bylo to tak lepší. Zatímco hlášky jsou nadabované skvěle, jednotlivé dialogy už tolik ne a občas působí až trochu komicky. První TGAA to má přitom vyřešené velmi dobře a obsahuje několik pěkně udělaných cutscén, v druhé hře ale z nějakého důvodu chybí a dabing při statickém obrazu zkrátka působí poměrně laciným dojmem. Řešení by bylo buď dabing odstranit úplně, nebo použít cutscény jako v první hře. Tento kompromis ve výsledku trochu kazí jinak výborné a emotivní finále. Z pohledu celé hry je to ale jen malá vada na kráse.

Pokud jste dobrým znalcem anglického jazyka, máte dostatek trpělivosti, chcete si užít napínavý příběh s výborně napsanými postavami a zapojit u toho mozkové buňky, The Great Ace Attorney Chronicles je hra pro vás. Kvalita jednotlivých příběhů mě velmi příjemně překvapila, což mě dostalo až k myšlence, že obě hry mě bavily víc než jakýkoli díl hlavní série, které jsou přitom také velmi vydařené. Snad jediný titul, jenž s nimi drží krok, je spin-off Investigations 2, který bohužel nikdy na západě nevyšel, ale k dispozici je alespoň velmi vydařený fanouškovský překlad. A kdo ví, třeba pokud bude mít The Great Ace Attorney Chronicles úspěch, dočkáme se i znovuvydání dalších starších dílů či plnohodnotného pokračování hlavní série.