Spin-off řadových dílů série Yo-kai Watch je ve své podstatě něco jako Ghost Busters po Japonsku. Může ale tento koncept vůbec dobře fungovat a být ještě zábavný?
Dovolím si nestoudně tvrdit, že na západě neměla série Yo-kai Watch vůbec na růžích ustláno. Nebo možná právě na těch růžích, jen byly před hozením na postel všechny růže zbaveny okvětních plátků, otrhaly se z nich lístky a zbyly tak pouze holé větvičky s obřími trny. I když se Level-5 hodně snažil, a časem se k nám dostal i merch v podobě sběratelských Yo-kai medailí, pořadačů a několika verzí „funkčních hodinek”, stejně se nepodařilo ani v nejmenším ohrozit lídra v odvětví lovu malých potvůrek, ze kterých si postupně ve hře děláte kamarády a vrháte se s nimi následně do boje.
Na druhou stranu za to částečně můžou i sami vydavatelé. Pokud totiž jde o většinu nejlepších her z Japonska, musí na ně západní fanoušci čekat často i několik let, než se jim konečně dostanou do rukou. Což je bohužel i případ tohoto spin-offu série Yo-kai Watch. Vzhledem k tomu, že se k nám ale třetí díl série pravděpodobně vůbec nedostane (i přes to, že se neodehrává v Japonsku ale v Americe), můžeme být rádi, že nám jej Level-5 konečně naservíroval, a to rovnou ve dvou chodech. Jak už tak bývá zvykem.
Bez Ashe... tedy bez Natea a Kate
Už od prvního spuštění hry Yo-Kai Watch Blasters: Red Cat Corps nebo White Dog Squad je jasné, že klasický Pokémonní vzorec “bojuj, pochytej, shromažďuj a buduj silnou skvadru”, tady funguje trošičku jinak. Tvůrci si totiž dovolili odstranit z příběhu lidského prostředníka, a tak ovládáte přímo yo-kaie. Zbytek se už od řadových dílů série moc neliší. Nezměnil se pohled shora dolů na město Springdale, navštívíte stará známá místa plné yo-kaiů, budete se s nimi přátelit a samozřejmě budete také bojovat s bossy. Je tady ale přeci jeden hlavní a podstatný rozdíl. Bitvy se nyní odehrávají v reálném čase a spíše, než že se zase budete spoléhat na automatickou akci vašich bojovníků, musíte se do boje aktivně zapojit.
„Bitvy se nyní odehrávají v reálném čase a spíše, než že se zase budete spoléhat na automatickou akci vašich bojovníků, musíte se do boje aktivně zapojit.“
Už před pár roky jsem někde v recenzích japonské verze četl přirovnání, že se jedná spíš o akční RPG pro děti. Takové pestré, barevné a okouzlující Diablo v pokémonním stylu. A podle mne jde o ten nejlepší, všeobsahující popis. V závislosti na verzi, kterou si koupíte, začnete s Jibanyanem nebo Komasanem, ale když vám ani jeden nesedí, můžete je vyměnit prakticky za jakéhokoli dalšího yo-kaie, se kterými se postupně setkáte a stanete se přáteli. Jak jste už zvyklí, získáte jeho medaili, kterou si přidáte do svého Medallia. Ale ať už hrajete za jakékoli stvoření, stáváte se ve hře členem hlídky Blasters, se kterou jsme se mohli poprvé setkat během šílené minihry Terror Time, a vrháte se ve čtyřech na nejrůznější mise.
Operovat budete z budovy bývalé požární stanice, a protože máte v recepci you-kaie Blizzie a v garáži čeká Blastermobile (vypadající až podezřele jako Ecto-1), hra se tak ani nesnaží skrýt inspiraci filmy Ghostbusters. Jen pro zajímavost, původní japonský název hry se dokonce překládá do angličtiny spíš jako Busters, než jako Blasters. A aby toho nebylo málo, maskot série Whisper se tak trochu podobá zelenému Slimerovi.
Hurá do akce!
Co se týče samotných yo-kaiů, není třeba složitě jednotlivé potvůrky představovat. Jejich vzhled a ani schopnosti se neliší od klasických her. Každý patří k určitému rodu a mají své charakteristické atributy. V boji mají svou specifickou roli a poskytují tak skupině určitou taktickou výhodu. Někteří z nich jsou bojovníci, ideální pro útoky na blízku, jiní fungují jako tanky, pro zaměstnání pozornosti nepřátel a blokování útoků, další jsou rangeři, pro útoky na dálku, a nakonec tady máme healery, kteří… no prostě hlavně léčí ostatní. Takže je pouze na vás, koho si vyberete a jak si svůj tým vybalancujete.
Nicméně dost hodně bude záležet právě na vás a vašich volbách. Přes nesporně funkční RPG systém, jsou vaše rozhodnutí klíčová. Levelování postav provádíte totiž ručně a spotřebováváte při něm speciální Oni orby. Ty občas získáte z poražených nepřátel, někdy je najdete při průzkumu města nebo jako odměnu za splnění misí. Získané množství se časem zvětšuje, ale zároveň se se zvyšující úrovní yo-kaiů zvedá i požadované množství na přechod na vyšší level.
To by ještě nebyl největší problém, ale protože si časem můžete dokoupit výbavu, nechat si vyrobit speciální předměty anebo třeba sloučit yo-kaie s nějakým materiálem a vytvořit si potvůrku úplně jinou, je Oni orbů stále nedostatek. Na vše potřebujete kromě různých ingrediencí i orby, a tak se dost často budete rozhodovat, jestli si koupit lepší amulet, pošoupnout yo-kaie na další stupeň nebo ho raději nechat vyvinout ve vyšší verzi. Nabízí se i možnost nechat některého úplně zmizet a vysublimovat z něj vlastnosti, které přidáte aktuálně aktivnímu yo-kai. Ale opět za úplatek v podobě orbů.
Jen tak se toulat městem
S ostatními yo-kaii se dostanete do křížku hned ve třech různých režimech. Ze začátku máte přístupný pouze příběhový režim, ve kterém se postupně posouváte dál. Občas je vám nabídnuta nějaká vedlejší mise nebo i série úkolů, nemající sice s hlavním dějem nic společného. Najdete zde úkoly jako porazit nějaké konkrétní množství nepřátel, ochránit kamarádského yo-kaie nebo posbírat určité množství předmětů. No a na konci každé kapitoly vás čeká odpovídající souboj s bossem. Se všemi jste se již mohli setkat v klasických dílech série, ale tentokrát je souboj zasazen do plně 3D prostředí a taktika se tak od posledně dost liší. Dokončení každé z deseti kapitol zvyšuje vaše hodnocení, a to přináší do bývalé požární stanice nové a nové funkce.
Stane se ale občas, že už je síla vašich svěřenců nízká a budete muset posbírat nějaké orby navíc a nalevelovat si. Buď můžete znovu projít některé kapitoly nebo můžete vyrazit na hlídku. Patrola je další z herních režimů, při které máte předem daný časový limit, ve kterém se musíte vrátit zpět na základnu. Patrolování je ideální pro sběr Oni orbů, tréningu boje s yo-kai a sbírání různých předmětů do výbavy. Každá oblast, ve které se budete pohybovat, má svou charakteristickou skvadru tvorů, takže se je navíc můžete pokusit získat jako přítele. K tomu slouží velmi jednoduchá QTE akce, kde pouze jednoduše mačkáte klávesu A a chytáte srdíčka.
„Všechny režimy navíc můžete projít sólově nebo s kamarády v lokální či on-line kooperaci.”
Posledním režimem, který se otevře v průběhu páté kapitoly, jsou čisté boje s bossy, které jste již porazili v příběhovém režimu. Navíc se vám po porážce základní verze bosse zpřístupní jeho silnější varianta a pak ještě jedna, extrémně náročná na porážku. Důvodem, proč jít znovu do křížku s bossy je několik. Je tu možnost odemknout vzácné předměty, jako jsou například mince, které můžete vložit do Crank-A-Kai automatu, anebo získání materiálu pro fúzi s yo-kaii a možnost vytvořit tak úplně někoho jiného.
Všechny režimy navíc můžete projít sólově nebo s kamarády v lokální či on-line kooperaci. Spolu se čtyřmi přáteli můžete dosytosti sbírat Oni orby a předměty a dalším podstatným důvodem, proč se spojit s ostatními hráči, je možnost zkompletování celé sbírky yo-kaiů. Někteří jsou jako obvykle exkluzivní pro každou z verzí hry, a tak je jedinou možností výměna spojením s jiným hráčem a výměna.
Vraž mu ránu!
Boj samotný vás v ničem moc nepřekvapí. Na výběr je základní útok pod A a dva další buď speciálními útoky nebo schopnosti, které pro opětovné použití vyžadují určitý čas. Problém je ale v tom, že ani jedna vyzkoušená postava nenabízí zrovna hodně možností, jak taktizovat a za celou dobu hraní jsem nenašel ideálnější typ, než je základní bojovník. S dobrým fighterem prostě běháte kolem nepřítele a mlátíte ho hlava nehlava dokud nepadne. Občas se vám sice stane, že přijdete o spolubojovníka, ale toho zase můžete relativně rychle oživit klávesou B.
„Jednoduchý princip se časem stane celkem nudným a začnete mít pocit, že hrou projdete s prstem v nose. Pak ale narazíte na oblast, kde jsou protivníci silnější.”
Jednoduchý princip se časem stane celkem nudným a začnete mít pocit, že hrou projdete s prstem v nose. Pak ale narazíte na oblast, kde jsou protivníci silnější, a tak určitě začnete používat i specifické Soultimate útoky. Na spodním dotykovém displeji jsou také sloty pro dva předměty. Ty můžete buď koupit v obchodě v centrále nebo je posbírat ve městě. Moc taktických možností ale nenabízí, protože i když se jedná o jídlo, vracející kus zdraví, nebo o různé amulety a předměty do bitev, jejich trvání nebo účinek není nijak extra velký. Dalším zrušením stereotypu v boji je pak možnost kdykoli se v reálném čase přepnout na jiného člena svého týmu.
Trošička rozčarování na závěr
Na začátku hraní jsem měl velkou radost z dalších yo-kaiů, kteří se dostali na náš trh. Bohužel postupem času, když člověk trochu vychladne a objeví pár pih na kráse. Jednou z nich občasný frustrující úhel kamery. I když můžete pomocí R a L klávesy s kamerou rotovat, nejde s ní otočit úplně dokola a sem tam se stane, že prostě nevidíte, co se na obrazovce zrovna děje. Nicméně nejde o nijak složitý titul typu Dark Souls a tak to ani nevadí a vaši společníci si ve většině případů s problémem poradí.
Spíše mi vadil jiný neduh. Nic vás totiž nenutí měnit členy své skupiny. Nově příchozí you-kaiové nejsou tak silní, aby přispěli k nějaké změně. Vylevelovat je na požadovanou sílu vás stojí hodně orbů, takže i zbytečně hodně času, a tak se vám může stát, že za celou hru vystřídáte asi 15 postaviček a do konce dojdete skoro se základními typy. Musím sice uznat, že tanka jsem vyměnil za dalšího fightera, změnil jsem healera za lepšího a laboroval jsem také se skupinkou bez rangera, ale to vše asi tak do konce třetí kapitoly. A pak už jsem raději stále posiloval stávající čtyřku a jen je měnil za evolučně vyšší typy nebo jim vylepšoval výbavu. Což mi na druhou stranu vůbec nevadilo, protože jsem si výměnami příšerek nemusel zvykat na jinou strategii soubojů.
Nicméně přes všechny výtky jde o krásně využitý potenciál a možnost vrátit se na ikonická místa ještě jednou a vidět vše z trochu jiného úhlu. Mne tento nový zážitek bavil dostatečně.
Obě verze Yo-kai Watch Blasters koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.
Verdikt
Level-5 vzal fungující koncept série Yo-kai Watch, vůbec nezměnil prostředí, a dokonce zachoval všechny postavy i s jejich charakteristikami. Na druhou stranu eliminoval lidský faktor a ze soubojů, do kterých jste zasahovali pouze okrajově, vytvořil soft verzi hack’n’slash rubačky pro děti a dospělé s dětským srdcem. Možnost projít si hrou sólově nebo v lokální či on-line kooperaci dělá z tohoto spin-offu velmi variabilní hru, se kterou se zabavíte na dlouhé hodiny, aniž byste nutně museli znát původní sérii.
