Seznam kapitol
Zrušená verze, nevšední porty a pohled dnešního hráče.
Stejně jako u prvního dílu, také dvojka obdržela celou řadu portů a vylepšených verzí. Některé z nich jsou opravdu zajímavé, protože tentokrát dojde na jednu velmi obskurní platformu a také jeden ze slavných „nemožných“ portů, který se stal skutečností.
Původní PS1 verze
- Vývojář: Capcom
- Regiony: Japonsko, Severní Amerika, Evropa/Austrálie
- Rok vydání: 1998
Začneme ale samozřejmě s původní verzí pro první PlayStation, kde opět najdeme regionální rozdíly, a to nad rámec názvu. Změněno bylo menu a nastavení ovládání, ale také obtížnost.
Japonská verze byla opět o něco jednodušší, nepřátelé mají méně životů a celkově je jich méně či jsou umístěni tak, aby se jim dalo lépe vyhnout. Zároveň, pokud zdraví postavy v japonské verzi klesne pod určitou hranici, dávají jí útoky nepřátel nižší poškození. A, jak už jsme si zvykli z jedničky, japonská verze má 3 inkousty na jedno sebrání, zatímco západní verze jen 2. Na druhou stranu má verze pro zbytek světa o něco více nábojů a zásob, které můžete získat, zato jsou ale lépe schované.
Všechny verze každopádně kromě základní hry s A a B scénáři obsahovaly i další materiál. Jednak jsou to bonusové zbraně či režim 4th survivor, v němž hrajete za agenta Umbrelly Hunka, který se snaží utéct z policejní stanice. Odemknout se pak dá také alternativní Tofu režim, jenž je stejný jako 4th survivor, ale místo Hunka v něm hrajete za obrovský kus tofu, jenž má sice hodně životů, ale může bojovat pouze nožem.
Zajímavé mimochodem je, že u RE2 opět hrála roli cenzura, ale tentokrát zcela opačně. Západní verze byla nedotknutá, zatímco ta japonská cenzurovala animace smrti a místo samotného umírání zkrátka zčernala obrazovka.
DualShock verze pro PS1
- Vývojář: Capcom
- Regiony: Japonsko, Severní Amerika
- Rok vydání: 1998
Vylepšená DualShock verze dorazila už v srpnu roku 1998 a přinesla několik novinek. Soundtrack tentokrát naštěstí zůstal beze změn, samozřejmostí ale byla podpora ovladače DualShock, a to jak vibrací, tak ovládání pomocí páček.
Co se týče změn, přibyl nový režim Arrange Game, který by vás mohl názvem poněkud zmást. Zatímco v Director’s Cutu jedničky šlo o výrazně těžší zážitek s různými změnami, v případě dvojky se liší podle toho, jakou verzi hrajete. V japonské verzi jde skutečně o náročnější režim, alespoň tedy z pohledu japonských hráčů, protože je založen na západní verzi, jen s pár změnami. V západní verzi se vám naopak zapne výrazně jednodušší Rookie obtížnost, kde dostanete do začátku několik zbraní.
Druhou novinkou je pak Extreme Battle Mode, v němž se musíte za Claire či Leona dostat z laboratoře na konci hry zpátky na začátek do policejní stanice a posbírat čtyři bomby. Po dokončení se vám odemkne druhá úroveň obtížnosti, kde si můžete zahrát za Adu Wong, a po splnění tohoto levelu se zpřístupní třetí, poslední obtížnost, kde si můžete zahrát za Chrise Redfielda z jedničky. Ten má tady dokonce úplně nový model a zajímavé je, že je prostřednictvím animací vykreslený jako silnější a zkušenější než nováček Leon, neboť zpětný ráz z brokovnice na něj prakticky nemá vliv.
Tato verze se nedávno dostala do nabídky PlayStation Plus Premium, případně ji můžete na konzoli od Sony zakoupit samostatně. Jde tak o první ze dvou verzí, k nímž se jde v dnešní době lehce dostat.
PC verze od Capcomu
- Vývojář: Capcom
- Regiony: Japonsko, Severní Amerika, Evropa/Austrálie
- Rok vydání: 1999
V roce 1999 vyšla první PC verze, za kterou stojí samotný Capcom, přičemž je určená pro operační systémy Windows 95 a 98. Na západě vyšla pod označením Platinum.
Obsahově vychází z DualShock verze, takže nabízí všechny bonusy, včetně režimu Extreme Battle a Arrange. Novinkou je pak ale těžká obtížnost, která je opravdu výrazně těší a dá vám pořádně zabrat, či galerie s různými artworky.
Co se týče grafiky, stejně jako u RE1 dokáže běžet PC verze v až dvojnásobném rozlišení oproti PS1 verzi, vylepšeny jsou také modely postav. Zároveň přibylo pár QoL vylepšení v čele s možností přeskočit animace dveří a FMV cutscény.
PC verze od SourceNext
- Vývojář: SourceNext
- Regiony: Japonsko
- Rok vydání: 2006
Stejně jako jednička, také dvojka obdržela vylepšenou PC verzi, exkluzivní pro japonský trh. Tentokrát se o ni postarala společnost SourceNext a vyšla v roce 2006, přičemž byla optimalizovaná pro operační systém Windows XP.
Obsahově se od původní PC verze prakticky nijak neliší, v hlavní roli je zde tedy již zmíněná optimalizace pro novější OS či o něco lepší grafika, konkrétně tato verze přinesla FMV cutscény ve vyšší kvalitě. Na rozdíl od původního vydání navíc byla hra k dispozici na jediném disku, u verze od Capcomu byla rozdělena na dva disky (Leon a Claire).
Právě na SourceNext verzi staví většina pozdějších modifikací v čele s Classic REbirth, o nich bude řeč později.
PC verze od GOG
- Vývojář: Capcom/GOG
- Regiony: Celý svět
- Rok vydání: 2024
V roce 2024 dorazil port od GOG, který je postavený na původní verzi od Capcomu, přináší ale podporu pro moderní operační systém i ovladače a nové možnosti nastavení.
Jde o druhou ze dvou verzí, k níž se dnes jednoduše dostanete, k dispozici je za 10 dolarů přímo na GOG.
Game.com verze
- Vývojář: Tiger Electronics
- Regiony: Japonsko, Severní Amerika, Evropa/Austrálie
- Rok vydání: 1998
Tím úplně prvním konzolovým portem RE2 nebyla konverze na systém od Segy či Nintenda, ale poněkud obskurní zařízení Game.com od Tiger Electronics. Šlo o handheld vydaný v roce 1997, jenž přinesl několik zajímavých inovací, jako například dotykový displej, dva sloty pro cartridge či možnost připojení k internetu. Výkon byl však velmi nízký a displej pouze černobílý.
Už od pohledu je jasné, že jde o velmi osekanou verzi, jež běží velice bídně. Ozvučení není kvalitní, chybí cutscény a například textové dokumenty, které za normálních okolností sbíráte během hraní, jsou vám k dispozici už od začátku bez jakéhokoli kontextu, a to ani ne všechny. Ve zkratce jde spíš o demake než vyloženě port té samé hry.
Game.com verze dorazila na trh v listopadu 1998, obsahovala ale pouze Leonovu kampaň. Vzhledem ke špatným prodejům však na plánovanou kampaň za Claire už nikdy nedošlo. Neslavně ostatně dopadl i samotný Game.com, jenž sice o rok později obdržel vylepšenou verzi, ale ani ta ho nezachránila a v roce 2000 byla jeho výroba ukončena. Za celou jeho existenci se prodalo méně než 300 tisíc kusů.
Nintendo 64 verze
- Vývojář: Angel Studios
- Regiony: Japonsko, Severní Amerika, Evropa/Austrálie
- Rok vydání: 1999
Ani další port, o němž se budeme bavit, není v žádném smyslu tradiční. Byl sice vytvořen pro mnohem známější a populárnější konzoli Nintendo 64, ale výsledek byl natolik působivý, že je dodnes oslavován jako jeden z nejlepších portů vůbec.
Stojí za ním kalifornská společnost Angel Studios, dnes známá coby Rockstar San Diego. Capcom ji oslovil už ke konci roku 1997, tedy ještě před vydáním verze pro PlayStation, a požádal o port s tím, že dal firmě budget 1 milion dolarů, což byla tehdy na takovou práci velká suma, ale na vývojáře, kterých bylo v týmu pouhých 9, také čeká velmi náročná práce.
Jakkoli by se na první pohled mohlo zdát, že by port pro N64 nemusel být zase tak složitý, přece jen jde o konzoli ze stejné generace, opak je pravdou, a důvodem je především velmi omezená kapacita. Zatímco původní verze RE2 pro PS1 byla vydána na dvou CD (jedno s příběhem Leona a jedno s Claire), každé z nich s kapacitou 700 MB, Nintendo 64 používalo cartridge, které měly výrazně nižší kapacitu, maximem bylo pouhých 64 MB. A tak čekal na Angel Studios nelehký úkol, dostat vše na jednu cartridge.
Podle programátora Todda Meyinka tým neustále procházel cykly pokus-omyl, kdy zkoušel prakticky všechny myslitelné metody, jak nějaký aspekt přenést na systém od Nintenda. A to do takové míry, že se vývojáři často vraceli i k již nefunkčním řešením, aby je zkusili upravit a přepracovat do podoby, která by nabízela tu nejlepší možnou konverzi.
Jedním z nejsložitějších aspektů byly FMV cutscény, a to nejenom kvůli velikosti, ale také proto, že Nintendo 64 na rozdíl od PS1 neobsahovalo specifický čip pro dekódování videí. Devítičlenný tým tak musel vytvořit své vlastní nástroje pro kompresi dat do přijatelné podoby. Vývojáři použili z konverzi z RGB barevného prostoru do YCbCr za použití chroma subsamplingu, ale také třeba dynamický bitrate, aby se ušetřil skutečně každý kousek nadbytečných informací.
Sníženo bylo také rozlišení, ale nejvíc utrpěl frame rate, který musel být sražen z původních 30 FPS na 15 snímků za sekundu a rozdíl byl dorovnán pomocí interpolace. Tvůrci dokonce využili i variabilní frame rate. Pokud se na obrazovce mezi dvěma snímky nic nestalo, není ten další snímek třeba, a tak ho zkrátka úplně vyškrtli a místo toho se jen znovu ukáže ten předchozí. Kvůli tomu tak muselo být velmi precizně synchronizováno audio.
Výsledkem jsou sice filmečky, které jsou při porovnání s PS1 viditelně horší, ale samy o sobě jsou vzhledem k hardwaru velmi působivé. Angel Studios se povedlo na cartridge s mnohem menší kapacitou než CD dostat plných 15 minut veškerých cutscén, a to je něco, co se žádným jiným vývojářům při portování nepovedlo.
Tým dále vytvořil úplně nové textury, opět za účelem ušetření místa, a upraveno bylo rozlišení pozadí, které je v podstatě dynamické, liší se scéna od scény. Celkové množství detailů je nižší oproti PS1 verzi, ale zato vývojáři využili tehdy revolučního anti-aliasingu, které Nintendo 64 nabízelo, jakkoli dnes je Nintendo paradoxně jednou z mála společností, která technologii prakticky nevyužívá.
Další překážkou bylo ozvučení, protože N64 nemělo ani dedikovaný audio čip jako PS1. Vývojáři z Angel Studios proto spojili síly se společností Factor 5 a německým hudebním skladatelem Chrisem Huelsbeckem, který pomohl vytvořit systém MusyX pro Nintendo 64. Ten umožňoval definovat vlastní hudební vzorky v reálném čase pomocí Windows programu. Kvalita soundtracku díky tomu dokonce byla ještě o trochu vyšší než na PS1.
To samé už se nedá říct o zvukových efektech a hlasech postav, které musely být výrazně komprimovány, čímž ztratily na kvalitě. Výsledek je stále dostatečně čistý na to, aby šly zvuky a hlasy rozpoznat, ale jde o dost možná největší rozdíl v kvalitě, který mezi PS1 a N64 verzí najdete. I tak je každopádně působivé, že se vůbec kompletní audio a video povedlo na konzoli od Nintenda dostat.
Co se týče obsahových změn, N64 verze nenabízí režimy Arrange a Extreme Battle, zřejmě na ně už zkrátka nezbylo místo. Na druhou stranu ale tento port umožňuje poměrně velkou kontrolu cheatů či třeba nastavení míry násilí a barvy krve. K dispozici je také Randomizer, který náhodně mění nepříběhové předměty, takže například místo původně zamýšlených nábojů můžete v místnosti dostat třeba zelené byliny.
Hra navíc dokonce obsahuje dodatečné textové dokumenty, které v PS1 verzi nenajdete. Ty doplňují informace o událostech ostatních dílů série a byly vytvořeny především proto, že šlo o vůbec první Resident Evil vydaný na konzoli od Nintenda a počítalo se s tím, že hráči se sérií nemusí být obeznámeni.
Poslední výrazná změna, respektive spíš novinka, je fakt, že N64 verze nabízí kromě tank controls ještě jednu, zcela novou možnost ovládání. Alternativní podoba využívá pro ovladač ikonickou analogovou páčku a umožňuje přímý pohyb dopředu, dozadu a do stran, místo toho, aby se hráč musel zastavit a na místě otočit. To je opravdu velké vylepšení, i když už by se i dalo polemizovat o tom, jestli nesnižuje obtížnost hry, protože tank controls jsou zamýšlenou součástí celkového zážitku.
Port pro Nintendo 64, který byl ve vývoji přibližně 12 měsíců, každopádně dorazil na trh v listopadu 1999 a bezpochyby se navždy zapsal do historie. A to i přesto, že milion kopií, což je číslo, které Capcom očekával, se nakonec neprodal. O finanční úspěch sice nešlo, ale po technické stránce je to tak trochu zázrak.
Sega Dreamcast verze
- Vývojář: Capcom
- Regiony: Japonsko, Severní Amerika, Evropa/Austrálie
- Rok vydání: 1999
Ačkoli Capcom původně připravoval port na konzoli Saturn od Segy, stejně jako v případě prvního dílu, nakonec byl vývoj zrušen kvůli technickým omezením. Fanoušci Segy tak byli nějakou dobu zklamaní, ale nakonec se konverze přece jen dočkali, jen až na té další, a nakonec i poslední konzoli této společnosti – Dreamcast.
Port vyšel ke konci roku 1999 a přinesl, jak by se u nového hardwaru dalo čekat, hru s několika grafickými vylepšeními, ať už šlo o modely postav či pozadí. Obraz se navíc vykresloval v rozlišení 480p, namísto 240p u PS1, a hra běžela při dvojnásobném frame ratu, tedy 60 FPS.
Zajímavým prvkem pak bylo využití displeje VMU (Visual Memory Unit). Vývojáři hráčům umožnili na ovladači sledovat aktuální stav zásobníku používané zbraně, ale také zdraví postavy. A to dokonce nejenom tři hlavní stavy Fine, Caution a Danger, ale pomocí blikání se také rozlišuje žlutá a oranžová verze Caution. Díky tomu prakticky nikdy nemusíte otevírat inventář, abyste věděli, zdali už je potřeba se vyléčit či přebít zbraň.
Co se týče obsahu, Dreamcast nabízí veškeré režimy z PS1 verze, tedy nejenom hlavní scénáře a 4th Survivor, ale také módy Arrange a Extreme Battle. Celkově tak jde o velmi povedenou konverzi a, minimálně, co se konzolí týče, asi tu nejlepší možnou verzi, kterou jste si mohli v době vydání zahrát.
Nintendo GameCube verze
- Vývojář: Capcom
- Regiony: Japonsko, Severní Amerika, Evropa/Austrálie
- Rok vydání: 2003
Posledním konzolovým portem Resident Evilu 2 byla verze pro Nintendo GameCube. Ta byla vydána v roce 2003, jakožto součást širší dohody s Nintendem, v rámci které byl připraven také minule zmiňovaný port prvního dílu.
Stejně jako verze pro Dreamcast přináší vylepšenou grafiku, ale výhodou je, že se vše vešlo na jediný disk, namísto dvou. Obsah byl stejný jako u PS1 verze, ale vývojáři implementovali příjemné QoL vylepšení v podobě přeskakování cutscén, což se může hodit při opakovaném hraní. Přeskakovat animace dveří ale, na rozdíl od PC verze, nejde a chybí také bonusy z portu pro Nintendo 64.
Game Boy Advance tech demo
Na závěr sekce o portech nicméně stojí za to zmínit ještě jednu verzi, a to pro handheld Game Boy Advance. Ta sice v plné podobě nikdy nevznikla, dochovalo se ale tech demo, za nímž stála společnost Raylight Studios, která tehdy chtěla demonstrovat sílu svého proprietárního enginu Blue Roses.
Tech demo obsahuje jen úplný začátek hry za Leona a technicky pochopitelně došlo k velkým škrtům. Nižší celkové rozlišení, horší pozadí i modely postav či animace. Konkrétně chůze Leona vypadá až poněkud bizarně.
Vývojáři tehdy tech demo odprezentovali samotnému Capcomu, který ale kompletní port zamítl. Dost možná chtěla firma předejít podobné situaci jako u GBC portu jedničky, jenž byl zrušen nedlouho před dokončením. Opět jde ale o zajímavou ukázku toho, jak by hlavní díl série Resident Evil na velmi slabém handheldu mohl vypadat.
