Seznam kapitol
Zrušená verze, nevšední porty a pohled dnešního hráče.
Větší a pestřejší
Už od samého začátku je jasné, že Resident Evil 2 je velmi ambiciózním pokračováním úspěšné jedničky. Máme tady poměrně dlouhý úvodní CGI filmeček, který skutečně navodí atmosféru, a na rozdíl od toho hraného v jedničce nepůsobí vůbec nepatřičně. Není to ale zdaleka jediné místo, kde působí dvojka o poznání velkolepěji. CGI cutscén je zde hned několik a všechny jsou velmi kvalitní, až vyloženě filmové.
Výprava celkově je lepší, lokace o něco rozmanitější, a i zdánlivě nudná laboratoř je plná zajímavých místností. Nejvíc ale samozřejmě září dnes již naprosto ikonická policejní stanice, kde se odehrává asi polovina hry. Budova, která byla dříve muzeum, je stejně jako Spencerovo sídlo velmi chytře navržená, plná zkratek a nějakých těch puzzlů.
Příjemná vylepšení
Pochopitelně i ve dvojce hraje backtracking důležitou roli, a tady hodně pomůže pár QoL vylepšení, které dvojka přináší. Tím největším je s přehledem mapa, jež vám výrazně usnadní život. Zatímco v jedničce vám ukáže prakticky jen layout patra, v němž se nacházíte, ve dvojce vidíte přesnou pozici i v rámci místností, můžete mezi patry přepínat a, co je hlavní, hra vám přesně ukáže barvu dveří, abyste věděli, kam patří který klíč, a nemuseli si to někde zapisovat.
Gameplay je jinak velmi podobný jako v jedničce, puzzly solidní, i když možná i o něco slabší, ale level design je na hodně solidní úrovni. Také souboje značně staví na základech z jedničky, tentokrát je tu ale pár nových, zajímavých zbraní, a vůbec poprvé je můžeme také vylepšovat. Co se týče nepřátel, samozřejmě nechybí zombie či zmutovaní psi, ale hlavní novinkou jsou dnes již legendární lickeři, kteří jsou suverénně nejlepším typem nepřátel v celé hře.
Důležitá rozhodnutí
Už od prvního setkání působí extrémně děsivě a vždy s sebou přináší zásadní rozhodnutí: Zkusíte se kolem nich proplížit, aniž by vás zaslechli, nebo nebudete nic riskovat a pokusíte se je zabít? Osobně mě licker děsil i po několikátém setkání s ním už jenom podle zvuku, který vydává, a raději jsem se ho vždy co nejrychleji zbavil. Lickeři jsou zkrátka unikát a důkaz, že Resident Evil jakožto série, která si zakládá spíš na survival hororovém gameplayi než vyloženě strašení, dokáže být zatraceně děsivá.
Pochválit musím také boss fighty. Tentokrát trvá o něco déle, než se k nim dostanete, ale přišly mi pestřejší, jak vizuálně, tak herně. A co je vůbec nejdůležitější, jak souboje s bossy, tak s běžnými nepřáteli jsou skutečně náročné. Zatímco jednička mi přišla docela jednoduchá, tady jsem ten pocit rozhodně neměl. Skutečně musíte šetřit náboje, protože tahle hra se na vás nebojí seslat naprostou hordu nepřátel v jedné jediné místnosti. Zatímco prvním dílem jde projít tak nějak hrubou silou, tady už bude potřebovat umět určité úhybné manévry.
Příběh, který má konečně smysl
Kde určitě také došlo ke zlepšení, je příběh. Už tady padlo, že celková výprava působí velkolepěji, ale i scénář je skutečně lépe napsaný, příběh se vyvíjí a interakce s postavami jsou zajímavější. Ostatně i jejich charaktery jsou nápaditější, ať už je to šéf racoonské policie Irons, malá Sherry Birkin či tajemná Ada Wong. Tím nechci říct, že je scénář úplně dokonalý, pořád má spoustu slabých míst a velmi bizarních vět, ale přišlo mi, že, na rozdíl od jedničky, jako celek dialogy alespoň dávaly smysl. Přispělo tomu i lepší hlasové herectví, které je stále na míle vzdálené dnešním kvalitám, ale rozhodně na výrazně vyšší úrovni než v jedničce.
Také lore je stále povedený a řekl bych, že ještě propracovanější než v prvním díle. Textových dokumentů je zde víc a dokážou být poměrně dlouhé, takže se dozvíte spoustu informací o lidech, které během hraní potkáte, většinou tedy už ne úplně živé. Pochválit musím také vizuál, kde došlo k určitému pokroku oproti jedničce, ale hlavně hudbu, kde se Capcom opět vyšvihl a skladba hrající v save roomu je za mě ještě lepší než v jedničce. Stejně tak je ale skvělá třeba naléhavá hudba hrající při spuštění autodestrukce laboratoře.
Dva příběhy, jeden sled událostí
Ještě jsem nezmínil jednu podstatnou věc, a to je fakt, že stejně jako v prvním díle jsou k dispozici dvě hratelné postavy: Leon Kennedy a Claire Redfield. Ale nad rámec toho hra obsahuje dva různé scénáře (A a B),takže celkově se můžete pustit až do 4 různých verzí RE2. Rozdíly jsou poměrně značné, opět platí, že projdete různými místnostmi v jiném pořadí, dokonce na vás mohou čekat i odlišné hádanky, různé zbraně a samozřejmě potkáte různé postavy. Leon se seznámí s agentkou Adou Wong, zatímco na Claire zůstane záchrana opuštěné Sherry Birkin. Obě příběhové linky jsou podle mě dostatečně zajímavé.
Na rozdíl od jedničky se nedá říct, že by jedna z postav měla vyloženě výhodu, protože obě mají 8 slotů v inventáři a 1 permanentní předmět. Pro Leona je to docela užitečný zapalovač, který využijete pro pár hádanek, pro Claire pak šperhák, jenž se hodí na pár bonusových předmětů, ale není zdaleka tak používaný jako v jedničce. Na druhou stranu má Claire podle mě lepší zbraně, protože její granátomet s několika typy nábojů je výrazně všestrannější než Leonova brokovnice.
Pokud jde o A a B scénáře, je velmi příjemné sledovat, jak se navzájem doplňují. V A scénáři například musíte uhasit havarovaný vrtulník, který uvidíte spadnout v B scénáři, zatímco postava v A scénáři odpálí dveře, aby se ona i druhá postava v B scénáři mohli dostat do dalších místností. Propojený je také sběr některých předmětů, a dokonce i jedna specifická hádanka. Pořád se tu najde pár nelogičností, které tak trochu zabraňují tomu, aby byly oba scénáře plně kánon, ale určitě jsou ve dvojce průchody za dvě postavy zpracovány výrazně lépe a chytřeji než v prvním díle.
Sequel jak se patří
Musím ale říct, že mě docela překvapilo, jak malá je ve výsledku role ikonického Mr. X, coby vůbec prvního stalkera v celé sérii. Nejenom, že v A scénáři se neobjeví vůbec, ale i jeho přítomnost v B scénáři je značně omezená. Během celé hry se objeví jen párkrát, vždy na skriptovaných místech, a navíc je uzamčen v jedné místnosti. Stačí tedy vždy utéct o pokoj dál a máte zase na nějakou dobu vystaráno. Paradoxně byl tak pro mě Mr. X jedním z největších zklamání celé hry, jakkoli si většinou dvojku spojujeme právě s ním.
Celkově jsem si každopádně dvojku užil ještě o něco víc než první díl. Jednoduše se dá říct, že je ve všem ambicióznější a velkolepější, přičemž jí to většinou vychází. Ne všechno je dokonalé a spousta aspektů, stejně jako v jedničce, zestárla. I přesto ale určitě stojí za to, abyste si původní dvojku zahráli, a to ideálně oba scénáře. Právě díky nim je tu také velmi vysoká znovuhratelnost. Není proto divu, že právě dvojka je pro mnohé tím nejoblíbenějším dílem, a také pro mě to tak dlouhou dobu bylo, jenom ne tato verze… Ale o remaku si povíme jindy, do té doby nás čeká ještě velká spousta her.
