Čím jsme se bavili v říjnu a na co se těšíme v listopadu.
Martin Zavřel
Dohrál jsem God of War Ragnarök, což se mi povedlo jen těsně předtím, než jisté zahraniční obchody vypustily hru mezi své zákazníky předčasně a internet zaplavily spoilery. Tato pocta v podobě předběžného přístupu je ten hlavní důvod, proč dělám práci, kterou dělám. Vždycky jsem byl a budu především vášnivý hráč, takže možnost dostat se k vytouženým hrám s předstihem, ještě předtím, než internet zaplaví spoilery nebo návody, beru jako tu největší výhodu jinak relativně nevděčného povolání herního novináře.
Zrovna tento měsíc jsme ale měli v redakci poněkud více důvodů k radosti než obvykle, protože jsme zlomili rekord návštěvnosti, která v říjnu byla nejvyšší za celých dosavadních 12 let historie magazínu. Chtěl bych za to velmi poděkovat celé redakci, která se opravdu činila a vyprodukovala několikanásobné množství článků i recenzí oproti minulým měsícům. Ostatně předvánoční sezóna nabírá na rychlosti, konečně vychází plno velkých her a tím více si vážíme, že si o nich tolik čtenářů chodí číst právě k nám. Děkujeme a budeme se snažit, abyste zde i nadále při každé vaší návštěvě našli dostatek zajímavého materiálu k čtení.
Daniel Jarocký
Říjen se v mém případě z velké části nesl ve znamení sportovních her. Začátek měsíce jsem trávil u nové FIFY, ze které jsem hned poté přešel na nové NHL. FIFA 23 (recenze) přinesla i přes jednoznačné zaměření na režim Ultimate Team slušné množství novinek. NHL 23 (recenze) oproti tomu v porovnání s minulým dílem, ve kterém si odbyl premiéru engine Frostbite, příliš nového obsahu nenabízí. Příjemný čas jsem strávil rovněž u knihy The Art of Mafia Trilogy (recenze), která vyšla v rámci oslav 20. výročí série.
Pří pohledu do listopadu se nepřekvapivě těším na God of War Ragnarök. Nadějně však vypadá rovněž hororová záležitost The Chant. Jako fanoušek závodní her samozřejmě s očekáváním vyhlížím WRC Generations, které bude představovat rozlučku studia Kylotonn s touto sérií. Ideální odlehčenou záležitostí by poté mohl být Goat Simulator 3.
Kromě tohoto výčtu listopadových titulů mě čekají ještě dva říjnové resty v podobě A Plague Tale: Requiem a Scorn. Původně jsem se chtěl pustit rovněž do Gotham Knights, ale z důvodu špatné optimalizace v tomto případě ještě minimálně pár týdnů počkám.
Ondřej Zeman
Říjen se stal nejrušnějším měsícem tohoto roku, kvůli čemuž jsem se ani na moment nenudil. Na startu jsem si užil bravurní jízdu s Nathanem Drakem a jeho bratrem v rámci příběhu Uncharted: Legacy of Thieves Collection. Jakmile jsem vstřebal veškerou akci, byl jsem Victoria 3 přetransformován ve vůdce státu stojícího před érou revoluce. Chvilku jsem dal i deskovkám díky Recenze deskové hry Sonic a parťáci. Opravdu nejvíce času jsem však ve výsledku věnoval výbornému akčnímu sandboxu Mount & Blade II: Bannerlord (recenze) u nějž asi ještě chvíli zůstanu.
Letošní listopadu vypadá trošku klidněji než říjen. Musím ovšem říci, že zajímavých titulů v následujících dnech nebude málo. Právě naopak. Je opravdu nač se těšit. S velkým očekáváním vyhlížím nový díl série Pokémon, který má přinést řadu zajímavých inovací. Jen upřímně nevím, po které edici sáhnout. Dalším kouskem v mém hledáčku je Warhammer 40,000: Darktide, protože tématika Warhammeru 40K vždy budila mou pozornost. Špatně popravdě nevypadá ani Evil West, nebo Goat Simulator 3, od nějž ale očekávám, že se bude jednat o slušný úlet. Celkově se zřejmě stejně jako v minulých měsících nudit nebudeme.
Jan Urbančík
Přestože byl říjen z hlediska her nabitý měsíc, ve výsledku jsem jich tolik nedohrál. Velká spousta času šla do hraní A Plague Tale: Requiem, kde jsem následně připravil recenzi (i ve formě videa) a také technický rozbor, což je úplně nový formát, který jsme tímto vyzkoušeli, a vypadá to, že slavil poměrně velký úspěch. Pokud se tedy naskytne další příležitost, rád v něm budu pokračovat. Plague Tale jako takové jsem si neskutečně užil. Dojmy mimochodem kromě recenze můžete nasát také v podcastu, kde jsme si o hře povídali s Filipem.
Pak přišla na řadu další recenze, kterou bylo Mario + Rabbids Sparks of Hope, mnou velmi očekávaná strategie/adventura. Ačkoli se neobešla bez některých chyb, tak jde o výrazné vylepšení oproti prvnímu dílu v mnoha ohledech a já jsem se při hraní opravdu bavil. Rozhodně je to aspirant na cenu za soundtrack roku, protože trio Kirkhope, Coker, Šimomura funguje naprosto výborně.
Na konci měsíce jsem si pak zahrál Shadows of Rose, příběhové rozšíření pro Resident Evil Village. Dostal jsem víceméně to, co jsem očekával, jde o solidní zakončení příběhu Wintersových, ačkoli si myslím, že Rose ještě v nějakém díle využijí, byť ne nutně v tom příštím. DLC navíc obsahuje jednu z nejstrašidelnějších sekcí v celé sérii a už jenom kvůli ní bych ho doporučil každému, kdo si chce zase užít trochu hororu, od něhož se Village trochu odklonilo.
Kromě toho všeho jsem se pustil do Persony 5 Royal, ale tam jsem zatím stále na samém začátku a i po 8 hodinách na mě stále hází tutoriály. Těším se, až k této zajímavé hře, ke které jsem se konečně dostal díky Game Passu, budu moct říct něco víc. Ale zatím vám můžu sdělit pouze to, že se neskutečně bavím a zároveň se stále děsím té obrovské délky.
Co se týče listopadu, zdaleka nejvíc se těším na adventuru Pentiment od Obsidianu, z níž jsem byl na Gamescomu absolutně nadšený. Zvědavý jsem však také na horory The Chant a The Devil in Me. God of War Ragnarök si nejspíš zahraju, ale zatím nejsem přesvědčený o tom, že tak učiním hned po vydání, protože se na nás každý den valí hry ze všech stran.
Pavlína Nouzová
V říjnu jsem se rozhodla vystoupit ze své komfortní zóny, a i když nemám ráda hororové hry ani filmy, pustila jsem se do "giegerovského" Scornu. Temná a živočišná atmosféra mě už v trailerech uchvátila a vše působilo spíš znepokojivě než děsivě. V tom jsem se nakonec trefila. Scorn je nádherná hra, kde se občas jen zastavíte a pomalu se spokojeně rozhlížíte po lepkavých stěnách. To a občasné puzzly ale jen těžko vyvažují kostrbatou hratelnost.
Zato rubačka Soulstice byla jiné kafe. Hack and slash her nebývá tolik. A už vůbec ne "oldschoolových" hack and slash her. Kamera mě sice občas zazlobila a především ve srovnání se Scornem to holt nemělo tak vypiplaný vizuál, ale kombinování schopností dvou sester bylo osvěžující a hlavně zábavné. Taky jsem se tenhle měsíc dostala k českému RPG The Last Oricru, kde mě nejvíc zaujala možnost lokální kooperace ve dvou. A taky naprosto pitomý "blbohumor" (cituju jeden z výstižných komentářů našich drahých čtenářů) a rozvětvený příběh ovlivněný rozhodnutími hráče.
Nevím, jak se mi to povedlo, ale mezi to všechno se mi podařilo ještě vmáčknout Milese Moralese, menší pokračování Spider-Mana. Titul mě zdaleka tak nebavil jako jeho předchůdce, hlavně kvůli slabé dvojici padouchů a jejich motivacím. Kupodivu ale hlavní hrdina, mladší kluk s velkým zmatkem v hlavě, mi seděl víc než klasický Peter Parker. A pak je tu ještě jedna hra, u které teď trávím snad každý večer, ale zatím o ní nemohu mluvit - God of War Ragnarök. Spolu s Pentimentem jde o moje nejočekávanější tituly nejen listopadu, ale dost možná i celého letošního roku.
Filip Svoboda
Říjen jsem trávil převážně (byť nejen) se dvěma novinkami, a to Plague Tale: Requiem a Scorn. Ani jednu jsem zatím nestihl dohrát, v první jmenované jsem však na dobré cestě k závěrečným titulkům. Nejprve ale ke Scornu: i přes atmosféru a počáteční ohromení okolním prostředím mě po relativně krátkém čase přestal naplňovat. Odporně krásný a krásně odporný vizuál dostává na frak od nepříliš povedené akce a z mého pohledu spíše průměrných hádanek.
Druhý díl Plague Tale je pro mě naopak velkým překvapením. Ne, že bych nečekal kvalitní zážitek, ale pokrok, který vývojáři z francouzského studia Asobo od prvního dílu udělali, na hony předčil moje očekávání. O podrobnostech si povídáme v nejnovějším podcastu.
V listopadu se nejvíc těším na dvojici her vycházejících ve stejný den, a to patnáctého – Somerville, za nímž stojí autoři titulů Inside a Limbo (nikoli ale stejné studio), a Pentiment, který vzniká v kancelářích Obsidianu v menším týmu pod vedení Joshe Sawyera. Do třetice můžu jmenovat třeba The Devil in Me od Supermassive, na který jsem zvědavý i kvůli slovům autorů o větší míře hratelnosti oproti předchozím dílům hororové antologie.
David Bernard
Říjen se nesl ve znamení návratu k World of Warcraft. Toto kultovní mmo je pro mne srdcovou záležitostí a i když se mi poslední dva datadisky zdály poměrně slabé, na nový se těším. Přípravy na Dragonflight jsou u mne tedy v plném proudu. Po dvou letech jsem si našel i guildu, se kterou mám v plánu raidovat. Poslední update do hry přinesl aktualizovaný systém talentů a kompletně překopal uživatelské rozhraní. V polovině listopadu bychom se měli dočkat prepatch eventu, který navnadí na dobrodružství na Dragon Isles. Tam se vydáme 28. 11. a já už se nemohu dočkat.
Mimo WoW jsem měl možnost otestovat zábavný indie titul Matcho, který pochází z našich končin a pustil jsem se také do PC verze Uncharted: Legacy Of Thieves Collection, kterou plánuji dohrát během listopadu. Opomenout nesmím ani Warzone 2.0, který si stoprocentně zahraji s kamarády, případně s kolegy z naší redakce. V neposlední řadě mne tento měsíc naprosto pohltila karetní hra Marvel Snap od tvůrců Hearthstone a mohu ji bez skrupulí doporučit.
Ondřej Partl
Říjen byl z pohledu nových her vysloveně nabitý, avšak pro mě byl především ve znamení velkých změn. Hlavně tedy životních. Pomalu totiž uzrál čas na to, abych kopl do vrtule a zase se přesunul někam trochu jinam. Poslední více než tři roky tady na Zingu byly různé. Někdy skvělé, jindy dobré, občas to zase tak příjemné nebylo. Ale to nevadí, přesně to k životu patří. Já jsem ovšem rád, že jsem je tady s vámi mohl strávit, kdy jsem načerpal hromadu zkušeností, zážitků a mohl jsem tady vypustit slušnou nálož článků, jejichž kvalita se doufejme postupně zlepšovala.
Každopádně tohle ohlédnutí chci využít k rozloučení - jak se samotným webem a jeho redakcí, tak i s vámi, čtenáři. Snad se vám tedy mé zdejší články líbily, a i nadále zachováte k webu přízeň. Klukům a Páje poté přeji pevné nervy, rychlou klávesnici, ale hlavně to, aby se jim i nadále dařilo a pokračovali v dobré práci. Věřím, že web budou i nadále posouvat, a pokusím se dále žít v domnění, že jsem jim v tom snad i do velké míry pomohl. Především ale hlavně s tím, že jsem byl rád toho všeho součástí.
PS: Kdyby vás přeci jen zajímalo, do čeho jsem se v říjnu pustil, tak většinu času mi opět zabralo hraní Guild Wars 2, od kterého se jednoduše nemohu odtrhnout. A letošní expanze End of Dragons mi udělala velkou radost. Nejen mojí oblíbenou aktivitou - rybařením.
