Rising Storm - krásy Pacifiku

Rising Storm má za sebou poněkud komplikovaný vývoj. Nejdřív mělo jít o bezplatné rozšíření Red Orchestry 2, které by vytvořila komunita, postupem času se však k vývoji dostali i lidé z Tripwire Interactive a z bezplatného rozšíření se stal placený titul, který funguje v podstatě jako samostatná hra, i když s Red Orchestrou 2 sdílí na Steamu stejného klienta. Přechod z bezplatného na placený obsah může určitě leckoho naštvat, ale zaprvé, cena 14 euro naštěstí není nic hrozného, zvlášť když při vlastnictví původní hry dostanete slevu. A za druhé, za těch 14 euro toho Rising Storm nabízí víc než dost.

Písky Iwo Jimy

Zatímco se Red Orchestra 2 zaměřila na boje Němců a Sovětů v rámci bitvy o Stalingrad, Rising Storm mapuje válku v Pacifiku, v níž se v letech 1942 - 1945 bili Američané s nezlomnými Japonci. Této tématice přirozeně podléhá všechno, stejná zůstává snad jen nelítostná, skoro až brutální hratelnost, kterou zde nemá cenu rozebírat, když jsem jí popsal v recenzi původní hry. Největší rozdíl oproti Stalingradu je samozřejmě vidět na mapách. Rising Storm nabízí celkem šest nových map, díky nimž můžeme navštívit třeba vyprahlé bojiště na Iwo Jimě, proslulý Guadal Canal, Saipan nebo ostrov Peleliu. V módech Territory a Countdown si můžete zahrát všech šest, pro Firefight jsou k dispozici jen tři mapy, konkrétně Saipan, Peleliu a Hanto z prostředí husté džungle. Bohužel, Firefight a Countdown si v tuhle chvíli moc nezahrajete, všem serverům jasně dominuje Territory, což vidím jako největší problém celé hry. Dost možná v tom hraje roli fakt, že pro přístup k serverům s těmito módy musíte mít nejdřív požadovaný level (takže se nedivte, že je z počátku vůbec neuvidíte), ale i tak bych očekával, že serverů nebude tak málo.

Všechny mapy se mi každopádně opravdu zalíbily. Nabízejí velkou rozlohu, dostatečně variabilní a velmi detailní prostředí (kromě džungle i městskou zástavbu, okolí letiště nebo oblast plnou zákopů uprostřed noci), ani na jedné mapě není nějaký tým zvýhodněný, a co víc, je velmi snadné uvěřit, že takhle nějak to v tom Pacifiku fakt mohlo vypadat. Každopádně se tentokrát rozlučte s tankovými bitvami. Rising Storm nabízí jen pěchotní boj, což ale vůbec nevadí.

Mapy jsou dostatečně detailní a variabilní a je velmi snadné uvěřit, že takhle to v Pacifiku mohlo vypadat.

Podobně jako v případě Red Orchestry 2 navíc mapy vybízejí k maximální spolupráci. Když si každý bude dělat co chce, je sice jistá možnost výhry, ale pokud tým spolupracuje, vše je rázem lepší. Příklad uvedu na zmíněném Hantu. V roli Japonců jsme se v týmu dohodli, že přepadneme tábor Američanů zleva, kde je hustší porost a možnost lepšího krytí díky skalám. Většina spoluhráčů poslechla a hned bylo vítězství naše. Později jsem si na této mapě vyzkoušel i roli Američanů, kdy jsme zase svědomitě zasedli do zákopů a drželi linii, s čímž měli nepřátelé velký problém. Ten pak nastal i u nás, když jsem na chvíli opustil svou pozici, skrz níž se nepříteli povedl docela slušný útok. A to je přesně ten důvod, proč jsem o odstavec výše prohlásil, že je hratelnost pořád stejně nelítostná. Kvůli vaší chybě zkrátka může mít problémy celý tým, zvlášť když není složený ze samých veteránů.

S katanou proti plamenometu

Další významnou změnou jsou zbraně. Dejte sbohem PPSh, Mosin-Nagantu nebo MP-40 a přivítejte pušku M1 Garand, brokovnici M12, samopal Type 100 nebo pistoli M1911. Zbraně jsou opět závislé na jednotlivých herních třídách a opět se dá tvrdit, že odpovídají skutečnosti a každá má své výhody a nevýhody. Kromě těchto víceméně konvenčních zbraní navíc Rising Storm nabízí i řadu specialit, se kterými je radost řádit. Mám na mysli třeba plamenomet, který dokáže v řadách Japonců nadělat slušnou paseku, nebo meč katana, jenž zase dokáže nadělat slušnou paseku ve střevech Američanů. A právě tady nastává ten největší rozdíl oproti Red Orchestře 2 a vůbec všem multiplayerovým střílečkám.

Zatímco ony se snaží, aby měly obě strany přibližně stejné možnosti, tedy stejnou palebnou sílu, Rising Storm na to jde úplně jinak, více podle reality. Američané tak mají výhodu v pokročilejších zbraních (M1 Garand je přeci jen schopnější kvér než bolt-action Type 38) a v devastující síle plamenometu, Japonci mají zase na své straně sviňárny, jako jsou pasti, minomety nebo zmíněnou katanu, kterou si můžete vyzkoušet v roli Commandera a Squad Leadera, jejichž výhody jsou prakticky shodné s Red Orchestrou 2, takže určitě využívejte možnost respawnu v jejich blízkosti. A určitě využívejte asi největší výhodu Japonců, a to možnost banzai útoků.

Útoky s katanou nabízejí skvělé oživení

Banzai probíhá podobně jako útoky Němců i Rusů v Red Orchestře 2. Stačí mít v ruce nějakou zbraň, nejlépe katanu nebo pušku s bajonetem, držet prostřední tlačítko myši a klávesu pro sprint a hned můžete pořádat nájezdy do řad Američanů, kdy jste odolnější a rychlejší, takže s vámi může mít protivník velké problémy. A skutečně, když proti vám běží magor s katanou, není vůbec lehké ho trefit, naopak jemu stačí jedna jediná rána, aby vás dostal. Já se takhle občas bavil s katanou na Iwo Jimě a snad není třeba říkat, jaká je zábava vlítnout do zad nic netušícím nepřátelům a trochu jim katanou pocuchat nervy a pokudmožno probodnout i vojáka nesoucího plamenomet. To vás pak bude nepřítel milovat.

Stále stejná chyba

Takže tu máme perfektní mapy, povedené zbraně a zábavné banzai útoky, ale bohužel tu máme i pár dalších problémů. Jedním z nich jsou zvuky. Naprostá většina hry je ozvučená skvěle, zbraně znějí tak jak mají, vojáci řvou tak jak mají, do toho hraje i skvělý soundtrack, ale některé zvuky prakticky chybí. Párkrát jsem tak ležel v díře v zemi nebo v zákopu, najednou vidím, že zdraví padá na minimum, přitom ale neslyším žádnou střelbu. A hle, ony jsou to minomety, jejichž palba dopadá do těsné blízkosti mého úkrytu, jenomže není prakticky nijak ozvučená. Vidíte kouř, ale prakticky neslyšíte, že by něco vybuchovalo. To může být během boje opravdu velký problém. Občas ani žádným zvukem nezaregistrujete, že vás někdo postřelil. Chápu, že smrtící headshot asi člověk neuslyší, protože už nemá čím ho slyšet, ale když vám najednou hra oznámí, že vám krvácí rameno a přitom jste žádný zásah nezaregistrovali, působí to dost divně.

Navíc se vrací i problém, se kterým bojovala i Red Orchestra 2, a to částečně nefunkční statistiky. Uprostřed hry sice můžete sledovat, jak má vaše katana po zásahu nepřítele level 5, jak jste vy dostali Honor level 13, ale stačí boj opustit a vy zjistíte, že se vám do vašich statistik přístupných z hlavního menu vůbec nic neuložilo, nebo že se uložilo jen něco. První den se statistiky neukládaly vůbec, teď už je situace lepší, ale pořád dokáže systém dělat dost problémů. Chybám v texturách, dalším problému Red Orchestry 2, se Rising Storm naštěstí zcela vyhnul, na grafiku si tak nejde vůbec stěžovat. Nejde sice o kdovíjak zázračnou podívanou, ale v takové hře rozhodně obstojí. Místo toho se objevují jiné, podobně drobné problémy. Zažil jsem třeba nečinný model japonského vojáka stojící uprostřed pozice Američanů, což můžete vidět na následujícím screenshotu.

Na výletě do Japonska

Zmíněné problémy naštěstí nejsou nic nepřekonatelného, a i když mě občas štvaly, stejně jsem si dosavadní výlet do Japonska pořádně užil, takže v něm určitě budu pokračovat i dál. Kvalitní mapy nasycené skvělou atmosférou, nové zbraně v čele s plamenometem a možnost banzai útoků dávají dohromady skvělý titul, který fanoušci Red Orchestry i všech realističtějších stříleček určitě ocení. Na své si určitě přijdou i ti, které láká jen atmosféra války v Pacifiku, která mi přišla mnohem lepší, než třeba v případě Call of Duty: World at War. Rising Storm mě zkrátka vtáhl mnohem víc. Potěší také okamžitá podpora Steam Workshopu, i když některé mapy mají s přechodem na Rising Storm drobné problémy, což už naštěstí jejich autoři řeší. Jenom doufám, že si vývojáři co nejdříve poradí s problémy se zvuky, že se už konečně poučí a odladí systém statistik a že se dočkáme i většího počtu serverů pro módy Countdown a Firefight. Tyto problémy však beru spíše jen jako menší vady na kráse jinak skvělého titulu.