Shadows: Amsterdam – deskovka

Vyšetřete záhadný zločin, s nímž si policie neví rady, rychleji než vaši soupeři.

Reklama

Pomalu, ale jistě se blíží vánoční čas, což je chvíle, kdy se rodiny scházejí dohromady. To znamená, že doma bude více lidí, s nimiž si můžete zahrát pořádnou deskovku. Ale co když nejsou všichni zběhlí v orientaci složitými pravidly, jsou různého věku a odlišných zálib? Vyberete stolní hru, do níž se může zapojit každý a v níž si všichni mohou navzájem pomáhat, protože proti sobě staví dva týmy detektivů, kteří musí vyřešit zakázku rychleji než oponenti. Prvotina Mathieua Auberta s názvem Shadows: Amsterdam by se tak mohla stát vaší tradiční odpolední zábavou, jak sami zjistíte v naší recenzi.

Když policie tápe

Líbil se vám animák Zootropolis, kde se statečná králičí policistka a mazaný lišák vydávají po stopách zločinu ve světě zvířat? Potom vám pravděpodobně sedne také zasazení Shadows: Amsterdam. V holandské metropoli se totiž stal zločin, který nejsou místní strážci zákona schopni vyšetřit. Skrytý mecenáš, milující spravedlnost, tak zadal vyřešení přestupku, ale hned dvěma detektivním agenturám najednou. Zaplaceno dostane samozřejmě jen jedna. Tým, jenž získá jako první dvě kola, vyhrává hru.

Zní to docela jednoduše, takže musíme najít princip, který partii udělá zajímavější. V každé vyšetřovací skupině budou pátrat detektivové v terénu, a nápovědy jim bude dávat jejich velitel. Problém tkví v tom, že právě velitel nesmí mluvit, takže se dorozumívají pouze pomocí obrázkových nápověd. Pohyb po šestiúhelníkovém plánu rozděleném na hexová políčka tak bude založený na analýze poskytnutých vodítek. Abych to v jednoduchosti přiblížil: vezměte Dixit a Krycí jména, protřepejte, namíchejte vlastní invenci a vyleze vám z toho Shadows.

V rychlosti je síla

Pořád určitě čekáte nějaký háček a máte pravdu. Kdyby se totiž mohly oba týmy v klidu rozmýšlet a hledat na obrázcích jednotlivé detaily, zřejmě by se velmi snadno dopracovaly k nápovědám a vyhnuli všem nástrahám. Jenže v Shadows: Amsterdam se na nikoho a na nic nečeká. Partie probíhá v reálném čase, takže velitel musí rychle hledat vhodné nápovědy (nejlépe bez možnosti většího počtu interpretací) a jeho tým se musí bleskově rozhodnout, co vlastně velitel chtěl sdělit.

Jen on totiž ví, kde se skrývá policie čekající na chytráky vměšující se jim do práce, kde lze nalézt důkazy k případu a kde se mají jednotlivé indicie předat zadavateli zakázky. Plány obou velitelů se v jistých částech překrývají, ale většina jejich polí má jiné symboly, takže se nevyplatí sledovat soupeře a jít pouze vlastní cestou. Detektivové se mohou po mapě pohybovat buď o jedno, nebo dvě políčka, podle počtu předaných nápověd od velitele. Obrázky na nápovědách by měly korespondovat s políčkem, na něž chce koordinátor svůj tým poslat.

Během partie se tak musí snoubit rychlost ve vymýšlení vodítek a jejich dedukci, pečlivost při plánování cesty, aby se tým vyhnul co největšímu počtu nástrah (po třetím objevení policií automaticky vyhrává soupeř), a samozřejmě vytvoření týmového ducha. Jednotlivá kola v Shadows: Amsterdam probíhají docela svižně, až někdo může nabýt dojmu, že se hraje logický kvapík (a vlastně bude mít pravdu). Rytmus jednotlivého kola udává stresový faktor (oni už mají tři nápovědy, což stačí k vítězství), rychlost soupeře a míra ohrožení policií, takže jednotlivé fáze partie mohou probíhat v různém duchu.

Roztomilá grafika

Autorovi se musí nechat, že z relativně snadných pravidel umí vyškrábat dynamickou zábavu, která především ve větším počtu lidí dostane zajímavý náboj. Více hlav totiž sice více ví, ale také může spolehlivě zamotat docela jednoznačnou situaci. Vše závisí na správné interpretaci nápověď, jež velitel pošle detektivům. Na obrázcích je mnoho signifikantních prvků, ale nápověda může být také založena na duchovním přesahu situace na kartičce. Především ve chvílích, kdy chcete zariskovat a posunout se o dvě pole je docela složité najít dvě nápovědy, které by se vzájemně doplňovaly a neodkazovaly zároveň na jiné políčko.

Shadows: Amsterdam dokáže zabavit také skupinu tří hráčů, resp. dvojici, ale boj proti časové hranici nám nepřišel tak motivující jako možnost pokořit druhý tým tvořený soutěživými přáteli. V případě dvou rivalských detektivních agentur si totiž velitelé vybírají ze stejné sady nápověd, čímž si je navzájem berou (vždy se doplňuje do deseti obrázků na stole), což vytváří dynamické napětí typu: „Mám skvělou nápovědu, ale právě mi ji vyfoukl černý tým.“

Pohodovou atmosféru během hraní podporují také ilustrace na herním plánu a v nápovědách. Sice nebude mít moc času je do detailu studovat kvůli estetické hodnotě, ale zvířátka v srdci holandské metropole vypadají roztomile. Na každé kartičce nápověd lze najít mnoho prvků, jež mohou sloužit jako vodítka ke kýžené destinaci, ale zároveň kvalitně zmást spoluhráče. Na herních součástech nenajdete ani kousek souvislého textu, takže se podle mě mohou partie zúčastnit i mladší ročníky než doporučeného věku 10+.

Když tedy zaplatíte okolo šesti stovek, dostanete na svůj stůl zajímavou a netradiční deskovku, jež zabaví celou rodinu nebo větší skupinu přátel. Mám rád stolní hry se zajímavými mechanikami, takže můžu jen poděkovat českému distributorovi ADC Blackfire, že se odvážil Shadows: Amsterdam přinést na český trh. Podobné deskovky jsou příjemným osvěžením mezi komplexními a rozmáchlými tituly, které na vánoční trh přicházejí. Do konce roku se na některé z nich podrobněji podíváme, ať už to bude Charterstone, Břink! nebo monumentální Twilight Imperium IV. Sledujte náš speciál, ať vám nic neuteče.