Srpnové ohlédnutí redakce

Martin Zavřel

Mám trochu rozporuplné pocity z toho, že se letos snad poprvé podařilo herním vývojářům a vydavatelům zabránit tradičnímu letnímu suchu. Na jednu stranu jsme si tak užili citelně větší kanonádu velkých i malých her, stejně jako plejády ukázek a odhalení. Na druhou stranu jsme tak přišli o tradiční "herní prázdniny", kdy si recenzenti i novinkáři z našeho oboru mohli v minulosti dávat trochu oraz a nabrat síly před zničující předvánoční sezónou. Každopádně pokud bych měl za sebe vyzvednout jednu hru/recenzi ze srpna, byla by to trestuhodně nedoceněná, krásná smutná pohádka Greak: Memories of Azur, která mne okouzlila odzbrojující kombinací nádherné estetiky a neobvykle vážného příběhu.

Září nicméně bude přeci jen vyšší liga: ačkoliv se řada letošních her odsunula do příštího roku (který pomalu ale jistě začíná vypadat jako nejnabitější rok za hodně dlouhou dobu), pořád jich pro letošní vánoce dost zůstalo a hned ta první salva bude stát za to. Zahraniční novináři, kteří již hrají Deathloop, stěží zvládají udržet emoce na uzdě a už teď hru prohlašují za extrémně silného kandidáta na hru roku. Sám to mám s emocemi docela podobně po několika desítkách hodin v Tales of Arise - sice chápu, že žádné JRPG asi hru roku jen tak nevyhraje, ale pro fanoušky žánru se zřejmě povedlo připravit něco opravdu mimořádného. Úspěch lze nejspíš docela snadno předpovědět i nádherné Kena: Bridge of Spirits nebo očividně velmi poctivému remaku Diabla II. Pojďme si tedy společně užít další měsíc, kdy je vyloženě radost být hráčem.

Ondřej Partl

V srpnu jsem si většinu času válel šunky na dovolené, což se velice zdárně podepsalo na mé „videoherní výkonosti“. To znamená, že jsem stihl odehrát pouze King’s Bounty II, jehož recenzi si u nás můžete přečíst tady. Nicméně novinky ze světa her jsem stále bedlivě sledoval, což platí i o letošním Gamescomu, jenž přinesl povedenou show a několik zajímavých her. Nejvíce mě zaujala nová tahová komiksovka Marvel’s Midnight Suns, která v sobě skrývá samé dobré ingredience. Zmínit ovšem můžeme také roztomilou indie záležitost Cult of the Lamb či chystanou obsahovou aktualizaci do Valheimu.

Jakmile pak pohlédnu do září, tak se začínám trochu děsit. Nejenže mi opět začíná škola (ach, to léto zase uběhlo), ale chystá se tam na nás tolik titulů, že nebudu vědět, k čemu dříve skočit. Ať už se jedná o zajímavě vypadající „pohádku“ Lost in Random, určitě opět emocemi nabitou příběhovku Life is Strange: True Colors, animák Kena: Bridge of Spirits, detektivku Lost Judgment, battle-royale Bloodhunt, barevné indiečko The Artful Escape či myší depresi Tails of Iron – všechno to zní až příliš dobře a já už nyní zamačkávám slzu oku s tím, že všechno rozhodně odehrát nestihnu. Ale těšit se na to aspoň mohu.

Jakub Žežule

V červenci jsem si prošel dvě hry. První byl Star Wars: Jedi Fallen Order ve verzi pro PS5. Jelikož jsem jí hrál poprvé, nemohu úplně srovnávat její kvality s last-gen verzí, mám ale takový silný pocit, že z technického hlediska se jedná především o lepší plynulost hry.

Loadingy jsou poměrně krátké, bohužel i v této verzi trvají v některých momentech nějak podivně dlouho. O nějaké větší podpoře DualSense tu nemůže být vůbec řeč. Ačkoliv už zdaleka nejsem tak velký fanoušek Star Wars co jsem býval, hra mě celkově bavila. Velkou zásluhu na tom má především překvapivě sympatický hlavní hrdina a chytře poschovávané secrety.

Ze záporů bych mohl jmenovat především velmi okatou umělost jednotlivých lokací. Tohle jsou zkrátka herní levely jak vyšité, ne snaha o přesvědčivé zpracování herního světa. Nepříjemný dojem umělosti pak podtrhují Dark Souls prvky. Mají sice opodstatnění a vlastně bez problémů fungují, ale tak nějak jsem si nemohl zvyknout na to, že si hlavní hrdina zamedituje a všichni stormtroopeři najednou zázračně obživnou. Za mě tedy stále jasná osmička.

Druhým titulem je rozšíření Ghost of Tshushima: Director‘s Cut. Už původní hru jsem si naprosto zamiloval, aktuální verze je však ještě lepší. Podpora DualSense je tady naprosto výtečná a především haptika v nové verzi nemá chybu. Podobně vítám i synchronizaci rtů s japonským a anglickým dabingem zároveň.

Na ostrově Iki jsem strávil lehce přes dvacet (!) hodin a stále tam mám co dělat. Kreativní vývoj studia Sucker Punch je pro mě strašně zajímavé sledovat. Na rozšíření je totiž krásně vidět, jak si tvůrci uvědomují, co je třeba na jejich pojetí openworldu zlepšit.

I tady sice najdete opakující se aktivity, studio se však urputně snaží potlačit stereotyp na všech frontách. I ,,openworldové odškrtávání“ je tady díky designu lokací zábavnější a promyšlenější, tím to ale nekončí. Na cestách vás znenadání mohou potkat zajímavé minipříběhy, puzzly a eastery eggy, které objevíte jenom pečlivým průzkumem a experimentováním (nebo s pomocí internetu).

Tento odklon od úkolníčku a vševědoucí mapy se mi zkrátka nesmírně líbí a hra zase o trochu víc připomíná své designově vyspělejší konkurenty Red Dead Redemption 2 anebo The Legend of Zelda: Breath of the Wild. Pokračování je mojí nejočekávanější hrou vůbec – doufám, že své aspirace tým dotáhne. Majitelům hry doporučuji i nádherný digitální artbook a velmi zajímavé ,,making of“ video.

Jan Urbančík

Srpen byl pro mě poměrně nabitý, především co se týče recenzí. Na začátku měsíce jsem dokončil The Great Ace Attorney, ve kterém jsem nakonec strávil přes 90 hodin, ale rozhodně jsem se nenudil. Ze hry jsem byl naprosto nadšený a v mých očích překonala všechny dosavadní díly této série. Podrobnou recenzi si můžete přečíst zde.

Poté jsem se konečně vrátil k Dead Space 3 a došel jsem do zdárného konce. Hra to sice není tak špatná, jak jsem si myslel, ale akčnější pojetí mi opravdu příliš nesedlo a jasně jde o nejslabší díl celé série. Teď už zbývá jenom čekat na remake jedničky.

Pak mě čekaly další recenzní povinnosti v podobě 4X strategie Humankind, na kterou jsem se velmi těšil a vývojáři ze studia Amplitude rozhodně nezklamali. První pořádná konkurence Civilizace se opravdu vydařila (recenzi najdete zde).

Největší „událostí“ pro mě bylo koupení Xboxu Series S, které tak nějak podtrhuje fakt, jak znechucený jsem z neustálého čekání na to, až se trh s grafickými kartami vrátí do normálu. Původně jsem tuto méně výkonnou konzoli volil spíš jako přechodné řešení, ale rychle jsem si ji oblíbil a nebude se mi chtít se jí jen tak zbavit. Nejvíc mě potěšila funkce Quick Resume, kterou využívám prakticky neustále a opravdu doufám, že něco podobného jednou přijde i na PlayStation.

Jako první jsem se na XSS pustil do indie hry 12 Minutes, která pro mě byla poměrně velkým zklamáním. Připomínám ale, že zde opravdu záleží, jak ke hraní přistoupíte a jestli vás bude neustálé opakování bavit. Podrobnější recenzi naleznete zde.

Pak jsem se vrátil k restům a první volba byla jasná – Halo 5: Guardians. Předchozí díly už jsem letos odehrál na PC a poslední díl jsem odkládal právě kvůli tomu, že vyšel pouze na Xbox. Na ovládání pomocí gamepadu jsem si zvykl překvapivě rychle a hru jsem si opravdu užil i přes prvotní obavy, které jsem měl kvůli poměrně negativním ohlasům ze strany ostatních hráčů. Netvrdím sice, že příběh je nějaký úžasný, ale kampaň jako taková se mi líbila. Byl jsem rád, že si i v hlavním díle konečně zase zahraju za někoho jiného než Master Chiefa. Dohráním pětky jsem tedy dokončil celou sérii a jsem připraven na vydání Halo Infinite 8. prosince.

Tím se přesouváme ke Gamescomu, kterému letos možná chyběly nějaké velké překvapení, ale Opening Night Live v podání Geoffa Keighleyho opět nezklamala. Nejvíc mě rozhodně zaujala hra Marvel’s Midnight Suns od studia Firaxis. Netěším se na ni kvůli licence, vesmír Marvelu a superhrdinové obecně jdou úplně mimo mě, ale rád si zase zahraju tahové souboje od takových expertů jako jsou právě Firaxis, kteří stojí za rebootovanou sérii XCOM, jejíž druhý díl považuji za jednu z mých nejoblíbenějších her. Gameplay uvidíme už zítra, takže jsem opravdu zvědavý. Kromě toho se ale těším také na již zmiňované Halo Infinite, Horizon Forbidden West nebo rozšíření pro Shadow Tactics. Úplně mimo Gamescom pak šlo oznámení Frostpunku 2, na který se těším opravdu neskutečně, protože jednička, včetně všech DLC, se mi velmi líbila. Jde rozhodně o jednu z nejunikátnějších strategií vůbec.

A co nás čeká v září? Já budu pokračovat v dohánění restů (ačkoli kvůli školním povinnostem už nebudu mít tolik času), rád bych dokončil The Evil Within 2 a Hades, obě hry jsem rozehrál už na konci srpna. Co se týče nových titulů, nejvíc se těším na Deathloop, který po několika odkladech konečně vyjde. Kromě toho je tu ale také Kena, Life is Strange: True Colors, Lost in Random či Death Stranding: Director’s Cut. Už jen z tohohle výčtu je jasné, že podzimní sezóna naplno začíná.

Daniel Jarocký

Ačkoli jsem strávil část uplynulého měsíce na dovolené, tak jsem stihl odehrát a zrecenzovat několik zajímavých titulů. Úvod srpna se ještě nesl ve znamení výborné české adventury Svoboda 1945: Liberation. Hru mohu doporučit každému, kdo má alespoň trochu rád historii a silné příběhy.

O titul nejlepší hry měsíce se v mých očích právě se Svobodou přetahuje neméně povedená akční příběhová adventura Psychonauts 2. I přesto, že jsem od Tima Schafera a studia Double Fine čekal mnohé, tak mi stejně v některých momentech nezbylo nic jiného než jen s otevřenou pusou nevěřícně kroutit hlavou nad tím, co se právě na obrazovce událo.

Volné chvíle jsem prokládal relaxací u Microsoft Flight Simulatoru a Forzy Horizon 4. Pětka se blíží, takže správné naladění a příprava rozhodně neuškodí. Na závěr měsíce jsem si odskočil k citelně těžším a realističtějším závodům v podobě RiMS Racing (recenze). V mnoha směrech jde o klasický příklad hry od začínajícího studia. Zajímavé nápady by byly, provedení už však lehce kulhá. Srpen samozřejmě přinesl také Gamescom. Dočkali jsme se několika zajímavých odhalení a řady nových ukázek z již oznámených her. Přesto doufám, že se za rok tato nejvýznamnější evropská herní akce vrátí v tradiční formě a plné parádě.

Ze zářijové nabídky vyhlížím WRC 10. Půjde o předposlední díl pod hlavičkou Kylotonnu, takže jsem zvědav, zda se končící práva na WRC licenci u nového dílu nějak projeví. Dále mě zajímá, jak dopadne Life Is Strange: True Colors. První díl série považuji za výborný. Další díly už však na jeho kvality v mých očích navázat nedokázaly. Překvapit by mohl i menší titul Lost in Random, který vzniká ve studiu Zoink pod hlavičkou programu EA Originals.

Vysoká očekávání dále vkládám do odložené akční adventury Kena: Bridge of Spirits. Uvidíme, zda na pěknou grafiku autoři navážou odpovídající náplní a hratelností. Závěr měsíce bych se rád podíval na zoubek arkádovým závodům Hot Wheels Unleashed. Podobných her ve stylu TrackManie totiž není nikdy dost. S očekáváním a mírnou skepsí budu sledovat i hodnocení a dojmy z akčního počinu Deathloop od Arkane Studios.

Mikuláš Stoklasa

Konec prázdnin přišel a s ním i můj návrat do dalšího semestru. Naštěstí jsem si i v srpnu našel nějaký čas na moje milované videohry. Po delší pauze jsem se vrátil k Dark Souls 3 a marně se pokoušel porazit Nameless Kinga. Ačkoliv jsem shlédnul nespočet videí ohledně tipů, jak tohohle bosse porazit, stejně mě pokaždé během několika sekund rozsekal a poslal k zemi. Já se ovšem nevzdávám, třebaže jsem už na nápis “You Died” pomalu alergický.

Kromě ničení nervů v Dark Souls 3 jsem se také pustil do Psychonauts 2. Ačkoliv jsem nehrál první díl, musím přiznat, že mě hra neskutečně baví. Na začátku je také shrnutí prvního dílu, tudíž se člověk celkem rychle dostane do děje. V současnosti se nacházím asi v polovině hrací doby, takže nemohu předem soudit, ale na můj vkus je tam poměrně dost cutscén. Přesto se zatím jedná o vskutku zábavný titul. Uvidíme, jaké budou moje dojmy po dohrání.

V září se nejvíce těším na nový díl Life is Strange, tentokrát s podtitulem True Colors. Ano vím, předchozí díl nedopadl zrovna nejlépe (alespoň z pohledu fanoušků), přesto mě True Colors neskutečně nadchlo, a to především atmosférou městečka Haven Springs. A samozřejmě nesmím zapomenout soundtrack, který bude nepochybně také důležitým aspektem pro tvorbu atmosféry. Pro mě je rovněž dobrou zprávou to, že hra nevyjde epizodicky a můžu si ji tak užít v celku. Jak já se těším!