The Division - přehlídka průměrnosti

The Division. Hra, která byla doprovázena masivní reklamní kampaní, jenž nás ujišťovala, že se k nám blíží něco neskutečného. Zda je to pravda nebo se naopak jedná o zcela průměrnou hru, se už dozvíte v recenzi.

Epidemie v New Yorku

U The Division jsem se především těšil na příběh. V NY vypukla epidemie, která způsobila razantní úbytek obyvatel. Nikdo neví, kdo za ni může. Město zachvátila panika, vytvořily se provizorní tábory a po ulicích se potulují členové gangů a ohrožují tak civilisty. Vy jste jedním z členů tzv. divize. Máte za úkol sjednat pořádek a vrátit město do rukou jeho občanů.

I když tohle vše zní pěkně, realita je trochu jiná. Máte to tu podobně jako s příběhem v pornu. Ve hře sice je příběh, ten ale většinu času nebudete ani vnímat. A když už si jej všimnete, zjistíte, že to je pouze hromada klišovitých zápletek a vztahů a událostí. Tak trochu jako kdyby tvůrci hry sjeli své oblíbené postapokalyptické filmy a všechny se je snažily narvat do jedné hry. Trpí bohužel také postavy, které jsou ploché, bez osobnosti, nevytvoříte si k nim vztah a jejich jméno zapomenete stejně rychle, jako se vám objevilo na obrazovce.

Výtky mám také k dialogům. Rozhovory s postavami jsou tu utrpením. Dost často vám říkají zcela nedůležité informace, které vás vůbec nezajímají. To jsem si takhle přišel za jednou ženou v táboře, že chci vedlejší misi a ona začala mluvit a mluvila a mluvila a to o zcela nesouvislých věcech. Až poté pronesla poslední větu s tím, že pro mě něco má. Podíl na špatném stavu dialogů má i občasná křečovitost vět. Hra je plně přeložena do češtiny a je to úžasné. Překlad se víceméně povedl, i když k jistým slovům mám výtky a stavba vět je sem tam taková podivná. Pokud ale neumíte anglicky, tak překlad do mateřštiny uvítáte.

Už zase skáču přes kaluže

Bohužel neskáču. Ono tu nejde skákat. Ani si kleknout. Což je o to víc škoda, že systém krytí je tu takový nemastný neslaný. Hra je TPS, tudíž bych čekal, že si s touhle věcí dají opravdu záležet. Jenže se mi dost často stávalo, že místo otočení se, jsem se přesunul na další stranu krytu, kde jsem byl zcela odkrytý pro nepřátele. Na to, že je to jedna z hlavních mechanik hry, jsem byl opravdu zaskočen, jaké jsem s ní měl problémy. Možná to je jen mnou, ale mám za sebou už několik taktických her a v žádné jsem neměl takové problémy, jaké mám tady.

On je bohužel dost často problém i s tím, že ne každý kryt je skutečně kryt. Pokud se schováte za menší zídku, nepřátelé vás stále můžou bez problému zabít, protože vám trčí hlava nebo jiná část těla. Naštěstí tohle funguje i obráceně, takže pokud máte lepší mušku, můžete zabít nepřítele, i když je schovaný v krytu. Stačí dát pár headshotů a je po problému.

Pohyb postavy je celkem omezený, tlačítkem Ctrl vyšplháte (nebo seskočíte) na určité místo, ale jen pokud to dovoluje design hry. Prostřelil jsem třeba okno jednoho pokoje a chtěl do něj skočit, jenže hra mi to nedovolila. Je to detail, ale trochu to nabourává onu atmosféru hry. Na některá místa tu prostě můžete, na jiná ne. Také nemůžete spadnout z vyvýšených míst, jsou tu neviditelné bariéry.

Umělá (ne)inteligence

Během vaší pouti v ulicích New Yorku se vám postaví do cesty lidé prahnoucí po vaší smrti. Rozdělil bych je na dvě skupiny - obyčejní nepřátelé, kterých je tu jen pár a pak bossové. Bohužel zde se ukazuje neinteligence vašich protivníků. Hra jim jednoduše přikazuje, ať si vyberou přímou trajektorii k vaší postavě a to je vše. Už se neřeší, zda mají v ruce baseballku nebo samopal. Jste tak svědky zajímavých momentů, kdy k vám přes volné prostranství běží nepřítel, třímající v rukou samopal, kterým vás mohl pokropit někde z bezpečí krytu. Ano, občas se vás pokusí obklíčit, ale to jen díky tomu, že se respawnuli každý na jiném místě. Díky bohu ale s vyšším levelem dostanou do vínku také trochu té mozkové kapacity, takže reagují lépe a lépe, až jsou i důstojnými protivníky. To nic nemění na tom, že zhruba prvních deset hodin k vám budou nabíhat jako ovce na porážku.

A když už jsem nakousl to respawnování nepřátel - kdo si sakra myslel, že tyhle vlny budou super? To si takhle plníte jednu menší vedlejší misi, kdy máte chránit dodávku zásob. Spawne se X nepřátel (kdy X značí číslo mezi 1 a nekonečnem), zabijete je. Spawne se dalších X protivníků, ale pozor, tentokrát je to na opačné straně. A až je zabijete, tak hádejte, co se stane... Ano, další nepřátelé se objeví v jiném směru. Zív.

Nit suchou nenechám ani na bossích. Jsou dva způsoby, jak udělat hru těžší: buď přidat nepřátelům speciální schopnosti, třeba že jsou rychlejší, mají silnější zbraně nebo na ně platí jen určitý speciální postup (třeba jen headshoty nebo jen střelba zezadu). Anebo jim obyčejně navýšit hodnotu zdraví. Zde je to bohužel právě onen druhý trapný způsob, jak se na to šlo. Navýšení zdraví je tu vyvedeno až do extrému, kdy klidně do bosse vystřílíte deset zásobníků a on stále stojí. Ano, když vychytáte správný okamžik, kdy si onen boss chystá speciální útok, můžete mu ubrat bonusové životy nebo někteří z nich mají určité slabiny (typicky bomby s napalmem na zádech nebo bocích, které po rozstřelení vybouchnou). Jenže navýšení životů je tak přehnané, že i tohle je pro ně pouze škrábnutí.

A zcela upřímně, tohle je prostě nuda. Hra na vás posílá málo nepřátel, ale mají takové zásoby zdraví, že jsou pomalu jako chodící Rambo. Každý z oněch bossů má různý speciální útok - umí postavit automatickou střílnu, mají sniperku, kulomet nebo speciální granáty. Jejich vyvolání speciálního útoku můžete dokonce i přerušit, pokud máte rychlé prsty a dokážete nepřítele včas zasáhnout.

Vylepši tohle a pak i tamto

Doteď to byla celkem tragédie, naštěstí má tato hra ale svou silnou stránku v RPG prvcích. Ty tu jsou zastoupeny v několika kategoriích. Máte tu svou vlastní základnu, která se dělí na tři oddělení - zdravotnické, bezpečnostní a technické. Každé z nich nabízí 10 upgradů, které získáte postavením dané části křídla. Body k tomu získáte ze speciálních kratších misí, např. máte chránit zásoby, pozabíjet lidi v některé lokaci, překazit obchod gangsterů, zachránit vězně atp. Díky postavení části základny se vám zpřístupní aktivní a pasivní schopnosti. V jednu chvíli můžete mít nastavené na rychlých klávesách pouze dvě akce. Já hodně využil postavení vlastní automatické střílny a pak i dočasné zlepšení odolnosti. Poté tu jsou pasivní, takže díky postavení určitých částí technického křídla má střílna vydržela déle a byla účinnější v boji. Nebo máte více místa na lékárničky apod.

U misí si můžete zvolit obtížnost (normální nebo hardcore), také tu jsou speciální střetnutí, což jsou vedlejší úkoly na pár minutek, ale dokážou i přes svou repetitivnost zabavit. Po New Yorku jsou rozesety úkryty, po jejichž nalezení se zde můžete respawnout, rychle přesunout, najdete tu také obchodníka a mapu, která vám zaktualizuje vedlejší úkoly. Parádní je, že si tuto hru užijete i když hrajete sami, ale s větším počtem spoluhráčů (můžete si pozvat až 3 své přátele) se násobí i zábava.

Poté tu je samozřejmě levelování postavy. V kampani můžete dosáhnout maximálně na třicátý level a každá z misí má doporučený level. Bohužel vás hra nutí do plnění i vedlejších misí, protože bez nich byste byli hodně slabí a neměli šanci proti silnějším nepřátelům v hlavních úkolech. A to je špatně, vedlejší mise tedy musíte plnit, i když sami nechcete. Zkušenosti tu získáváte nejenom za plnění misí a zabíjení nepřátel, ale také za sbírání nejrůznějších věcí, které by měly doplňovat příběh (různé nahrávky, rekapitulace událostí atp.) a celkem nečekaně i pomáháním lidem v nouzi. To si takhle jdete po ulici, když narazíte na člověka, kterému něco chybí. Přijdete k němu a podržením tlačítka F mu můžete darovat ze svého inventáře nějakou věc (lékárnička, něco na pití nebo na jídlo). A vy nepřijdete zkrátka, ale dostanete nějakou hezkou bundu nebo čepici, i když...

Pojďme nakupovat!

Už když si vytvoříte postavu, narazíte na fakt, že si ji nemůžete nějak moc přizpůsobit. Je tu jen prostý výběr pohlaví, tvar vlasů, jejich barva, barva vaší kůže a pár dalších věcí, kterými se ale moc neodlišíte od ostatních. Od online hry bych čekal o dost víc.

Stejný problém tkví i v lootu. Ten se dělí dle barev - šedé věci jsou opotřebované a žluté high-endové (hezky česky). Čím lepší barva, tím lepší statistiky.

Pokud se budeme bavit o oblečení, je vše až příliš stejné. Máte tu bundy, které vypadají jedna jako druhá. A pak také něco na vaši hlavu. Čepic je tu strašně moc, ale přitom to je jen tak pět druhů, kdy se neustále opakují, jen mají jinou barvu. Paráda. Kromě viditelných věcí si můžete volit i to, co vám vylepšuje statistiky. Abyste to pochopili, tak se tady dělí oblečení do dvou kategorií: to, co jde vidět a neovlivňuje to vaše statistiky a to, co nejde vidět a ovlivňuje to vaše statistiky.

Zbraňový arzenál

Zbraní je tu celkem dost druhů, bohužel některé působí hodně podobně. Ano, máte u některých jiný zaměřovač a některé střílí po jednom náboji, zatímco jiné jsou plně automatické. Každá ze zbraní má jiný doporučený level, kdy ji můžete nosit (stejně jako oblečení) a také nabízí určitý počet vylepšení. Můžete si tedy k nim přidat lepší mířidla, rukojeť, zásobník nebo hlaveň. Zbraně se chovají vcelku realisticky, takže je tu i zpětný ráz.

Aby toho nebylo málo, každou zbraň i část oblečení můžete rozebrat. Bohužel nečekejte nějaký promyšlený systém výroby věcí - z každé zbraně padne součástka na zbraň, z každého kusu oblečení zase látka. Čím vzácnější předmět, tím více kusů dostanete. Zbraně si pak vyrábíte ve vaší základně, kde jen odevzdáte příslušný počet haraburdí a za odměnu získáte vaši vytouženou věc. Díky ní váš pobyt v ulicích NY bude o dost snazší.

Živé město

Nikdy jsem nebyl v New Yorku, ale jeho zpracování je úžasné. Grafická kvalita i stylizace jsou tu opravdu na úrovni. Město prostě působí živým dojmem. Je tu střídání dne a noci a vypadá úžasně. Dech vám seberou i efekty jako je sněžení nebo plápolající oheň, které jsou slastí pro vaše oči. Lidé se snažili opustit město ve spěchu, tudíž tu je spousta rozházených věcí, sem tam mrtvola a hromada aut na silnici. Přeživší se tu dohadují, snaží se dostat do aut, prosí o pomoc... Dokonce jsem tu viděl i psa, který vykonával potřebu u sloupu. Prostě paráda.

Co mě potěšilo byla i kvalita hudebního doprovodu. Pokud jsem u vizuálu skákal nadšením, tak zde to bylo obdobné. Zvuky i dabing jsou v pohodě, ale hudba je o třídu výš. Parádně doplňuje onu ponurou atmosféru a v akčních chvilkách zase nabírá na obrátkách.

Optimalizace hry byla v pořádku, na mém starém železe jela hra bez problémů. Je sice pravda, že jsem tu také narazil na pár bugů (z nichž jsem kvůli jednomu musel restartovat hlavní misi), ale jinak tu vzhledem k velikosti hry bylo minimum problémů.

Bohužel i k městu mám výtky. Pihou na kráse je nelogické chování zbylých obyvatel velkého jablka. Po ulicích se potulují zločinci, kterým nedělá problém zastřelit někoho na potkání a přitom se tu v klidu prochází obyčejní neozbrojení lidé? Nelogické. Také je tu na můj vkus málo mrtvých lidí. New York by jimi měl být zamořený a ne, že v jedné dlouhé ulici najdete jen dvě mrtvoly. Čističi se tu asi opravdu snažili zahladit stopy...

Casual jak má být

Stopy... To mi připomíná mou další výtku. Hra je strašně jednoduchá. Neustále vám něco ukazuje, oznamuje, upozorňuje, radí a vy se tak občas cítíte, že se to celé hraje samo. Když se objeví další vlna nepřátel, hra vám to suše oznámí (jsem jediný, kdo vždy místo slova Warning slyší Morning?). Když se dostanete do kontaminační zóny, hra vám to opět suše oznámí s tím, že si vaše postava automaticky nasadí masku. Zahájení speciálního útoku nepřátel? Grafické znázornění. Nepřítel se kryje za překážkou? Grafické znázornění jeho obrysu. Kde se nachází váš úkol? Prosté vodění za ručičku každých pár metrů, to kdybyste se náhodou v téhle zcela lineární budově ztratili.

Ano, tyhle pomůcky jsou občas k užitku. Například se mi líbila cesta k misi, protože nechci bloudit tak velkým městem a já se lehce ztratím (mimochodem pokud zemřete na začátku mise, respawnete se na nejbližší základně a k této misi se dostanete až po několika minutách běhu uličkami NY). Ale aby mě hra ukazovala každý sebemenší detail, to je prostě moc. Chápu, že někomu tohle může vyhovovat, hra jde hned na věc, ale touhle větou by se dalo shrnout celé The Division. Snaží se rychle poskytnout zábavu, která je místy až neuvěřitelně plytká a nezábavná.

Spolupráce s hráči

Co je ale zábavné, je právě kooperace s vašimi přáteli. Primárním tahounem The Division by měl být dle slov tvůrců právě tento prvek. Spolupráce hráčů je možná hlavně při stejné či velmi podobné úrovni. Pokud k sobě dáte přítele s odlišnou úrovní, bude se svět i mise řídit podle agenta s nejvyšším levelem (tohle platí u hardcore obtížnosti mise, u normální je rozpětí levelů nepřátel dáno lokací). Za předpokladu že je rozdíl příliš velký, stává se ze spolupráce s jiným agentem hodně otřesný zážitek plný frustrace. Minimálně v tomto směru bych se nebál systém kooperace označit jako nedomyšlený.

Vzhůru do Temné oblasti

Podobně nedomyšlená mě přijde i oblast, jenž by měla být zaměřená na PvP. V jejích útrobách hráči spolupracují proti umělé inteligenci a zběhlým agentům. Úkoly či vedlejší aktivity v ní nenajdete, což mě hodně překvapilo. Její potenciál se dá tedy označit za promarněný. Mimo to také tvrdě trestá ty, jenž preferují právě ony souboje mezi hráči. Po zabití nepřátelského agenta vás hra označí znamením smrti. Vaši popravčí za váš skon dostanou mnohonásobně víc, než vy za lov a likvidaci kladně laděných hrdinů.  Penalizace, která přijde po vašem zabití, také není zrovna příjemná. Díky tomu všemu se tu prakticky hraní proti ostatním vůbec nevyplatí, odměna za likvidaci a následné přežití je totiž minimální. Osobně bych uvítal buď samostatnou PvP lokaci nebo arénu, v níž by se dalo soupeřit bez většího postihu. Je dost možné, že se tohohle dočkáme v budoucnosti. Byla by to rozumná volba.

Bohužel mě přišlo, že si tvůrci vzali moc velké sousto. Snažili se vytvořit hru pokrývající jak PvE, tak i PvP a jejich počin zůstal u obou dvou aspektů někde v půli cesty. Raději se měli soustředit jen na jednu část hry a té věnovat všechen svůj čas.