The Elder Scrolls: Legends - dojmy z karetního zápasení

Šestý díl fantasy ságy The Elder Scrolls je sice v nedohlednu, ale to ještě neznamená, že Bethesda značku nijak nevyužívá. Právě naopak. Jednak tu máme MMORPG The Elder Scrolls Online, na jehož rozšíření Morrowind se již brzy podíváme v samostatném článku. Jednak tu máme karetní hru The Elder Scolls: Legends. Ta nedávno opustila fázi betatestování, a tak jsem se jako člověk, který již má s karetními hrami určitou zkušenost, rozhodl podívat tomuto počinu na zoubek a podělit se o své dojmy. Na Zingu sice neděláme recenze free-to-play titulů, ale to neznamená, že těm opravdu kvalitním nevěnujeme pozornost. A Legends mezi ty kvalitní počiny rozhodně patří.

Kdysi jsem byl karbaník jako ty

Zprvu jsem The Elder Scrolls: Legends považoval jen za snahu Bethesdy chytit se aktuálního trendu. Zatímco v minulosti musel mít každý v herním průmysl svou MOBA hru, teď musí mít kdekdo svou karetní hru. Ke svému velkému překvapení jsem však záhy zjistil, že můj předpoklad je mylný a že tenhle karetní pokus má rozhodně co nabídnout. Na první pohled vypadá jako klon Hearthstone od Blizzardu a jemu podobných. Na herní ploše se vždy utkají dva hráči se svými balíčky karet, které postupně vykládají s cílem bojovat proti kartám protivníka a postupně snížit jeho zdraví na nulu. Oba přitom omezuje nejen náhodné rozdávání karet, ale i postupně narůstající množství magicky, takže na rozdíl třeba od Gwent: The Witcher Card Game nelze hned vyložit cokoliv, co máte zrovna v ruce.

Legends však tuto známou formuli zajímavým způsobem obohacují. Nejvýraznějším rozdílem je určitě fakt, že herní plocha je rozdělená na dvě poloviny. V zásadě tedy bojujete na dvou frontách naráz. Můžete si vybrat, do jaké části plochy umístíte právě vykládanou kartu, přičemž pravá polovina hrací desky má tu výhodu, že na většinu karet, které na ni umístíte, nelze zpravidla během jednoho kola útočit. I když samozřejmě jsou způsoby, jak se i jich ihned zbavit. S kartami každopádně většinou útočíte jen na ty karty protivníka, které jsou na stejné straně, případně na protivníka jako takového. Hra také zajímavým způsobem kompenzuje situaci, kdy začínáte jako druzí. Pak máte k dispozici prsten, díky němuž lze až ve třech kolech navýšit aktuální množství magicky o jeden bod. Díky těmto herním prvkům se The Elder Scrolls: Legends zajímavým způsobem odlišují od konkurence a navíc dávají obrovský prostor taktizování.

Netradiční prvek představuje také pětice run, které obklopují avatar hráče. Za každých 5 ztracených bodů zdraví vám ubude jedna runa a v ten moment hra automaticky vytáhne z vašeho balíčku jednu z určité kategorie karet. Buď se taková karta zařadí mezi ostatní, které máte zrovna v ruce, nebo ji v případě, že má vlastnost Prophecy, můžete rovnou vyložit. Už jsem několikrát zažil, že systém run drasticky zvrátil průběh zápasu. Když máte štěstí, můžete tímto způsobem proti nepříteli rázem využít několik opravdu účinných karet. A když máte ještě větší štěstí a k tomu i větší či menší schopnosti, můžete díky tomu vyhrát i jinak ztracený zápas.

Hraní je tak často dost napínavé. A nejen díky runám. Výjimečné nejsou ani případy, kdy někdo prohraje zápas, který se po většinu času vyvíjí v jeho prospěch, protože příliš rychle vystřílí všechny karty a trumfy, které mu hra rozdá, zatímco protivník trpí postupnou ztrátu zdraví a mezitím syslí účinné karty, eventuálně schopné vyvolat zatraceně účinná komba. I v tomto ohledu se vám tedy nabízí dost prostoru pro taktizování. A samozřejmě i pro pošklebování, jež můžete vyjádřit za pomoci relativně pestré nabídky různých hlášek. Její součástí je i pochvala, omluva nebo uznání vlastní chyby, ale ruku na srdce - kdo by je využíval, když můžete protivníka neustále bombardovat posměšky?

Khajiit nic nezahrál

V jednotlivých dílech The Elder Scrolls si vždy vytvoříte postavu, přičemž máte mimo jiné na výběr z četných ras. Legends svým způsobem umožňují něco podobného. Váš avatar totiž není jen pouhou ozdobou. S každým z nich je spojena příslušnost k určité rase a od ní se odvíjí dodatečné odměny, které získáte za postup po úrovních. Nabídka avatarů a ras je věrná sérii The Elder Scrolls, a tak máte na výběr z několika postav patřících k Nordům, Imperiálům, High Elfům, Bretonům, Khajiitům, Redguardům a dalším. A když vám počáteční volba nebude vyhovovat, můžete prostě zvolit něco jiného, stejně jako lze střídat vaše tituly. Některé jsou k dispozici už od začátku, jiné získáte za splnění určitých činností a výzev.

Zdaleka největším překvapením je ale kvalita singleplayerové kampaně. Nehodnocený i hodnocený PvP multiplayer je základ, a proto jsem od PvE hry jednoho hráče nic neočekával, už proto, že jde o free-to-play hru. Kampaň je však dost návyková a jednotlivé zápasy proti umělé inteligenci dohromady slepuje ucházející příběh. Podmínky v zápasech se navíc často mění, občas musíte provést volbu, díky níž získáte nějakou kartu, a celkově jde o skvělý způsob, jak hráči postupně představit všechny základní mechanismy. Jistým bonusem je pak fakt, že je příběh vyprávěn za pomoci jednoduchých cut-scén a všechny dialogy jsou dostatečně kvalitně nadabované. Přidejte k tomu solidní vizuální zpracování celé hry a výborný hudební doprovod a dostanete netradiční, ale po všech směrech kvalitní a zábavné dobrodružství ze světa The Elder Scrolls. Já jsem strávil hraním singleplayeru několik hodin v kuse, což už se mi poslední dobou běžně nestává. Nutno přitom podotknout, že je celá kampaň přístupná zcela zdarma a bez čekání.

Jakmile skončíte se základním singleplayerem, který se rozprostírá přes tři akty, budete mít dost dobrou výchozí pozici pro vstup do multiplayerových klání. The Elder Scrolls: Legends jsou celkově velmi štědrým titulem, možná jde o vůbec nejštědřejší karetní hru, s jakou jsem se setkal. Během průchodu kampaní tudíž snadno nahromadíte velké množství karet, ze kterých bez potíží sestavíte dostatečně využitelné balíčky. Minimum karet v jednom balíčku je 50 (maximum je 70) a rozhodně se nedá říct, že byste měli po několika odehraných hodinách problém tohoto počtu dosáhnout. Právě naopak, nejspíš nebudete vědět, co vybrat dřív, a obrovské množství karet a jejich typů, kategorií, hodnot a schopností té nerozhodnosti určitě napomůže. Některé karty můžete dokonce při postupu po úrovních vylepšovat. Někdy dojde k vylepšení automaticky, jindy máte na výběr ze dvou alternativ.

Nejde však jen o samotné karty. Za vyhrávání zápasů, plnění denních úkolů a postup po úrovních dostáváte i solidní množství herní měny, drahokamy na craftování nových karet nebo celé balíčky. Já se kupříkladu rozhodl šetřit na dodatečné singleplayerové dobrodružství The Fall of the Dark Brotherhood. Příběhy mimo základní, výše popsanou kampaň totiž nejsou hned přístupné, takže je musíte koupit buď za herní, nebo reálnou měnu. A rozhodně se nedá říct, že bych kvůli první možnosti musel hrát desítky hodin. Dokonce jsem si mohl dovolit nekupovat žádné další balíčky karet, protože i s tím, co jsem ve hře průběžně dostával, jsem si bohatě vystačil. Možnost kupovat balíčky karet a další obsah za skutečné peníze, která samozřejmě nesmí chybět, jsem dosud vůbec nebral v potaz, protože jsem neměl nejmenší důvod za cokoliv platit.

Nech mě hádat. Někdo ti ukradl balíček

The Elder Scrolls: Legends obsahují i mód Arena. Výměnou za nevelké množství herní měny získáte vstupenku do arény, v níž budete postupně zápolit proti živým hráčům nebo protivníkům ovládaným umělou inteligencí, což stojí obzvlášť za pozornost. Z nabízených karet si postupně sestavíte nový balíček a s jeho pomocí stoupáte po žebříčku až k poslednímu nepříteli. Pokud tedy před jeho dosažením třikrát neprohrajete, pak budete muset začínat zase od nuly, takže si musíte znovu koupit vstupenku. Je to risk, ale zároveň výzva a odměny z Areny mohou být dost velké. Jde o dobrý způsob, jak rychle získat značné množství herní měny a balíčků, zároveň se v Areně můžete snadno seznámit s kartami, které jinak nepoužíváte. Já sám tomuto hernímu módu příliš nepropadl, ale uznávám, že je Arena zajímavě vymyšlená a pojatá. Když jste dostatečně schopní, můžete z ní vytěžit opravdu dost. V opačném případě byste měli mít dost vlasů, abyste si měli co trhat, až utrpíte fatální porážku těsně před koncem.

Herní náplň má tedy rozhodně co nabídnout. Vývojáři by ale rozhodně měli více zapracovat na matchmakingu. Podobně jako v konkurenčních titulech zdejší systém příliš neřeší, kdo je začínající zelenáč a kdo zkušený matador, a tak spojuje hráče hlava nehlava. Na druhou stranu musím uznat, že matchmaking pracuje opravdu rychle a soupeře vám téměř vždy najde za několik vteřin.

Větším problémem je ale fakt, že pro hraní PC verze potřebujete nainstalovaný Bethesda.net Launcher. Upřímně řečeno, nebýt toho, že jsem Launcher stahoval kvůli hraní uzavřené bety Quake Champions (o níž zatím nelze příliš mluvit), o Legends bych nejspíš hned tak nezavadil. Zatím jsem s tímto programem neměl problémy a nemám nic proti existenci většího množství klientů, protože monopol Steamu by byl spíš na škodu, ale čeho je moc, toho je příliš. Už tak tu máme spoustu klientů, tak proč přidávat další? Zvlášť když Bethesda.net Launcher neslouží k ničemu jinému než k hraní několika free-to-play her a ke stažení a spuštění modovacích nástrojů pro Fallout 4 a Skyrim: Special Edition.

Jestli ale nemáte k různým klientům extrémní averzi, pak myslím, že byste měli stažení a použití Bethesda.net Launcheru přetrpět (v opačném případě lze sáhnout po verzi na iPad nebo si počkat na mobilní verzi). Čekal jsem obyčejnou karetní hru a dočkal jsem se chytlavého počinu, který dělá dojem, že tvůrci často zapomínali, že vlastně vyvíjí free-to-play titul. Je vážně obdivuhodné, co všechno vám hra může nabídnout, aniž byste do ní investovali jediný reálný cent.

The Elder Scrolls: Legends je tak hrou, která vybízí spíše k investování času než peněz. A ani toho času ve výsledku nemusíte investovat tolik, abyste si dobře zahráli, a to jak v multiplayeru, tak v singleplayeru, jehož kvalita, přínos a chytlavost jsou podle mého názoru v oblasti karetních titulů takřka výjimečné. Legends navíc v rámci možností dobře využívají prvky světa The Elder Scrolls, takže si na své mohou přijít i zanícení fanoušci téhle RPG série. Bethesdě a studiu Dire Wolf Digital se zkrátka podařilo vytvořit chytlavou, kvalitní a propracovanou karetní hru, která je mimo jiné jedním z mála příkladů toho, jak dělat pořádné free-to-play tituly.

The Fall of the Dark Brotherhood

Cena: 7,99 eur / 1000 zlatých (herní měna) za každý jeden akt, případně 19,99 eur za všechny tři akty nebo 13,99 eur za 2. a 3. akt, když už 1. akt vlastníte

První a zatím jediné příběhové rozšíření The Elder Scrolls: Legends se zaměřuje na tématiku oblíbeného Temného bratrstva. Vše je rozdělené do tří aktů, respektive do tří map, přičemž už ta první nabízí dvě dost zajímavé kapitoly. V příběhu, v němž máte za úkol infiltrovat Temné bratrstvo, opět nechybí trocha toho rozhodování a samotné zápasy proti umělé inteligenci mohou být i na normální obtížnost docela výzva. Nejzajímavější věcí na tomto rozšíření však není ani tak obtížnost zápasů, která se odvíjí spíše od vámi použitého balíčku karet, jako spíš jejich podstata a podmínky. Hratelnost je velmi často zajímavými způsoby obměňována, takže musíte často zkoušet jinou taktiku.

Od základní příběhové kampaně se The Fall of the Dark Brotherhood liší i poněkud nelineárním postupem. Tentokrát neabsolvujete jeden povinný zápas za druhým, na speciální mapě si můžete mnohdy vybrat, s jakým protivníkem se vypořádáte dřív. Dokonce nechybí ani obdoba vedlejších úkolů. Za zmínku stojí i nové karty. Za každou výhru získáte novou kartu, často v až třech kopiích, a některé z nich mohou být za správné situace dost šikovné. Rozhodně doporučuji v případě zájmu našetřit alespoň 1000 zlatých na první akt, jehož dohrání vám může zabrat i pár hodin, a pustit se do nového příběhu. Hlavně se nenechte odradit, když vám nějaký protivník bude dělat problémy. Odměna může stát za to, ať už od tohohle rozšíření čekáte zajímavý děj, nové karty, výzvu nebo nutnost ochránit prasátko s mašlí. I na to při hraní dojde.